Smutno na duši...
- Snažení
- Velda01
- 15.06.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Asi to všechny znáte. Nikdy vám nic nebylo, zdravá ženská a najednou, když si s chlapem řeknete Uděláme si miminko,... BUM. A ono nic...
Vlastně ani nevím, proč sem vlastně píšu. Asi si potřebuji ulevit taky někomu, kdo je na tom stejně jako já a ne lidem, kteří když vidí děti, přechází na druhou stranu ulice.
Už je to 3 roky, co se s chlapem snažíme o mimčo… Když nám to nešlo prvního půl roku, tak jsme to brali tak, že se mé tělo čistí od antikoncepce, což bývá normální proces u každé baby. (I doktorka mě uklidňovala, že se nemáme ničeho bát). Po roce mi bylo přiděleno razítko primární sterility a bylo vymalováno.
Tehdy začal ten šílený kolotoč a lítání po doktorech. Bylo mi řečeno, že mám vaječníky jako ementál a že to vypadá na polycystické vaječníky (PCO). Super…
První, co následovalo, bylo nasazení Clostilbegytu a Utrogestanu. Donucení mých líných orgánů alespoň k nějaké akci jako je menstruace a ovulace. To by vám mělo pomoct, není to na 100 %, ale myslím, že jsme na dobré cestě.
Po roce moje doktorka odešla na mateřskou (bylo mi na nic) a vyfasovala jsem ostřílenou paní doktorku, která kdyby měla dálkové ovládání zvuku, měla bych prst pořád na „plusu“.
No dobrý.
Dozvěděla jsem se vlastně věci, které už dávno vím, ale co s tím teda budeme dělat… počkat, cože? OPERACE??? (Znáte ten pocit polití horka? Mně bylo, jako by na mě vylili právě převařenou vodu.)
„Na cestu píchneme vyvolávačku a tradáá. Jo tady máte ještě poukaz na vyšetření na Podolí kvůli imunologii.“
To dopadlo tak, že chlap je na sebe alergický, pak jsme na sebe oba alergický a já mám alergii na zárodek ve 2. týdnu.
„A zavolejte si na konzultaci ohledně operačního zákroku.“
Ve výměnném listu byly 3 věci - průstupnost vejcovodů, kontrola vaječníku a hysteroskopie. Málem mě vomyli…
Super. Imuno máme za sebou. Teď předoperační vyšetření - gynda, interna… všechno naštěstí ok.
Když nastal den „D“, holky, mně bylo zle. Už od rána ubulená, chlap nervózní, že já jsem nervózní. Tak mě tam ráno odvezl, pusu na rozloučenou. Dvě a půl hodiny čekání na příjem… Už jsem se těšila domů… Naštěstí velmi příjemná sestřička a paní doktorka.
Dostala jsem nějaký lejstra a: „Počkejte si na lůžkovým oni si vás tam vezmou.“
No holky, musím říct, že ty tři dny byly nekonečný. Jediný plus bylo to, že jsem zhubla.
Probuzení z narkózy náročné.
Byla jsem hrozně ubulená.
Už jsem se těšila domů. Jizvy celkem bolely a chodila jsem každou hodinu čůrat, takže jsem se ani nevyspala. ![]()
Po tomhle šíleném boji jsem přišla na kontrolu ke „své“ gyndařce, kde mi bylo řečeno, že má dovču a že si mě vezme opět jiná. Nó dobrý. To bych ještě překousla, ale když jsem ji řekla, odkud jdu, a další věci co mi dělali, mě opět polilo horko. Že prý: „Já bych vás na to ani neposílala, úplně zbytečný zákrok.“
Wtf? No tak jsem si pěkně zanadávala…Ještě jsem to tam vydržela půl roku a říkáme s chlapem: „A dost!“
Po 3 letech a +/- půl roku jsem se rozhodla vzít to do svých rukou. Zavolala jsem do Gennetu na vstupní prohlídku nebo konzultaci chcete-li. Vzali nás za 2 týdny (parááda).
Dneska jsme tam akorát byli. Prostředí super, sestřičky super, paní doktorka super (MUDr. Rožníčková - četla jsem tu na ni hodně „nicmoc“ recenzí, ale myslím, že za tu dobu už nabrala více praxe
. Po anamnéze celkem jasný verdikt.
„IVF je pro vás nejlepší volba.“
Dostali jsme další výměnné listy na genetiku a na imunologii na Karlák k paní primářce. DO toho já musím na krev mezi 2.-3. dnem cyklu.
Jsme už z toho všeho hrozně unavený, ale co nás žene dopředu, je vidina plné náruče, plného pokoje, který jednou bude dětským pokojíčkem… I když né vždy ta vidina funguje. A kecy typu: „Tak cooooo, co mimi, neplánujete? A už se vám zadařiloooo?“ nám taky moc optimismu nedodá. Však to znáte…
Občas mě napadají otázky jako: „Zvládnu vlastně těhotenství?“, „Zvládnu porod?“, „Bude ze mě dobrá máma?“
Prdelko, jestli tam na nás někde čekáš, tak už se na tebe moc těšíme. <3
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1608
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1650
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20665
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2612
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2882
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2597
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1757
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....