Prosím, ať už ten čáp přiletí
Před rokem jsem zde uvedla svou prvotinu, tedy první deníček, kde jsem psala, jak hraji počítačovou hru jménem Fertilityfriend.com (v níž ovšem stále prohrávám) a jak poctivě čurám na různé papírky podle toho, v jaké fázi cyklu se zrovínka nacházím. Po roce bohužel stále bezvýsledně.
Kolem mě se zatím rodí. Rodí všechny kamarádky, kolegyně, bratrova manželka, a dokonce i současná přítelkyně mého bývalého přítele, který vlastně o děti moc nestál. Kdo nerodí, je alespoň těhotný a témata hýbající světem jsou jasná: bolavá prsa, blitíčko, únava, nateklé nohy, porod, nepapající miminka, řvoucí miminka, depresivní maminky, a konečně otázka a co já? No, co já?
Já mám strach. Můj život již plně vstoupil do třetího desetiletí a čáp nikde. Rozhodla jsem se pro radikálnější přístup. Pravda o něco méně radikálnější, než doporučuje moje maminka, která mi radí „ať už zažádám o adopci, protože na miminko z děcáku se prý dlouho čeká a utíká mi čas“, čímž mě nechtěně, ale velmi vytáčí. Zatím jsem zvolila cestu kolotoče doktorů, na němž se zvesela točím už půl roku. Výsledky nejsou ideální, ale ani plně neznemožňující těhotenství. Mám lehkou hypofunkci štítné žlázy, mírně pozitivní buněčnou imunity, vrozenou vadu dělohy (uterus bicornus) a partner horší bičíkovce.
Jinak si myslím, že jsem klasická „snažilka“ se záchvaty zlosti, smutku a rozčilení nad nespravedlností tohoto světa. S jedním z nich právě bojuji, nyní, téměř v předvečer laparoskopie, zákroku, po kterém doufám zjistím případný mechanický problém v mém reprodukčním ústrojí. Jen nechápu, proč zrovna já musím dobrovolně podstoupit nechutnosti, jakými jsou klystýry, zavedení kanyly, absolvování narkózy, nafouknutí břicha plynem, vyndávání stehů, pobyt v nemocnici, pobyt doma a další rekonvalescence, která mi zabírá čas, jež bych mohla strávit mnohem užitečněji než válením se v posteli.
A to všechno kvůli fakanovi, který mě snad v budoucnu bude tlačit devět měsíců v břichu, bude mě kopat do močáku a do žaludku, kterého budu muset v bolestech porodit, který mě bude budit ze spaní a bude nás terorizovat těmi nejrafinovanějšími způsoby, co jen jeho malinkatá hlavička vymyslí.
To všechno kvůli někomu, o koho se budu celý život strachovat, koho budu celý život milovat, a který dá mému životu ten opravdový smysl. Prosím, ať už mě ten čáp navštíví.
Přečtěte si také
Jedna drzá žákyně mi znechutila mojí práci. Její rodiče se ještě pustili do mě
- AnetaMar
- 22.11.26
- 532
Učím na základní škole už osmnáct let. Vždycky jsme se setkávala s dětmi, které byly fajn a dalo se s nimi vyjít. A pak s těmi, které dělaly problémy. Ale čím jsem starší, tím hůř to nějak zvládám....
Mohli jsme adoptovat holčičku. Manžel si to ale na poslední chvíli rozmyslel
- AnetaMar
- 22.11.26
- 328
Když jsme začali s adopcí, měla jsem pocit, že se nám konečně splní sen, na který jsme tak dlouho čekali. Jenže ve chvíli, kdy už jsme poznali malou holčičku a doma jí připravovali pokoj, manžel...
Mám skvělého manžela, přesto ho podvádím. Milence se nedokážu vzdát
- Anonymní
- 22.11.26
- 534
S manželem jsme spolu patnáct let, máme dvě děti, hypotéku a život, který by nám leckdo mohl závidět. Nikdy jsem neměla důvod si stěžovat. Přesto jsem se zamilovala do jiného muže. Nejdřív jsme si...
Kamarádka si ze mě udělala svou nonstop psycholožku. Už to nebudu trpět
- mořesnů
- 22.11.26
- 218
Včera mi kamarádka volala potřetí během jediného dne, aby mi znovu vyprávěla, co jí napsal její bývalý manžel. Zrovna jsem vařila večeři, děti se hádaly o ovladač a já měla v telefonu dalších šest...
Synovi jsem slíbila gympl. Začínám ale silně pochybovat, že na to má
- AnetaMar
- 22.11.26
- 211
Přijímačky jsou až na jaře, ale u nás doma už se několik měsíců neděje nic jiného. Chci, aby se syn dostal na gymnázium, a udělám pro to všechno. Jenže poslední dobou mám pocit, že jediný, kdo se o...
„Já jsem dítě!“ sdělila mi 17letá slečna a dál měla boty na sedadle v autobuse
- Dajdulína1993
- 21.11.26
- 953
Nikdy jsem se nepovažovala za konfliktního člověka. Nejsem ten typ, co by vyvolával hádky v řadě u pokladny nebo korigoval cizí lidi na ulici. Ale zkrátka mám ráda, když věci fungují tak, jak mají,...
Manžel mě pořád vláčí po příbuzných. Když chci jednou zůstat doma, jsem sobecká
- mořesnů
- 21.11.26
- 741
V sobotu ráno jsem se těšila, že si konečně přispím, jenže manžel už měl sbalenou tašku a čekal u dveří. Tentokrát jsme totiž měli jet na oběd k jeho rodičům. Minulý víkend jsme byli u mojí mámy,...
Manžel se vzteká, že synovi všechno chystám. Tak ať si to teď vyřeší sám
- mořesnů
- 21.11.26
- 685
Manžel mi vyčetl, že z našeho devítiletého syna vychovávám nesamostatného chlapa. Prý už je dost velký na to, aby si sám připravil oblečení, sbalil aktovku a pamatoval na tělocvik. Když jsem mu...
Přišla jsem si pro prášky na nervy. Doktorka mi řekla něco, co jsem nečekala
- AnetaMar
- 21.11.26
- 819
Už nějakou dobu mám pocit, že se každou chvíli sesypu. Jsem protivná, všechno mě rozčiluje, špatně spím a občas mi tak buší srdce, že se leknu, jestli se mnou něco není. Někdy mě rozbolí hlava tak,...
Manžel vyžaduje dokonalé Vánoce plné tradic. Já se chci zbavit Vánoc i manžela
- mořesnů
- 21.11.26
- 668
Letos jsem pochopila, proč můj manžel nikdy nechtěl děti. On totiž sám nikdy nepřestal být dítětem. Je nám oběma něco přes třicet, potomky neplánujeme a dlouho mi vyhovovalo, že si můžeme žít po...