Samoživitelky? Pfff...
Příběh o tom, jak se z hloupé povrchní holky stala žena, která pochopila smysl života. Přijměte prosím její omluvu a přejte jí, aby byla silná a vše zvládla tak, jako vy ostatní.
K napsání tohoto deníčku mě „přinutil“ rozhovor s kamarádem, který proběhl asi před půlhodinou. Kde začít…
Jsem ve 29.tt. S přítelem jsme se seznámili před 4 lety. Byl úžasný - v nažehlené košili, naleštěných botách se sluchátkama kolem krku a se skvělým parfémem. Usměvavý chlap, který má obrovské charisma - jednoduše pro mě Pan Božský. Proběhlo seznámení a příběh začal. On „vystajlovanej“ seladon, já mladá podnikatelka - ideální dvojka.
Nastaly problémy. Přítel rád pivko, kamarády, marihuanu, spánek, lenošení… bohémský život. Přišly rozchody a návraty. Vztah jsem se snažila udržet. Věděla jsem, proč se tak chová, jen on bohužel svůj životní postoj nechtěl změnit.
Já vím, asi se ptáte, proč jsem s ním byla a ještě k tomu tak dlouho. Nemám odpověď. Ze začátku to určitě byla láska, pak asi zvyk, možná zapůsobilo jeho charisma.
Otěhotněla jsem. Náhle, neplánovaně. Mně 24, jemu 32. Nejsme cucáci, dítě je dar, vzít si to nenechám a on, jak sám říkal, má na dítě věk. Odešel před 14 dny. Díky Bohu. V bohémském světě prostě není prostor pro zodpovědnost.
Mým snem bylo mít úžasnýho manžela, dům s velkou zahradou, psa, auto, dvě dovolený ročně, děti, které budeme vozit na kroužky angličtiny, tance, plavání a klavíru… American dream. Byla jsem naivní a hloupá, marnotratná a rozhazovačná. Životní hodnoty nula.
Dnes se stydím za to, co jsem si vždycky myslela o matkách samoživitelkách. „Co to musí být za ženskou, když dovolí být na dítě sama? A co teprve chlap, kterej v klidu vychová cizí dítě? Tohle je jako model rodiny, kterej svým dětem ukážou???“ Ano, takhle jsem přemýšlela.
Proč to píšu? Protože jsem si dnes na vlastní kůži zažila pocit, kdy na vás někdo takhle kouká.
Ano, byl to společný kamarád mě a otce mého dítěte: „Já bych tohle nikdy nedovolil, mně by se to prostě nestalo. Tobě jako nevadi, že teď budeš potřebovat pomoc svých rodičů? Že tvoje problémy budou řešit lidi ve tvým okolí?“
Ne, Michale, nevadí. Dítě je dar, ten největší na světě. Moje malá princezna je neplánovaná. Její otec se k rodičovství nějak nemá. Znamená to, že jsem méněcenná? Že se o nás nedokážu postarat? Že z mé holčičky nedokážu vychovat dobrého, slušného člověka? Že ji moje okolí nebude chtít dát všechno na světě?
Na světě je tolik žen, které si tak moc přejí otěhotnět. Já svůj uzlíček nosím pod srdcem a jsem na ni už teď pyšná! A důvod? Pomohla mi dospět. Z holky se stala žena. Pomohla mi uvědomit si, že život není o tom, co si myslí druzí. Život má mnohem hlubší význam.
Tímto se omlouvám všem matkám samoživitelkám, které jsem dříve odsuzovala. Dneska jsem na stejné lodi a jsem šťastná, že tomu tak je. Než vychovávat dítě s někým, kdo o zodpovědnost nemá zájem, budu na to raději sama, ale budu vědět, že si „vypiplávám“ svůj poklad, pro který obětuju cokoliv.
Pro něj totiž stojí za to žít. A všichni takoví Michalové si můžou plánovat tak jako já. Jenže člověk míní a život mění. Bohužel. Nebo bohudík? ![]()
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 2221
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 1351
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 1132
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 389
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 2261
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 4395
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1570
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1642
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 1009
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3681
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...