Sebastián
Přečetla jsem spoustu podobných deníčků a strašně mi pomohly zvládnout to, co se stalo i nám. Zjistila jsem, že v tom nejsem sama a dalo mi to sílu. Proto jsem se rozhodla napsat i svůj smutný příběh.
Miminko jsme si s přítelem moc přáli a začali plánovat. Tři čtvrtě roku jsem ale neotěhotněla, a tak jsme se obrátili na centrum asistované reprodukce. Po všech vyšetřeních nám sdělili, že problém není až tak velký a že zkusíme oplodnění inseminací.
Hned druhý pokus se vyvedl a my byli šťastní a těšili jsme se na všechno, co nás čeká. Ze začátku jsme byli pověrčiví, tak jsme těhotenství drželi v tajnosti. Po prvním velkém ultrazvuku na konci 3. měsíce jsme se všem pochlubili.
Pak následovaly další kontroly. Jelikož jsem otěhotněla po inseminaci, moje doktorka mě poslala do rizikové poradny do nemocnice, aby bylo vše pod kontrolou.
V 19. týdnu jsem byla v poradně. Doktor mi udělal ultrazvuk a řekl, že je vše v pořádku. Ptala jsem se, jestli vidí pohlaví miminka, ale řekl, že je špatně natočené a že nic nevidí a objednal mě na příští týden na velký ultrazvuk ve 20. týdnu.
Za dva dny mě začalo bolet v podbřišku. Jelikož to byl pátek, tak jsem si řekla, že skočím ještě jednou na prohlídku, jestli je vše v pořádku, abychom neplašili o víkendu.
Doktor udělal zase ultrazvuk a řekl, že miminko je v pořádku a že moje bolesti jsou z toho, jak miminko roste a děloha a vazy se roztahují. Ptal se, jestli už známe pohlaví a prozradil, že čekáme chlapečka.
Odcházela jsem spokojená, přítel na mě čekal před ordinací a byl šťastný, že čekáme Sebastiánka, moc si chlapečka přál.
Odpoledne jsem pak jen odpočívala a skoro celou sobotu polehávala. Bolesti jsem stále měla. K večeru mi přišlo, že jsou bolesti silnější a chystali jsme se, že pojedeme znovu do nemocnice. Než jsem došla do koupelny se převléct, čekal mě velký šok. Odtekla mi plodová voda a já věděla, že je konec.
Do 20 minut jsme byli v nemocnici. Po prohlídce byl malinký ještě v pořádku, malé množstí plodové vody v děloze ještě zůstalo. Doktor mi nařídil naprostý klid s posteli v nemocnici a že musíme čekat, jak se s tím malý popere a zda se plodové obaly zacelí.
Čtyři dny jsem jenom ležela a bála se na posteli pohnout. Stále jsem čekala, kdy ucítím pohyby miminka. Následovaly denní kontorlní odběry krve, kapačky a antibiotika. Nikdo nedokázal říct, co bude. Malého v bříšku jsem prosila, ať je silný a slibovala mu, že to spolu zvládneme.
Po kontrolním ultrazvuku bylo všechno jinak. Jiný doktor mi sdělil, že to miminko nemůže zvládnout a že o něj přijdu. Zhroutil se mi celý svět, myslela jsem, že se neudržím na nohou. Došla jsem do pokoje a volala příteli, že to malý nezvládne a že o něj přijdeme. Přijel za mnou a utěšoval mě.
V poledne mi povolili jít do sprchy a já poznala, že se něco děje. Po kontrole mi doktor sdělil, že malému už nebije srdíčko a že potrácím.
Převezli mě na porodní sál a začalo nejdelších 6 hodin v mém životě. Dostala jsem kapačku na vyvolání bolestí. Kapala strašně dlouho, ale bolesti nikde. Mezitím se prostřídaly směny lékařů.
Následovala další kapačka a začaly bolesti, ze začátku se to dalo vydržet, ale později jsem měla co dělat kontrakce prodýchat. Nabízeli mi injekci na snížení bolestí, ale doktor řekl, že je možné, že nezabere a že se to tím jen prodlouží, tak jsem ji odmítla.
Nejhorší bylo vědět, že je to všechno stejně k ničemu. Skoro po 5 hodinách jsem začala rodit našeho chlapečka. V polovině třetí kapačky na vyvolání bolestí byl malý na světě. Pak následovala ještě revize v narkóze.
Sestřička se mě ptala, jestli se budu chtít rozloučit, ale neměla jsem na to sílu. Dodnes nevím, jestli jsem udělala dobře.
