Něco se změnilo
- Těhotenství
- Dessie
- 02.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Přemýšlím, co napsat. Ne, že by toho bylo málo. Spíš naopak. Takže vám budu vyprávět, co mi slina na konečky prstů přinese a doufat, že to bude srozumitelné.
Ležím na své krásné nové posteli, svém vytouženém jedenapůllůžku metr sedmdesát nad zemí, na nové matraci, na které se konečně probouzím bez obrovské bolesti zad. A můj malý se zase probudil a buší mi do bříška, abych si toho taky všimla. Jsem ve 25. týdnu. Plná radosti, strachu a pochybností.
Dlouho jsem o svém těhotenství nevěděla. Neptejte se mě, jak je možné zjistit, že jsem těhotná v pátém měsíci. Je to možné. A podle mojí doktorky to není ani nijak zvlášť neobvyklé. Když mi ukázala obrazovku ultrazvuku, čuměla jsem bez pardónu jako tele na nová vrata. Pak přišel obrovský šok. Po tom, co jsem tuhle zprávu zavolala domů, jsem se sesypala a rozbrečela. Co teď budu dělat? Mám po maturitě, jsem přijatá na vysokou, příjem nemám, s přítelem jsme se rozešli a já se k němu za nic na světě nevrátím, navíc jsem mladá, nejsem připravená, tohle přece NEMŮŽU zvládnout!
O jednu hodinu a několik dalších záchvatů pláče později odcházím z ordinace. Něco se změnilo. Hrdě si prohlížím svoji těhotenskou průkazku a sama se divím tomu sílícímu pocitu štěstí. Hlavou se mi honí myšlenky jako: Tvoje máma tě přece taky měla ve dvaceti a jak skvěle to zvládla. Vždyť to dokážeš. Všichni ti pomůžou. A i kdyby ne… Vždyť budeš máma! Budeš mít syna! Tak jsi to přece v koutku srdce vždycky chtěla. Pak přichází ta těžší část. Oznámit to všem příbuzným, známým, kamarádům. Co si budou myslet? Napadá mě jako první. A záleží na tom vůbec? Napadá mě hned vzápětí. Bohudík je moje maminka rychlejší než já a tak se to většina příbuzných dozvídá od ní. Jsem připravená na všechno to láteření a spílání o nezodpovědnosti i na to, že nikomu nebudu nic vysvětlovat.
Jenže hromy a blesky se nekonají. Babička mě nadšeně objímá a do noci se mnou rozebírá svoje těhotenství. Můj táta s jeho ženou sedí najednou u nás v obyváku, táta se směje, že bude dědek, přidává trochu ironie a pseudovýchovy, jeho žena mě objímá a říká, jak bude všechno dobré a jak to všechno zvládneme. Babičky jsou zvědavé, kamarádky nadšené z vyhlídky courání s kočárem, mamina si povídá s mým zatím nijak extrémním bříškem, všichni slibují pomoc při hlídání. Všude je radost, protože se rodí nový život.
A já? Já uprostřed všech těch šťastných lidí svítím štěstím ještě větším, s každým pohybem toho malého človíčka ve mně nacházím svoje místo v životě, jakoby se najednou všechno ustálilo a uklidnilo a zapadlo na své místo… Všechno je správně, dokud jsme spolu. Jsem máma. Jsem hrdá máma. A i když to bude těžké, s pomocí všech těch lidí kolem mě to dokážeme. Holt budu chodit první semestr na přednášky s pupkem a později bude malý před usnutím poslouchat místo pohádek literaturu 18. století.Budu se muset vzdát mnoha svých snů.
Budu se muset vzdát i své nové postele. Stojí mi to vůbec za všechny ty probdělé noci?
To je přece jasné. Stojí.
Přečtěte si také
Byla to chyba? Zjistila jsem, že nejlepší škola nemusí být ta nejprestižnější
- Anonymní
- 01.10.26
- 2093
S manželem máme oba celkem vysoké příjmy, takže když došlo na to, kam půjde naše dcera do školy, chtěli jsme pro ni to nejlepší. Soukromých škol je dnes už opravdu hodně a my měli štěstí, že za nás...
Tchyně mi tajně učí dítě říkat „mami“ jí. Nechci rozpoutat válku
- Anonymní
- 01.10.26
- 1404
Nejdřív to vypadalo jako nevinné babičkovské rozmazlování. Jenže pak jsem zaslechla, jak tchyně říká mojí dvouleté dceři, aby jí říkala „mami“. Manžel tvrdí, že to myslí ze srandy, ale já mám čím...
„To nezvládneš,“ řekla učitelka mému synovi. Kvůli jedné větě jsem se neudržela
- Anonymní
- 01.10.26
- 1139
Syn přišel ze školy a hned mezi dveřmi oznámil, že už nikdy nechce chodit na tělocvik. Nejdřív jsem si myslela, že se mu prostě nechce cvičit. Pak mi ale řekl proč.
Říkala jsem, že moje dítě nebude mít telefon. Stejně jsem ho koupila
- Anonymní
- 01.10.26
- 537
Dlouho jsem nechápala rodiče, kteří dávají dětem mobily pomalu ještě v porodnici. U nás doma byla jasná pravidla. Žádný telefon, dokud to nebude opravdu potřeba. Neviděla jsem jediný důvod, proč by...
Rozvod s násilníkem a boj o děti mi vzal veškeré iluze. Střídavá péče mě ničí
- Anonymní
- 01.10.26
- 537
Když jsem se do Petra zamilovala, nikdy by mě nenapadlo, že o pár let později od něj budu utíkat a bát se o život svůj i našich dětí. Petr se začal vybarvovat až po narození našich dvou dcer. Když...
Po obědě u tchána jsme skončili v nemocnici. O houbách nechce mluvit
- Anonymní
- 30.09.26
- 1651
Tchán nám k obědu připravil houbovou omáčku. Tvrdil, že houby dobře zná, a nikdo z nás neměl důvod mu nevěřit. O pár hodin později nám ale bylo zle a jeli jsme do nemocnice. Lékaři potřebovali...
Syn celé prázdniny ponocoval. Teď není schopný vstávat do školy a usíná v lavici
- Anonymní
- 30.09.26
- 902
Celé léto jsem bojovala s tím, že můj patnáctiletý puberťák ponocuje a spí minimálně do oběda. Jsem s ním sama a musela jsem chodit do práce, takže myslím, že mnohdy vstával i později. Jenže v noci...
Učitelka chce, abych dceru vyzvedávala dřív. Prý už odpolední družinu nezvládá
- Anonymní
- 30.09.26
- 10210
Dcera začala chodit do první třídy a dlouhé dny jsou pro ni náročné. Učitelka mi doporučila, abych ji vyzvedávala hned po obědě. Jenže já pracuji do pěti a nemám babičku ani chůvu. Kvůli její...
Dlouho jsem omlouvala manželovy lži. Pak mi došlo, že lžu hlavně sama sobě
- Anonymní
- 30.09.26
- 2392
Když mi kamarádka řekla, že si myslí, že mě manžel podvádí, skoro jsem se urazila. Ne proto, že by to nebyla pravda. Spíš proto, že jsem její slova vůbec nechtěla slyšet.
Chtěla jsem mít klidný večer, místo toho jsem do půlnoci šila kostým do školy
- Anonymní
- 30.09.26
- 947
Byl to jeden z těch dnů, kdy jsem se domů vracela s jedinou myšlenkou. Dostat děti do postele a konečně si na chvíli sednout. Chtěla jsem jen ticho, čaj a dvacet minut, během kterých po mně nikdo...