Svatba?
Každá žena chce vypadat jako královna. Svatba je zrovna ta chvíle, kdy nejen že vypadáme jako královny, ale i tak se cítíme. Bohužel, v mém pocitu štěstí se začaly objevovat díry nejistoty…
Jako malá holčička jsem si hrála na nevěstu. Půjčovala jsem si maminky závoj, vytáhla ty nejkrásnější šatičky ze skříně a představovala jsem si, že plyšový medvěd je můj princ na bílém koni.
Bohužel, manželství moji maminky se ukázalo jako jeden z nešťastných rozhodnutí v jejím životě. Otec jí podváděl už před svatbou, nikdy nebyl doma více jak den a když byl, křičel na maminku a občas házel i nádobí. Ano, pamatuji si to, protože mě ten hluk v noci probral a já zvědavá jsem chtěla vidět, co se děje. Ta scéna se mi tu a tam objevuje ve snech a nikdy jí už nezapomenu. Po tomto incidentu se rodiče rozvedli a já se vzdala myšlenky na to, že bych se kdy měla vdát. No spíš jsem nechtěla, maminky manželství jsem si vzala jako příklad, bohužel, a myšlenky na svatbu se mi hnusily.
Jak šel čas a já dospívala, tak jsem měla několik vztahů, ale žádný netrval více jak půl roku, tamten mě podváděl, ten druhý mě využíval pro peníze, no a ten třetí byl cizinec, to by nemělo dlouhého trvání. Jednoho dne jsem si řekla a dost a žádnou velkou lásku jsem nevyhledávala. Po několika měsících svobody jsem narazila na mého snoubence. A změnilo mi to život, máme syna, chceme si brát hypotéku a konala se i žádost o ruku. Při této příležitosti jsem se nerozmýšlela, jestli řeknu ano nebo ne, z celého srdce ho miluju a neváhala jsem, v tu chvíli ze mě sálalo štěstí na kilometry daleko. Bohužel, s blížícím se termínem ve mně rostou pochybnosti.
Nemáme mezi sebou žádná tajemství, vše si říkáme, věříme si a komunikace nevázne, ale vadí mi, když jde se svými přáteli na pivo… To chodil i předtím, ale neměla jsem žádné temné myšlenky. Teď se ve mně budí žárlivost a mou mysl hlodají velmi otravné myšlenky: Co když má milenku jako můj otec? Jakou mám jistotu, že v manželství se nezmění? A co když…? A co když, co když, co když…?
V srdci vím, že on není typ záletníka, jako byl můj otec. Je schopný pro mě a pro syna obětovat vše. Každý den se ke mně chová jako k princezně. Dokonce ví, po kterých knížkách toužím, jen tak mi koupil trilogii Pána prstenů, Hobita a Porodní sestra z Osvětimi. Ví, jaké jídlo zbožňuji, synovi se věnuje, dělá na něj obličej, mazlí se s ním, koupe ho…
Je prostě pro mě dokonalý chlap, můj vysněný princ s dobrým srdcem a za tyhle moje temné myšlenky se stydím. Ale nedokážu se jim ubránit…
Abych se obrnila proti těmto myšlenkám, stále něco dělám, plánuji svatbu, aby vše proběhlo, jak má, dělám vlastní design pozvánek, vyrábím dekorace, dělám různé aktivity se synem, dělám změny v bytě, spoustu různých věcí, abych se vyhnula těmto temným myšlenkám…
Netuším, jak se jich zbavit. Moje jediná naděje je, že samy časem odezní… On si mé srdce získal, a proto se cítím, jako kdybych ho těmito myšlenkami zrazovala.
Všem děkuji, že jste si tento „výblitek“ dočetli až sem, ale už mě to tíží dlouho a muselo to ven, alespoň částečně. Všem ještě jednou moc děkuji❤️
Přečtěte si také
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 2750
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Manžel chce dát syna do lesní školky. Já se bojím bláta, klíšťat a nemocí
- Anonymní
- 04.06.26
- 835
S manželem se vůbec nemůžeme shodnout na tom, kam v září nastoupí náš čtyřletý Toníček. Nechávala jsem ho dlouho doma, protože jsem nemusela spěchat do práce. Jenže teď už nastal čas, aby se...
ChatGPT se stal třetím rodičem. Dcera se chodí raději radit za ním než za mnou
- Anonymní
- 04.06.26
- 451
Julie je v náročném pubertálním období a poslední dobou se mi čím dál víc vzdaluje. Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a zavře se v pokoji. Snažím se s ní povídat, zajímat se o to, co prožívá,...
Syn odjel se školou do Itálie. Kvůli jedné hlouposti málem přišel o celý výlet
- Anonymní
- 04.06.26
- 999
Lukáš je v deváté třídě. Po náročném školním roce, který se točil hlavně kolem přijímaček na střední, si konečně může užívat zasloužený odpočinek. Se školou nedávno vyrazil na týdenní pobyt do...
Chtěla jsem se vrátit do práce brzy po porodu. Na realitu jsem nebyla připravená
- Anonymní
- 04.06.26
- 797
Do práce jsem se chtěla vrátit sama. S mužem jsme se domluvili, že po šestinedělí nastoupí na rodičovskou on. Nebylo to rozhodnutí z nutnosti ani tlak zvenku, spíš jsem měla pocit, že mi to pomůže...
Přítel absolutně nerespektuje moje plány na léto. Místo moře chce jet do hor
- Anonymní
- 03.06.26
- 1890
Plány na léto jsem měla jasné a Michal s nimi souhlasil. Protože trochu bojujeme s penězi, museli jsme se rozhodnout jen pro jednu zahraniční dovolenou. Já jsem chtěla k moři a Michal nic...
Přítelkyně je závislá na nakupování. Utrácí za hlouposti a nedokáže přestat
- Anonymní
- 03.06.26
- 1012
Jsem už vážně zoufalý. Dana je skvělá holka, se kterou si rozumím a se kterou si umím představit budoucnost. Má ale jeden problém, který už nám oběma začíná přerůstat přes hlavu. Je naprosto...
Se třemi malými dětmi jsem nezaměstnatelná. Jenže já bych chtěla pracovat
- Anonymní
- 03.06.26
- 4596
Mám tři děti, nejstaršímu je šest let a pak čtyřletá dvojčata. Děti chodí do školky, ale já marně hledám práci. Kvůli neustálým nemocem a nulovému hlídání, protože babičky nefungují a manžel je...
Pravda, kterou nečekáte: Porod, který trval 20 hodin a skončil císařem
- Anonymní
- 03.06.26
- 961
Kontrakce se zpočátku tvářily docela nevinně. Takové ty vlny, co přijdou, přejdou a mezi nimi si člověk ještě stihne říct, že to vlastně jde. Jenže pak se to začalo lámat. Intervaly se zkracovaly,...
Realita prvního měsíce s miminkem: Neustálý brek, koliky a já na dně
- Anonymní
- 03.06.26
- 724
První dny po porodu vypadaly ještě relativně klidně. Všichni mi říkali, že to přijde, že si tělo i hlava zvyknou, že se to „srovná“. Jenže ono se to nesrovnalo. Naopak. Jakmile jsme se s miminkem...
