Správný čas na miminko

Ať už v osobních rozhovorech, článcích, či časopisech, všude mě pronásleduje téma vhodného času na mateřství. Nedávno ještě bylo příliš brzy a dnes už jsem vlastně za zenitem. Nebo...

„Abyste věděly, milé ženy. Do třiadvaceti jste na miminko ještě nezralé a lidé se budou dívat nedůvěřivě, když si budete chtít založit rodinu. Pokud si ji tedy zodpovědně nezaložite v tomto čase, tak od čtyřiadvaceti postupně začínají různé otázky na to, zda už náhodou děti neplánujete. Nesmíme přece zapomínat, že nikdo nemládneme. Jenže v tom čase jste nejspíš na vysoké. A to by přece nebylo zodpovědné si při škole pořídit miminko. Tedy miminko až po škole. Jo, ale když si ho pořídíte hned po škole, tak jste kůže líné, které nikdy nepracovaly a jenom by se hrnuly na mateřskou. Pche, jaká nezodpovědnost. A přijde devětadvacet. A to pozor. Protože přesně v den vašich třicátých narozenin najednou vaše vaječníky zestárnou. A nastane problém. Všechna vajíčka začnou postupně mutovat a můžete očekávat dítě s nepřeberným množstvím vad. Jo, to pouze v tom lepším případě. V tom druhém nejspíš čekejte, že porodíte Lochnesskou příšeru…“

A přesně tak se rodí jeden brouček. Brouček, který naleze do hlavy a může se z něj stát obrovský brouk. A pokud jste ho do hlavy ještě nevpustily, pravděpodobně čeká někde blízko. Stačí mžik a najednou už nemáte šanci stát se nezodpovědnou mladou matkou, ale zato jste přímou adeptkou na to, stát se nezodpovědnou přestárlou matkou. Není to fér. Muži to mají v tomto jednodušší. Ale proč tedy vytvářet na nás, ženy, ještě větší tlak? Jakoby nestačil ten, který je podmíněný biologicky.

A tady je můj příběh:

Prvního přítele jsem měla v osmnácti. Byla to velká láska a já věřila, že to bude napořád. Kdyby na to tenkrát byly podmínky nebo se to jednoduše stalo, líbila se mi představa založit si rodinu. Občas jsem na to i pomyslela.

Z napořád byly nakonec necelé dva roky. Vztah nepřežil můj první rok na vysoké. Ale to už je dávno. Pět let mého života, na které teď už jenom vzpomínám. Byly to zvláštní roky. Něčím krásné a něčím strašné. Upřímně, jsem ráda, že už nestuduju.

Během vysoké jsem měla jeden, dá se říct, vážný vztah. Byl to spolubydlící ze studentského bytu, kde nás bydlelo celkem pět. Občas jsme si povídali o budoucnosti. A v rámci těch rozhovorů jsme se dostali i k tématu založení rodiny. Přišla mi to pěkná myšlenka. Ale školu bych s miminkem těžko dokončila, navíc jsme nic neměli. Žádné úspory, žádné zázemí. Naštěstí k ničemu takovému nedošlo - po čase jsme totiž dospěli k tomu, že se k sobě stejně nehodíme.

Promoci jsem si moc užila. Je to nádherný pocit, slavnostní atmosféra, úleva i vzrušení z toho, co bude dál. Dodnes si to do detailu pamatuju. A také to, jak jsem z obřadu dorazila domů. Domů k mým rodičům. Studentský byt jsme pustili měsíc před státnicemi. Jakmile jsem přišla s diplomem v ruce domů, vysvlékla šaty a sedla si na postel, poprvé se ozval brouček v mé hlavě.

Nevím, kdy se tam nastěhoval, ale tenkrát se poprvé hlásil k světu. Je mi pětadvacet, nemám vztah, nemám ani nic našetřeno, a do práce, kde jsem při škole brigádovala, mě na plný úvazek nevezmou. Měla bych už pomalu spět k možnosti, mít časem rodinu a… brouka jsem s velkou námahou zahnala a radovala se z toho, že mám jméno o tři písmenka a tečku delší.

