Síla lásky
Přemýšlela jsem, zda deníček napsat či ne. Nakonec jsem se rozhodla, že případnou kritiku snesu a bude mi v podstatě i jedno. Neříkám, že hrdě, ale přihlásím se ke skupince náctiletých matek.
Po narození :*
U mámy v posteli
- 2
♥ :*
- 3
Ani nevím jak začít. Zda rozpitvávat v jaké situaci jsem byla před otěhotněním nebo začít tím darem (těhotenstvím). Pokusím se to shrnout v pár větách…
Všechno to začalo mými 17tými narozeninami. Začala jsem chodit s novým klukem, zjistila jsem, že můj otec podvádí mamku - a to tím nejhorším způsobem, jak to jen šlo! Viděla jsem to na vlastní oči a ještě se tvářil, že je vše OK!
(Mimochodem na vesnici s počtem 600 obyvatel je jasný, jak se na celou naší rodinu všichni koukali. Nejhůř na tom byla samozřejmě mamka).
Vždycky jsem ho podvědomě brala jako svůj vzor a zásadového člověka a teď tohle. Tak jsem se s tím „vyrovnávala“ chozením za školu a každým víkendem v lihu. Přišlo mi, že můj přítel je jediný normální člověk a dalo se s ním mluvit o všem, tak jsme celé víkendy byli spolu (v týdnu jsem jezdila na školu do Hradce Králové).
Na jaře se mi zpozdila MS. Nijak jsem to nehrotila, v tu dobu mi bylo všechno ještě jakž takž jedno. Až když mě začala pobolívat i prsa, tak jsem mazala pro test a na něm se ihned objevila dálnice. Srdce mi bušilo a přišlo asi to největší probrání, co mohlo.
Na gynekologii mi byl potvrzen 6.tt a už to jelo. Co škola, co bydlení, jak se o miminko můžu postarat, když mi je teprve 17… Po pravdě představovali jsme si to jako Hurvajs válku, o péči o dítě jsme oba věděli prd! Nebýt mojí milované maminky, zvládali bychom to asi hodně těžko. Do smrti jí budu vděčná a obdivuju jí za to, jak to zvládla ona!!!
Dva měsíce před mými 18tými narozeninami jsem dostala nejúžasnější dárek, jaký jsem mohla - narodil se nám zdravý, krásný chlapeček. Dnes to chápu jako záchranu! Záchranu před tím, co by ze mě mohlo být, kdybych se utápěla v chlastu a paktovala se dál s partou kámošů, ze kterých jsou dnes tvrdí feťáci.
Dítě je dar, ať už přijde v 17ti nebo ve 40ti. Nikdy jsem ani na chvilku nezalitovala, že jsem se rozhodla si ho nechat. A nikdy toho litovat nebudu!
Doufám, že jednou bude moct říct, že má rád svojí maminku a že se o něj dobře starala, nejen když byl malý. Jediné, čeho lituju, je základní vzdělání a taky se za to stydím!
(P. S. Nechtěla jsem moc řešit ty materiální věci. Bydlet kde máme, platit účty taky máme z čeho, dítě nevypadá, že by strádalo. A párky ani paštikou ho nekrmím.)
Přečtěte si také
Měli jsme vztah ve třech. Když jsem nakonec otěhotněla, zůstala jsem sama
- Anonymní
- 27.10.26
- 350
Když jsem jim oznámila, že jsem těhotná, partner mě objal, ale Klára se zvedla od stolu a odešla do koupelny. Tehdy jsem ještě netušila, že za pár týdnů budu sedět sama v bytě, dívat se na...
Pomohla jsem kolegyni v nouzi. Ona pak mou práci prezentovala jako vlastní
- Anonymní
- 27.10.26
- 142
Když vás někdy kolega v práci poprosí o laskavost, obvykle v tom nehledáte zradu. Uděláte to s úsměvem a v duchu si říkáte, že v tom přece plaveme všichni společně. Jenže pak narazíte na člověka,...
„To u přijímaček nebude.“ Syn je v devítce a ostatní předměty už neřeší
- Anonymní
- 27.10.26
- 170
Devátá třída sotva začala a můj syn už má jasno v tom, čemu se bude věnovat. Češtině a matematice. Když přinesl špatnou známku z dějepisu, vysvětlil mi, že ten teď není důležitý. Chtěla jsem mu...
Přisedl si ke mně ten nejhezčí kluk z celé konzervatoře. Jediná věta mě zničila
- Anonymní
- 27.10.26
- 368
Od září jsem hrdou studentkou Pražské konzervatoře, konkrétně oddělení Klasického zpěvu. A řeknu vám, je to celkem prestižní záležitost, co si budeme nalhávat. Člověk má takový ten hřejivý pocit,...
Manželka začala dostávat květiny. Nevěděla od koho
- Lavi.P
- 27.10.26
- 224
První kytice přišla ve středu. Velká, krásná a s malým vzkazem, ve kterém stálo jen pár slov o tom, že některé věci stojí za to chránit. Manželka vypadala překvapeně a tvrdila, že vůbec netuší, kdo...
Upozornila jsem slečnu, ať uklidí po svém psovi. Její reakce mě dorazila
- Anonymní
- 26.10.26
- 4843
Jsem pejskařka a moc dobře vím, že k venčení patří nejen radost, ale také povinnosti. Sáčky na psí exkrementy nosím vždycky s sebou a ani ve snu by mě nenapadlo nechat po svých psech nadílku na...
Exmanžel se mi odmítá vystěhovat z domu. Po pěti letech mi došla trpělivost
- Anonymní
- 26.10.26
- 3567
Myslela jsem si, že rozvodem všechno skončí. Jenže uběhlo pět let a můj „drahý“ ex je pořád nasáčkovaný v mém domě. Nejdřív mi ho bylo líto, pak se občas hodil na nějakou práci kolem domu. Jenže...
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 1958
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 4935
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 1589
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
skolu si urcite muzes dodelat, ale to ty jiste vis.Libi se mi denicek i to, jak si se k necekanemu tehotenstvi postavila.jen tak dal 
Jak píšou holky škola se dá dodělat když to chceš 
!
Jsi opravdu dcera snů a podpora tvé matky. To, že sis umotala miminko v 17 ti letech…OK…stane se, je nádherný, to ano. Ovšem koho tím zatěžuješ? Svou maminku, která to nemá jednoduché se svým osobním životem a ještě sekunduje tvému životnímu průseru. Jsi opravdu neuvěřitelně sobecká, po rameni tě polácávat nebudu. Doufám, že se mamince někdy odvděčíš za to trápení cos ji připravila.
Je to i tvůj sen?…tak hodně štěstí 
Ano, věřím, že tvá maminka nakonec vnoučka miluje, to je nejspíš to jediné pozitivní co jste ji v tom životním marastu s otcem připravili.
Hodne zdravicka synkovi a poklona pred tvoji maminkou, ne vsechny babicky by se tak postarali 
Opravdu je mi hamba 
,ale hodně lidí na to už dojelo a byla to pro ně jen přestupná stanice, jak už jsem zmiňovala svoje „kamarády“ 