Moje svatba
Když mě manžel požádal o ruku, byla jsem v sedmém nebi. Chtěla jsem mít naprosto dokonalou svatbu. Čím jsem procházela a jak můj velký den dopadl? To se dočtete v mém deníčku.
Na svou svatbu jsem se těšila jako malá holka, ale netušila jsem, kolik věcí bylo potřeba zařídit. Naštěstí jsem po boku měla mojí maminku a tchyni, které mi neuvěřitelně pomohly. Moje maminka si vzala na starost šití mých svatebních šatů a tchyně si vzala výzdobu. Vše šlapalo jak po drátkách, nebo jsem si to aspoň myslela. Dny se vlekly a byly nekonečné. Vše, co jsem dělala, byla katastrofa. Nic se mi nedařilo, a byla jsem náladová.
Konečně přišel ten velký den: 18. 9.!
Doufala jsem, že se vyspím, ale můj chlapeček probrečel celou noc. Takže když mi zvonil budík, byla jsem již vzhůru a nechala synka spát. Udělala jsem si silnou kávu, dala si sprchu, a připravila si snídani. Ale jen pohled na ni mi zvedal žluč, talíř jsem položila na linku a dělala jsem, že jsem ji připravila pro mamku. Mezitím jsem si udělala líčení. Bála jsem se, že udělám chybu a budu muset začít znovu, díkybohu, zvládla jsem to bezchybně. Připravila jsem pro syna snídani a oblečení, probudila ho a věnovala se jen jemu, dokud nepřijela kadeřnice. Pracovala rychle a precizně, během hodiny jsem měla vysněný účes hotový. A bylo to tady, čas na oblékání. Mamka mi uvázala sukni, podala korzet, ale problém. Nedržel mi jako před týdnem a už jsem měla slzy na krajíčku. Chtěla jsem se vším seknout, uklidit se na klidné místo a zůstat tam. Mamka ovšem přišla s řešením, přidělá ramínka, zatímco budu oblékat malého. Když se mi povedlo dítě navléknout, měla jsem už korzet dávno předělaný. A dokonce mi padl jako ulitý. Mamka byla moje hrdinka, při oblékání jsem přemýšlela, jak to mamka zvládla tak hravě a rychle upravit. Odpovědí mi byl její úsměv a řeč o tom, že přeci už šije několik let a tohle není až takový problém. Už zbývalo jediné, nasednout do auta, přidat se do kolony a na úřadě říct ano. Jednoduché, že? Ani zdaleka ne, cesta byla hrozná, vyděsila jsem se každého auta, které nás předjelo. A před obřadem jsem si říkala, abych neřekla ne anebo: „Můžete prosím zopakovat otázku?“ Ale jakmile jsem spatřila svého nastávajícího v dobře padnoucím obleku, veškerý strach zmizel. Při obřadě jsem ho držela za ruku a netrpělivě vyčkávala na onu otázku. Konečně přišla, když se nás zeptala, ani jeden při odpovědi neváhal, naše ano potvrdilo naše manželství, prstýnky padly jako ulité a polibek byl doslova naplněn štěstím a úlevou.
A z úřadu jsme odcházeli se stejným příjmením. Zbytek dne byl nasáklý štěstím, láskou a veselím. Tancovalo se, pilo, jedlo a bavilo se. Všechno dopadlo ještě lépe než v mých představách a nejdůležitější pro mě bylo to, že si to všichni užili. Od toho dne nosím stejné příjmení jako můj manžel a syn. A doufám, že po druhé už se vdávat nebudu, protože ten stres byl že všeho nejhorší. Přeji všem, aby byli šťastní a děkuji za přečtení deníčku o mé svatbě ❤.
Přečtěte si také
„Máš mu jednu vrazit. Tohle by sis ty nikdy nedovolila,“ připomněla mi máma
- Anonymní
- 14.11.26
- 429
Naši byli na mě a bráchu vždycky dost přísní. Táta dokonce nešel pro ránu daleko a máma to schvalovala. Já jsem se ale zařekla, že svoje děti nikdy bít nebudu. Jenže mladší syn je pořádné kvítko....
Zaplatíme 65 tisíc za dovolenou, abychom týden jen leželi. Letos už fakt ne
- Anonymní
- 14.11.26
- 449
Letos jsem manželovi oznámila, že na další dovolenou u hotelového bazénu nepojedu. Jeho reakce mě utvrdila v tom, že už spolu možná ani neumíme trávit volný čas. Zatímco on si představuje další...
„Podívej se na sestru!“ vyčítá mi máma. Nechápe, že o víkendech musím pracovat
- Anonymní
- 14.11.26
- 336
„Podívej se na sestru, ta si na rodinu čas vždycky najde.“ Tuhle větu od mámy poslouchám skoro každý víkend. A pokaždé mám chuť jí připomenout, že zatímco moje sestra v sobotu dopoledne peče buchtu...
Vydělává 50 tisíc, ale doma nehne prstem. Jen chlastá pivo a čumí na televizi
- Anonymní
- 14.11.26
- 352
Už mě nebaví poslouchat, jak je můj manžel unavený z práce. Já totiž také pracuji, starám se o dvě děti, domácnost a všechno, co je potřeba zařídit. Jenže zatímco já večer padám únavou, Petr si...
Vysnila jsem si hodnou holčičku. Místo toho už 16 let trnu, co zase provede
- Anonymní
- 14.11.26
- 277
Nepíše se mi o tom vůbec snadno. Po dvou synech jsem strašně chtěla dceru. A dlouho se nedařilo. Kluci jsou dvojčata a porodila jsem je jako velmi mladá. Bylo mi 19 a já si to tehdy ani moc...
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 705
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 821
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 551
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 451
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 424
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...