Práci jsem našla poměrně rychle a časem jsem i potkala zajímavého muže. Vztah přirozeně plynul. V hlavě bylo prozatím ticho, brouk spal a v tichosti rostl. Rostl, dokud nepřišlo přelomových devětadvacet. Věděla jsem, že z biologického hlediska je nejvyšší čas. Ale z různých důvodů nebyla ještě ta správná chvíle. Možná v tom zahrála roli i intuice.

Nynější vztah opět nebyl to pravé. Rozchod proběhl v klidu, i přesto, jak moc to bolelo. Ke všemu přesně v tom čase, čase po rozchodu, se brouk ozýval nejvíc. A já nevěděla, jak to utišit. Možná prostě nikdy děti mít nebudu. Nezbývá mi, než se prozatím zaměřit na práci, budování vlastního bydlení.

A můžu si i užívat svůj čas. Můžu ho využít k činnostem, které bych jako matka dělat nemohla. Není to ideální představa o životě, ale dá se tak i žít. Ne pouze přežít, ale opravdu žít. Třeba na mě opravdu ten pravý partner někde čeká a já jednou i tu rodinu mít budu.

Ve svých třiatřiceti letech jsem náhodně potkala svou starou lásku. Svou první lásku. Tenkrát jsem si myslela, že to bude navždy. A víte co? Ano, znovu věřím, že bude. Jenom tenkrát nebyl ještě ten správný čas. Život nás totiž občas pěkně překvapí. Vlastně většinou. A právě proto na něj neexistuje žádný recept.

Jedno náhodné setkání… A tak jsme spolu přes rok manželé. Jo, a čekáme první miminko. Ve svých pětatřiceti letech se, pokud vše bude v pořádku, stanu maminkou.

Tohle ještě není konec

Původně jsem tento deníček chtěla napsat o tom, jaké výhody má mateřství ve vyšším věku. Je dobré, že jsme už zajištění. Já mám dostudováno, napracováno, ale to už stačí. Možná, kdybych tenkrát - „v některém z odstavců“ - otěhotněla, chtěla bych psát o tom, jaké výhody má mateřství v tak mladém věku. Nestalo se a já vidím především ty výhody, které přináší mateřství až později.

Nakonec mi ale přijde lepší podělit se o svůj příběh. A říct vám o tom, že správný čas na mateřství, sečteme-li všechny faktory, není vlastně nikdy. A přesto, když budete čekat miminko, těšit se na něj, budete věřit, že právě v tu chvíli je ten nejlepší čas.

Pro mě je to nyní v pětatřiceti, pro některou z vás může být už ve dvaceti, nebo i dříve. Pro další zase bude těsně před třicítkou a pro jinou těsně po ní. A ještě vám chci říct to, že pro své dítě jste tou nejlepší maminkou bez ohledu na to, kolik vám bylo, když nastal ten správný čas na miminko.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
140
20.4.17 01:00

Super

:potlesk: cc dekuji za tento denicek presne tohle si myslim ja, na materstvi clovek neni dost stary ci mlady az to ma prijit tak to prijde :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.4.17 05:45

Pěkné čtení, které mi po ránu padlo do noty :palec: A do puntíku souhlasím s tím co píšeš.

Příspěvek upraven 20.04.17 v 05:59

  • Nahlásit
  • Zmínit
284
20.4.17 06:00

Souhlasím, ze než nešťastně dříve, raději v klidu později. Nicméně z biologického hlediska to je bez diskuze a i ten červik je jistě výsledkem snahy našeho já o naplnění této potřeby včas.

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.4.17 06:41

To je přesný, pořád se mluví o tom, že je málo dětí a že vymíráme, ale na druhou stranu člověk musí vystudovat, protože jinak nesežene slušně placenou práci, pak musí pracovat, protože jinak nemá nic, ani nárok na mateřskou… a pak už tikají biologické hodiny :zed:
já teda měla první v osmadvaceti a ve čtyřiatřiceti čtvrté, ale to jen díky tomu, že bydlíme u rodičů, kdybysme museli pořizovat vlastní bydlení, tak nejspíš touhle dobou taky čekáme první
jo a samozřejmě gratuluju k očekávanému miminku, držím palce, ať jde všechno dobře :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1529
20.4.17 07:16

