Něco se změnilo
- Těhotenství
- Dessie
- 02.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Přemýšlím, co napsat. Ne, že by toho bylo málo. Spíš naopak. Takže vám budu vyprávět, co mi slina na konečky prstů přinese a doufat, že to bude srozumitelné.
Ležím na své krásné nové posteli, svém vytouženém jedenapůllůžku metr sedmdesát nad zemí, na nové matraci, na které se konečně probouzím bez obrovské bolesti zad. A můj malý se zase probudil a buší mi do bříška, abych si toho taky všimla. Jsem ve 25. týdnu. Plná radosti, strachu a pochybností.
Dlouho jsem o svém těhotenství nevěděla. Neptejte se mě, jak je možné zjistit, že jsem těhotná v pátém měsíci. Je to možné. A podle mojí doktorky to není ani nijak zvlášť neobvyklé. Když mi ukázala obrazovku ultrazvuku, čuměla jsem bez pardónu jako tele na nová vrata. Pak přišel obrovský šok. Po tom, co jsem tuhle zprávu zavolala domů, jsem se sesypala a rozbrečela. Co teď budu dělat? Mám po maturitě, jsem přijatá na vysokou, příjem nemám, s přítelem jsme se rozešli a já se k němu za nic na světě nevrátím, navíc jsem mladá, nejsem připravená, tohle přece NEMŮŽU zvládnout!
O jednu hodinu a několik dalších záchvatů pláče později odcházím z ordinace. Něco se změnilo. Hrdě si prohlížím svoji těhotenskou průkazku a sama se divím tomu sílícímu pocitu štěstí. Hlavou se mi honí myšlenky jako: Tvoje máma tě přece taky měla ve dvaceti a jak skvěle to zvládla. Vždyť to dokážeš. Všichni ti pomůžou. A i kdyby ne… Vždyť budeš máma! Budeš mít syna! Tak jsi to přece v koutku srdce vždycky chtěla. Pak přichází ta těžší část. Oznámit to všem příbuzným, známým, kamarádům. Co si budou myslet? Napadá mě jako první. A záleží na tom vůbec? Napadá mě hned vzápětí. Bohudík je moje maminka rychlejší než já a tak se to většina příbuzných dozvídá od ní. Jsem připravená na všechno to láteření a spílání o nezodpovědnosti i na to, že nikomu nebudu nic vysvětlovat.
Jenže hromy a blesky se nekonají. Babička mě nadšeně objímá a do noci se mnou rozebírá svoje těhotenství. Můj táta s jeho ženou sedí najednou u nás v obyváku, táta se směje, že bude dědek, přidává trochu ironie a pseudovýchovy, jeho žena mě objímá a říká, jak bude všechno dobré a jak to všechno zvládneme. Babičky jsou zvědavé, kamarádky nadšené z vyhlídky courání s kočárem, mamina si povídá s mým zatím nijak extrémním bříškem, všichni slibují pomoc při hlídání. Všude je radost, protože se rodí nový život.
A já? Já uprostřed všech těch šťastných lidí svítím štěstím ještě větším, s každým pohybem toho malého človíčka ve mně nacházím svoje místo v životě, jakoby se najednou všechno ustálilo a uklidnilo a zapadlo na své místo… Všechno je správně, dokud jsme spolu. Jsem máma. Jsem hrdá máma. A i když to bude těžké, s pomocí všech těch lidí kolem mě to dokážeme. Holt budu chodit první semestr na přednášky s pupkem a později bude malý před usnutím poslouchat místo pohádek literaturu 18. století.Budu se muset vzdát mnoha svých snů.
Budu se muset vzdát i své nové postele. Stojí mi to vůbec za všechny ty probdělé noci?
To je přece jasné. Stojí.
Přečtěte si také
Tchyně nám přinesla smaženici. Druhý den jsme bojovali o její život
- Anonymní
- 29.09.26
- 1624
Moje tchyně chodí na houby snad celý život. Zná místa, kam se vydává ještě za tmy, a z lesa se pravidelně vrací s plným košíkem. Pozná druhy, o kterých jsem nikdy neslyšela, a vždycky přesně ví,...
Po 26 letech jsem odešel. Ne kvůli sexu, chtěl jsem zase žít
- Anonymní
- 29.09.26
- 798
Byl jsem ženatý šestadvacet let. Ženil jsem se z velké lásky a nikdy by mě tehdy nenapadlo, že jednou budu tím, kdo od své ženy odejde. Kdo opustí rodinu. Kdo bude v očích některých lidí za sobce a...
Dcera nechtěla vstávat. Zdržovalo to celou rodinu, dokud jsme nenajeli na systém
- Anonymní
- 29.09.26
- 557
Je to už několik let, co naše celá rodina má ranní rituál, přes který lidově řečeno „nejede vlak“. Jednoduše všichni respektujeme systém, který jsme si kvůli dceři několik let zpátky nastavili, aby...
Vdaná milenka: V posteli je dokonalá, ale děsím se, co přijde dál
- Anonymní
- 29.09.26
- 658
V posteli je to naprostá bomba. Je skvělá, zkušená, má skvělou fyzičku a neskutečně mě přitahuje. Jsem svobodný chlap a tenhle čistě fyzický vztah mi od začátku dokonale vyhovoval. Jenže, asi...
Učitelka označila naši dceru za problémovou. Pravdu jsme zjistili z nahrávky
- Anonymní
- 29.09.26
- 884
Když nám třídní učitelka řekla, že naše dcera je ve škole problémová, snažili jsme se jí věřit. Nechtěli jsme být rodiče, kteří automaticky hájí svoje dítě. Jenže pak jsme slyšeli nahrávku, kterou...
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 946
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 615
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 9625
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 5258
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 8031
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...