Strastiplné cesty příchodem miminka

Už jste si přečetli pár mých deníčků, které jsem zde poslala. O porodu a jak jsem k miminku přišla, o vyrůstání mezi zvířátky a nyní se s vámi chci podělit o tom, jaké strastiplné cesty vás s příchodem miminka čekají. Tento deníček má podpořit hlavně maminky, které byly na dně.

9275f3e028_75010587_o2.jpg 9275f3e028_75010587_o2.jpg
9275f3e028_75010587_o2.jpg

Kritická období

  • 2
1b9f6df100_75010585_o2.jpg

Sluníčkové dny :o)

Nevím, jak začít…Tobiášek bude mít téměř dva a půl roku. Je to jako včera, když jsem jela do porodnice, odkud jsem si přivezla nádherný malinký uzlíček domů. Tobiášek byl naštěstí opravdu hodné miminko, takže na toto období ráda vzpomínám. Vždycky jsem jen nakrmila, přebalila a drobeček zase okamžitě usnul a měla jsem na dvě hodiny klid. Říkala jsem si: „Páni a některý maminky plaší, že jsou chodící zombie, nevědí, kdy naposledy spaly a já mám tak hodné miminko, které neustále spí.“ Jenže…je tady jedna věc.

Od doby, kdy jsem poprvé po škole nastoupila do práce, nenáviděla jsem ranní směny. Zazvonil budík v půl páté ráno, já ho zaklapla a byl klid, dokud jsem nezjistila, že jsem zaspala. :-D Pak už to bylo o něčem jiném…Každý mi říkával, že si jednou na to ranní vstávání zvyknu, jenže jsem si nezvykla nikdy a také si nikdy nezvyknu. Trošku jsem odbočila, ale navazuje to na můj problém s miminkem, i když jsem měla hodné a spící miminko, tak po několika dnech buzení se co dvě hodiny ve dne i v noci, bych se mohla srovnávat s maminkami zombie. :-D

Byl to pro mě trest. Co takovej budík, začne řvát, tak ho prostě zaklapnete a je klid, jenže miminko zaklapnout nejde. :-D Už jsem najednou začala věřit maminkám, které tvrdí, že ani nespí a vcítila jsem se do jejich kůže, bože, jak já to vstávání nesnáším. :-D Bohužel jsem neměla přes den čas ani dospávat, protože pokud jsem neuklízela, tak jsem se starala o naše zvířátka a stále jsem musela něco dělat. Při představě, že si lehnu s miminkem a drahocenný čas prospím, se mi ježily vlasy na hlavě. Zvládala jsem to naštěstí jen dva měsíce, poté se Tobiášek otočil o 100 stupňů a opět to bylo moje malé hodné miminko, které dokonce dokázalo spát celou noc! Říkala jsem si, že mám vyhráno, to jsem ovšem netušila, že horší období ještě přijde…

Po krásných klidných dvou měsících jsme měli probdělé noci a když říkám, že probdělé, znamená to, že se nebudil co dvě hodiny, ale býval vzhůru celou noc. No jo, zatracené prdíky u miminek. Masírovala jsem bříško, cvičila s nožičkama a nepomáhalo nic. Kolikrát jsem v noci už nevěděla co s ním, dostávala jsem se do psychických stávů a říkala jsem si, že už to nedám, že to prostě nezvládnu. Kolikrát jsem musela od něj z pokojíčku odejít, protože jsem to nezvládala, byla jsem plná vzteku a hněvu na to ubohé mrně…Když se poté zas uklidnil a usnul na nějákou chvíli, měla jsem sto chutí sama sobě jednu vrazit, jak můžu být naštvaná, vždyť za to přeci nemůže a schválně nebrečí jen tak z legrace.

Jenže nechci se zastávat těch matek, kteří miminkům nějak ubližují, to v žádném případě, jen někdy začínám chápat, proč jsou tak zlé na svá miminka. Nevím, jak pro vás, ale pro mě miminko bylo hodně o psychice, opravdu jsem to někdy nezvládala, všecko se na mě hroutilo, ale vždycky jsem se vzpamatovala, rozdýchala a uvědomila si, proč tomu tak je. Je to velká zkouška ženy v úloze matky a je jen na nás, jak se s ní popereme.

