Smutné

Je smutné, jak v jeden okamžik, přijde člověk o ty, co nejvíce miloval...

Smutné

Den před Vánocemi jsem šla do supermarketu dokoupit dárky, které jsem nestihla. Když jsem uviděla ten dav lidí, přešla mě chuť, začala jsem si říkat pro sebe: „Můžu tu čekat věčnost, nic nestíhám a ještě co všechno musím vyřídit. Vánoce začínají být čím dál horší, celý ten shon tak přespat!“ Nakonec jsem se přece jenom probojovala do oddělení s hračkami a začala jsem nadávat na ceny, říkajíc, jestli si vůbec moje děti budou s těmi hračkami hrát!

Když jsem tak bloudila po regálech, tak jsem uviděla jednoho, chlapečka, který si k sobě tulil panenku. Měl strašně smutný pohled při tom, když hladil panenku po vlasech. Potom se otočil k jedné starší dámě a říkal jí: „Babi, seš si jistá, že nemám dost peněz, abych koupil tuto panenku?“

Starší dáma mu odpověděla: „Víš ty sám, že nemáš dost peněz, zlatíčko!“ Potom poprosila vnuka, aby na ni chvilku počkal, že se jde na něco podívat. Rychle odešla.

Chlapeček ještě stále měl v náručí tu panenku. Nakonec jsem k němu šla a ptala ho: „Komu chceš koupit tu panenku?“ „Tu panenku chtěla moje sestřička k Vánocům ze všeho nejvíc, byla si jistá, že jí panenku Ježíšek přinese pod stromeček.“

„Tak když ji tak chtěla, tak jí to Ježíšek přinese k Vánocům.“ „Ne, ne, tam, kde je, nemůže Ježíšek přinést dárky. Aby panenku dostala, musím ji dát mamince, aby ji sestřičce odevzdala, až tam půjde.“ Oči mu přitom ještě víc zesmutněly.

„Moje sestřička šla k Ježíškovi, aby byla s ním. A tatínek mi povídal, že i maminka za chvilku půjde za Ježíškem, tak jsem s myslel, že by jí tu panenku mohla vzít.“

Potom mi ještě ukázal jednu milou fotku, na které se usmíval. „Tuto fotku bych jí chtěl taky poslat, aby na mě nikdy nezapomněla. Mám velmi rád svou maminku a chci, aby neodešla, ale tatínek říkal, že musí odejít, aby mojí sestřičce nebylo smutno.“ Potom se zase podíval s těma jeho smutnýma očima na panenku.

Rychle jsem si vyndala peněženku, nepozorovaně jsem si z ní vybrala peníze a řekla jsem chlapečkovi: „Pojď, přepočítáme tvoje peníze, jestli budou stačit na tu panenku.“ Rychle jsem přidala k penězům, které mi podával, ty svoje tak, aby si toho nevšimnul a začali jsme počítat. Bylo dost peněz na panenku a ještě mu zůstalo.

Chlapeček zavolal „Děkuju Ti, Bože, že jsi mi dal dost peněz.“ Pak se na mě podíval a řekl: „Víte, včera jsem poprosil Boha, aby mi dal dostatek peněz na panenku, aby ji mohla vzít moje maminka sestřičce a on mě vyslyšel. Ještě jsem chtěl koupit mamince jednu bílou růžičku, ale to už jsem se neodvážil žádat od Boha. Ale on mi dal víc, abych mohl koupit i panenku i růžičku. Víte, maminka má velmi rád bílé růže.“

O pár minut se chlapečkova babička vrátila odešli.

Po střetnutí s chlapečkem jsem pokračovala v nákupech, ale už v jiné náladě, stále jsem na něj musela myslet. Potom jsem si vzpomněla, co jsem četla před dvěma dny. Psalo se tam o opilém řidiči, který havaroval jiným autem, ve kterém seděla mladá žena se svojí dcerkou. Děvčátko na místě zemřelo a matka byla ve velmi kritickém stavu. Dva dny po mém střetnutí s chlapečkem jsem si přečetla článek, který oznamoval, že chlapečkovi maminka zemřela. Běžela jsem do květinářství koupit kytici bílých růží a šla jsem na pohřeb. Na místě, kde se mohou příbuzní naposledy rozloučit se svojí nejmilejší ležela mladá žena v rakvi, v ruce měla kytici bílých růží, vedle sebe měla položenou chlapečkovu fotku a panenku.

S pláčem jsem opustila hřbitov s pocitem, že se můj život změnil. Láska, kterou chlapeček cítil ke své mamince a sestřičce, byla neuvěřitelná a nepředstavitelná. A jeden opilý řidič mu za setinu sekundy sebral maminku a sestřičku, které tak velmi miloval.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
48575
18.2.20 00:32

To je tak starej pribeh jak internet sam…

  • Zmínit
  • Nahlásit
6679
18.2.20 06:45

To jsem cetla uz tolikrat…

  • Zmínit
  • Nahlásit
3158
18.2.20 07:03

Takové příběhy jsme si četly s holkama na střední..