Krasne napsano ;) ja jsem teda mela prvni v 27 :) ale urcite bych nerekla ze je pro kazdou zenu ten spravny cas ve stejnou dobu ;) myslim ze nez vek jsou ty ostatni faktory ;) dobry partner, mit aspon nejake misto ;) a mit to dite jak uzivit ;) myslim ze nemusi byt ani moc penez ;) me treba mamka mela v 17 ;) ale byla jsem chtena :) a jeste nemela dodelany ani ucnak :D zkousky dodelavala jeste se mnou :) ale mela dobreho partnera ( tatku ) ktery pracoval, bydleli jsme sice u babicky ale to taky nebylo napořád :) a nasi jsou spolu porad :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
306
20.4.17 07:39

Presne tak :-)
ja to nikdy nehrotila, v osmnacti odjela do ciziny a do 28 zila volnym zivotem. pak se vratila a pak jeste na rok odjela. ve 33 zacala studovat dalkove vysokou a tu dodelala v 39 s velkym brichem. otehotnila jsem 2×, prvni bylo zamlkle, vzdy na prvni pokus. kazdy to ma proste v osudu jinak a nema cenu to resit.
zajimave je, ze kdyz jsem dite nemela, bylo to spatne, pry budu litovat. ted mam jedno a do dalsiho se mi nechce…pry budu litovat, ze mam jen jedno. no a obvykly nazor na 3 deti? zase spatne, tolik hladovych krku zivit. tezke se spolecnosti zavdecit :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
5136
20.4.17 07:53

Je to napsané moc pěkně, ale v podstatě je to jen omáčka kolem faktu, který je daný.

  • po 35. roce dochází ke snižování počtu vajíček a jejich kvality, vzrůstá počet anovulačních cyklů. Žena se rodí s vajíčky a jejich množství neroste a jsou vystavovaná vlivům prostředí. Roste nutnost asistované reprodukce
  • po 35. roce rapidně roste riziko genetické vady plodu
  • ve vyšším věku je vyšší riziko těhotenských komplikací. Ať se nám to líbí nebo ne, organismus stárne

Odkládání těhotenství je podle mě dáno hlavně společenským tlakem, kdy všichni chtějí nejdřív:

  • užívat si
  • cestovat
  • dodělat školu
  • realizovat se
  • najít si vhodného partnera a bydlení

Podle mě je hlavní problém ten, že v naší společnosti je velký tlak na výkon ženy. Dřív ženy prostě pečovaly o rodinu a děti a muž byl schopen rodinu zabezpečit. Z dnešních almužen, které např. v ČR muži dostávají se výpadek příjmu těžko nahrazuje a rodina pak má možnost buď žít na pokraji nouze, nebo odložit mateřství až do doby, kdy budou mít oba partneři stabilní příjmy.

Zatímco dřív bylo normální, že rodily ženy dvacetileté, tak dnes se tato „norma“ posouvá až ke třicítce, kdy mají ženy první dítě. Potom je zřejmé, že žena víc než jedno, dvě děti nestihne. A to je hlavní problém západní společnosti, že se odklání od přirozenosti, svou podstatou nutí ženy odkládat mateřství. Takže i když by plno žen chtělo mít dítě dříve, tak je to dost dobře nemožné, pokud nechtějí, aby jejich rodina zůstala na sociálních dávkách. Samozřejmě jsou i ženy, které se chtějí realizovat a mateřství pro ně není nejdůležitější, ale myslím, že těch nebude většina.

Nač nám bude za pár desetiletí, nebo století společnost, kde žena musí podávat stejné, ne-li větší výkony než muž a nemá čas nebo ani chuť splnit svoji hlavní roli - stát se matkou? Chlapi přicházejí o koule a ženám je společnost nutí? Určitě plno žen bude tady argumentovat, že ony se chtějí realizovat pracovně, a že pro ně není odsouvání mateřství problém, ale zkrátka faktem je, že odsouvání mateřství do pozdního fertilního věku je celoevropsky velký problém. Všichni se ženou za co nejlepším zabezpečením, aby měli dům, 2 auta, značkový kočárek atd. a pak asi až nastává možná ten správný čas pořídit si rodinu. No a ono to pak mnohdy nejde.

Ať si to zdůvodníme jak chceme, tak nic nezměníme na tom, že děti by měla mít žena mladá. A to už po 35 fakt není. Já jsem 4. dítě porodila ve 33 letech a jsem za to ráda. A ano, přiznávám, že jsem si mohla od samého začátku (po SŠ a 2 letech práce) dovolit ten luxus zůstat doma a pečovat o rodinu, protože můj partner vydělává dost na to, aby výpade mého příjmu nehrál vůbec žádnou roli.

