Síla myšlenky
- O životě
- Kapaz
- 09.03.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když si něčeho nevážíte a pak to ztratíte, když s něčím nepočítáte a ono to přijde. Zkrátka deníček o síle myšlenky, náhodě a osudu.
Bylo 15. ledna 2014, když jsem s obhájenou diplomkou jela ze školy na hotel a v duchu přemýšlela, jak chlap s dcerkou asi doma válčí. Druhý den mě čekala první část státních zkoušek a já nutila své myšlenky k přesunu od domova zpět k učení a opakování. „Vydrž, už jen pár hodin a budeš to mít z krku!“
Začala jsem počítat, kolik hodin mi zbude od příjezdu na hotel k opakování, kolik toho stihnu večer, kolik ráno. S myšlenkami u počtu stránek výpisků jsem do nákupního košíku vložila ruské vejce, dva rohlíky, čokoládu, chipsy, ledový čaj a těhotenský test. Čekala mě dlouhá noc. Začínala jsem být nervózní. Můj minulý státnicový pokus dopadl tragicky, ale tentokrát to bude jiné. Víc jsem se učila („Lhářko!“ obořilo se na mě podvědomí) a určitě budu mít dobrou komisi. Důležité je myslet POZITIVNĚ a nepřipouštět si neúspěch.
Dorazila jsem na hotel, vyřídila formality, tašku hodila do kouta, načůrala do skleničky, ponořila test, položila papírek na stolek před sebe a pustila se do rohlíků a ruského vejce. Když se vybarvila druhá čárka, nehnula jsem brvou. Byla jsem bez příznaků, menstruace si po porodu stále chodila, jak chtěla. Dítě jsme neplánovali, přímo se nám „nehodilo“ do plánů a stejně jsem ten test koupila. Dodnes nevím, co mě k tomu vedlo.
Test jsem hodila zpět do krabičky, připojila mobil k hotelové wi-fi a vyjela si přibližný termín porodu. 13.9.2014. Opět jsem vytáhla test, vyfotila a poslala příteli MMS se vzkazem, že pro něj mám originální dárek ke třicetinám a pokud jej nechce, ať mi dá vědět do 14 dnů, ať ještě můžu zrušit objednávku. Přišlo mi to vtipné. Za dvě hodiny mi volal, že dcerka spí, že všechno zvládli a na druhý den mi přeje hodně štěstí. O těhotenství ani slovo.
Nebudu natahovat nepodstatné části. Navzdory pozitivnímu myšlení jsem opět, a to dokonce sama sobě, vylosovala tu tragickou komisi co posledně. A i přes počáteční radost po přečtení otázek, že tentokrát to mám v kapse, mě v tom vykoupali neuvěřitelným způsobem a poslali mě domů.
No, do dalšího pokusu mám 4 měsíce čas, můžu zvesela začít dumat nad těhotenstvím - rozdíl mezi dětma bude 20 měsíců, to nemůžu zvládnout. Naši zas budou mít tisíc řečí o zkaženým životě. Chtěli jsme jet na velkou dovolenou. Máme naplánovanou na léto svatbu, nechci se vdávat s pupkem! Dcera bude muset rychle dospět, to jí nemůžu udělat…
Nevím, zda jsem přesvědčovala sebe nebo přítele, který rozhodnutí nechal na mě. Rozhodla jsem se pro potrat. Nahlas a před ním. A pak jsem brečela, že mě nepřesvědčoval o opaku. A pak jsem byla uražená. A pak protivná. A pak jsem řekla, že na žádný potrat nejdu. A že je to moje tělo a ať mě klidně opustí a vypadne! Vypadnul. Vypadnul a vrátil se s kytkou a plnou taškou ovoce.
O dva dny později chlap odjel na hory a já se srovnávala s novou situací. Svěřila jsem se kamarádkám a neodpustila si komentáře, jak teď s nimi nebudu moct popíjet vínko a jak to pak bude hrozný se dvěma malýma dětma a ta svatba, to je přece úplně na pytel. Kdybych věděla…
Bylo 25. ledna 2014 když jsem ráno na toaletním papíře zaznamenala krev. Byla sobota, partner se měl ten den vrátit z hor a já zamířila na pohotovost. Pro jistotu. Ještě jsem těhotenství neměla ani potvrzené lékařem. Při vyšetření vše ok, jen těhotenství je mladší. Bez srdeční akce. Nařízen klidový režim. O pár hodin později mě zachvátila zimnice, křeče jak při porodu, závratě, mdloby. Ležela jsem v koupelně na zemi a chtěla umřít. Ještě že dcera byla u babičky, na dnešek jsem měla s kamarádkami naplánovaný svatební veletrh. Krvácela jsem, plakala jsem. Věděla jsem, že je konec. Na pohotovost už jsem nejela. Bolesti ustaly, tak jsem se rozhodla vydržet do pondělí ke své lékařce. Příroda to vyřešila za nás. Dnes vím, že to byl trest za ty řeči.
Bylo 5.3.2014 a já jela s dcerou z herničky na oběd a spaní domů. Myšlenkama jsem byla u odpoledního programu, je přece tak krásně, škoda sedět doma. V obchodě si ještě kupuju na oběd dva párky, dva rohlíky a těhotenský test. Dcera spí, já čůrám do skleničky, ponořím test, papírek položím před sebe na konferenční stolek a tlačím párky s kečupem a rohlíky. Když se vybarvila druhá čárka, usmála jsem se. Já to tušila! 
Přečtěte si také
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 994
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1152
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 1597
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 485
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 599
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...
Nechci na teambuilding o víkendu. Podle šéfa jsem prý nekolegiální
- Anonymní
- 16.09.26
- 4730
Nikdy jsem nebyla člověk, který potřebuje mít v práci nejlepší kamarády. S kolegy vycházím normálně. Pozdravíme se, pomůžeme si, prohodíme pár vět u kávy a když je potřeba, zaskočíme za sebe....
Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane
- Angelika741993
- 16.09.26
- 4719
Můj syn letos nastoupil do předškoláků. A zatímco někteří rodiče už řeší aktovku, zápis a to, která základní škola bude nejlepší, já si čím dál častěji pokládám úplně jinou otázku. Je moje dítě...
Sestra říká dceři, že je tlustá. Jedenáctiletá neteř se bojí normálně jíst
- Anonymní
- 16.09.26
- 964
Nikdy bych si nemyslela, že budu mít strach o dítě kvůli tomu, co mu říká vlastní máma. Moje sestra byla vždycky hodně zaměřená na vzhled. Vždy řešila váhu, diety a to, co kdo jí. Brala jsem to...
Našla jsem kameru v ložnici. Manžel si nás při „tom“ tajně nahrával
- Anonymní
- 16.09.26
- 1061
Nikdy by mě nenapadlo, že budu o svém manželovi přemýšlet jako o člověku, kterému nemůžu věřit.
Kamarádka mi řekla, že od porodu mluvím jen o dítěti. Měla pravdu
- Anonymní
- 16.09.26
- 966
S Klárou jsme byly nejlepší kamarádky od střední školy. Věřila jsem, že naše přátelství vydrží úplně všechno. Po narození mého syna jsme se ale začaly vzdalovat. Dlouho jsem si myslela, že mi jen...
ve skupině Termín porodu září 2014 ti budeme držet palce, když si nás předtím bohužel opustila 
Užívej si to! 
Psala jsi, že v lednu se ti těhotenství nehodilo do krámu, teď v březnu už ano?
