Síla lásky
Přemýšlela jsem, zda deníček napsat či ne. Nakonec jsem se rozhodla, že případnou kritiku snesu a bude mi v podstatě i jedno. Neříkám, že hrdě, ale přihlásím se ke skupince náctiletých matek.
Po narození :*
U mámy v posteli
- 2
♥ :*
- 3
Ani nevím jak začít. Zda rozpitvávat v jaké situaci jsem byla před otěhotněním nebo začít tím darem (těhotenstvím). Pokusím se to shrnout v pár větách…
Všechno to začalo mými 17tými narozeninami. Začala jsem chodit s novým klukem, zjistila jsem, že můj otec podvádí mamku - a to tím nejhorším způsobem, jak to jen šlo! Viděla jsem to na vlastní oči a ještě se tvářil, že je vše OK!
(Mimochodem na vesnici s počtem 600 obyvatel je jasný, jak se na celou naší rodinu všichni koukali. Nejhůř na tom byla samozřejmě mamka).
Vždycky jsem ho podvědomě brala jako svůj vzor a zásadového člověka a teď tohle. Tak jsem se s tím „vyrovnávala“ chozením za školu a každým víkendem v lihu. Přišlo mi, že můj přítel je jediný normální člověk a dalo se s ním mluvit o všem, tak jsme celé víkendy byli spolu (v týdnu jsem jezdila na školu do Hradce Králové).
Na jaře se mi zpozdila MS. Nijak jsem to nehrotila, v tu dobu mi bylo všechno ještě jakž takž jedno. Až když mě začala pobolívat i prsa, tak jsem mazala pro test a na něm se ihned objevila dálnice. Srdce mi bušilo a přišlo asi to největší probrání, co mohlo.
Na gynekologii mi byl potvrzen 6.tt a už to jelo. Co škola, co bydlení, jak se o miminko můžu postarat, když mi je teprve 17… Po pravdě představovali jsme si to jako Hurvajs válku, o péči o dítě jsme oba věděli prd! Nebýt mojí milované maminky, zvládali bychom to asi hodně těžko. Do smrti jí budu vděčná a obdivuju jí za to, jak to zvládla ona!!!
Dva měsíce před mými 18tými narozeninami jsem dostala nejúžasnější dárek, jaký jsem mohla - narodil se nám zdravý, krásný chlapeček. Dnes to chápu jako záchranu! Záchranu před tím, co by ze mě mohlo být, kdybych se utápěla v chlastu a paktovala se dál s partou kámošů, ze kterých jsou dnes tvrdí feťáci.
Dítě je dar, ať už přijde v 17ti nebo ve 40ti. Nikdy jsem ani na chvilku nezalitovala, že jsem se rozhodla si ho nechat. A nikdy toho litovat nebudu!
Doufám, že jednou bude moct říct, že má rád svojí maminku a že se o něj dobře starala, nejen když byl malý. Jediné, čeho lituju, je základní vzdělání a taky se za to stydím!
(P. S. Nechtěla jsem moc řešit ty materiální věci. Bydlet kde máme, platit účty taky máme z čeho, dítě nevypadá, že by strádalo. A párky ani paštikou ho nekrmím.)
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1749
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2229
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 1895
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 713
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 557
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1800
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1887
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 2172
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 1171
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 4867
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
skolu si urcite muzes dodelat, ale to ty jiste vis.Libi se mi denicek i to, jak si se k necekanemu tehotenstvi postavila.jen tak dal 
Jak píšou holky škola se dá dodělat když to chceš 
!
Jsi opravdu dcera snů a podpora tvé matky. To, že sis umotala miminko v 17 ti letech…OK…stane se, je nádherný, to ano. Ovšem koho tím zatěžuješ? Svou maminku, která to nemá jednoduché se svým osobním životem a ještě sekunduje tvému životnímu průseru. Jsi opravdu neuvěřitelně sobecká, po rameni tě polácávat nebudu. Doufám, že se mamince někdy odvděčíš za to trápení cos ji připravila.
Je to i tvůj sen?…tak hodně štěstí 
Ano, věřím, že tvá maminka nakonec vnoučka miluje, to je nejspíš to jediné pozitivní co jste ji v tom životním marastu s otcem připravili.
Hodne zdravicka synkovi a poklona pred tvoji maminkou, ne vsechny babicky by se tak postarali 
Opravdu je mi hamba 
,ale hodně lidí na to už dojelo a byla to pro ně jen přestupná stanice, jak už jsem zmiňovala svoje „kamarády“ 