Prosím, ať už ten čáp přiletí
Před rokem jsem zde uvedla svou prvotinu, tedy první deníček, kde jsem psala, jak hraji počítačovou hru jménem Fertilityfriend.com (v níž ovšem stále prohrávám) a jak poctivě čurám na různé papírky podle toho, v jaké fázi cyklu se zrovínka nacházím. Po roce bohužel stále bezvýsledně.
Kolem mě se zatím rodí. Rodí všechny kamarádky, kolegyně, bratrova manželka, a dokonce i současná přítelkyně mého bývalého přítele, který vlastně o děti moc nestál. Kdo nerodí, je alespoň těhotný a témata hýbající světem jsou jasná: bolavá prsa, blitíčko, únava, nateklé nohy, porod, nepapající miminka, řvoucí miminka, depresivní maminky, a konečně otázka a co já? No, co já?
Já mám strach. Můj život již plně vstoupil do třetího desetiletí a čáp nikde. Rozhodla jsem se pro radikálnější přístup. Pravda o něco méně radikálnější, než doporučuje moje maminka, která mi radí „ať už zažádám o adopci, protože na miminko z děcáku se prý dlouho čeká a utíká mi čas“, čímž mě nechtěně, ale velmi vytáčí. Zatím jsem zvolila cestu kolotoče doktorů, na němž se zvesela točím už půl roku. Výsledky nejsou ideální, ale ani plně neznemožňující těhotenství. Mám lehkou hypofunkci štítné žlázy, mírně pozitivní buněčnou imunity, vrozenou vadu dělohy (uterus bicornus) a partner horší bičíkovce.
Jinak si myslím, že jsem klasická „snažilka“ se záchvaty zlosti, smutku a rozčilení nad nespravedlností tohoto světa. S jedním z nich právě bojuji, nyní, téměř v předvečer laparoskopie, zákroku, po kterém doufám zjistím případný mechanický problém v mém reprodukčním ústrojí. Jen nechápu, proč zrovna já musím dobrovolně podstoupit nechutnosti, jakými jsou klystýry, zavedení kanyly, absolvování narkózy, nafouknutí břicha plynem, vyndávání stehů, pobyt v nemocnici, pobyt doma a další rekonvalescence, která mi zabírá čas, jež bych mohla strávit mnohem užitečněji než válením se v posteli.
A to všechno kvůli fakanovi, který mě snad v budoucnu bude tlačit devět měsíců v břichu, bude mě kopat do močáku a do žaludku, kterého budu muset v bolestech porodit, který mě bude budit ze spaní a bude nás terorizovat těmi nejrafinovanějšími způsoby, co jen jeho malinkatá hlavička vymyslí.
To všechno kvůli někomu, o koho se budu celý život strachovat, koho budu celý život milovat, a který dá mému životu ten opravdový smysl. Prosím, ať už mě ten čáp navštíví.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1606
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1646
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20656
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2597
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1756
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....