  • Zmínit
  • Nahlásit
16134
18.2.20 07:16

Okopírované, staré, rádoby dojemné
už jsem četla 100× :cert:

  • Zmínit
  • Nahlásit
5049
18.2.20 07:50

Tohle koluje po síti už x let :roll:

  • Zmínit
  • Nahlásit
5081
18.2.20 08:30

„Víte, včera jsem poprosil Boha, aby mi dal dostatek peněz na panenku, aby ji mohla vzít moje maminka sestřičce a on mě vyslyšel. Ještě jsem chtěl koupit mamince jednu bílou růžičku, ale to už jsem se neodvážil žádat od Boha. Ale on mi dal víc, abych mohl koupit i panenku i růžičku. Víte, maminka má velmi rád bílé růže.“.. Tak tohle by můj kluk z masa a kostí ze sebe nevysoukal, kdyby mu hubu rozmlátil :lol: :lol: :lol:

  • Zmínit
  • Nahlásit
233
18.2.20 09:01

A teď tu o Karkulce… :D
A proč je vlastně takovýto bohulibý příběh psán anonymně? :think:

  • Zmínit
  • Nahlásit
4330
18.2.20 10:02

Tento anonymni denicek plne reflektuje uroven emimina a jeho adminu v posledni dobe :nevim:

  • Zmínit
  • Nahlásit
813
18.2.20 10:09

@mau-mau asi se tvuj kluk nevyjadruje pomoci Google prekladace, ale jako lidska bytost :lol:

  • Zmínit
  • Nahlásit
15350
18.2.20 11:15

Oh fu.ck off Rebeca, he didnt say that :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
851
18.2.20 11:29

Že by nějaká soutěž o sepsání deníčku :think:

  • Zmínit
  • Nahlásit
27508
18.2.20 11:46

Anonymko, kde jsi to okopírovala? :roll:

  • Zmínit
  • Nahlásit
16134
18.2.20 12:02

@Russet tuším, že z nějakého amerického katolického webu z roku 1998

  • Zmínit
  • Nahlásit
27508
18.2.20 12:20

@stinga
Já to četla na Facebooku.

  • Zmínit
  • Nahlásit
16134
18.2.20 12:26

@Russet mamka ťeď říká, že jak nastoupila do práce v roce 1996, tak asi za 2 roky jim zavedli e-mail :) a tyto příběhy jim tam odněkud chodily, a různé ty andělíčkovské příběhy, které se měly přeposlat 15×, jinak máš smůlu :D

  • Zmínit
  • Nahlásit
27508
18.2.20 12:32

@stinga
Jo, éru řetězových mailů jsem v práci zažila. Ještě že už je to pryč.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1265
18.2.20 13:52

Na těchhle internetových dojácích je nejpodivuhodnější, jak strašlivým slohem jsou napsané… A všechny stejně!

  • Zmínit
  • Nahlásit
33183
18.2.20 15:04

Tvl emimi už je teda pěkné dno, když pouští na zveřejnění tohle..
copak @admin, nemáte dost deníčků od opravdových uživatelek? :think:

  • Zmínit
  • Nahlásit
24400
18.2.20 16:10

Opravdu je nutny, aby toto Emimino pustilo? Normalne mi z toho bylo trapne. Pribeh starý, zna ho asi každy, je to uz jak pohadka, prave proto se ptam, proc byl pusten jako osobni denicek nejake uzivatelky? :roll:

  • Zmínit
  • Nahlásit
3131
18.2.20 16:22

To je tak když se vyhlásí soutěž, za deníček dárek. Hrozný :zed:

  • Zmínit
  • Nahlásit
22796
18.2.20 16:55

U deníčků se nedá dát sledování jako u diskuzí? Myslím, když někdo hodí další příspěvěk. Jsem zvědavá, co napíše admin @admin

  • Zmínit
  • Nahlásit
10745
19.2.20 08:45

Jako really? Ze života uživatelů?

  • Zmínit
  • Nahlásit
13692
19.2.20 11:21

Dobrý den,

autorka deníčku je naší stálou a důvěryhodnou uživatelku. Hodnotit důvěryhodnost deníčku si netroufám, neboť se jedná o čistě subjektivní pohled. Myslím, že není nutné autorku nějak lynčovat za text který napsala, protože nikdo nemůžeme vědět, co si skutečně prožila, ať to zní nebo nezní důvěryhodně.

U deníčků se nedá nastavit sledování, jako u diskuzí.

Přeji všem krásný den :mavam:,
Hani

  • Zmínit
  • Nahlásit
33183
19.2.20 12:33

@admin
text který napsala? snad opsala ne?
bože co jste za generaci, že tohle neznáte, dyt je to příběh starý jak svět..který tady koloval již 15 let zpět.. :nevim: :roll:

  • Zmínit
  • Nahlásit
33183
19.2.20 12:36

Stačí si text vložit do googlu..je jasné že to není osobní zkušenost uživatelky.. :roll:

  • Zmínit
  • Nahlásit
16134
19.2.20 13:47

@admin toto fakt nenapsala žádná uživatelka, koluje to po internetu asi od roku 1998, fakt jste to ještě nikde žádná nečetla? je to původně anglický (teda americký) originál, pak to chodilo po facebooku

  • Zmínit
  • Nahlásit
22796
19.2.20 16:10

@admin a neuvažovali jste o tom sledování? Když je ten deníček třeba týden starý, tak se mi buď nechce hledat, jestli je tam něco nového nebo prostě zapomenu :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
13692
19.2.20 16:47

Dobrý den,

o sledování jsme neuvažovaly. Zkusím zjistit, co by to obnášelo. Opravdu jsem nikdy nic podobného nečetla… nemohu soudit. Navíc proč by to nebylo možné, stávají se různé věci.

Krásný den

Diana :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
16134
19.2.20 18:03

@admin no pokud se ten příběh stal, tak se stal zřejmě v Americe a to dřív než v roce 1998, tak se těžko mohl stát této uživatelce e-mimina. a navíc je to táááák dojemný, že je to krajně nepravděpodobné, že by to byl skutečný zážitek kohokoli

  • Zmínit
  • Nahlásit