S dětičkami poprvé u moře
- Cestování
- lenuleg
- 01.08.21
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček o naší první rodinné dovolené u moře a zároveň první dovče v karavanu.
Loni jsme s manželem pořídili na bazaru karavan - byl to manželův velký sen a když na něj jednoho dne vyskočil na inzerci karavan za přijatelnou cenu kousek od nás, bylo jasné, že se na něj ještě ten den musíme jet podívat. Moc se nám líbil, a tak jsme si ho hned druhý den přivezli domů. Rodina kroutila hlavou, že jsme se zbláznili, vyhodit peníze za takovou blbost (rozuměj - nejsme žádní milionáři), ale my už viděli ty krásné dovolené v Chorvatsku se dvěma dětmi a s tunou věcí, které bychom do letadla prostě nenarvali. A v neposlední řadě se manžel viděl o víkendech na rybách - no co by ne, když si vezme s sebou děti a já budu mít klid 
Vzhledem k loňské nepříznivé situaci, ale i proto, že mladšímu synovi byly teprve tři měsíce, jsme karavan vyvezli na první velkou cestu až letos v červnu. Chtěli jsme vyrazit ještě před začátkem prázdnin a evidentně jsme udělali dobře, když teď koukám, že se na hranicích čeká i 4 hodiny. Bylo to asi poměrně odvážné rozhodnutí - sami se dvěma malými dětmi (4,5letý hyperaktivní satánek a roční uřvaný covidový asociálek fixovaný na mámu) a „nezajetým“ karavanem na blind do kempu, který známe jen z videa na Youtube. Když to teď tak píšu - možná jsme fakt střelci, jak nám všichni říkali. Původně s námi měla jet i „hlídací“ babička - že je jakože hlídací jsme jí samozřejmě neřekli, ale jakoby to vytušila a asi týden před dovolenou nám odřekla, že se na takovou cestu ve svém věku už necítí, takže jsem popravdě trochu dostala bobky No nedá se nic dělat, prostě to musíme zmáknout sami.
Před dovolenou nás naštěstí kvůli koronaviru nečekaly žádné komplikace, protože den před odjezdem Chorvatsko zrušilo všechna omezení a mohlo se vycestovat jen s pasem. Na děti jsem samozřejmě přenesla svoji cestovní horečku, takže zatímco manžel odpoledne spal, aby byl fit na řízení, satánci mě celý den tak prudili, že jsem prostě nestíhala dobalit. Původní plán vyjet v 8 večer vzal tedy jako vždy za své (nevím, proč od doby, kdy máme děti, chodíme všude pozdě), a tak jsme v 10 večer konečně vyrazili. Samozřejmě na noc, aby dětičky cestu hezky prospaly, což naštěstí klaplo. Vybrali jsme kemp Bi Village na Istrii ve Fažaně, která je od nás z Hradce Králové cca 10 hodin cesty. S karavanem a rychlostí 100 km/hod. a krátkými přestávkami na čůrání nám to dalo cca 12 hodin. Musím tedy říct - obrovská výhoda mít s sebou dům na kolečkách - dojdete si na WC kdekoli a nemusíte se nikde ničeho štítit, což je pro mě fakt důležité - jsem v tomhle opravdu hrozná - představuji si všude bambiliony bakterií a stovky nemocí Cesta proběhla díkybohu hladce - sice jsem měla smrt v očích, nezaspala jsem ani vteřinu a celých 12 hodin jsem ve zpětném zrcátku hypnotizovala karavan, aby se nám někde neodpojil, nepřevrátil apod., ale manžel je profesionální řidič, takže to mě trochu uklidňovalo. Je to tedy borec, musím ho vychválit, fakt mi to kolikrát nepřišlo jako žádná sranda, při těch pracích na silnici a šílených zúženích, se s tím karavanem někam nacpat.
