Svatba?
- O životě
- Poprvemaminou
- 05.07.21 načítám...
Každá žena chce vypadat jako královna. Svatba je zrovna ta chvíle, kdy nejen že vypadáme jako královny, ale i tak se cítíme. Bohužel, v mém pocitu štěstí se začaly objevovat díry nejistoty…
Jako malá holčička jsem si hrála na nevěstu. Půjčovala jsem si maminky závoj, vytáhla ty nejkrásnější šatičky ze skříně a představovala jsem si, že plyšový medvěd je můj princ na bílém koni.
Bohužel, manželství moji maminky se ukázalo jako jeden z nešťastných rozhodnutí v jejím životě. Otec jí podváděl už před svatbou, nikdy nebyl doma více jak den a když byl, křičel na maminku a občas házel i nádobí. Ano, pamatuji si to, protože mě ten hluk v noci probral a já zvědavá jsem chtěla vidět, co se děje. Ta scéna se mi tu a tam objevuje ve snech a nikdy jí už nezapomenu. Po tomto incidentu se rodiče rozvedli a já se vzdala myšlenky na to, že bych se kdy měla vdát. No spíš jsem nechtěla, maminky manželství jsem si vzala jako příklad, bohužel, a myšlenky na svatbu se mi hnusily.
Jak šel čas a já dospívala, tak jsem měla několik vztahů, ale žádný netrval více jak půl roku, tamten mě podváděl, ten druhý mě využíval pro peníze, no a ten třetí byl cizinec, to by nemělo dlouhého trvání. Jednoho dne jsem si řekla a dost a žádnou velkou lásku jsem nevyhledávala. Po několika měsících svobody jsem narazila na mého snoubence. A změnilo mi to život, máme syna, chceme si brát hypotéku a konala se i žádost o ruku. Při této příležitosti jsem se nerozmýšlela, jestli řeknu ano nebo ne, z celého srdce ho miluju a neváhala jsem, v tu chvíli ze mě sálalo štěstí na kilometry daleko. Bohužel, s blížícím se termínem ve mně rostou pochybnosti.
Nemáme mezi sebou žádná tajemství, vše si říkáme, věříme si a komunikace nevázne, ale vadí mi, když jde se svými přáteli na pivo… To chodil i předtím, ale neměla jsem žádné temné myšlenky. Teď se ve mně budí žárlivost a mou mysl hlodají velmi otravné myšlenky: Co když má milenku jako můj otec? Jakou mám jistotu, že v manželství se nezmění? A co když…? A co když, co když, co když…?
V srdci vím, že on není typ záletníka, jako byl můj otec. Je schopný pro mě a pro syna obětovat vše. Každý den se ke mně chová jako k princezně. Dokonce ví, po kterých knížkách toužím, jen tak mi koupil trilogii Pána prstenů, Hobita a Porodní sestra z Osvětimi. Ví, jaké jídlo zbožňuji, synovi se věnuje, dělá na něj obličej, mazlí se s ním, koupe ho…
Je prostě pro mě dokonalý chlap, můj vysněný princ s dobrým srdcem a za tyhle moje temné myšlenky se stydím. Ale nedokážu se jim ubránit…
Abych se obrnila proti těmto myšlenkám, stále něco dělám, plánuji svatbu, aby vše proběhlo, jak má, dělám vlastní design pozvánek, vyrábím dekorace, dělám různé aktivity se synem, dělám změny v bytě, spoustu různých věcí, abych se vyhnula těmto temným myšlenkám…
Netuším, jak se jich zbavit. Moje jediná naděje je, že samy časem odezní… On si mé srdce získal, a proto se cítím, jako kdybych ho těmito myšlenkami zrazovala.
Všem děkuji, že jste si tento „výblitek“ dočetli až sem, ale už mě to tíží dlouho a muselo to ven, alespoň částečně. Všem ještě jednou moc děkuji❤️
Přečtěte si také
Vždycky jsem pro ně jen ta holka do postele. Nikdy ne ta, ke které se vrací
- Anonymní
- 17.04.26
- 2477
Možná si za to můžu sama, ale připadám si hrozně. Každý muž, do kterého se zamiluju, mě má jen jako milenku. Vyspí se se mnou, naslibují hory doly, mluví o tom, jak je to doma nefungující, jak jsou...
Nebaví mě si hrát a tvořit s dětmi. Podle tchyně jsem špatná a líná matka
- Anonymní
- 17.04.26
- 991
Sedím na pískovišti a sleduju, jak si moje děti hrajou s lopatičkou, písek házejí všude možně, jsou celé špinavé a já si jen představuju, jak zase budu muset všechno vyklepat a vyprat. Nesnáším...
Chci se s manželem rozvést, ale on se tomu brání zuby nehty. Už jsem zoufalá
- Anonymní
- 17.04.26
- 1124
Je to zvláštní paradox. Před pár lety jsme měli s Karlem velkou krizi. Tehdy byl on ten, kdo mluvil o rozvodu, dokonce měl připravené i papíry. Nakonec se to nějak urovnalo a zůstali jsme spolu. A...
Hledám své místo: Po úrazu, s diplomy a dvěma dětmi hledám smysluplnou práci
- Anonymní
- 17.04.26
- 737
Sedím u stolu, ze kterého mám výhled na malé nákupní centrum, a přemýšlím, jak tohle všechno vlastně začalo. Píšu anonymně, a to z důvodů, které jsou hluboce osobní a které se týkají mého zdraví....
Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka
- Alishia29
- 17.04.26
- 314
Jde o případ mého táty (1954) vkládám za účelem sdílení zkušeností i pokud by do budoucna pomohlo někomu tuto zákeřnou nemoc mnoha tváří včas rozpoznat a dojet včas. My jsme to štěstí neměli....
Kamarádím se s bývalkou svého přítele. Začínám si myslet, že to není náhoda
- Anonymní
- 16.04.26
- 2780
Život umí zamotat věci zvláštním způsobem. Před dvěma lety jsem začala chodit s Martinem. Asi po půl roce jsem se seznámila s Adélou. Působilo to úplně přirozeně, jako náhoda. Sedly jsme si hned,...
Žijeme spolu, ale jsme spíš spolubydlící než milenci. Příteli to tak vyhovuje
- Anonymní
- 16.04.26
- 4449
S Lukášem jsme spolu asi pět let. Náš vztah se ale dostal do bodu, kdy už se nikam neposouvá. Spíš mám pocit, že se pomalu vzdalujeme. Žijeme spolu, ale vedle sebe, ne spolu. Někdy se skoro ani...
Přítel nevydrží v práci déle než 2 měsíce. Má smysl s takovým plánovat život?
- Anonymní
- 16.04.26
- 2844
S Mirkem chodím už dva roky. V poslední době spolu i bydlíme. Je to fajn kluk, splňuje vlastně skoro všechna má očekávání. Až na jedno, ale velmi důležité. Není schopný si udržet práci. Většinou je...
Osamělá cesta matky: Čtrnáct let ticha a boj o vyšší alimenty
- Anonymní
- 16.04.26
- 1522
Sedím u kuchyňského stolu a prohlížím fotky od miminka mé 14leté dcery . Na fotce se usmívám s malou holčičkou v náručí. Bylo jí tehdy dva a půl roku.
Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky
- Miniwomen
- 16.04.26
- 5914
Někdy mám pocit, že žiju ve dvou paralelních rodinných vesmírech. V tom mém, původním, je to pořád takové hlasité, objímající, někdy až těsné, ale vždy upřímné teplo. Vyrostla jsem se třemi...
