Síla myšlenky
- O životě
- Kapaz
- 09.03.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když si něčeho nevážíte a pak to ztratíte, když s něčím nepočítáte a ono to přijde. Zkrátka deníček o síle myšlenky, náhodě a osudu.
Bylo 15. ledna 2014, když jsem s obhájenou diplomkou jela ze školy na hotel a v duchu přemýšlela, jak chlap s dcerkou asi doma válčí. Druhý den mě čekala první část státních zkoušek a já nutila své myšlenky k přesunu od domova zpět k učení a opakování. „Vydrž, už jen pár hodin a budeš to mít z krku!“
Začala jsem počítat, kolik hodin mi zbude od příjezdu na hotel k opakování, kolik toho stihnu večer, kolik ráno. S myšlenkami u počtu stránek výpisků jsem do nákupního košíku vložila ruské vejce, dva rohlíky, čokoládu, chipsy, ledový čaj a těhotenský test. Čekala mě dlouhá noc. Začínala jsem být nervózní. Můj minulý státnicový pokus dopadl tragicky, ale tentokrát to bude jiné. Víc jsem se učila („Lhářko!“ obořilo se na mě podvědomí) a určitě budu mít dobrou komisi. Důležité je myslet POZITIVNĚ a nepřipouštět si neúspěch.
Dorazila jsem na hotel, vyřídila formality, tašku hodila do kouta, načůrala do skleničky, ponořila test, položila papírek na stolek před sebe a pustila se do rohlíků a ruského vejce. Když se vybarvila druhá čárka, nehnula jsem brvou. Byla jsem bez příznaků, menstruace si po porodu stále chodila, jak chtěla. Dítě jsme neplánovali, přímo se nám „nehodilo“ do plánů a stejně jsem ten test koupila. Dodnes nevím, co mě k tomu vedlo.
Test jsem hodila zpět do krabičky, připojila mobil k hotelové wi-fi a vyjela si přibližný termín porodu. 13.9.2014. Opět jsem vytáhla test, vyfotila a poslala příteli MMS se vzkazem, že pro něj mám originální dárek ke třicetinám a pokud jej nechce, ať mi dá vědět do 14 dnů, ať ještě můžu zrušit objednávku. Přišlo mi to vtipné. Za dvě hodiny mi volal, že dcerka spí, že všechno zvládli a na druhý den mi přeje hodně štěstí. O těhotenství ani slovo.
Nebudu natahovat nepodstatné části. Navzdory pozitivnímu myšlení jsem opět, a to dokonce sama sobě, vylosovala tu tragickou komisi co posledně. A i přes počáteční radost po přečtení otázek, že tentokrát to mám v kapse, mě v tom vykoupali neuvěřitelným způsobem a poslali mě domů.
No, do dalšího pokusu mám 4 měsíce čas, můžu zvesela začít dumat nad těhotenstvím - rozdíl mezi dětma bude 20 měsíců, to nemůžu zvládnout. Naši zas budou mít tisíc řečí o zkaženým životě. Chtěli jsme jet na velkou dovolenou. Máme naplánovanou na léto svatbu, nechci se vdávat s pupkem! Dcera bude muset rychle dospět, to jí nemůžu udělat…
Nevím, zda jsem přesvědčovala sebe nebo přítele, který rozhodnutí nechal na mě. Rozhodla jsem se pro potrat. Nahlas a před ním. A pak jsem brečela, že mě nepřesvědčoval o opaku. A pak jsem byla uražená. A pak protivná. A pak jsem řekla, že na žádný potrat nejdu. A že je to moje tělo a ať mě klidně opustí a vypadne! Vypadnul. Vypadnul a vrátil se s kytkou a plnou taškou ovoce.
O dva dny později chlap odjel na hory a já se srovnávala s novou situací. Svěřila jsem se kamarádkám a neodpustila si komentáře, jak teď s nimi nebudu moct popíjet vínko a jak to pak bude hrozný se dvěma malýma dětma a ta svatba, to je přece úplně na pytel. Kdybych věděla…
Bylo 25. ledna 2014 když jsem ráno na toaletním papíře zaznamenala krev. Byla sobota, partner se měl ten den vrátit z hor a já zamířila na pohotovost. Pro jistotu. Ještě jsem těhotenství neměla ani potvrzené lékařem. Při vyšetření vše ok, jen těhotenství je mladší. Bez srdeční akce. Nařízen klidový režim. O pár hodin později mě zachvátila zimnice, křeče jak při porodu, závratě, mdloby. Ležela jsem v koupelně na zemi a chtěla umřít. Ještě že dcera byla u babičky, na dnešek jsem měla s kamarádkami naplánovaný svatební veletrh. Krvácela jsem, plakala jsem. Věděla jsem, že je konec. Na pohotovost už jsem nejela. Bolesti ustaly, tak jsem se rozhodla vydržet do pondělí ke své lékařce. Příroda to vyřešila za nás. Dnes vím, že to byl trest za ty řeči.