Tak třikrát sláva, jsme tady. V kempu na recepci fronta jako kráva, děti v autě už prudí, my brutálně unavení, no nic, počkáme. Paní přede mnou nenahlásila k pobytu pejska, pro které jsou vyhrazena jiná ubytovací místa, takže celá rezervace a vybírání míst znovu, ou jé… Manžel cizími jazyky nehovoří, tak teď se, Leničko, ukaž. Víc jak 15 let od maturity je znát, připadám si jako dement, ale nakonec se domluvím. Číslo stání 628 se ukázalo jako dobrá volba - blízko do sprch, k bazénům i k moři, takže jsme spokojení. Méně spokojení byli asi relaxující němečtí důchodci všude kolem nás, kterým řev našeho mladšího asi pěkně pocuchal nervy. Hned to ovšem napravil manžel, jenž je, poprvé v životě stavíc předstan, jistě nesmírně pobavil. Scéna, kdy držím na jedné ruce řvoucího syna, druhou držím manželovi kácející se tyče od předstanu, který mu dokola padá na hlavu a do toho nás starší syn kropí stříkací pistolí, je jistě bude provázet do konce života Zhruba za hodinu máme postaveno a vybaleno a teď bychom to konečně zalomili. Jo, kdybychom ovšem byli bezdětní. Náš malý hyperaktivek prostě nechápe, že my jsme vůbec nespali a zarytě se dožaduje návštěvy bazénu, jelikož jsme kolem něj k naší smůle projeli a viděl všechny ty boží skluzavky a atrakce, které prostě potřebuje hned vyzkoušet. Oukej, hele dáme k obědu párky a pak vyrazíme, jo? Párky na něj prostě odjakživa platily, takže manžel ohřívá vodu v hrnci, uzenina do ruky zklidní i mladšího satánka a já rychle pádím do sprch, protože už se štítím sama sebe. Koupel mi kupodivu vlila novou krev do žil, takže jsem svolila ke krátké návštěvě bazénu, že to jako jenom tak omrkneme a půjdeme si dát toho vytouženého šlofíka. No odcházeli jsme samozřejmě se řevem, protože naše dítě s námi touhu po spánku nesdílelo.
Bazény tedy paráda. Pro děti opravdu boží a moc hezky udělané - pirátská loď se skluzavkami, vodotrysky,… a v neposlední řadě svalnatý opálený plavčík, na kterého radost pohledět. Trochu víc kontrast s mým manželem, kterému září bílý pupek na kilometr daleko. Mám výraz asi jako Škopková, když koukala na Angeliku a pak mrkla na gauč na starého Škopka Co mi tedy hlava nebrala, byly pobíhající děti bez rodičů. Jako ty brďo, asi jsem hysterická matka, ale já spustit dítě na vteřinu z očí, tak už ho někde loví z hloubky plavčík, jelikož má takové zkraty, že se najednou sebere a běží bez kruhu do velkého bazénu. A bylo tedy více než vhodné usměrňovat děti na skluzavkách, aby nemasakrovaly svojí jízdou ostatní, což tedy některé rodiče absolutně netankovalo. Občas jsem musela i bojovat za práva svého dítěte, které je (překvapivě) takový trouba, že se nechá odstrčit od stříkací pistole, na kterou tam chudák dobu stál frontu. A matka toho druhého chlapečka jenom nezúčastněně stojí a kouká, jak mi ten její miláček atakuje dítě. No to je prostě něco na mě, tyhle matky, co to mají na háku, takže jsem chlapečka sama odtáhla za ruku a čekala jsem, jestli bude bitka matek To bylo poprvé, co jsem sáhla na cizí dítě a fakt jsem čekala, jestli mě někdo nepropleskne, ale ten klučina byl takový spratek, že i když jsem mu říkala „Nou nou, wajt“ , tak do syna pořád šel.
