Samoživitelky? Pfff...
Příběh o tom, jak se z hloupé povrchní holky stala žena, která pochopila smysl života. Přijměte prosím její omluvu a přejte jí, aby byla silná a vše zvládla tak, jako vy ostatní.
K napsání tohoto deníčku mě „přinutil“ rozhovor s kamarádem, který proběhl asi před půlhodinou. Kde začít…
Jsem ve 29.tt. S přítelem jsme se seznámili před 4 lety. Byl úžasný - v nažehlené košili, naleštěných botách se sluchátkama kolem krku a se skvělým parfémem. Usměvavý chlap, který má obrovské charisma - jednoduše pro mě Pan Božský. Proběhlo seznámení a příběh začal. On „vystajlovanej“ seladon, já mladá podnikatelka - ideální dvojka.
Nastaly problémy. Přítel rád pivko, kamarády, marihuanu, spánek, lenošení… bohémský život. Přišly rozchody a návraty. Vztah jsem se snažila udržet. Věděla jsem, proč se tak chová, jen on bohužel svůj životní postoj nechtěl změnit.
Já vím, asi se ptáte, proč jsem s ním byla a ještě k tomu tak dlouho. Nemám odpověď. Ze začátku to určitě byla láska, pak asi zvyk, možná zapůsobilo jeho charisma.
Otěhotněla jsem. Náhle, neplánovaně. Mně 24, jemu 32. Nejsme cucáci, dítě je dar, vzít si to nenechám a on, jak sám říkal, má na dítě věk. Odešel před 14 dny. Díky Bohu. V bohémském světě prostě není prostor pro zodpovědnost.
Mým snem bylo mít úžasnýho manžela, dům s velkou zahradou, psa, auto, dvě dovolený ročně, děti, které budeme vozit na kroužky angličtiny, tance, plavání a klavíru… American dream. Byla jsem naivní a hloupá, marnotratná a rozhazovačná. Životní hodnoty nula.
Dnes se stydím za to, co jsem si vždycky myslela o matkách samoživitelkách. „Co to musí být za ženskou, když dovolí být na dítě sama? A co teprve chlap, kterej v klidu vychová cizí dítě? Tohle je jako model rodiny, kterej svým dětem ukážou???“ Ano, takhle jsem přemýšlela.
Proč to píšu? Protože jsem si dnes na vlastní kůži zažila pocit, kdy na vás někdo takhle kouká.
Ano, byl to společný kamarád mě a otce mého dítěte: „Já bych tohle nikdy nedovolil, mně by se to prostě nestalo. Tobě jako nevadi, že teď budeš potřebovat pomoc svých rodičů? Že tvoje problémy budou řešit lidi ve tvým okolí?“
Ne, Michale, nevadí. Dítě je dar, ten největší na světě. Moje malá princezna je neplánovaná. Její otec se k rodičovství nějak nemá. Znamená to, že jsem méněcenná? Že se o nás nedokážu postarat? Že z mé holčičky nedokážu vychovat dobrého, slušného člověka? Že ji moje okolí nebude chtít dát všechno na světě?
Na světě je tolik žen, které si tak moc přejí otěhotnět. Já svůj uzlíček nosím pod srdcem a jsem na ni už teď pyšná! A důvod? Pomohla mi dospět. Z holky se stala žena. Pomohla mi uvědomit si, že život není o tom, co si myslí druzí. Život má mnohem hlubší význam.
Tímto se omlouvám všem matkám samoživitelkám, které jsem dříve odsuzovala. Dneska jsem na stejné lodi a jsem šťastná, že tomu tak je. Než vychovávat dítě s někým, kdo o zodpovědnost nemá zájem, budu na to raději sama, ale budu vědět, že si „vypiplávám“ svůj poklad, pro který obětuju cokoliv.