Když ustalo toto pro mě šílené období, neustálého plakání po nocích, po pár měsících zase nastalo období růstu dětských zoubků. I když teda pochvala pro Tobiáška. Toto období nesl opravdu moc statečně, kolikrát jsem ani nevěděla, že mu nějáké zoubky rostou. Nejhorší ovšem byly stoličky, kdy přišly opět probděné noci, naštěstí to netrvalo tak dlouho a Tobiášek většinu bolesti zaspal. :-)

Tohle jsou snad ta nejhorší období s miminkem, která jsem chtěla trošku nastínit a popsat. Nicméně jsem ráda i za tahle období, protože mi ukázal, jak dokáže být žena silná a musí to zvládnout. Zvládnout vše, co ji takový malinký uzlíček přichystá do cesty. A vždycky, když se dotknete dna, snažte se odrazit zase zpět nahoru, snažte se zvládat všecky situace, protože jedině takhle se dá zvládnout role opravdové matky. :-)

Když to všecko takhle shrnu, uvědomila jsem si, že miminka jsou vlastně jen pro silné povahy. :-D

Děkuji za přečtení mého příběhu a doufám, že vás tento příběh trošku inspiroval a posílil k tomu jít dál kupředu a nevzdávat to. :-) Protože po těch stinných dnech, které jste s miminkem prožily, vás čekají slunné dny, kterých je opravdu více. :-)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
sao
1827
24.8.13 07:43

Jojo, miminka jsou náročná a ten noční život taky nic moc :D Ale musím tě uklidnit. MÁm doma špatně mluvícího předškoláka a začínám mít tušení že to nejhorší nás teprve čeká :D Co bych dala za to, aby moje děti byly pořád těmi maličkými miminky… Když jsou starší děti ve školce, a mě zbyde jen náš nejmladší kterého stačí nakojit, pochovat, a je klid, užívám si toho TICHA úplně maximálně :)

Příspěvek upraven 24.08.13 v 07:44

  • načítám...
  • Zmínit
PavluškaH
902
24.8.13 08:56

Měla jsem to podobně, bylo to těžké období, spát celou noc začal až v roce a půl. Konečně se pořádně vyspím, no a nebude to na dlouho, protože čekáme dalšího prcka. Myslím, že s dvěma to bude ještě horší, hold musí se vydržet :D

  • načítám...
  • Zmínit
Verun83
24.8.13 09:32

Tak syn ma 7 mesicu a jeste jsem se nevyspala. Ano dnes spal cwlkem hezky od pul 9 do pul 4. Ale pak do 5 vzhuru a rev. Do pul 5 jsem se drzela zuby nehty, ale pak mi ruply nervy a ujelo mi par skaredych slov. Vzteky jsem malem pukla. Minulou noc jsem k nemu vstavala 5× a uz se nutne potrebuju vyspat v kuse. Nesnasim se za to, ze se nedokazu ovladnout a unava a vztek me premuzou a ja jsem pak vztekla. Pak je mi to lito a nejradsi bych si nafackovala. Rikam si, sakra kdy to uz skonci… :zed:

  • Upravit
tessa2323
914
24.8.13 09:54

Moc hezky napsaný deníček. Jo jo prdíky, taky znám. A zoubky taky taky :-D No jo je to fuška, ale KRÁSNÁ.

  • načítám...
  • Zmínit
orlynka
1130
24.8.13 10:35

Jsem ráda, že nejsem sama, kdo míval takovéto stavy a že se deníček líbí :)

  • načítám...
  • Zmínit
terien
34473
24.8.13 20:55

Jo jo, taky známe :mrgreen: jenom nechápu, jak může ženská říct, že bude radši na mateřský než v práci, já si chodím do práce odpočinout :mrgreen: a jak to dělají ty, co rodí jedno dítě za druhým a jsou furt v klídku? Já bych byla po 3. kousku v blázinci :mrgreen: :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
lauriy
903
24.8.13 22:22

No nám je 19 měsíců a ještě jsem se celou noc v kuse nevyspala, i když musím říct, že intervaly buzení se protahují a už je to jen tak dvakrát-třikrát za noc… no zkraje to bylo snad 20×, občas každých 10-15minut… opravdu jsem si přišla jako zombie a teda spánek mi pořád chybí, člověk si po takové době trochu zvykne, ale pořád se mi těžko vstává :)