Po odpoledním krátkém šlofíku, kdy nás samozřejmě dětičky moc dlouho spát nenechaly, jsme plni očekávání konečně vyrazili okouknout moře. Na to jsme byli hodně zvědaví, přeci jen fotky se často liší od reality, ale tady naštěstí byla realita mnohem lepší. Krásná oblázková pláž, nádherná čistá voda dokonce bez ježků. Starší syn nazul boty do vody, skočil do kruhu a hned byl ve vodě. U mladšího už jsme se, dle očekávání, takového nadšení nedočkali. Vodu prostě nemusí. Vzhledem k tomu, že se narodil v březnu, kdy akorát začalo to šílenství kolem covidu, nechodili jsme na žádné plavání apod., takže s vodou prostě kamarád není. A se studeným mořem už vůbec ne. Tedy voda v moři byla dle mého názoru ideální, ale prostě to není jako teplá voda ve vaně, že jo. Takže náš miláček řval, jako by ho chtěl někdo unést - tedy mohl by si to někdo klidně i myslet, jelikož my dva tmavovlasí na rukách blonďáčka, který není ani jednomu z nás podobný. Hele jako měla jsem třeba ráda seriál Kukačky a každý týden jsem se těšila na další díl, že i manžel se dobrovolně ujal uspávání dětí, abych mohla koukat, ale jako moc klidu v duši mi to nepřineslo, když se nás každý ptá, komu je ten kluk sakra podobný?! No ale zpět na dovolenou - takže naštěstí zkušená matka, tedy já, jsem s sebou měla kromě kruhu s dírami na nohy, který prostě ani po 10 minutách řevu neprošel, ještě takový ten dětský nafukovací člun s volantem, kde se tedy dítě nedostane do kontaktu s vodou. Takže hurá, to klaplo, zpražená jak paprika a vyšťavená z nafukování člunu, se taky chladím ve vodě. Moře prostě boží a jsme nadšení. Překvapilo mě tedy, že jsme byli na pláži celý týden skoro sami, přitom v kempu u bazénů mraky lidí. Tady to moře bylo pro děti opravdu ideální, že syn kupodivu ani neprudil, že chce radši na skluzavky do kempu. Tam jsme samozřejmě chodili taky každý den, ale třeba jen na hodinku. No i na pláži se manžel hned první den chopil své role komika a pobavil všechny přítomné při skládání plážového stanu. Sice tam byl pro podobná individua přiložen návod, nicméně to došlo tak daleko, že si musel najít video na Youtubku. Já tam zatím s dětmi stála jako tydýt ověšená všema těma nafukovačkama a plážovýma taškama, že i ten racek, co zvědavě kráčel okolo, nechápavě kroutil hlavičkou.
Navečer jsme z posledních sil ještě podnikali kratší procházky, po kterých jsme ovšem už i s dětmi padli na hubu a žádné pařby do brzkých ranních hodin, jako za mladých let, se prostě nekonaly. Pro děti bylo v kempu večer i vyžití ve stylu skákacích hradů a trampolín. To si samozřejmě náš drahoušek nemohl nechat ujít. Koupili jsme mu na 20 minut skákací hrady - jakože mysleli jsme, že se vyblbne v tom pro prcky, s pidiskluzavkou, s nafukovacíma chobotničkama a rybičkama - no na ten nám po 5 minutách hodil bobek a přesunul se na vedlejší obří nafukovací skluzavky. Jako už když šplhal (asi půl hodiny) nahoru mi podvědomí říkalo - holka, vy ho nedostanete dolů Jak jsem tušila, tak se i stalo. Synátor pravděpodobně podědil tatínkovy geny srabáctví a jak shora uviděl tu brutální výšku, odmítal se sklouznout a slézt zpátky samozřejmě taky nešlo. No, hochu, to prostě sjedeš, já pro tebe nepolezu. Tentokrát jsme tedy pobavili dva polské tatínky, jejichž holčičky řádily v té výšce jako draci a náš, asi o dvě hlavy větší posránek, byl jimi těžce zahanben. Asi po deseti minutách přemlouvání a slibování, co všechno mu koupíme, když sjede dolů, se zadařilo a milostpán se odvážil. Stálo nás to naštěstí jen nechutně navoněného žvýkačkového nanuka a bonbóny s příchutí cola…
Den před odjezdem jsme usoudili, že by to chtělo ještě nějakou tu poznávací složku zájezdu, a tak jsme se vydali na výlet do blízké Puly na koloseum - ta jsou na světě prý jen 4, což jsem ani nevěděla. Já tyhle památky prostě zbožňuju - vždycky mě fascinoval ten závan historie, ta představa, jak je ta stavba stará a co se tam asi všechno odehrávalo. Ze stejného důvodu mám ráda i hrady a zámky. Takže pro mě moc pěkný výlet - sice jsme se s kočárkem dostali jen okolo zvenku, ale i tak hezký zážitek. Starší syn byl tedy nadšený spíš z dětského hřiště u parkoviště, ale tak to mu nemám za zlé. Manžela to teda taky moc nebralo, ale ten se zabavil se selfie tyčí, kterou si na stará kolena pořídil, takže máme do rodinného alba asi tisíc selfíček u kolosea, u každé lodi v přístavu, na parkovišti u auta, u stánku se zmrzlinou, na lavičce s vykuleným holubem a tak dále.
