Když už nám nouzový stav leze na nervy...
V první řadě, tento článek nemá nikoho urážet nebo zahanbit. Jedná se pouze o můj pohled a názor :)
Už to bude rok, co koronavirus zavítal i do našeho kraje. Ze začátku jsme byli všichni vyděšení, nevěděli jsme, co všechno ten virus dokáže, takže když vláda vyhlásila karanténu a opatření, spousta z nás to uvítala s otevřenou náručí.
V létě se otevřely hranice, začalo se polevovat v opatřeních, vypadalo to, že vše se vrací do starých kolejí. Ale od září byl vyhlášen nouzový stav znovu, dva lockdowny a spousta opatření, ze kterých nám přecházela hlava kolem.
A než jsme se nadáli, uběhl rok a naděje, že se věci vrátí do normálu, se vzdálila. A nikoho už to doma nebaví, a jediný kontakt se společností máme přes sociální sítě.
Budu velmi upřímná, ze začátku mi to ani nevadilo. Mohla jsem trávit víc času s rodinou, experimentovat s mamkou v kuchyni, s tátou vtipkovat, s mladším bráškou se víc sblížit a kočku rozmazlit tak, že mě bude mít navždy pod drápkem.
Ale po nějaké době, zavření v jednom bytě, na nás začala lézt ponorková nemoc. A kdo je nejlepší přítel člověka v téhle době? Správně, sociální sítě, a ani já jsem nebyla výjimka.
Internet je úžasná věc, ale teď, když jsme věčně zavřený doma, se nudíme tak moc, že kolikrát čteme komentáře, kterých jsme si dřív moc nevšímali, jen abychom zabili nějaký ten volný čas.
První věc, co udělám po úklidu domácnosti, je, že si sednu a rozkliknu si Facebook. A první, co na mě vyskočí je stránka čt24 se zprávami o nových opatřeních. Pouze protočím oči a popojedu níž, když v tom mě do očí udeří celkem peprný komentář. Rozkliknu komentáře, pročítám si je. Každý zde píše svůj názor na vládu, Babiše, opatření, atd..
Nejsem překvapena, když si přečtu pár komentářů lidí, kteří jsou rádi za opatření a chování vlády, ale jsem překvapena komentáři, které uráží ostatní, jen kvůli jejich názoru. Zavrtím nad tím hlavou, odkliknu šipku zpět a projíždím Facebook dál, narazím na pár vtipných obrázků, na několik zajímavých videí a pak narazím opět na zprávy o koronaviru. To už se plácám na čelo, přečtu si článek a hned komentáře. Opět to samé, lidi, co se vysmívají ostatním za to, že mají svůj názor. To už mě Facebook omrzí a já si otevřu Instagram, nic moc, jen selfíčka nebo jídlo, obvykle to jsou dezerty s obrovskou porcí čokolády. Raději vypnu aplikaci a zapnu YouTube. Pustím si novinky od mých oblíbených skupin, ale to mě omrzí a opět rozkliknu Facebook, abych zjistila, že se nic během těch pár minut nezměnilo. Bohužel. Najedu na Pinterest, najdu si pár zajímavých nápadů a chci je zrealizovat, ale zjistím, že vlastně nemám nic, čím bych to mohla zrealizovat. A i tu aplikaci vypnu.
Chvíli blbě čumím na tapetu, s tím, že vlastně díky této situaci si lidi vybíjejí frustraci na internetu, díky hnusným komentářům jsem velmi znechucena. Mobil vypnu, odložím a vrátím se ke svému nejmilejšímu koníčku, beru knížku a schovám se do světa příběhů, které nemají nic společného s pandemií a kde mi nikdo nepíše hnusné komentáře.
Na konci dne si uvědomím, jak někdy jsou sociální sítě plné negativních zpráv a lidí, ale stejně to druhý den zkouším znovu s nadějí, že narazím na dobrou zprávu, kde se pod komentáři nebudou lidi urážet nebo vysmívat.
A teď schválně, kdo to má stejně nebo podobně?
Přečtěte si také
Přítel absolutně nerespektuje moje plány na léto. Místo moře chce jet do hor
- Anonymní
- 03.06.26
- 972
Plány na léto jsem měla jasné a Michal s nimi souhlasil. Protože trochu bojujeme s penězi, museli jsme se rozhodnout jen pro jednu zahraniční dovolenou. Já jsem chtěla k moři a Michal nic...
Přítelkyně je závislá na nakupování. Utrácí za hlouposti a nedokáže přestat
- Anonymní
- 03.06.26
- 497
Jsem už vážně zoufalý. Dana je skvělá holka, se kterou si rozumím a se kterou si umím představit budoucnost. Má ale jeden problém, který už nám oběma začíná přerůstat přes hlavu. Je naprosto...
Se třemi malými dětmi jsem nezaměstnatelná. Jenže já bych chtěla pracovat
- Anonymní
- 03.06.26
- 1507
Mám tři děti, nejstaršímu je šest let a pak čtyřletá dvojčata. Děti chodí do školky, ale já marně hledám práci. Kvůli neustálým nemocem a nulovému hlídání, protože babičky nefungují a manžel je...
Pravda, kterou nečekáte: Porod, který trval 20 hodin a skončil císařem
- Anonymní
- 03.06.26
- 425
Kontrakce se zpočátku tvářily docela nevinně. Takové ty vlny, co přijdou, přejdou a mezi nimi si člověk ještě stihne říct, že to vlastně jde. Jenže pak se to začalo lámat. Intervaly se zkracovaly,...
Realita prvního měsíce s miminkem: Neustálý brek, koliky a já na dně
- Anonymní
- 03.06.26
- 344
První dny po porodu vypadaly ještě relativně klidně. Všichni mi říkali, že to přijde, že si tělo i hlava zvyknou, že se to „srovná“. Jenže ono se to nesrovnalo. Naopak. Jakmile jsme se s miminkem...
Šéf mě pozval na oběd. Snažil se být vtipný, ale utrhl si pořádnou ostudu
- Anonymní
- 02.06.26
- 2238
Na oběd s šéfem? Proč ne, řekla jsem si. Můj šéf je milý chlapík a myslím, že máme hezký kolegiální vztah. Nikdy spolu mimo práci nikam nechodíme, ale v kanceláři nám to klape. Dost mě proto...
Chtěli jsme si užít Den dětí. Místo toho jsme skončili na pohotovosti
- Anonymní
- 02.06.26
- 1087
Na Den dětí v naší vesnici jsme se moc těšili. Každý rok ho pořádají místní hasiči a bývá to krásná akce. Různé atrakce, úkoly, sladkosti, hudba, pěna, dobré jídlo a pití. Vyrazila jsem tam s...
„Sbal si svých pět švestek a odejdi,“ řekl mi přítel z ničeho nic po pěti letech
- Anonymní
- 02.06.26
- 2936
S Mirkem jsme chodili pět let, z toho jsme tři roky společně žili v jeho bytě. Z mého pohledu bylo vše v pořádku. Věřila jsem, že spolu zůstaneme navždy. Ale on měl jiné plány. Z ničeho nic otočil...
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 768
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 669
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
