První porod
- Porod
- Katka93
- 18.06.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po půl roce jsem se konečně dostala k tomu napsat deníček o tom, jak náš brouček Matýsek přišel na svět. Cesta nebyla jednoduchá, ale o to krásněji je v cíli. :)
V porodnici
leden
duben
Celé těhotenství jsem porod hrozně řešila… nejprve se bála a všemožně vymýšlela, jak zařídit císaře. Následně jsem se děsně těšila na přirozený porod a doufala, že vše proběhne bez komplikací. Trochu mi to zkomplikovala těhotenská cukrovka a strašení mého doktora, že miminko je moc velké - odhadoval, že o 3 týdny větší. Měla jsem strach z porodu velkého miminka a doufala, že se to „nějak vyřeší“.
Na jedné kontrola, kde za mého doktora zaskakovala jiná paní doktorka, mi řekli, že miminko je opravdu veliké a že mi porod vyvolají tak ve 38. týdnu. A pokud to takhle pujde dál, je možné, že bude plánovaný císař. Opravdu mě všichni tak děsili, že jsem se v císaře modlila. Na další kontrole mě můj doktor ale vyvedl z omylu a řekl, že v žádném případě nebudou vyvolávat dříve. No super…
Byla jsem už ve 40. týdnu a šla na monitory, za boha jsme nemohli nic natočit… seděla jsem tam 3 hodiny!!! Když ani po 3 hodinách nic, objednal mě doktor na další den na kontrolu do nemocnice s tím, že si mě tam teda už možná nechají.
Ráno, 6.12., jsem nastoupila do porodnice, kde natočili miminko a mně zavedli tabletku na otevření. Uběhl den, měla jsem bolesti jako blázen, ale dole se nic nedělo…
7.12. stejný scénář - ráno tabletka, bolesti, ale žádná změna. Každé vyšetření pro mě bylo hrozně bolestivé a modlila jsem se, ať už se malý rozhodne jít na svět. Ale bez úspěchu…
8.12. ráno opěr tabletka, vyšetření, žádné změny. Už jsem zoufalstvím i plakala, chtěla jsem mít malého v náručí a hlavně aby už polevily ty nekonečný bolesti. Doktorka mi říkala, že pokud se dnes nic nestane, zítra bude císař. Hrozně se mi ulevilo a měla jsem novou naději. 
17:00 opět vyšetření, šíleně bolestivý, myslela jsem, že doktorku kopnu Verdikt - žádná větší změna. Fakt úžasný.
17:30 křup a mokro. HURÁ, praskla mi voda. Celá postel mokrá a já zvoním na sestru: „Sestři, asi mi praskla voda.“ Ppřišla sestřička s nějakým roztokem na test plodové vody a hlásí, že je to voda. Jupí.
Bolesti jsem měla takový, že jsem nemohla ani sbalit, bylo to pro mě utrpení… ale povedlo a já se přestěhovala na sál. Volala jsem příteli, že už, že konečně rodím. Chudák, byl zrovna v práci a nikdo nepřišel, aby to za něj vzal, ale nevadí, za 2 hodinky už byl u mě.
Mezitím mi sestra udělala klystýr a monitory. Byla jsem neustále přivázaná na těch monitorech a to mě ubíjelo. Kroutila jsem se jako žížala a nemohla se dočkat přítele.
No nicméně, nález pořád stejný. Vůbec jsem se neotvírala a malý nesestupoval. Přišla doktorka a mluvila něco o oxytocinu a epidurálu, odkejvala jsem jí všechno, jen abych měla konečně klid. Píchla mi oxytocin a přišel nějaký příjemný starší doktor a dával mi papíry k podpisu. Prohlídla jsem je, ale nevím, co v nich psali. Pro jistotu jsem to podala příteli, ať si to pročte a řekne, jestli mám podepsat. 
Podepsala jsem a on mi píchnul epidurál. Přítel dodnes tvrdí, že to pro něj byl nejhorší zážitek z celého porodu… a já přitom necítila ani píchnutí.
Oxytocin a epidurál pro mě znamenalo jediné - nemohla jsem do bazénku a v podstatě ani do sprchy, to bylo utrpení. A nejhorší ze všeho byly ty pitomý monitory. No nedalo se nic dělat, pomalu jsem se otvírala a doufala, že do půlnoci porodím.
Začala jsem mít hrozné nutkání tlačit, prostě jsem musela. Přišel doktor a začal mě roztahovat ručně. To bylo hrozný, ale věděla jsem, že musí a že mi pomáhá. Nakonec mi pomohla i PA, která mi nalehla na břicho, protože malý se vždy po kontrakci „vrátil zpátky“, tak mu tímto zatarasila cestu zpět a on už prostě neměl jinou možnost než vylízt.
Nástřih si vůbec nepamatuju, přítel říká, že na výrazu v mém obličeji bylo vidět, že jsem ho cítila.
V 00:24 byl náš maličký na světě. Taková úleva, když mi ho dali do náručí. Věděla jsem, že už to mám za sebou a začíná nový život - život s Matýskem.
Na porodním sále jsme zůstali ještě 2 hodinky, než mě převezli na pokoj a přítel odjel domů.
Matýsek je to nejhodnější miminko na světě, krásně spinká celou noc. Nevím, co je to pláč. Pořád se směje a kňourá, jen když má hlad, žízeň a nebo se nudí. Je to naše zlatíčko a jsem šťastná, že jsem si mohla projít přirozený porod, stálo to za to.
Strašně bych chtěla poděkovat doktorovi Karáskovi z porodnice v Jablonci nad Nisou, který se o mě krásně staral celé mé těhotenství, a všem dalším, kteří se mnou prožili ty nejkrásnější chvíle v mém životě. V jablonecké porodnici jsou opravdu perfektní profesionálové a nemohu vytknout vůbec nic.
Přečtěte si také
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 555
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 1042
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 452
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 1218
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 347
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 3301
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1430
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 512
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1339
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 984
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
graulace k mimču 
no hlavne, ze uz to mame za sebou. Tak at je maly hlavne zdravy a hodny! 
a to jsem měla porody výživné, následky naprosto žádné nemám-ani jedinou strii, či hemeroidy. Navíc jsem mohla fungovat bezprostředně po porodu..
bez nich by totiž nepřežili 
