A jaký byl můj porod?

Těhotenství bylo neplánované, ale chtěné rozhodně ano. Všude jsem četla, jak první porod trvá dlouho, ale dalo se to. Tedy, až na ty šílený krížový bolesti...

A jaký byl můj porod?

Těhotenství nebylo plánované, ale chtěné rozhodně ano. Ještě několik dní před menstruací, než jsem zjistila, že jsem těhotná, jsem měla z některého jídla bolení břicha. Celkově mi bylo tak na nic. Hlavně teda po špagetách s tuňákem a po kávě se mi dělalo zle.

Jen jsem slabě špinila jeden den, tak jsem si udělala test 13. 3. 2016,který byl pozitivní. Bylo to zrovna v době, kdy přítel pochovával svého bratra.

Těhotenství bylo bez problémů, akorát jednou jsem zvracela, když sem místo vody na čaj ohřála jídlo. Rozhodl se, že přijde na svět 13. listopadu. Naštěstí se mi kontrakce rozjely až v den porodu, někdy nad ránem. Bylo to jako menstruační bolesti. Odešla mi zátka a když to bylo už docela častý, tak jsem začala měřit čas a jelo se do porodnice.

Dojeli jsme nějak po 10. hodině. Vyšetřili mě, byla jsem otevřena na 4 cm, tak mě zavedli na porodní box, dali mi monitor. Do té doby to bylo v pohodě, než začaly křížové kontrakce. To bylo hotový peklo, nechala jsem si píchnout epidural, to se nedalo vydržet.

Kolem 12. hodiny mi píchli vodu a když už jsem se konečně otevřela celá, tak se šlo tlačit, bohužel byl blbě natočený, tak se pořád vracel zpátky. Různé mě natáčeli a já měla tlačit, jen mě chodili kontrolovat. Alespoň, že byl se mnou přítel. Říkám mu, že mám hlad a ten na mě, že jak mužů myslet na jídlo.

Konečné došla doktorka. Tlačila jsem, jak to jen šlo a stejně se pořád vracel zpátky. Skočili mi na břicho a vytáhli ho vexem. Narodil se v 18:40. Naštěstí byl ten malý uzlíček lásky v pořádku.

Dost mě šili kvůli nástřihu, ale nebylo to cítit. Ještě účinkoval epidural a měla sem u sebe ten největší poklad na světě. Pak pro mě přišli, aby mě odvezli na pokoj. Prý: „Přeskoč si na druhou postel!“ No jo, to se jim řekne, když jsem necítila ještě nohy z epiduralu.

Donesli mi večeři. Jupiii, mohla jsem se konečně najíst. Jedla jsem naposledy den před porodem. Dlouho to netrvalo, najednou jsem se necítila dobře a bum, nade mnou doktorka se zdravotní sestrou a snažily se mě vzbudit, protože jsem ztratila vědomí. Naštěstí jsem byla v posteli.

Pak jsem na něj celou noc koukala, jak byl nádherný a maličký! A druhý den jsem spala, jak to jen šlo. Z nemocnice nás pustili za dva dny.

Nikdo zatím tento deníček nekomentoval. Buďte první!

Váš příspěvek

Odesílám...