Bylo 5.3.2014 a já jela s dcerou z herničky na oběd a spaní domů. Myšlenkama jsem byla u odpoledního programu, je přece tak krásně, škoda sedět doma. V obchodě si ještě kupuju na oběd dva párky, dva rohlíky a těhotenský test. Dcera spí, já čůrám do skleničky, ponořím test, papírek položím před sebe na konferenční stolek a tlačím párky s kečupem a rohlíky. Když se vybarvila druhá čárka, usmála jsem se. Já to tušila! ![]()
Přečtěte si také
Mám horečku, sotva stojím na nohou. Jenže děti ani manžela to nezajímá
- AnetaMar
- 20.11.26
- 262
V noci jsem měla skoro čtyřicítku, bolelo mě celé tělo a několikrát jsem se probudila úplně zpocená. Ráno jsem doufala, že se mi aspoň trochu uleví. Jenže pak se otevřely dveře ložnice a ozvalo se...
S manželkou vyděláváme stejně, ale rodinu živím já. Připadám si jako bankomat
- Anonymní
- 20.11.26
- 261
Když mi manželka oznámila, že si chce nově nechávat celou výplatu na vlastním účtu, myslel jsem si, že si dělá legraci. Vždyť jsme manželé, máme společnou domácnost a dosud jsme všechny peníze...
Děti ve školce krmí polotovary a bonbony za odměnu. Co bude po zrušení vyhlášky?
- Dajdulína1993
- 20.11.26
- 177
Upřímně – zprávy o tom, že by se měla zrušit vyhláška o zdravém stravování ve školách a školkách, mě velmi znervózňují a hodně mě to děsí. Už jen při představě, kam se to může posunout, mi...
Na ultrazvuku nenašli srdeční akci mého miminka. Pak šlo o minuty
- Anonymní
- 20.11.26
- 199
Vždycky jsem si přála velkou rodinu, jsem totiž jedináček. Jenže jsem studovala a pak odešla do Prahy za prací a než se nadála bylo mi 28.
Kvůli přijímačkám sedíme každý víkend doma. Manžel zakázal i obyčejné výlety
- AnetaMar
- 20.11.26
- 183
Od chvíle, kdy se syn začal připravovat na přijímačky, se u nás všechno točí kolem školy. Manžel tvrdí, že teď není čas na zábavu a že každý promarněný víkend může rozhodnout o jeho budoucnosti. Já...
Dívám se, jak se syn se snachou uštvou. Pomoc ode mě ale odmítají
- babiMáňa
- 19.11.26
- 1207
Když jsem synovi nabídla, že jim občas pohlídám děti, aby si se snachou mohli někam vyrazit, odpověděl mi, že dneska už se rodiny organizují jinak a že moje rady nepotřebují. Zůstala jsem stát s...
Kamarád mi závidí manželku. Kdyby věděl, jaké peklo máme doma
- Lavi.P
- 19.11.26
- 1400
Minulý týden mi kamarád u piva zase záviděl, jakou mám doma manželku. Prý má štěstí, že se Martina tak stará o děti, vaří, uklízí, nakupuje a ještě mi každé ráno připravuje svačinu do práce. Jenže...
Moje první kolonoskopie aneb Proč bych příště šel jinam
- M_Vladim
- 19.11.26
- 1008
Jak jsem absolvoval jsem a malá recenze pracoviště.
Po smrti maminky jsem nesnesitelná. Vadí mi děti, manžel i celý svět
- AnetaMar
- 19.11.26
- 501
Od smrti maminky jsem pořád podrážděná. Vadí mi hluk, otázky, nepořádek, manželovy poznámky i to, že po mně někdo něco chce. Nejraději bych se zavřela v pokoji a nikoho neviděla. Jenže mám dvě děti...
Porodila jsem v sedmnácti. Dodnes se stydím svléknout před manželem
- AnetaMar
- 19.11.26
- 855
Někdy se na sebe podívám do zrcadla a nejradši bych se zase rychle oblékla. Vadí mi břicho, povolená kůže i prsa, která už dávno nevypadají jako dřív. Je mi jednačtyřicet, mám dvě děti a pořád se...