Svatba?
Každá žena chce vypadat jako královna. Svatba je zrovna ta chvíle, kdy nejen že vypadáme jako královny, ale i tak se cítíme. Bohužel, v mém pocitu štěstí se začaly objevovat díry nejistoty…
Jako malá holčička jsem si hrála na nevěstu. Půjčovala jsem si maminky závoj, vytáhla ty nejkrásnější šatičky ze skříně a představovala jsem si, že plyšový medvěd je můj princ na bílém koni.
Bohužel, manželství moji maminky se ukázalo jako jeden z nešťastných rozhodnutí v jejím životě. Otec jí podváděl už před svatbou, nikdy nebyl doma více jak den a když byl, křičel na maminku a občas házel i nádobí. Ano, pamatuji si to, protože mě ten hluk v noci probral a já zvědavá jsem chtěla vidět, co se děje. Ta scéna se mi tu a tam objevuje ve snech a nikdy jí už nezapomenu. Po tomto incidentu se rodiče rozvedli a já se vzdala myšlenky na to, že bych se kdy měla vdát. No spíš jsem nechtěla, maminky manželství jsem si vzala jako příklad, bohužel, a myšlenky na svatbu se mi hnusily.
Jak šel čas a já dospívala, tak jsem měla několik vztahů, ale žádný netrval více jak půl roku, tamten mě podváděl, ten druhý mě využíval pro peníze, no a ten třetí byl cizinec, to by nemělo dlouhého trvání. Jednoho dne jsem si řekla a dost a žádnou velkou lásku jsem nevyhledávala. Po několika měsících svobody jsem narazila na mého snoubence. A změnilo mi to život, máme syna, chceme si brát hypotéku a konala se i žádost o ruku. Při této příležitosti jsem se nerozmýšlela, jestli řeknu ano nebo ne, z celého srdce ho miluju a neváhala jsem, v tu chvíli ze mě sálalo štěstí na kilometry daleko. Bohužel, s blížícím se termínem ve mně rostou pochybnosti.
Nemáme mezi sebou žádná tajemství, vše si říkáme, věříme si a komunikace nevázne, ale vadí mi, když jde se svými přáteli na pivo… To chodil i předtím, ale neměla jsem žádné temné myšlenky. Teď se ve mně budí žárlivost a mou mysl hlodají velmi otravné myšlenky: Co když má milenku jako můj otec? Jakou mám jistotu, že v manželství se nezmění? A co když…? A co když, co když, co když…?
V srdci vím, že on není typ záletníka, jako byl můj otec. Je schopný pro mě a pro syna obětovat vše. Každý den se ke mně chová jako k princezně. Dokonce ví, po kterých knížkách toužím, jen tak mi koupil trilogii Pána prstenů, Hobita a Porodní sestra z Osvětimi. Ví, jaké jídlo zbožňuji, synovi se věnuje, dělá na něj obličej, mazlí se s ním, koupe ho…
Je prostě pro mě dokonalý chlap, můj vysněný princ s dobrým srdcem a za tyhle moje temné myšlenky se stydím. Ale nedokážu se jim ubránit…
Abych se obrnila proti těmto myšlenkám, stále něco dělám, plánuji svatbu, aby vše proběhlo, jak má, dělám vlastní design pozvánek, vyrábím dekorace, dělám různé aktivity se synem, dělám změny v bytě, spoustu různých věcí, abych se vyhnula těmto temným myšlenkám…
Netuším, jak se jich zbavit. Moje jediná naděje je, že samy časem odezní… On si mé srdce získal, a proto se cítím, jako kdybych ho těmito myšlenkami zrazovala.
Všem děkuji, že jste si tento „výblitek“ dočetli až sem, ale už mě to tíží dlouho a muselo to ven, alespoň částečně. Všem ještě jednou moc děkuji❤️
Přečtěte si také
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 561
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 278
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 559
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 1045
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 361
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 1203
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1397
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 2082
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 648
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 774
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...