A samozřejmě nevím, jak z toho celého ven a jsem fakt zvědavá, kam toto všechno dospěje.

  • Nahlásit
  • Zmínit
79
20.4.17 08:06

Moc krásně napsáno :-) souhlasím fakt se vším v článku. Každý má správný čas na dítě jindy a nelze zobecňovat. A co říká okolí? Je super, že ses řídila sama svými pocity a na okolí dlabala :-) Mám to taky tak, narážky kolegyň nekomentuju, myslím si něco o preli, a okolí mi může políbit zádel : Oni za mě rodit ani vychovávat dítě nebudou. :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Lenka 80
20.4.17 08:15

Svata pravda :hug:. Ja mela prvni ve 34 druhe ve 36. Ale jen proto ze to dlooouho neslo.ale zaplat panbuh za to. chlap s kterym to neslo nebyl ten pravej :-) a priroda to asi vedela.

  • Upravit
2468
20.4.17 08:15

Hezky napsané, souhlasím. Já teda stojím na té opačné straně, je mi 20 a ačkoliv jsem měla plány, jak vystuduju a pak teprve otěhotním, jsem ráda, že ten nahoře měl jiný názor :D Teď už si já ani přítel neumíme představit, že by to mělo být jindy a za jiných podmínek.
Gratuluji k miminko a ať se vám daří :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.4.17 08:35

@Zabatko Naprosto s tebou souhlasim a to jsem mela dite ve 36. :palec: Deti jsem do 33 proste nechtela a chtela zit zivot bez nich. :zed: U me biologicke hodiny zatikaly pozde a asi to bylo i tim, ze jsem az ve 33 potkala „toho praveho“ a vse se nahle zmenilo. Mela jsem stesti, ze priroda v mem pripade jeste fungovala a mame zdraveho a chytreho syna a za to budu do konce sveho zivota vdecna. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2194
20.4.17 08:46

První dítě jsem měla ve 28, druhé den před 30 a třetí budu mít teď, ve 33. Pro mne to ideální věk byl, bylo dost času na to, abych dodělala školu, cestovala i si udělala praxi. Zároveň jsem už uměla odsunout sama sebe, což bych třeba ve dvaceti neuměla a péče o dítě by tak PRO MNE byla náročnější :think: Nicméně, za mne je to na každé z nás, naší situaci, těžko posuzovat proč to má ten tak a tak, když o tom vím kuloví. :nevim:
A s tím, že se v záp. Evropě nerodí tolik dětí bych takový problém neměla, protože globálně jsme někde kolem 7,5mld obyvatel a to je na tu naši malinkou planetku sakra hodně, zdroje nejsou nevyčerpatelné..

Příspěvek upraven 20.04.17 v 08:47

  • Nahlásit
  • Zmínit
267
20.4.17 09:03

@Zabatko Na prostý souhlas, je to složitá věc, dnešní 25leté ženy si budou klepat na čelo jako mít dítě už?! Je na nás matkách vychovávat dcery k zodpovědnosti nejen k životu, kariéře, ale taky svému tělu. Přírodě neporučíme a reprodukční čas ženy nelze prodlužovat, to je prostě fakt. Problémem, hlavně sociologickým, bude to, že v době, kdy budeme mít na starosti naše 15/20leté děti, přibudou nám ještě do péče vlastní rodiče, kterým bude 80/90 let. Ale to si nikdo dneska neuvědomuje.

  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
20.4.17 09:10

Tak jupiii, konecne bravurni pohled na vec. Dekuji a hodne stesti :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
267
20.4.17 09:11

@Lada84 Ano, je pravda, že lidí je na naší planetě moc, ale západní tedy i evropská civilizace vymírá. Dětí se nejvíce rodí v chudších částech světa, kde trpí hladem, žížní a o přístupu ke vzdělání si můžou nechat zdát. Bohužel je to tak, ale právě tyto národy nás Evropany nakonec převálcujou jen tím, že jich bude prostě víc. Viz současné problémy s uprchlíky. Ale to je na dlouhou debatu.