  • načítám...
  • Zmínit
miru81
18584
26.8.13 14:01

Jj, dceři jsou za necelý měsíc dva roky a stále jsme vzhůru alespoň 2× za noc :mrgreen: Spat 6hodin v kuse - to už si ani nedokážu představit, jaké je, nedejbože usnout třeba v deset večer a vzbudit se až v osm ráno??? Pro mě sci-fi :lol: Ale jednou na to dáma jistě příjde ;) Každopádně ať si nemyslí, že ji v pubertě někdy nechám spát do pos. ání, to ani omylem :mrgreen: ;)

  • načítám...
  • Zmínit
greib
239
26.8.13 21:05

Na to si jasně vzpomínám…brrrr :zed:… kolikrát jsem byla na dně, řvala a mlátila vzteky do polštáře, brečela a hystericky se smála, nenáviděla jsem ten řev a říkala jsem si, že mateřství je ta nejhorší a nejvyčerpávající věc na světě. Nechápala jsem, jak si v tom může někdo libovat. Myslím si, že to má spousta matek, ale na veřejnosti to neříkáme, to jsme hrdinky a pak se v noci nenávidíme za to, že nám vytečou nervy ;) Všechno to hrozný ale přejde a za ten pocit nepopsatelné lásky to stojí. :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Vermilion
313
27.8.13 09:17

Tak pod tenhle denicek se muzu s klidem podepsat, prozivala jsem to stejne. Uz v tehotenstvi jsem se nevyspala, vstavala jsem nekolikrat za noc na malou. Rikala jsem si, budu mit trenink na spani po kouskach, az se maly narodi. Porod trval 3 dny, kdy jsem se skoro nevyspala, pak druhy den po porodu obrovska euforie, prival navstev, takze pres den v jednom kole a pak prisla noc, ja rozhodnuta udelat pro miminko prvni posledni, horlive prikladajici k prsu, jen co se maly zavrtel… Vysledek, naspala jsem tak 20 minut… takhle to pokracovalo tyden. Spankovy deficit jak hrom, ja mela sto chuti vyskocit z okna, do toho se mnou cloumaly hormony… Maly byl narocny, celou dobu musel byt v naruci, sam neusnul az do skoro 3 mesicu. Pak zacal spat co 2-3 hodiny, pricemz ten prvni usek se postupne prodluzoval, kolem pul roku uz spal 8 hodin, pak se vzbudil (kolem ctvrte rano), nakrmila jsem a spal dalsi 2 hodiny (tj do sesti) a behem dne pak mel nekolik siest, hlavne ta po obede se ustalila jako pravidelne 2 hodinky. Kolem pul roku jsem akorat musela nastoupit zpatku do prace, takze zrovna kdyz bych mohla zacit dohanet nejaky ten spankovy deficit, hlavne natahnout se s nim po obede, mela jsem utrum. Vysledek? Jsem stastna, spokojena mama s kruhy pod ocima, taky tvrdim, ze materstvi je velka zkouska a velka zmena a kdo nezazil, nepochopi.

  • načítám...
  • Zmínit
svycarka
7626
27.8.13 13:34

Vidim nadpis Strastiplne cesty a cekam nejakou hruzu..a ono je to o prdech a zubech :mrgreen: zuby si uzivam prave ted, ale ja to beru tak, ze to proste musim prezit a snazit se malemu co nejvic ulevit…tak jako kazda normalni mama

  • načítám...
  • Zmínit
Tapeta
8504
28.8.13 08:47

„nevzdávat to“..no ono se to mimino doma asi těžko vzdá že jo :mrgreen: Já měla překrásný těhotenství, které následovaly depky v šestinedělí, pak se to uklidnilo. Od půlky 4. měsíce (synovi je 5,5 měsíce) všechno jinak - 5 krát v noci kojím, příkrmy odmítá, kaši odmítá. Budí se někdy co 45 minut na dudlík, pohlazení, kojení.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

S kamarádkou na houbách

Tobiášek a jeho zvířátka

Moje první mimi