S kamarádkou na houbách

O tom, jak jsme se s prima kamarádkou rozhodli jet na houby. Obě milujeme hříbky a na tento den jsme se velice těšily. Plánovaly jsme jej společně už řadu měsíců, že na podzim pojedeme.

Jelikož se stále vídáme v práci, občas také mimo práci, plánovali jsme, co a jak bude. Byl srpen a od srpna to začalo: „Kdy pojedeme na hřiby?“ Takhle to šlo do doby, než jsme opravdu na ty hřiby jely :-D Podotýkám, že na hřiby jsme jely koncem září či začátkem října, tak nějak to bylo a já do té doby neslyšela nic jiného, než onu slavnou větu :-D Konečně přišel den D, vstávalo se opravdu brzy už kolem půl páté jako bych se chystala do práce, přeci jen jezdíme trošku dál a už jen cesta trvá dost dlouho.

Tak jsem se doma nachystala, vzala své dvě psí holky, nasedla do auta a vyrazila směr ke kamarádce, kde jsem ji vyzvedla. Poté jsme si to už namířily na ono skvělé místo. Zaparkovala jsem auto a štrádovaly jsme si to k lesíku, který je taky mimochodem dál než je zdrávo :-) Psiska byla šťastná, že se konečně podívají i jinam na venčící místo, než na ta, na která jsou zvyklá. Celou dobu byli na volno a výběhu si náležitě užívali.

Konečně jsme dorazily do lesa, s kámoškou jsme se rozdělily a každá hledala opodál, abychom vůbec něco našly. Garcy a Jessie, to jsou mé dvě psiny, lítaly vesele mezi námi, jednou za mnou, podruhé letěly za Gabkou - zapomněla jsem zmínit kamarádky jméno. Takže se opravdu ulítaly až až :-) Gabka si chtěla vzít klacek na oporu při chůzi a já zahleděná do země najednou slyším: „Kačooo, Garcy mi krade ten klacek! Garcy, nech to, běž pryč!“ Přišlo mi to docela srandovní, pousmála jsem se :-) Nato jsem si zavolala Garcy k sobě, ta přiletěla a opět jsem měla hlavu skloněnou hledajíc hřiby. A opět za chvilku slyším: „Kačooo, ona mi to zase bereee!“ Když už jsem to slyšela asi potřetí, či počtvté musela jsem se smát :-) Po několika pokusech odvolat od Gabky Garcy ke mně na pár sekund a zas následné letění za Gabkou a zápasení s klackem, který si našla jsem to vzdala a řekla, že ať zkusí na Garcy zařvat, či ji nějak odehnat. Gabce se to ale nepodařilo, tak to vzdala a klacek radši zahodila, než mezi hledáním hřibů a lozením do kopců ještě zápasit s visícím psem na konci patyku.

A tak jdeme, cestou necestou a najednou šílené šustění v křoví. Obě dvě jsme zůstaly stát na místě jako přikované, jelikož jsme něco velkého v onom křoví záhledli, ovšem nebylo vidět, co to je. Srdce mi tlouklo jako šílené a už jsem začala přemýšlet, kdy začít zdrhat a jestli vůbec začít zdrhat. Psiska byla v pohodě a toho zvířete si nevšímala, ale to zvíře si prohlíželo nás. Najednou to vyskočilo z křoví a utíkalo opačným směrem, než jsme stály my. Zahlédli jsme to a byl zbytečný povyk kvůli jedné obyčejné srnce. Ale kámen nám spadl ze srdce, to se musí nechat! Pak jsme se cestou ještě nasmály, když jsme si dělaly srandu, že za chvilku přivede smečku svých kámošek a ještě k tomu jelena :-D Tak to už fakt nevím, co bychom dělaly, kdyby naproti nás stál zuřící jelen :-D

Tak jsme se opět rozdělily, psiska stále pobíhala mezi námi a já jsem opět s hlavou skloněnou hledajíc hřiby najednou zaslechla: „Auuu, do p!“ Podívala jsem se hned směrem, odkud nadávala Gabka a uviděla jsem, že se zvedá ze země. Klidným tónem jsem se ji zeptala: „Proč sedíš na zemi?“ Nato jsme propadly obě výbuchem smíchu a vykládala mi, jak chudák zakopla, protože neviděla tu velkou kládu, o kterou zakopla :-D
Hříbků jsme měli plný koš a plné tašky, tak jsme se po nádherném a vyčerpávajícím dni plném smíchu mohly vydat zpět k autu :-)

Letos se opět chystáme s Gabčou na hřiby a co myslíte? Už několik dní poslouchám tu slavnou větu: „Kdy pojedeme na hřiby?“ :-D

No nemám já to skvělou kámošku? Zpočátku jsme se spolu moc nebavily a dlouho k sobě hledaly cestu a najednou je to moje nejskvělejší kámoška, kterou mám a jsem za ni moc ráda :-) Dokáže mě podržet v nejtěžších chvílích, umí pobavit, když to potřebuji a také umí poslouchat, když se potřebuji vypovídat. Mno, chci dodat, že to co jsme zažívaly na onom skvělém výletě, zažíváme téměř denně v práci, ty naše neskutečné záchvaty smíchu :-D
A tohle je ta moje kamarádka, s mýma chlupatýma pokladama :-)

Děkuji za přečtení a doufám, že vás můj příběh aspoň trošku pobavil :-)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
jediný andílek
1034
2.9.12 12:11
:D
  • načítám...
  • Zmínit
Dejn
156
2.9.12 13:06

Dobrý deníček :lol: :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
dalmatinka 123
48576
2.9.12 13:33

Moc pěkný deníček a krásný psíci :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
mj-celka
151
2.9.12 14:09

:mrgreen: :mrgreen: perfektní deníček :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Miš-El
3069
2.9.12 18:51
:lol:
  • načítám...
  • Zmínit
orlynka
1130
2.9.12 20:15

Jsem ráda, že se líbí, nějak jsem chytla spisovatelského ducha a začalo mě to bavit :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
meringa
2028
3.9.12 00:11

Pobavilo :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
lilia81
15290
3.9.12 10:39

Jak j vám rozumím!! já chci taky na houby!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Strastiplné cesty příchodem miminka

Tobiášek a jeho zvířátka

Moje první mimi