P.S.T.M. - 104 - DOVOLENÁ
- Snažení
- Missorka
- 09.07.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Babička se rozhodla, že si užije vnoučata a vzala si na týden OBĚ DĚTI!!! Věděla jsem to už od jara a stihla si to vymalovat v pastelových barvách... Co všechno udělám, uklidím, proberu, vytřídím... Kolik přečtu knížek, shlédnu dévédéček... Projdu Ikeu a milion dalších obchodů... Budu spát v noci nepřerušovaně, ráno vstávat kdy chci...
Nebudu šlapat po legu a uklízet pořád dokola hračky bez efektu
Nebudu muset zpívat a recitovat v autě…
Budu trávit na internetu spoustu času…
Budu vycházet jedině s kabelkou a nalíčená…
A jakmile bude muž taky doma, nevylezeme z postele… ![]()
Jasně, bude se mi stýskat, ale existují telefony, nejhůř sedneme do auta a vprostřed týdne o svátky tam dojedeme.
TAK TO BY BYL PLÁN.
Nechápu, že jsem se doposud nepoučila, že nic se neděje, tak jak si to vymaluju. ![]()
Realita vypadala následujícím způsobem:
Uklidila jsem obývák a vytřela kuchyň, toť vše a ještě navíc jsem to dělala až v pátek. Abych nekecala ještě jsem osprchovala dvě megakytky a umyla fikus (přísahám bohu, že do novýho bydlení se ta gigarostlina nestěhuje!!!).
Knížku jsem nepřečetla ani jednu zato: Reflex, Rytmus života (stydím se, ale v tý trafice jsme ho tam prostě nemohla nechat…), novou Marianne. Filmů jsem viděla teda dost, ale většinou se mi nelíbily, kromě Hillary a Jackie, ten mě dostal…
Ikea? V tom vedru? Kterej šílenec by tam jezdil? (podotýkám, že máme auto s klimatizací a na Černej most je to asi 10 minut, ale prostě jsem se nepřesvědčila, co už nadělám…)
V noci jsem spala. Ve dvě a v pět jsem se pravidelně budila na Valčino krmení a měla jsem co dělat, abych se nezvedla a nešla vařit Sunar. Než jsem šla spát, tak první den bez dětí, jsem došla až k pokojíčku, než mi došlo, že plyšáci fakt nepotřebujou přikrejt ani zkontrolovat, a že je jim úplně šumák, jestli si pro ně připravím dudáky… Dvakrát se mi dokonce stalo, že jsem prokazatelně SLYŠELA plakat dítě… Nepřejte si vědět, co jsem kočkám provedla!
Po legu jsem nešlapala, ale Duplo mašinky jsem si postavila, konečně mi do nich nikdo nehrabal, mohly jezdit jak JÁ jsem chtěla a mohla jsem vyzkoušet všechny funkce!!! Hlavně jsem nemusela hlídat, kdy se objeví malá blonďatá rozebíračka a z kolejiště mi udělá staveniště, zatímco strojvůdce bude vykřikovat TY NE, VALULIČKO, TY NE, NA TO NESAHEJ, TO JE VOJTY!!! ![]()
V autě jsem pravda nezpívala a nerecitovala, ALE viděla jsem tři bagry, dva traktory, jednou jela mašinka a přes cestu šli koníčci…
Než jsem nasedla, tak jsem nějak automaticky otevřela zadní dveře, ale pak mi došlo, že tam nemám koho u:,–(it, zase jsem je zavřela a doufám, že mě nikdo neviděl…
Internet mě nijak zvlášť nepřitahoval a vyskytovala jsem se tu daleko míň, než když jsou děti doma. Patrně když si to můžete dopřát plnými hrstmi, tak to není ono, mnohem lepší je, když u toho někdo křičí, někdo vyndavá z květináčů hlínu nebo vytírá podlahu právě vypraným prádlem připraveným na pověšení… ![]()
Vycházela jsem s „kabelkou“, ve které bylo: pepe (rozuměj krabička se sušenkama), taštička s plínama, Rybilka, ubrousky, jedna přesnídávka, několik aut v různých stádiích rozkladu, fragmenty zcela tvrdého rohlíku a rozkousanej dudlík…
Když byl muž doma, tak… To jediný jsme dodržovali! ![]()
Jasně, že se mi stýskalo.
Ale strašně.
Neskutečně.
