Sebastián
Přečetla jsem spoustu podobných deníčků a strašně mi pomohly zvládnout to, co se stalo i nám. Zjistila jsem, že v tom nejsem sama a dalo mi to sílu. Proto jsem se rozhodla napsat i svůj smutný příběh.
Miminko jsme si s přítelem moc přáli a začali plánovat. Tři čtvrtě roku jsem ale neotěhotněla, a tak jsme se obrátili na centrum asistované reprodukce. Po všech vyšetřeních nám sdělili, že problém není až tak velký a že zkusíme oplodnění inseminací.
Hned druhý pokus se vyvedl a my byli šťastní a těšili jsme se na všechno, co nás čeká. Ze začátku jsme byli pověrčiví, tak jsme těhotenství drželi v tajnosti. Po prvním velkém ultrazvuku na konci 3. měsíce jsme se všem pochlubili.
Pak následovaly další kontroly. Jelikož jsem otěhotněla po inseminaci, moje doktorka mě poslala do rizikové poradny do nemocnice, aby bylo vše pod kontrolou.
V 19. týdnu jsem byla v poradně. Doktor mi udělal ultrazvuk a řekl, že je vše v pořádku. Ptala jsem se, jestli vidí pohlaví miminka, ale řekl, že je špatně natočené a že nic nevidí a objednal mě na příští týden na velký ultrazvuk ve 20. týdnu.
Za dva dny mě začalo bolet v podbřišku. Jelikož to byl pátek, tak jsem si řekla, že skočím ještě jednou na prohlídku, jestli je vše v pořádku, abychom neplašili o víkendu.
Doktor udělal zase ultrazvuk a řekl, že miminko je v pořádku a že moje bolesti jsou z toho, jak miminko roste a děloha a vazy se roztahují. Ptal se, jestli už známe pohlaví a prozradil, že čekáme chlapečka.
Odcházela jsem spokojená, přítel na mě čekal před ordinací a byl šťastný, že čekáme Sebastiánka, moc si chlapečka přál.
Odpoledne jsem pak jen odpočívala a skoro celou sobotu polehávala. Bolesti jsem stále měla. K večeru mi přišlo, že jsou bolesti silnější a chystali jsme se, že pojedeme znovu do nemocnice. Než jsem došla do koupelny se převléct, čekal mě velký šok. Odtekla mi plodová voda a já věděla, že je konec.
Do 20 minut jsme byli v nemocnici. Po prohlídce byl malinký ještě v pořádku, malé množstí plodové vody v děloze ještě zůstalo. Doktor mi nařídil naprostý klid s posteli v nemocnici a že musíme čekat, jak se s tím malý popere a zda se plodové obaly zacelí.
Čtyři dny jsem jenom ležela a bála se na posteli pohnout. Stále jsem čekala, kdy ucítím pohyby miminka. Následovaly denní kontorlní odběry krve, kapačky a antibiotika. Nikdo nedokázal říct, co bude. Malého v bříšku jsem prosila, ať je silný a slibovala mu, že to spolu zvládneme.
Po kontrolním ultrazvuku bylo všechno jinak. Jiný doktor mi sdělil, že to miminko nemůže zvládnout a že o něj přijdu. Zhroutil se mi celý svět, myslela jsem, že se neudržím na nohou. Došla jsem do pokoje a volala příteli, že to malý nezvládne a že o něj přijdeme. Přijel za mnou a utěšoval mě.
V poledne mi povolili jít do sprchy a já poznala, že se něco děje. Po kontrole mi doktor sdělil, že malému už nebije srdíčko a že potrácím.
Převezli mě na porodní sál a začalo nejdelších 6 hodin v mém životě. Dostala jsem kapačku na vyvolání bolestí. Kapala strašně dlouho, ale bolesti nikde. Mezitím se prostřídaly směny lékařů.
Následovala další kapačka a začaly bolesti, ze začátku se to dalo vydržet, ale později jsem měla co dělat kontrakce prodýchat. Nabízeli mi injekci na snížení bolestí, ale doktor řekl, že je možné, že nezabere a že se to tím jen prodlouží, tak jsem ji odmítla.
Nejhorší bylo vědět, že je to všechno stejně k ničemu. Skoro po 5 hodinách jsem začala rodit našeho chlapečka. V polovině třetí kapačky na vyvolání bolestí byl malý na světě. Pak následovala ještě revize v narkóze.
Sestřička se mě ptala, jestli se budu chtít rozloučit, ale neměla jsem na to sílu. Dodnes nevím, jestli jsem udělala dobře.