  • Nahlásit
  • Zmínit
10422
20.4.17 09:12

Myslím, že kult starších maminek odsuzují hlavně ženy, které měly štěstí na partnera. Já jich znám hodně, jsou spolu třeba od střední, ženská dostuduje, rok, dva pracuje a pak se vrhnou na rodinu. V 27 je porozeno. I já to tak vlastně měla, akorát nemám VŠ, takže jsem pracovala celých 5 let, než jsme si pořídili první dítě. Samozřejmě je to ideál, protože málokdo narazí ve dvaceti na životního partnera. A pak už se to s ním veze, přesně jak píše autorka. Osobně mi vadí pouze ženy, které toho partnera mají, chtějí ho mít jako otce svých dětí, ale i po té třicítce dávají přednost kariéře, cestování, „užívání si“ a pak pláčí, že na prahu čtyřicítky nemohou otěhotnět.

  • Nahlásit
  • Zmínit
20
20.4.17 09:14

Kazda mame ten svuj spravny cas. Otěhotněla jsem naprosto neplanovane a prvni porodila ve svych 26, druhe v 27. Do te doby jsem stihla vystudovat vysokou a pracovat vice jak 2roky. Kdyz jsem chodila pred porodem do poradny byla jsem tam suverenne nejmladsi a nekteri lide mi rikali, jestli to neni prilis brzo. Ale me to teda rozhodně neprislo, vzdycky jsem chtela byt mladou maminkou. Sama jsem se narodila mamce v jejich 38.
A dnes? Casto od cizich lidi slycham - je, vy jste mlada maminka a jak vam to s detmi slusi????

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.4.17 09:17

No deníček je to pěkný, ale taky mám jednu výhradu. Ano, v každém věku může být správné / dobré / vhodné mít miminko, těšit se na něj atd. Ale je třeba taky vědět, že mnoho maminek se na miminko netěší, protože není ten správný čas: necítí se na něj, nemají zázemí, otcem dítěte je někdo, koho za tátu nechtějí, když je miminko „navíc“ atd.

Samozřejmě, i v takovém případě MŮŽE být ten nejlepší čas na miminko - když se žena rozhodne, když to přijme apod. Ale taky nemusí. Očekávání dítěte samo o sobě neznamená, že je ten „nejlepší čas“.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
20.4.17 09:31

Prožila jsem značku ideál - vše podle plánu. Se svým dá se říct prvních mužem jsme se po matuře sestěhovali, já začala studovat (taktika - udělat Bc, nastoupit do práce, abych právě nebyla pak na děti stará). Jo. Hned po VŠ jsme se vzali, vše šlo podle plánu, já nastoupila do práce na dva roky a ve 25ti se narodilo první dítko (plán byl 3 po dvou letech). Ve 27 se narodilo druhé, ale už během druhého těhotenství začal vztah nabírat jiný rozměr). Dnes jsem šťastná maminka dvou dětí, je mi 28 ale rozvedli jsme se. Sny se rozpynuly. Podržela jsem statistiku, měla vše bez problémů, děti jsou dokonalé a já mám dost fyzických sil, aby mě nedohnal spánkový deficit, který za ty roky mám…říkám si, zda bych ty děti chtěla mít, kdybych věděla, že to dopadne celé takto? Těžko říct..na druhou stranu se totéž může stát i ženě o deset let starší, věšteckou kouli nikdo nemá. Za sebe jsem ale ráda, že mám nyní na to všechno dost sil (což by se mi za deset let ve stejné situaci nemuselo stát) :think:

  • Nahlásit
583
20.4.17 09:33

:potlesk: jooo :palec: moc pekne napsané. Já se teda rozhodla ze po Bc mam školy akorát tak dost a ke cas na dalsi věci. Vdala jsem se, odpacovala rok a pak plánované otěhotněla ve 24. V 8tt jsme teda o miminko přišli ale cele ty dva měsíce jsem Bojovla s nervozitou, ze jsem hodně mladá maminka (z pohledu mých rodičů az skandální). Po potratu jsem si řekla ze jeste teda asi nebyl správný cas a musíme par let počkat. :lol: :mrgreen: ale… V den svých 25tych narozenin sem se vzbudila s pocitem ze jsem uz strašně stará a nejvyšší cas na miminko byl vcera :lol: :lol:… Takze tak je to s tím cervikem.. Gratuluju k miminku 8) :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2512
20.4.17 09:50

