Smutno na duši...
- Snažení
- Velda01
- 15.06.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Asi to všechny znáte. Nikdy vám nic nebylo, zdravá ženská a najednou, když si s chlapem řeknete Uděláme si miminko,... BUM. A ono nic...
Vlastně ani nevím, proč sem vlastně píšu. Asi si potřebuji ulevit taky někomu, kdo je na tom stejně jako já a ne lidem, kteří když vidí děti, přechází na druhou stranu ulice.
Už je to 3 roky, co se s chlapem snažíme o mimčo… Když nám to nešlo prvního půl roku, tak jsme to brali tak, že se mé tělo čistí od antikoncepce, což bývá normální proces u každé baby. (I doktorka mě uklidňovala, že se nemáme ničeho bát). Po roce mi bylo přiděleno razítko primární sterility a bylo vymalováno.
Tehdy začal ten šílený kolotoč a lítání po doktorech. Bylo mi řečeno, že mám vaječníky jako ementál a že to vypadá na polycystické vaječníky (PCO). Super…
První, co následovalo, bylo nasazení Clostilbegytu a Utrogestanu. Donucení mých líných orgánů alespoň k nějaké akci jako je menstruace a ovulace. To by vám mělo pomoct, není to na 100 %, ale myslím, že jsme na dobré cestě.
Po roce moje doktorka odešla na mateřskou (bylo mi na nic) a vyfasovala jsem ostřílenou paní doktorku, která kdyby měla dálkové ovládání zvuku, měla bych prst pořád na „plusu“.
No dobrý.
Dozvěděla jsem se vlastně věci, které už dávno vím, ale co s tím teda budeme dělat… počkat, cože? OPERACE??? (Znáte ten pocit polití horka? Mně bylo, jako by na mě vylili právě převařenou vodu.)
„Na cestu píchneme vyvolávačku a tradáá. Jo tady máte ještě poukaz na vyšetření na Podolí kvůli imunologii.“
To dopadlo tak, že chlap je na sebe alergický, pak jsme na sebe oba alergický a já mám alergii na zárodek ve 2. týdnu.
„A zavolejte si na konzultaci ohledně operačního zákroku.“
Ve výměnném listu byly 3 věci - průstupnost vejcovodů, kontrola vaječníku a hysteroskopie. Málem mě vomyli…
Super. Imuno máme za sebou. Teď předoperační vyšetření - gynda, interna… všechno naštěstí ok.
Když nastal den „D“, holky, mně bylo zle. Už od rána ubulená, chlap nervózní, že já jsem nervózní. Tak mě tam ráno odvezl, pusu na rozloučenou. Dvě a půl hodiny čekání na příjem… Už jsem se těšila domů… Naštěstí velmi příjemná sestřička a paní doktorka.
Dostala jsem nějaký lejstra a: „Počkejte si na lůžkovým oni si vás tam vezmou.“
No holky, musím říct, že ty tři dny byly nekonečný. Jediný plus bylo to, že jsem zhubla.
Probuzení z narkózy náročné.
Byla jsem hrozně ubulená.
Už jsem se těšila domů. Jizvy celkem bolely a chodila jsem každou hodinu čůrat, takže jsem se ani nevyspala. ![]()
Po tomhle šíleném boji jsem přišla na kontrolu ke „své“ gyndařce, kde mi bylo řečeno, že má dovču a že si mě vezme opět jiná. Nó dobrý. To bych ještě překousla, ale když jsem ji řekla, odkud jdu, a další věci co mi dělali, mě opět polilo horko. Že prý: „Já bych vás na to ani neposílala, úplně zbytečný zákrok.“
Wtf? No tak jsem si pěkně zanadávala…Ještě jsem to tam vydržela půl roku a říkáme s chlapem: „A dost!“
Po 3 letech a +/- půl roku jsem se rozhodla vzít to do svých rukou. Zavolala jsem do Gennetu na vstupní prohlídku nebo konzultaci chcete-li. Vzali nás za 2 týdny (parááda).
Dneska jsme tam akorát byli. Prostředí super, sestřičky super, paní doktorka super (MUDr. Rožníčková - četla jsem tu na ni hodně „nicmoc“ recenzí, ale myslím, že za tu dobu už nabrala více praxe
. Po anamnéze celkem jasný verdikt.
„IVF je pro vás nejlepší volba.“
Dostali jsme další výměnné listy na genetiku a na imunologii na Karlák k paní primářce. DO toho já musím na krev mezi 2.-3. dnem cyklu.
Jsme už z toho všeho hrozně unavený, ale co nás žene dopředu, je vidina plné náruče, plného pokoje, který jednou bude dětským pokojíčkem… I když né vždy ta vidina funguje. A kecy typu: „Tak cooooo, co mimi, neplánujete? A už se vám zadařiloooo?“ nám taky moc optimismu nedodá. Však to znáte…
Občas mě napadají otázky jako: „Zvládnu vlastně těhotenství?“, „Zvládnu porod?“, „Bude ze mě dobrá máma?“
Prdelko, jestli tam na nás někde čekáš, tak už se na tebe moc těšíme. <3
Přečtěte si také
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 2033
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 729
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 2642
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 937
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 1210
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 3846
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 4146
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 3842
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 5514
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 1021
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...