Byl to nejhorší zážitek v mém životě, nikdy jsem si nedovedla představit, že by se nám tohle mohlo stát. Jeden den jsme se těšili, že budeme mít chlapečka a druhý den bylo vše jinak.
S přítelem to ale nevzdáváme a hned, jak to bude možné, se pustíme do další cesty za vytouženým miminkem. Na Sebastiánka ale nikdy nezapomeneme.
Přečtěte si také
Děti chtěly pořád něco kupovat. Jedno pravidlo nás zbavilo většiny proseb
- Anonymní
- 26.09.26
- 63
„Mami, já to potřebuju.“ Věta, kterou jsem za poslední roky slyšela tolikrát, že už přesně vím, že ve většině případů následuje něco, co dítě ještě před pěti minutami vůbec neznalo. Dlouho jsem si...
Myslela jsem, že je to konečně ten pravý. Pak mě kontaktovala jeho manželka
- Anonymní
- 26.09.26
- 81
Už jsem si skoro začínala říkat, že jsem konečně měla štěstí. Po několika vztazích, které nikam nevedly, jsem potkala muže, se kterým mi bylo dobře. Byl pozorný, zajímal se o mě, pamatoval si...
První měsíc školy je za námi. A já už přesně vím, co jsme letos podcenili
- Anonymní
- 26.09.26
- 89
Nějak pevně doufám, že to, co zažívám doma teď já, prožívají v nějaké menší obměně i ostatní matky. Upřímně prázdniny byly náročné a na školní rok jsem se těšila jako na smilování, jenže kde je ten...
Chtěla jsem rodičům říct o hypotéce a novém autě. Místo radosti přišel výslech
- Anonymní
- 26.09.26
- 113
Nedávno jsme s manželem podepsali hypotéku. Nebyla to žádná malá věc. Dlouho jsme vybírali dům, počítali peníze a přemýšleli, jestli do toho opravdu jít. Nakonec jsme se rozhodli, že ano.
Syn měl před každou návštěvou lékaře hysterický záchvat. Až tohle zabralo
- Anonymní
- 26.09.26
- 125
Vždycky, když jsem svému sedmiletému synovi Nicolasovi oznámila, že půjdeme k lékaři, okamžitě zbledl. Odmalička má z doktorů panický strach. Je to bohužel spojené s jednou nepříjemnou zkušeností,...
Začala jsem nakupovat jídlo podle jídelníčku. Ušetřili jsme víc, než jsem čekala
- Anonymní
- 25.09.26
- 1088
S manželem jsme pořád hádali o tom, kolik utrácíme za jídlo. Je pravda, že náklady byly obrovské, návštěvy supermarketů čím dál častější. Vždycky jsem si říkala, že jen koupím pár věcí k večeři, a...
Pracuji jako chůva, děti miluju. A nikdo nechápe, proč jsem vlastní nechtěla
- Anonymní
- 25.09.26
- 2546
V dnešní době každý řeší toho druhého. Když se něčím „lišíte“, je to špatně. Mně je 45 let, už roky pracuji jako chůva, mám vystudovaný peďák, učila jsem ve škole, vedla kroužky a nakonec si...
Osm let jsem byla jen na rodičáku. Teď mi manžel oznámil krutou zprávu
- Anonymní
- 25.09.26
- 2823
Osm let. Přesně tak dlouho jsem strávila na rodičovské dovolené. Tři děti jsem si pořídila hned po vysoké škole, takže mé pracovní zkušenosti byly prakticky nulové. Ale byla to naše společná...
Dcera odmítá jíst normální jídlo. Ale když ho nazvu jinak, najednou ho miluje
- Anonymní
- 25.09.26
- 3314
Dceři jsou právě 4 roky. Má úžasnou fantazii a prakticky cokoliv řekne, je jak vystřižené z nějaké kouzelné pohádky. Stromy prostě nejsou stromy, ale jsou to nádherní gigantičtí tvorové, co...
Chtěla jsem vrátit peníze za nefunkční kroužek. Odpověď vedení mě rozzuřila
- Anonymní
- 25.09.26
- 3837
Na letáku to vypadalo jako naprosto dokonalá investice do budoucnosti naší dcery. Slibovali intenzivní rozvoj řeči, stimulaci kognitivních funkcí a dokonce i speciální cvičení na posílení středu...
posílám hodně sil.
. Držím vám pěsti at se dočkáte svýho štěstí. 
upřímnou soustrast. Drž se. 
To je moc smutné. Držím palce, ať se brzo dočkáte miminka. 
Myslím na Tebe a přeji ať je brzy za Vámi vše špatné a nastane jen to dobré!
Držte se oba a přeji, ať se rány brzy zahojí a podaří se miminko. Hodně sil!