Nadešel čas odjezdu - tedy nebudu lhát - srabácky jsme se rozhodli zkrátit pobyt o 1 den s tím, že už jsme si užili dost a bude asi i klidnější cesta domů. Ještě jsme si tedy po cestě naplánovali návštěvu dinoparku ve Funtaně, když už jsme se vyskytli v těchto končinách, tak tam přeci musíme zavítat. Když jsme dorazili na parkoviště, chtěl to manžel zbaběle zabalit a jet domů. Parkoviště bylo dělané jen pro obytňáky do 8 m, ale my měli skoro o 4 metry více. Jelikož razím heslo: Hlavně se z toho nepo.rat, nakázala jsem mu prostě zaparkovat stranou na kraji přes několik míst, kterých tam ještě bylo dost a jelikož už byl park od 10:00 otevřený a my přijeli až ve 13 hodin, logicky už tam moc dalších lidí parkovat nebude, že jo. Tyhle moje úvahy manžel fakt zbožňuje U vchodu super truper atrakce, na které ženská ječela jak Viktorka u splavu, a synátor hned, že na to chce jít. Hele, co si budem - už jsem stará raketa a ty doby, kdy jsem sama sjela v Řecku kamikaze tobogán, jehož výška mého zaprděného manžela nahoře tak zdrtila, že si těch tisíc schodů znova radši v tom vedru sešel dolů, než aby to sjel, už pominuly. Teď už nejsem takový magor a jako matka mám zodpovědnost, že bych asi měla přežít co nejdéle, abych vychovala ty naše dva caparty. Takže ne, zlatíčko, na tohle fakt nejdeme, ty by ses z toho totiž taky pokakal. No celkově se nám dinopark líbil, většina byla ve stínu mezi stromy, takže jsme se neupražili zaživa, i manžel byl nakonec rád, že jsme se tam stavili.
Cesta domů proběhla v pohodě, až na situaci, kdy nám automat na mýtné sežral platební kartu. Hele, já nevím, čím to je, ale já mám vždycky pravdu. Chtěla jsem platit hotově, když nám zbyly peníze, ale hlava rodiny: Né, dáme kartu, VISU to bere. Fajn, jak chceš, mohli jsme to utratit,…Hele proč to tam tak rveš, to je divný, že to tam nezajede samo. Šup a karta v řiti Můj drahý kouká jak veka z tašky. Na displeji stále svítí „Čeká se na platbu“, mačkáme tlačítka, nic se neděje, zvoníme na obsluhu. Manžel jazykový analfabet: Co mám říct? Já: Tvl nevim - Kard not aut asi Super, klaplo to, pán chápe - asi takové intoše nezažil poprvé - karta vyjíždí ven, platíme hotově, můžeme pokračovat. Aby nebyla nuda, tak jsme se ještě opotili na hranicích, když tam synátor začal šermovat pistolí, kterou jsme mu koupili v takovém tom stánku s milionem lákadel pro děti. Mysleli jsme, že si vybere balón nebo třeba pistoli na vodu, ale bohužel tam zmerčil maketu revolveru na špunty a nedal si to vymluvit Cesta jinak klidná, provoz skoro nebyl. Tentokrát jsem tedy nehypnotizovala karavan v zrcátku, ale hlavně krajnici a harakiri srnky, kterých jsme potkali snad dvacet a všechny potřebovaly přecházet silnici zrovna mezi jednou a třetí ráno v největší mlze, kterou by nám i Rákosníček mohl závidět. No, celkově hodnotím naši první společnou rodinnou dovolenou jako vydařenou, i když my dospělí, jakožto dvojnásobní rodiče, se z toho ještě teď vzpamatováváme
Přečtěte si také
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 22
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 2836
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Manžel chce dát syna do lesní školky. Já se bojím bláta, klíšťat a nemocí
- Anonymní
- 04.06.26
- 875
S manželem se vůbec nemůžeme shodnout na tom, kam v září nastoupí náš čtyřletý Toníček. Nechávala jsem ho dlouho doma, protože jsem nemusela spěchat do práce. Jenže teď už nastal čas, aby se...