Krásně napsané, bez vnucování své pravdy :palec: nicméně taktéž souhlas se @Zabatko - já šla do dětí cíleně brzo, u mě o však byla souhra hodně dobrých ‚náhod‘, kdy jsem poznala toho (snad) pravýho v -nácti, svatba… Kdybych ho tenkrát nepotkala, asi by bylo vše jinak, kdo ví :lol: Nicméně furt mi je bližší být mladší než starší matkou, ač vůči starším předsudky nemám, sama bych to takhle nechtěla, i z pohledu dítěte mladých rodičů - našim není ani 50, což je prostě super :nevim: V tomhle věku měl rodiče spolužák před 15 lety na zakladce… :nevim: deníček moc pěkný, díky za něj :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
17307
20.4.17 10:27

Pobavila jsem se. Pry presne na den 30. narozeni nzacinaji vajenciky starnout… Jo jo, at zije cernobily pohled okoli na svet. :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
230
20.4.17 11:25

Pěkně se čte tvůj denicek.
Také jsem rodila ve 35. Toho pravého, s kým bych rodinu chtěla, jsem potkala az ve 30. Nechávali jsme vše přírodě a zařadilo se az ve 34. Asi osud.
Kdybych ovšem mého muze potkala ve 20ti, měla bych dítě hned po SŠ.
Ted, ve 38 me malý intenzivně potřebuje. Z části je to i chronickým nevyspanim, nicméně se cítím permanentně vyčerpaná už ve chvíli, kdy vstanu a u me je to tak, ze dělám, to nejlepší pro syna, ale vím, ze bych mohla víc. Nemám na to vsak sílu a jsem přesvědčena, ze ve 20ti by tohle nebylo…

  • Nahlásit
  • Zmínit
10422
20.4.17 11:27

Tyjo, já když jsem v čerstvých 25ti nakráčela na gynekologii na první prohlídku v 7tt, tak se mě sestřička zeptala, jestli je to vůbec plánované a jestli si nejdu pro razítko kvůli interrupci 8o I později jsem se setkala s tím, že jsem byla pro některé hodně mladou maminkou :nevim: A to jsem měla 5 let odpracováno, manžela a vlastní byt.
Je fakt, že bylo vtipné ležet v porodnici s ženou, která byla stejně stará jako moje matka :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
16898
20.4.17 11:44
:hug: :srdce:
  • Nahlásit
  • Zmínit
104
20.4.17 12:03

Mne je 23 a brouk v hlavě se mi ozývá už nyní…Ale co vím, je to, že správný čas ještě taky nenastal…Jak už ohledně délky vztahu, který mám, tak i ohledně zajištění, úspor apod… Každopádně gratuluji :-) :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.4.17 12:13

@Fitmamka klobouk dolů, málo která maminka zde, které táhne na 40, přizná že je z toho utahaná..většinou tady právě pějí chválu na to, jak je to super a cítí se vlastně skvěle.. :oops: já to neodsuzuji, ale každý věk má něco a je trochu směšné to popírat (možná si sám sobě něco nalhávat)

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.4.17 12:17

@unuděná tak úplně na to samé se mne zeptala sestřička, když jsem tam nakracela 14 měsíců po porodu s pozitivním testem. Protože mi bylo „teprve“ třicet a na to druhé mam ještě čas a jen cvok je ma brzy po sobě :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.4.17 12:55