Pro něj totiž stojí za to žít. A všichni takoví Michalové si můžou plánovat tak jako já. Jenže člověk míní a život mění. Bohužel. Nebo bohudík? ![]()
Přečtěte si také
V 45 jsem dala výpověď a chci si splnit sen. Manžel mě nařkl z nezodpovědnosti
- Anonymní
- 15.11.26
- 771
Když jsem manželovi oznámila, že dávám výpověď a chci rozjet vlastní podnikání, čekala jsem překvapení, možná trochu obav, ale také podporu. Místo toho mě označil za nezodpovědnou ženskou, která si...
Dcera se zbláznila. Prý se cítí jako kluk a máme jí říkat Adam. Otec ji zabije
- Anonymní
- 15.11.26
- 848
Moje patnáctiletá dcera mi nedávno oznámila, že se necítí být dívkou. Vybrala si nové mužské jméno a chce, abych jí říkala v mužském rodě. Vím, že bych ji měla především vyslechnout a podpořit, ale...
Rozhodla jsem, že děti budou doma pomáhat. Manžel ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 15.11.26
- 495
Když jsem se doma vyjádřila k tomu, aby děti konečně začaly pomáhat s domácností, manžel mi před nimi předvedl takové divadlo, že jsem se nestačila divit. Prý jsem hysterka, která si neumí poradit...
Seřvala jsem spratka na hřišti, který hodil písek na dceru. Špatná jsem byla já
- Anonymní
- 15.11.26
- 488
V poslední době se nám několikrát stalo, že nějaké dítě házelo na dceru písek. Jednou ho dokonce měla plné oči. Většinou šlo o nepozornost rodičů, kteří někde seděli, povídali si a o své dítě se...
Na přípravné kurzy nemáme. Bojím se, že kvůli tomu dcera přijímačky neudělá
- Anonymní
- 15.11.26
- 237
Slíbila jsem dceři, že přípravu na přijímačky zvládneme spolu doma. Na placené kurzy nám teď nezbývají peníze. Jenže po práci mi často chybí energie a s některými úlohami si sama nevím rady. Když...
„Máš mu jednu vrazit. Tohle by sis ty nikdy nedovolila,“ připomněla mi máma
- Anonymní
- 14.11.26
- 989
Naši byli na mě a bráchu vždycky dost přísní. Táta dokonce nešel pro ránu daleko a máma to schvalovala. Já jsem se ale zařekla, že svoje děti nikdy bít nebudu. Jenže mladší syn je pořádné kvítko....
Zaplatíme 65 tisíc za dovolenou, abychom týden jen leželi. Letos už fakt ne
- Anonymní
- 14.11.26
- 1141
Letos jsem manželovi oznámila, že na další dovolenou u hotelového bazénu nepojedu. Jeho reakce mě utvrdila v tom, že už spolu možná ani neumíme trávit volný čas. Zatímco on si představuje další...
„Podívej se na sestru!“ vyčítá mi máma. Nechápe, že o víkendech musím pracovat
- Anonymní
- 14.11.26
- 753
„Podívej se na sestru, ta si na rodinu čas vždycky najde.“ Tuhle větu od mámy poslouchám skoro každý víkend. A pokaždé mám chuť jí připomenout, že zatímco moje sestra v sobotu dopoledne peče buchtu...
Vydělává 50 tisíc, ale doma nehne prstem. Jen chlastá pivo a čumí na televizi
- Anonymní
- 14.11.26
- 879
Už mě nebaví poslouchat, jak je můj manžel unavený z práce. Já totiž také pracuji, starám se o dvě děti, domácnost a všechno, co je potřeba zařídit. Jenže zatímco já večer padám únavou, Petr si...
Vysnila jsem si hodnou holčičku. Místo toho už 16 let trnu, co zase provede
- Anonymní
- 14.11.26
- 649
Nepíše se mi o tom vůbec snadno. Po dvou synech jsem strašně chtěla dceru. A dlouho se nedařilo. Kluci jsou dvojčata a porodila jsem je jako velmi mladá. Bylo mi 19 a já si to tehdy ani moc...