Řiďte se svým srdcem
- Těhotenství
- kub-peťulín
- 12.08.12 načítám...
Ne vždy je dobré poslouchat rady maminky a ostatních, je lepší řídit se svým srdcem. Byl leden 2009, když jsem si říkala, že jsem už dávno měla dostat MS, doposud se nedostavila a já začala mít blbé tušení.
Pořád jsem doufala v planý poplach, byla jsem v půlce 3. ročníku střední školy, a kdybych otěhotněla, nedodělala bych maturitu, což by moje mamka neskousla. 2. ledna jsem si udělala těhotenský test, nervozita byla veliká, zároveň jsem měla strach. Ty 3 minuty, co se musí počkat, zda je test pozitivní, nebo ne byly snad nekonečné 
Po 3 minutách jsem se podívala na test a uviděla tam 2 čárky. Říkala jsem si, jak je to možné, vždyť beru prášky, to přece nejde, ale stalo se. Nevěděla jsem, komu to mám říct, volala jsem tetě (je skoro jako moje ségra), že mám problém, jestli můžu přijít. Když jsem tam dorazila, ukázala jsem jí papírek s čárkami. Její slova: „To zvládneš 
Budeš maminka " Začala jsem mít radost , ale zároveň strach.
Bála jsem se oznámit to příteli, i když ten už tušil, že těhotná asi jsem, ale největší strach jsem měla z mamky. Poprosila jsem tedy tetu, jestli by nešla se mnou a nepomohla mi to mamce spolu s přítelem nějak šetrně říct. Když jsme přišli domů, mamce došlo, že se něco stalo. Když jsem jí oznámila, že jsem těhotná, začala brečet, že je to v blbou dobu, nemám dodělanou školu, přítel také ještě na škole, kdo nás bude živit. Tyto otázky se honili hlavou i mně. Pak se mamka zeptala Lukáše (můj bývalý přítel), ty chceš být otcem? Jeho odpověď mě sice moc neudivovala, ale bolela stejně: „Já nechci být tátou, na to se necítím“
Mamka prohodila, že jediná možnost, východisko je… potrat! Jenom při té myšlence mi bylo špatně Proč, proč, vždyť já mám v sobě miminko, já ho chci, nechci ho dát pryč! Jenže jsem věděla, že bych nedodělala školu, a měla jsem strašný strach, že by ode mě přítel odešel Mamka mi sice řekla, že to kdyžtak zvládneme, ale že by byla tahle varianta nejlepší, a ten výraz v očích, že to nechce. Věděla jsem, že asi není jiná možnost
V pondělí ráno jsem šla za tetou do nemocnice, odebrala mi krev a nechala udělat testy, zda jsem na 100 % gravidní nebo ne. Pak jsem jela do školy. Těch 7 hodin, než byly hotovy výsledky, se mi zdály nekonečné Ve 14:00 jsem tetě volala, a ta mi to jen potvrdila: „Ano jsi těhotná“. Druhý den jsem šla na gynekologii, kde mi to doktor potvrdil, mamka řekla, že jediná možnost je potrat, a bylo to. Jenže já jsem viděla tu krásnou tečku v mém bříšku a chtělo se mi jenom brečet. Doktor zavolal do nemocnice, kam sem byla na druhý den objednaná na zákrok.
Bylo mi na nic, pořád se mi honilo hlavou: proč, sakra proč, já miminko chci, ale strach, že mě přítel opustí a máma se mnou už nepromluví… hrůza. Když jsem sedala na kozu, anesteziolog se mě zeptal: „Slečno, jste si jistá, že chcete zákrok podstoupit?" Jediné, co ze mě vylezlo, bylo: „Ne“. Pak už si nic nepamatuji. Když jsem se vzbudila z narkózy, bylo 9 hodin ráno, jediné, na co jsem se zmohla, bylo, že jsem pořád jen brečela. V 13:00 si pro mě přišla mamka s přítelem. Bylo mi hrozně. Štvalo mě, že se nikdo neptal mě… co chci já
Dnes mám doma 3,5měsíčního chlapečka, a jsem ta nejšťastnější maminka na světě, ale pořád si vyčítám, že jsem neměla poslouchat, co chtějí ostatní! Nikdy si to neodpustím Alespoň, že mám svého drobečka, kterého nadevše miluji! ♥♥♥
Přečtěte si také
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 33
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 2295
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 2202
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 1759
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1595
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 3183
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 2810
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 6120
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 887
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2938
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
. Ale uz nikomu nedochazi, ze pokud pujde na potrat, ze se s tim bude muset cely zivot vyrovnavat 