Příjemný deníček, pěkně se četl :potlesk:
Přesně, nikdy není ten správný čas a samozřejmě, že z hlediska věku bylo pro mě vždy důležité mít dítě dříve, než-li později. Vždy jsem si říkala, že tak 25 let je ideál. Když mi doktorka doporučila, abych s otěhotněním neotálela a mě bylo 23 let, smála jsem se. V 25ti jsem plánovaně otěhotněla, ale v někdy v 9. týdnu potratila a vztah šel poté do kopru. Každý den mě užírala myšlenka, že je miminko v nedohlednu. Toho nejúžasnějšího muže jsem poznala ve 26ti. Po roce vztahu jsme dali přírodě zelenou a hned první cyklus se zadařilo, ale jak rychlo to vyšlo, tak rychle to skončilo. Hned druhý cyklus se zadařilo znovu a já nyní doufám a chvílemi věřím, jelikož mám nyní pocit ohromné síly. Nicméně 3. těhotenství, ale žádný prcek u nás zatím neběhá. Kdy je ten správný čas je vlastně pomalu „bezpředmětné“, ptž jsou věci, které neovlivníme. Pokud vše dobře dopadne, miminko se mi narodí v 28 a příteli ve 30ti. Často vedeme rozhovory o tom, jak je neuvěřitelné, jak a co jsme před 8-10ti lety zvládali a o kolik více se dnes cítíme unavení, pohodlnější a já vím, že před 5ti lety bych na tom byla s energií lépe. O to více mě děsí, jak to bude vypadat za dalších 10 let :lol: Moje mamka měla sestru v 19ti a cítila se hrozně free, nic nebyl problém, měla ultra náročný život, ale ona vše zvládla levou zadní, byla nad věcí. Mě měla „až“ v 28mi, a říkala, jak moc to bylo jiné, jak už byla citelně „stará“, najednou se o mě hrozně bála, vše už bylo jinak. Moje sestra měla první ve 24 a druhou ve 30. Dnes je jí 36, je v nejlepším věku, kdy má děti samostatné a zase si užívá ;) Pro každého je ale nejlepší čas ten, který cítí, ale stejně to nic znamenat nemusí, pokud příroda řekne, že teď ne.

  • Nahlásit
  • Zmínit
8056
20.4.17 13:16

První ve 36 druhé ve 37. Nikdy červík nehlodal, umím si představit život i bez dětí. Obě dcery na první pokus, bez komplikací s učebnicovým porodem… 35 je jen průměr, někdo bude mít problém otěhotnět i ve dvaceti, jiný otěhotní i ve čtyřiceti bez potíží…
Souhlasím s tím, že pro každého je správný čas jindy…

  • Nahlásit
  • Zmínit
17699
20.4.17 13:27

Ja zase chtela byt „mlada“maminka, vzdycky jsem chtela mit prvni dite do 25 a ono to tak i dopadlo, nastesti :lol: Potkala jsem konecne hodneho chlapa, na rodine a svatbe jsme se shodli, ve 23 jsme se vzali, ve 24 jsem rodila prvni, ve 27 druhe a letos jeste v mych 30 se narodi treti. Musim ale priznat, ze je mi nekdy lito, ze u tretiho ditete mi je „uz“ tricet. Me to prijde dost a moc dobre si neumim predstavit prvni az v 35, ale ne vzdy to clovekovi vyjde, tak jak by si predstavoval. Nevhodny partner napriklad atd. Skolu ja zase az tak duletitou nepovazuju. To ty deti jsou pro me vic :srdce:

Příspěvek upraven 20.04.17 v 19:18

  • Nahlásit
  • Zmínit
3397
20.4.17 16:55

@Zabatko to přece není o penězích, ne každá žena chce mít jen SŠ nebo ji práce nebaví a chce být jen doma :nevim: myslím si, že dnešní ženy mají více možností a prostě je využívají

  • Nahlásit
  • Zmínit
411
20.4.17 16:56

To se tak krásně četlo :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
20.4.17 17:13

Prosím o anonymitu, je to osobní.
Měla jsem obrovské štěstí, že můj princ na bílém koni se cestou nikde nezdržel a potkala jsem ho ve svých 20 letech. V mých 21 jsme měli svatbu a ve 22 jsem byla maminkou. Plánovaně, měli jsme vše promyšlené, abychom oba dostudovali, vše klaplo. Přesto jsem stále narážela na urážky a ponižování, že jsem se nechala zbouchnout, ani nevím, kdo je otcem a podobně. Podruhé jsem plánovaně otěhotněla ve 25 letech. Moje gynekoložka opáčila, že už jsem stará rodička - je jedno, co je dnes móda, biologii člověk neobejde. A je pravda, že druhé těhotenství jsem zvládala hůř. Síly ubývají a myslím, že mít děti později, zvládala bych těhotenství i péči o mimi a batole mnohem tíž. Pro lidi jsme byli blázni, věštili nám, že mě můj muž stejně hned opustí, že nedostudujem, že si nic neužijeme,… Jsme manželé už 11 let, mnozí v okolí nám v dobrém závidí a říkají, že je na nás vidět, že se pořád milujeme, školy jsme dostudovali,… Pro nás to takto bylo správně. Mrzí mě, že se společnost k mladým maminkám staví spíše negativně. Kvůli dnešnímu trendu mateřství odkládat je na mladé maminky nahlíží jako na nezodpovědné rozhoďnožky. Žij a nech žít, pro někoho je správné mít dítě brzy, pro jiné počkat do pozdějšího věku. Ano, uteklo mi hodně věcí, někdy mě zamrzí, že jsem nejela na nějaký studijní pobyt do zahraničí, ale nelituji, vždy bych se rozhodla stejně. Pro mě jsou děti důležité, důležitější než cestování po světě.

