Prosím, ať už ten čáp přiletí
Před rokem jsem zde uvedla svou prvotinu, tedy první deníček, kde jsem psala, jak hraji počítačovou hru jménem Fertilityfriend.com (v níž ovšem stále prohrávám) a jak poctivě čurám na různé papírky podle toho, v jaké fázi cyklu se zrovínka nacházím. Po roce bohužel stále bezvýsledně.
Kolem mě se zatím rodí. Rodí všechny kamarádky, kolegyně, bratrova manželka, a dokonce i současná přítelkyně mého bývalého přítele, který vlastně o děti moc nestál. Kdo nerodí, je alespoň těhotný a témata hýbající světem jsou jasná: bolavá prsa, blitíčko, únava, nateklé nohy, porod, nepapající miminka, řvoucí miminka, depresivní maminky, a konečně otázka a co já? No, co já?
Já mám strach. Můj život již plně vstoupil do třetího desetiletí a čáp nikde. Rozhodla jsem se pro radikálnější přístup. Pravda o něco méně radikálnější, než doporučuje moje maminka, která mi radí „ať už zažádám o adopci, protože na miminko z děcáku se prý dlouho čeká a utíká mi čas“, čímž mě nechtěně, ale velmi vytáčí. Zatím jsem zvolila cestu kolotoče doktorů, na němž se zvesela točím už půl roku. Výsledky nejsou ideální, ale ani plně neznemožňující těhotenství. Mám lehkou hypofunkci štítné žlázy, mírně pozitivní buněčnou imunity, vrozenou vadu dělohy (uterus bicornus) a partner horší bičíkovce.
Jinak si myslím, že jsem klasická „snažilka“ se záchvaty zlosti, smutku a rozčilení nad nespravedlností tohoto světa. S jedním z nich právě bojuji, nyní, téměř v předvečer laparoskopie, zákroku, po kterém doufám zjistím případný mechanický problém v mém reprodukčním ústrojí. Jen nechápu, proč zrovna já musím dobrovolně podstoupit nechutnosti, jakými jsou klystýry, zavedení kanyly, absolvování narkózy, nafouknutí břicha plynem, vyndávání stehů, pobyt v nemocnici, pobyt doma a další rekonvalescence, která mi zabírá čas, jež bych mohla strávit mnohem užitečněji než válením se v posteli.
A to všechno kvůli fakanovi, který mě snad v budoucnu bude tlačit devět měsíců v břichu, bude mě kopat do močáku a do žaludku, kterého budu muset v bolestech porodit, který mě bude budit ze spaní a bude nás terorizovat těmi nejrafinovanějšími způsoby, co jen jeho malinkatá hlavička vymyslí.
To všechno kvůli někomu, o koho se budu celý život strachovat, koho budu celý život milovat, a který dá mému životu ten opravdový smysl. Prosím, ať už mě ten čáp navštíví.
Přečtěte si také
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1417
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1422
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 1593
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 838
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 3143
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 3095
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 2139
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 1117
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Máma září štěstím. Jenže její mladší partner skrývá tajemství, které znám jen já
- Anonymní
- 06.05.26
- 2257
Máma si v pětapadesáti letech našla milence, který je o dvacet let mladší než ona. Na tom by dnes nebylo nic divného, kdyby se ho nerozhodla seznámit se mnou. Jeden polibek a od té doby mám o čem...
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 889
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...