Brečela jsem už v pondělí večer a pak pokaždé, když mi mamka dala Vojtu k telefonu (Val se zatím extra nevyjadřuje:-). Ačkoli byl evidentně spokojený: AHOJ MAMI, JAK SE MÁŠ, DOBŘE SPINKÁM, KOUPÁM, NA KOUPÁLKU HLAVOU KROUCÁM, MAMINKA PRACUJE, UŽ NEMÁM ČAS, JDU SE STREJDOU DÁT KOŠ… tak jsem po každým telefonátu řvala jak Pučálkovic Amina, až se muž naštval a zakázal mojí mámě, aby mi Vojtu dávala k telefonu.
Poprvé jsem zažila ten pocit, že vás skoro bolí ruce, jak chcete někoho obejmout a nemůžete… Veškerý pocity zhrzený matky (že jim vůbec nechybím, vůbec se jim nstejská, babičku budou mít radši než mě, Val se určo konečně rozleze po čtyřech a já to neuvidím, nebo ten konečně první zub najde babi…) jsem tvrdě potlačovala, ale dalo to fakt fušku!!!
V sobotu jsme dorazili k babí a ozvalo se: MAMINKA, NO MAMINKA PŘIJELA! A S TATÍNKEM!!!
V neděli jsem v 5 dala Valušce mlíko, v 6:10 se ozvalo: *VYSPINKAL DOBŽE, CHCI ZA HRAČKAMA, MAMINO, MLÍKO! a z vedlejší postýlky *BA BA BA BA BA!**, vstali jsme a MŮJ ŽIVOT SE VRÁTIL K NORMÁLU. ![]()
Krásné léto všem!
Peta, Vojta (2roky) a Valuška (11m) * *P.S.: Moje matka je moudrá žena, protože ten Valčin první zub (v 11m1t!) jsem našla před chvílí… ![]()
P.S.2: Sorry, Kačko, dřív to nešlo, chyběl by mi konec… ![]()
---------------------------------------------------------------------------
Albi 22.12.79 : Anika 2.12.04 - 3210g / 50cm (Praha)
těhulka TP vánoce 06
Anouar 20.6.80 (Praha)
Asha 13.1.75 : Matyáš 8.1.04 - 3600g / 48cm (Praha)
těhulka TP 7.2.07
Bolero 10.1.79 : Markéta 23.9.04 - 3280g / 50cm (Vodňany)
Budulínek 1.7.75 : Jakub 13.9.04 - 3400g / 49cm (Ostrava)
Dancul 30.1.80 : snažilka (Bratislava)
Evel 4.8.76 : Adam 10.8.04 - 3300g / 48cm (Křešice u Ltm)
Gábinka 30.10.81 : Bára 29.9.04 - 3570g / 51cm (Libomyšl)
Gabka 77 6.12.77 : Matěj 2.2.05 - 4480g / 54cm (Ostrava)
Gabule 5.8.80 : Štěpánek 18.2.05 - 3100g / 48cm (Ostrava)
Janew : Emma 16.3.06 - 2410g / cm (Praha)
Kacula 30.6.79 : Veronika 25.3.05 - 3710g / 51cm (Praha)
těhulka TP 1.11.06
Kačka 3.12.81 : těhulka TP 23.11.06 (Praha)
Kakinka 1.3.78 : Martin 30.10.05 - 3300g / 50cm (Jihlava)
Katcha 14.4.73 : Michaela 19.2.02 - 2960g / 50cm
Vít 6.10.04 - 3440g / 49cm (Praha)
Kiwwi 10.3.69: Hana 10.8.05 - 3000g / 49cm (Nitra)
Missorka 27.7.76 : Vojtěch 29.6.04 - 3330g / 50cm
Valerie 3.8.05 - 3500g / 48cm (Polerady)
Pepigaba 14.9.67 : Kateřina 14.6.96 - 3000g / 50cm
Jan 12.7.04 - 3333g / 50cm (Opava)
Puisek 9.8.78 : těhulka TP 2.9.06 (Litoměřice)
Tessie 16.6.80 : Matěj 17.5.05 - 3180g / 48cm (Praha)
Nakukovatelka deníčku:
Magrata 2.8.76 : Kryštof 16.2.04 (Praha)
Co nás čeká:
12.7. Honzík - 2. narozeniny
13.7. Bolero - svátek
25.7. Jakub - svátek
26.7. Anika - svátek
27.7. Missorka - 30. narozeniny
2.8. Magrata - 30. narozeniny
9.8. Puisek - 28. narozeniny
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1607
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1650
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20661
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2612
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2597
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1757
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....