První úsměv mého chlapečka
- Rodičovství
- Poprvemaminou
- 15.03.21 načítám...
To nejkrásnější, co mě dokáže zahřát u srdce je, když se na mě usmívá můj chlapeček...
Abych mohla převyprávět moje pocity, musím přejít na úplný začátek. To bylo několik dní hned po porodu…
Můj chlapeček mě překvapil už v prvních minutách svého života. Když jsem ho vytlačila ven, nedýchal a primář musel provést první pomoc. Největší úleva pro mě bylo slyšet jeho křik, který jasně nesl zprávu, že je zdravý a v pořádku.
Další překvapení přišlo hned záhy, vážil neuvěřitelných 4,20 kg! Věděla jsem, že bude velký, ale netušila jsem, že bude mít přes 4 kg.
Už od prvního týdne dokázal udržet hlavičku, to bylo něco, co jsem nečekala. A po několika týdnech později začal reagovat na zvuky a otáčet hlavičkou za zvukem. Dělalo mi radost, jaké pokroky dělá.
Jednoho dne, při přebalování, jsem na něj mluvila a hladila mu bříško pro lepší prdění. A najednou jsem si všimla, jak mě pozoruje a koutky jsou zvednuté nahoru, první úsměv. Byla jsem tak nadšená, že jsem začala radostí brečet. Ještě v ten den jsme já a můj přítel, si s ním hráli. Chrastili mu chrastítkem 15 cm od hlavičky a šustili sloníkem, zároveň jsme na něj mluvili a usmívali se a naše úsměvy se rozšířili ještě víc, když nám úsměv oplácel.
Nyní mu budou dva měsíce, a usmívá se na nás vždy, když se po ránu probudí a spatří nás. Hází jeden úsměv za druhým a mně to dodává energii a sílu se únavou nesložit. Popohání mě dál a ani nedostatek spánku mě tolik netrápí.
Přečtěte si také
Vždycky jsem pro ně jen ta holka do postele. Nikdy ne ta, ke které se vrací
- Anonymní
- 17.04.26
- 268
Možná si za to můžu sama, ale připadám si hrozně. Každý muž, do kterého se zamiluju, mě má jen jako milenku. Vyspí se se mnou, naslibují hory doly, mluví o tom, jak je to doma nefungující, jak jsou...
Nebaví mě si hrát a tvořit s dětmi. Podle tchyně jsem špatná a líná matka
- Anonymní
- 17.04.26
- 120
Sedím na pískovišti a sleduju, jak si moje děti hrajou s lopatičkou, písek házejí všude možně, jsou celé špinavé a já si jen představuju, jak zase budu muset všechno vyklepat a vyprat. Nesnáším...
Chci se s manželem rozvést, ale on se tomu brání zuby nehty. Už jsem zoufalá
- Anonymní
- 17.04.26
- 240
Je to zvláštní paradox. Před pár lety jsme měli s Karlem velkou krizi. Tehdy byl on ten, kdo mluvil o rozvodu, dokonce měl připravené i papíry. Nakonec se to nějak urovnalo a zůstali jsme spolu. A...
Hledám své místo: Po úrazu, s diplomy a dvěma dětmi hledám smysluplnou práci
- Anonymní
- 17.04.26
- 105
Sedím u stolu, ze kterého mám výhled na malé nákupní centrum, a přemýšlím, jak tohle všechno vlastně začalo. Píšu anonymně, a to z důvodů, které jsou hluboce osobní a které se týkají mého zdraví....
Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka
- Alishia29
- 17.04.26
- 92
Jde o případ mého táty (1954) vkládám za účelem sdílení zkušeností i pokud by do budoucna pomohlo někomu tuto zákeřnou nemoc mnoha tváří včas rozpoznat a dojet včas. My jsme to štěstí neměli....
Kamarádím se s bývalkou svého přítele. Začínám si myslet, že to není náhoda
- Anonymní
- 16.04.26
- 2387
Život umí zamotat věci zvláštním způsobem. Před dvěma lety jsem začala chodit s Martinem. Asi po půl roce jsem se seznámila s Adélou. Působilo to úplně přirozeně, jako náhoda. Sedly jsme si hned,...
Žijeme spolu, ale jsme spíš spolubydlící než milenci. Příteli to tak vyhovuje
- Anonymní
- 16.04.26
- 3553
S Lukášem jsme spolu asi pět let. Náš vztah se ale dostal do bodu, kdy už se nikam neposouvá. Spíš mám pocit, že se pomalu vzdalujeme. Žijeme spolu, ale vedle sebe, ne spolu. Někdy se skoro ani...
Přítel nevydrží v práci déle než 2 měsíce. Má smysl s takovým plánovat život?
- Anonymní
- 16.04.26
- 2145
S Mirkem chodím už dva roky. V poslední době spolu i bydlíme. Je to fajn kluk, splňuje vlastně skoro všechna má očekávání. Až na jedno, ale velmi důležité. Není schopný si udržet práci. Většinou je...
Osamělá cesta matky: Čtrnáct let ticha a boj o vyšší alimenty
- Anonymní
- 16.04.26
- 1288
Sedím u kuchyňského stolu a prohlížím fotky od miminka mé 14leté dcery . Na fotce se usmívám s malou holčičkou v náručí. Bylo jí tehdy dva a půl roku.
Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky
- Miniwomen
- 16.04.26
- 4932
Někdy mám pocit, že žiju ve dvou paralelních rodinných vesmírech. V tom mém, původním, je to pořád takové hlasité, objímající, někdy až těsné, ale vždy upřímné teplo. Vyrostla jsem se třemi...
To je moc hezké, taková láska je cítit

Já si musela na úsměvy počkat déle, ale souhlasím, po ránu, když kouká a usmívá se, tak každý den začíná krásně