  • Nahlásit
1835
20.4.17 18:03

Taky souhlasím se vším.
Já jsem před 12 lety rodila ve 28 své první dítě a připadala jsem si teda stará prvorodička. Pak za 3 roky druhé a třetí ve 37.
Svým dcerám poradím, aby moc nečekaly, doufám, že ten trend starších matek už odeznívá…
Pochopím to, pokud není partner, ale znám i takové, co mají už např. sedmiletý vztah, je jim 35 a tvrdí, že na děti mají dost času. Každého věc :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.4.17 18:27

Hezky nápsáno :palec: Zrovná já patřím do obou kategorií nezodpovědných matek, první moc brzo v 21 a druhé zase pozdě ve 38letech :lol: Oboje má své výhody, užívám si mateřství maximálně a jediné co je mi líto, že jsem po prvním nepovedeném manželství nepotkala svého současného muže dřív a nestihla mít o jedno dítě víc ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
2472
20.4.17 19:13

@Zabatko naprosty souhlas, vidim to stejne!  :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
10206
20.4.17 21:03

Moc hezky napsaný deníček. Nevtíravý, nesoudící..
Ja mam prvního syna neplánovaně, bylo mi 21,kdyz jsem otěhotněla. No postavila jsem se k tomu celem, dneska vim, ze me přišel neco naučit a ze toho nebylo málo a bez nej bych nebyla, kde sem. Druhého syna -planovane v manželství ve 28 letech. Cítila jsem se tak,,akorátně",ze ted nejsem ani stara, ani mlada.. jake bylo me překvapeni, kdyz mi doktor sdelujici výsledky screeningu rekl, ze na můj vek dobry :lol: plánujeme jeste jedno a to uz předpokládám odejdu s praskama na udržení :lol:
Nicméně musim rict, ze rozdíl mezi mateřství s prvním a druhým synem je markantní. U prvního jsem přežívala, neřešila.. ted si užívám a řeším :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3067
21.4.17 14:10

Přesně tak, každý má svůj čas jindy, akorát nikdy bohužel nevíme, jestli nám to zdraví v pozdějším věku dovolí. Jenže nejdříve se chceme (v dnešní době spíše musíme) nějak zabezpečit, zejména, co se týká bydlení a práce. A ani pak dítě přijít nemusí, z různých důvodů… Já si vždy myslela, že ideální čas na dítě je ve 28 letech. Asi by pro mě byl, kdybych se v té době nerozváděla. Pak chvíli trvá, než žena potká někoho dalšího pro život a pro někoho už může být na dítě stará. Ale jak to urychlit? Přece si neudělám dítě s kde kým :zed: Nakonec jsem porodila dítě ve svých 34 letech a nelituju toho. Byl počat přirozeně, porozen až po druhém termínu a je zcela zdravý. Až nyní vidím, jak je péče o dítě náročná. Nelituji toho, že ho mám až později, protože dnes nemusím litovat, že jsem s ním doma, nemůžu na dovolenou, na diskotéku atd.

Příspěvek upraven 21.04.17 v 14:12

  • Nahlásit
  • Zmínit
12188
21.4.17 14:14

Ja mela deti v 30, 33 a treti, kdyz je mi 42. Opravdu nevidim rozdil v nicem, co je dano vekem. Jen ze starsi deti muzou pomahat, a ze mam praci, skoro zadnou materskou (jen 3mesice). Ale ze bych mela problemy v tehotenstvi, hur rodila, ci byla vic ospala, unavena, to vubec. Mela jsem trochu obavy, ale sama Dr me ujistila, ze je to hooodne o zivotnim stylu, takze nemusim mit obavy.

  • Nahlásit
  • Zmínit