Síla myšlenky
- O životě
- Kapaz
- 09.03.14 načítám...
Když si něčeho nevážíte a pak to ztratíte, když s něčím nepočítáte a ono to přijde. Zkrátka deníček o síle myšlenky, náhodě a osudu.
Bylo 15. ledna 2014, když jsem s obhájenou diplomkou jela ze školy na hotel a v duchu přemýšlela, jak chlap s dcerkou asi doma válčí. Druhý den mě čekala první část státních zkoušek a já nutila své myšlenky k přesunu od domova zpět k učení a opakování. „Vydrž, už jen pár hodin a budeš to mít z krku!“
Začala jsem počítat, kolik hodin mi zbude od příjezdu na hotel k opakování, kolik toho stihnu večer, kolik ráno. S myšlenkami u počtu stránek výpisků jsem do nákupního košíku vložila ruské vejce, dva rohlíky, čokoládu, chipsy, ledový čaj a těhotenský test. Čekala mě dlouhá noc. Začínala jsem být nervózní. Můj minulý státnicový pokus dopadl tragicky, ale tentokrát to bude jiné. Víc jsem se učila („Lhářko!“ obořilo se na mě podvědomí) a určitě budu mít dobrou komisi. Důležité je myslet POZITIVNĚ a nepřipouštět si neúspěch.
Dorazila jsem na hotel, vyřídila formality, tašku hodila do kouta, načůrala do skleničky, ponořila test, položila papírek na stolek před sebe a pustila se do rohlíků a ruského vejce. Když se vybarvila druhá čárka, nehnula jsem brvou. Byla jsem bez příznaků, menstruace si po porodu stále chodila, jak chtěla. Dítě jsme neplánovali, přímo se nám „nehodilo“ do plánů a stejně jsem ten test koupila. Dodnes nevím, co mě k tomu vedlo.
Test jsem hodila zpět do krabičky, připojila mobil k hotelové wi-fi a vyjela si přibližný termín porodu. 13.9.2014. Opět jsem vytáhla test, vyfotila a poslala příteli MMS se vzkazem, že pro něj mám originální dárek ke třicetinám a pokud jej nechce, ať mi dá vědět do 14 dnů, ať ještě můžu zrušit objednávku. Přišlo mi to vtipné. Za dvě hodiny mi volal, že dcerka spí, že všechno zvládli a na druhý den mi přeje hodně štěstí. O těhotenství ani slovo.
Nebudu natahovat nepodstatné části. Navzdory pozitivnímu myšlení jsem opět, a to dokonce sama sobě, vylosovala tu tragickou komisi co posledně. A i přes počáteční radost po přečtení otázek, že tentokrát to mám v kapse, mě v tom vykoupali neuvěřitelným způsobem a poslali mě domů.
No, do dalšího pokusu mám 4 měsíce čas, můžu zvesela začít dumat nad těhotenstvím - rozdíl mezi dětma bude 20 měsíců, to nemůžu zvládnout. Naši zas budou mít tisíc řečí o zkaženým životě. Chtěli jsme jet na velkou dovolenou. Máme naplánovanou na léto svatbu, nechci se vdávat s pupkem! Dcera bude muset rychle dospět, to jí nemůžu udělat…
Nevím, zda jsem přesvědčovala sebe nebo přítele, který rozhodnutí nechal na mě. Rozhodla jsem se pro potrat. Nahlas a před ním. A pak jsem brečela, že mě nepřesvědčoval o opaku. A pak jsem byla uražená. A pak protivná. A pak jsem řekla, že na žádný potrat nejdu. A že je to moje tělo a ať mě klidně opustí a vypadne! Vypadnul. Vypadnul a vrátil se s kytkou a plnou taškou ovoce.
O dva dny později chlap odjel na hory a já se srovnávala s novou situací. Svěřila jsem se kamarádkám a neodpustila si komentáře, jak teď s nimi nebudu moct popíjet vínko a jak to pak bude hrozný se dvěma malýma dětma a ta svatba, to je přece úplně na pytel. Kdybych věděla…
Bylo 25. ledna 2014 když jsem ráno na toaletním papíře zaznamenala krev. Byla sobota, partner se měl ten den vrátit z hor a já zamířila na pohotovost. Pro jistotu. Ještě jsem těhotenství neměla ani potvrzené lékařem. Při vyšetření vše ok, jen těhotenství je mladší. Bez srdeční akce. Nařízen klidový režim. O pár hodin později mě zachvátila zimnice, křeče jak při porodu, závratě, mdloby. Ležela jsem v koupelně na zemi a chtěla umřít. Ještě že dcera byla u babičky, na dnešek jsem měla s kamarádkami naplánovaný svatební veletrh. Krvácela jsem, plakala jsem. Věděla jsem, že je konec. Na pohotovost už jsem nejela. Bolesti ustaly, tak jsem se rozhodla vydržet do pondělí ke své lékařce. Příroda to vyřešila za nás. Dnes vím, že to byl trest za ty řeči.
Bylo 5.3.2014 a já jela s dcerou z herničky na oběd a spaní domů. Myšlenkama jsem byla u odpoledního programu, je přece tak krásně, škoda sedět doma. V obchodě si ještě kupuju na oběd dva párky, dva rohlíky a těhotenský test. Dcera spí, já čůrám do skleničky, ponořím test, papírek položím před sebe na konferenční stolek a tlačím párky s kečupem a rohlíky. Když se vybarvila druhá čárka, usmála jsem se. Já to tušila! 
Přečtěte si také
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 767
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 668
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 276
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 3555
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 2509
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 2059
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1673
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 3421
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 2980
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 6329
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
ve skupině Termín porodu září 2014 ti budeme držet palce, když si nás předtím bohužel opustila 
Užívej si to! 
Psala jsi, že v lednu se ti těhotenství nehodilo do krámu, teď v březnu už ano?
