Sebastián
Přečetla jsem spoustu podobných deníčků a strašně mi pomohly zvládnout to, co se stalo i nám. Zjistila jsem, že v tom nejsem sama a dalo mi to sílu. Proto jsem se rozhodla napsat i svůj smutný příběh.
Miminko jsme si s přítelem moc přáli a začali plánovat. Tři čtvrtě roku jsem ale neotěhotněla, a tak jsme se obrátili na centrum asistované reprodukce. Po všech vyšetřeních nám sdělili, že problém není až tak velký a že zkusíme oplodnění inseminací.
Hned druhý pokus se vyvedl a my byli šťastní a těšili jsme se na všechno, co nás čeká. Ze začátku jsme byli pověrčiví, tak jsme těhotenství drželi v tajnosti. Po prvním velkém ultrazvuku na konci 3. měsíce jsme se všem pochlubili.
Pak následovaly další kontroly. Jelikož jsem otěhotněla po inseminaci, moje doktorka mě poslala do rizikové poradny do nemocnice, aby bylo vše pod kontrolou.
V 19. týdnu jsem byla v poradně. Doktor mi udělal ultrazvuk a řekl, že je vše v pořádku. Ptala jsem se, jestli vidí pohlaví miminka, ale řekl, že je špatně natočené a že nic nevidí a objednal mě na příští týden na velký ultrazvuk ve 20. týdnu.
Za dva dny mě začalo bolet v podbřišku. Jelikož to byl pátek, tak jsem si řekla, že skočím ještě jednou na prohlídku, jestli je vše v pořádku, abychom neplašili o víkendu.
Doktor udělal zase ultrazvuk a řekl, že miminko je v pořádku a že moje bolesti jsou z toho, jak miminko roste a děloha a vazy se roztahují. Ptal se, jestli už známe pohlaví a prozradil, že čekáme chlapečka.
Odcházela jsem spokojená, přítel na mě čekal před ordinací a byl šťastný, že čekáme Sebastiánka, moc si chlapečka přál.
Odpoledne jsem pak jen odpočívala a skoro celou sobotu polehávala. Bolesti jsem stále měla. K večeru mi přišlo, že jsou bolesti silnější a chystali jsme se, že pojedeme znovu do nemocnice. Než jsem došla do koupelny se převléct, čekal mě velký šok. Odtekla mi plodová voda a já věděla, že je konec.
Do 20 minut jsme byli v nemocnici. Po prohlídce byl malinký ještě v pořádku, malé množstí plodové vody v děloze ještě zůstalo. Doktor mi nařídil naprostý klid s posteli v nemocnici a že musíme čekat, jak se s tím malý popere a zda se plodové obaly zacelí.
Čtyři dny jsem jenom ležela a bála se na posteli pohnout. Stále jsem čekala, kdy ucítím pohyby miminka. Následovaly denní kontorlní odběry krve, kapačky a antibiotika. Nikdo nedokázal říct, co bude. Malého v bříšku jsem prosila, ať je silný a slibovala mu, že to spolu zvládneme.
Po kontrolním ultrazvuku bylo všechno jinak. Jiný doktor mi sdělil, že to miminko nemůže zvládnout a že o něj přijdu. Zhroutil se mi celý svět, myslela jsem, že se neudržím na nohou. Došla jsem do pokoje a volala příteli, že to malý nezvládne a že o něj přijdeme. Přijel za mnou a utěšoval mě.
V poledne mi povolili jít do sprchy a já poznala, že se něco děje. Po kontrole mi doktor sdělil, že malému už nebije srdíčko a že potrácím.
Převezli mě na porodní sál a začalo nejdelších 6 hodin v mém životě. Dostala jsem kapačku na vyvolání bolestí. Kapala strašně dlouho, ale bolesti nikde. Mezitím se prostřídaly směny lékařů.
Následovala další kapačka a začaly bolesti, ze začátku se to dalo vydržet, ale později jsem měla co dělat kontrakce prodýchat. Nabízeli mi injekci na snížení bolestí, ale doktor řekl, že je možné, že nezabere a že se to tím jen prodlouží, tak jsem ji odmítla.
Nejhorší bylo vědět, že je to všechno stejně k ničemu. Skoro po 5 hodinách jsem začala rodit našeho chlapečka. V polovině třetí kapačky na vyvolání bolestí byl malý na světě. Pak následovala ještě revize v narkóze.
Sestřička se mě ptala, jestli se budu chtít rozloučit, ale neměla jsem na to sílu. Dodnes nevím, jestli jsem udělala dobře.
Byl to nejhorší zážitek v mém životě, nikdy jsem si nedovedla představit, že by se nám tohle mohlo stát. Jeden den jsme se těšili, že budeme mít chlapečka a druhý den bylo vše jinak.
S přítelem to ale nevzdáváme a hned, jak to bude možné, se pustíme do další cesty za vytouženým miminkem. Na Sebastiánka ale nikdy nezapomeneme.
Přečtěte si také
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 717
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 1558
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 826
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 404
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 613
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
Tchyně mi odmítla pohlídat děti. O hodinu později jsem ji potkala na rande
- Anonymní
- 08.07.26
- 8536
Když se nám po dceři narodila dvojčata, náš život se během pár dnů obrátil vzhůru nohama. Manžel byl od rána do večera v práci, já doma se třemi malými dětmi a byla jsem ráda, když jsem si stihla v...
Dcera šla „jen“ ke kosmetičce. Když otevřela dveře, nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 08.07.26
- 4954
Když Aneta oslavila osmnáctiny, samozřejmě dostala nějaké peníze od celé rodiny. Říkala, že je utratí, jak nejlépe to půjde. Čekala jsem, že si koupí nějakou parádu, nový telefon nebo si něco...
Přihlásila jsem dceru na 5 příměstských táborů. Po prvním dni chtěla zůstat doma
- Anonymní
- 08.07.26
- 5578
Prázdniny jsou dlouhé a naše dovolená s manželem není nekonečná. Když jsem letos přemýšlela, co s dcerou, příměstské tábory mi přišly jako skvělé řešení. Aničce je pět let, vloni byla na jednom a...
Manžel mě podvedl s ženskou, která ho vyždímala jak citrón. Teď mě chce zpátky
- Anonymní
- 08.07.26
- 3016
Pepovi jsem už odpustila několik nevěr. Ale naposledy už pohár přetekl. Našel si mladou a krásnou a oznámil mi, že si nemůže pomoct. Prý se zamiloval a chce konečně žít naplno. Po tolika letech už...
Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou
- xxnejtxx
- 08.07.26
- 953
Už je to čtrnáct let. Čtrnáct let, co se moje tělo rozhodlo mlčet. Bylo mi patnáct, když se menstruace začala ztrácet – občas vynechala měsíc, pak dva, pak se odmlčela úplně.
posílám hodně sil.
. Držím vám pěsti at se dočkáte svýho štěstí. 
upřímnou soustrast. Drž se. 
To je moc smutné. Držím palce, ať se brzo dočkáte miminka. 
Myslím na Tebe a přeji ať je brzy za Vámi vše špatné a nastane jen to dobré!
Držte se oba a přeji, ať se rány brzy zahojí a podaří se miminko. Hodně sil!