ChatGPT se stal třetím rodičem. Dcera se chodí raději radit za ním než za mnou
- Anonymní
- 04.06.26
- 473
Julie je v náročném pubertálním období a poslední dobou se mi čím dál víc vzdaluje. Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a zavře se v pokoji. Snažím se s ní povídat, zajímat se o to, co prožívá,...
Syn odjel se školou do Itálie. Kvůli jedné hlouposti málem přišel o celý výlet
- Anonymní
- 04.06.26
- 1033
Lukáš je v deváté třídě. Po náročném školním roce, který se točil hlavně kolem přijímaček na střední, si konečně může užívat zasloužený odpočinek. Se školou nedávno vyrazil na týdenní pobyt do...
Chtěla jsem se vrátit do práce brzy po porodu. Na realitu jsem nebyla připravená
- Anonymní
- 04.06.26
- 821
Do práce jsem se chtěla vrátit sama. S mužem jsme se domluvili, že po šestinedělí nastoupí na rodičovskou on. Nebylo to rozhodnutí z nutnosti ani tlak zvenku, spíš jsem měla pocit, že mi to pomůže...
Přítel absolutně nerespektuje moje plány na léto. Místo moře chce jet do hor
- Anonymní
- 03.06.26
- 1907
Plány na léto jsem měla jasné a Michal s nimi souhlasil. Protože trochu bojujeme s penězi, museli jsme se rozhodnout jen pro jednu zahraniční dovolenou. Já jsem chtěla k moři a Michal nic...
Přítelkyně je závislá na nakupování. Utrácí za hlouposti a nedokáže přestat
- Anonymní
- 03.06.26
- 1020
Jsem už vážně zoufalý. Dana je skvělá holka, se kterou si rozumím a se kterou si umím představit budoucnost. Má ale jeden problém, který už nám oběma začíná přerůstat přes hlavu. Je naprosto...
Se třemi malými dětmi jsem nezaměstnatelná. Jenže já bych chtěla pracovat
- Anonymní
- 03.06.26
- 4636
Mám tři děti, nejstaršímu je šest let a pak čtyřletá dvojčata. Děti chodí do školky, ale já marně hledám práci. Kvůli neustálým nemocem a nulovému hlídání, protože babičky nefungují a manžel je...
Pravda, kterou nečekáte: Porod, který trval 20 hodin a skončil císařem
- Anonymní
- 03.06.26
- 969
Kontrakce se zpočátku tvářily docela nevinně. Takové ty vlny, co přijdou, přejdou a mezi nimi si člověk ještě stihne říct, že to vlastně jde. Jenže pak se to začalo lámat. Intervaly se zkracovaly,...
krásně se četl a kolikrát mi vykouzlil úsměv nebo spíše posměvek při popisování tvého manžela, neboť úplně jsem viděla svého manžela 
já bych s takovýma malýma dětma určitě nejela.. Přiznám se jsem pohodlná a bojácná matka 
Musim říct, starší dítě má stejně jako vaše 4,5 a mladšímu jsou dva a ja si letos na more netroufnu 
a jestli tohle byl deníček psaný do nějaké soutěže, tak doufám, že vyhraje 
Docela bych se na takový pořád podívala. 