Byl to nejhorší zážitek v mém životě, nikdy jsem si nedovedla představit, že by se nám tohle mohlo stát. Jeden den jsme se těšili, že budeme mít chlapečka a druhý den bylo vše jinak.
S přítelem to ale nevzdáváme a hned, jak to bude možné, se pustíme do další cesty za vytouženým miminkem. Na Sebastiánka ale nikdy nezapomeneme.
Přečtěte si také
V 45 jsem dala výpověď a chci si splnit sen. Manžel mě nařkl z nezodpovědnosti
- Anonymní
- 15.11.26
- 689
Když jsem manželovi oznámila, že dávám výpověď a chci rozjet vlastní podnikání, čekala jsem překvapení, možná trochu obav, ale také podporu. Místo toho mě označil za nezodpovědnou ženskou, která si...
Dcera se zbláznila. Prý se cítí jako kluk a máme jí říkat Adam. Otec ji zabije
- Anonymní
- 15.11.26
- 782
Moje patnáctiletá dcera mi nedávno oznámila, že se necítí být dívkou. Vybrala si nové mužské jméno a chce, abych jí říkala v mužském rodě. Vím, že bych ji měla především vyslechnout a podpořit, ale...
Rozhodla jsem, že děti budou doma pomáhat. Manžel ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 15.11.26
- 450
Když jsem se doma vyjádřila k tomu, aby děti konečně začaly pomáhat s domácností, manžel mi před nimi předvedl takové divadlo, že jsem se nestačila divit. Prý jsem hysterka, která si neumí poradit...
Seřvala jsem spratka na hřišti, který hodil písek na dceru. Špatná jsem byla já
- Anonymní
- 15.11.26
- 442
V poslední době se nám několikrát stalo, že nějaké dítě házelo na dceru písek. Jednou ho dokonce měla plné oči. Většinou šlo o nepozornost rodičů, kteří někde seděli, povídali si a o své dítě se...
Na přípravné kurzy nemáme. Bojím se, že kvůli tomu dcera přijímačky neudělá
- Anonymní
- 15.11.26
- 224
Slíbila jsem dceři, že přípravu na přijímačky zvládneme spolu doma. Na placené kurzy nám teď nezbývají peníze. Jenže po práci mi často chybí energie a s některými úlohami si sama nevím rady. Když...
„Máš mu jednu vrazit. Tohle by sis ty nikdy nedovolila,“ připomněla mi máma
- Anonymní
- 14.11.26
- 977
Naši byli na mě a bráchu vždycky dost přísní. Táta dokonce nešel pro ránu daleko a máma to schvalovala. Já jsem se ale zařekla, že svoje děti nikdy bít nebudu. Jenže mladší syn je pořádné kvítko....
Zaplatíme 65 tisíc za dovolenou, abychom týden jen leželi. Letos už fakt ne
- Anonymní
- 14.11.26
- 1132
Letos jsem manželovi oznámila, že na další dovolenou u hotelového bazénu nepojedu. Jeho reakce mě utvrdila v tom, že už spolu možná ani neumíme trávit volný čas. Zatímco on si představuje další...
„Podívej se na sestru!“ vyčítá mi máma. Nechápe, že o víkendech musím pracovat
- Anonymní
- 14.11.26
- 743
„Podívej se na sestru, ta si na rodinu čas vždycky najde.“ Tuhle větu od mámy poslouchám skoro každý víkend. A pokaždé mám chuť jí připomenout, že zatímco moje sestra v sobotu dopoledne peče buchtu...
Vydělává 50 tisíc, ale doma nehne prstem. Jen chlastá pivo a čumí na televizi
- Anonymní
- 14.11.26
- 869
Už mě nebaví poslouchat, jak je můj manžel unavený z práce. Já totiž také pracuji, starám se o dvě děti, domácnost a všechno, co je potřeba zařídit. Jenže zatímco já večer padám únavou, Petr si...
Vysnila jsem si hodnou holčičku. Místo toho už 16 let trnu, co zase provede
- Anonymní
- 14.11.26
- 621
Nepíše se mi o tom vůbec snadno. Po dvou synech jsem strašně chtěla dceru. A dlouho se nedařilo. Kluci jsou dvojčata a porodila jsem je jako velmi mladá. Bylo mi 19 a já si to tehdy ani moc...
posílám hodně sil.
. Držím vám pěsti at se dočkáte svýho štěstí. 
upřímnou soustrast. Drž se. 
To je moc smutné. Držím palce, ať se brzo dočkáte miminka. 
Myslím na Tebe a přeji ať je brzy za Vámi vše špatné a nastane jen to dobré!
Držte se oba a přeji, ať se rány brzy zahojí a podaří se miminko. Hodně sil!