Stalo se...
- Porod
- Jana0703
- 28.11.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsem se snažila a snažím vyrovnat se svými porody...
Předem se omlouvám, že můj deníček nebude stylisticky supr, slohovky mi nikdy nešly. 
Mám 2 děti - dceru, které budou 3 roky v březnu a teď 8týdenního synka.
S dcerkou jsem otěhotněla po 2měsíčním snažení. Chodila jsem do práce, celé těhotenství bylo bezproblémové, bez zažívacích potíží a tak, až ke konci mě bolel spodek, ale dalo se to. Voda mi praskla v 37. tt a já neměla uzrálé porodní cesty.
Dostala jsem tablety na dozrání, potom na vyvolání a stále nic. Po 59 hodinách čekání se rozhodli, že mě vezmou na císaře a já za něj už byla vděčná. Tři dny beze spánku, byla jsem unavená, ani injekce na spaní mi nepomohla.
Malá byla krásná, zdravá. Převezli mě na pooperační pokoj a já usnula. Večer mě „donutili“ se zvednout a dojít do sprchy. Šlo to - muselo to jít. Druhý den už jsem normálně fungovala, malou koupala.
Problém byl v kojení, malá byla líná a měla vpáčenou bradičku, ale pomocí klouboučku jsme to zvládli a já malou kojila 20 minut. Co mě mrzelo, byl potom pocit, že jsem nezažila přirozený porod, ten pocit, jak se mimčo dostává na svět. Ale malá mi vše vynahrazovala a já to přestala řešit.
Loni o Vánocích jsme si řekli, že se začneme snažit o druhé a hned ten první měsíc jsem otěhotněla. Druhé těhu už bylo náročnější, motala se mi hlava, ale po 3. měsíci už to bylo dobré, jen břicho mi vyskočilo dost brzy a vypadala jsem jak velryba. Pohlaví jsme si nenechali říct a těšili se.
Doktor mi řekl, že není nutné jít na druhého císaře, tak jsem se těšila. Jenže 2 dny po termínu odhad váhy 4 kg, takže kvůli jizvě na císaře. Částečně jsem to čekala a byla dopředu smířená. Narodil se nám synek s váhou 4,4 kg. Opět jsem nezažila ten pocit, co je to přirozený porod, ale co se dalo dělat.
A to, co přišlo pak, jsem nečekala vůbec. Na pooperačním pokoji jsem začala kolabovat, tlak nízko, pořád tam blikal monitor, byla jsem zpocená, že mě nestačili utírat, a chtělo se mi strašně spát.
Doktor, že je to děloha. Za chvilku otevřu oči a nade mnou 4 doktoři s ultrazvukem a vážnými výrazy. Že někde krvácím a musím na sál, že kdyby byl v ohrožení život, vezmou mi dělohu. Podepsala jsem kupu papírů, ani nevím, co všechno. Došel manžel, ještě jsme si dělali srandu, že ušetříme za vložky a antikoncepci. V tu chvíli mi nedocházelo, jak zlé to může být.
Na sále anestezioložka ta samá co u císaře, hladila mě po tváři a pak už si nic nepamatuji. Operace trvala 3 hodiny, jednoho doktora zavolali zpět z domu. Necelý litr krve mimo dělohu (prý mě malý, jak byl velký, natrhl a krvácela jsem mimo).
Pak necelé 3 dny na chirurgické JIPce. A to NEJHORŠÍ - malý byl nahoře u sester na umělém mléku a já bez něho, ale měla jsem co dělat se sebou. Tři dreny z břicha, zacévkovaná, snažila jsem se odsávat, ale nebylo co…
Převezení na novorozenecké oddělení, nemohla jsem vstát z postele, první pokus o chůzi byl krátký a já málem omdlela. Kojení nešlo, odsávala jsem a krmila injekční stříkačkou po prstu. Začaly mi přicházet střeva k sobě, v noci jsem zvracela.
NEJVÍC mě mrzelo, že jsem nebyla schopná k malému vstát, byla jsem nervní, naštvaná, chtělo se mi brečet a psychika byla dole. Sestřičky v nemocnici ohledně kojení každá jiný názor a techniku. Dvakrát denně za mnou chodila laktační a díky té jediné se malý přisál.
Nechtěli mě pustit skrz tlak, že je vysoký, ale kdo by ho tam neměl. Nakonec jsem naměřila hraniční s tím, že se budu měřit doma a po 10 dnech jsem šla domů.
Doma tlak dobrý, nakonec jsem odbourala i odsávačku a malý je plně kojen (ve 2 týdnech vypil i 120 ml). Psychika šla neskutečně nahoru, manžel si vzal 14 dnů dovolenou. Strašně mi pomohl on i celá rodina, jsou zlatí. A laktační poradkyně, se kterou jsem stále v kontaktu už i mimo kojení byla a je úžasná.
Děloha po 2 měsících stále není zavinutá, u jizvy mám prý krev a občas mě bolí i vstát z postele, než se rozhýbu, ale mám 2 děti, tak musím fungovat. Za měsíc jsem objednaná na rehabilitace.
Mrzí mě, že jsem nezažila ani jeden přirozený porod a takový ten nástup štěstí jak popisovala kamarádka po porodu. U syna to bylo o to složitější. Ale svoje děti miluju a vynahrazují mi to každý den.
Omlouvám se, že je to tak dlouhé, asi jsem se z toho prostě jen potřebovala vypsat a možná zjistit, že nejsem sama, kdo to tam má a uzavřít to a netrápit se tím. Teď už na to nemyslím, ale občas přijde ta chvilka, kdy se ptám proč…
Děkuji za vyslechnutí.
Přečtěte si také
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 278
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 357
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 250
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 223
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 202
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...
Byt měl být svatební dar pro syna. Nájemník mi ale udělal čáru přes rozpočet
- Anonymní
- 12.11.26
- 1545
Když mi syn oznámil, že se bude ženit, měla jsem obrovskou radost. S partnerkou plánovali společnou budoucnost a začali hledat bydlení. Já jim chtěla pomoct. Měla jsem totiž byt, který jsem několik...
Manžel si začal se sousedkou. Teď spolu žijí za plotem a já je mám na očích
- Anonymní
- 12.11.26
- 1895
Když mi jedno dopoledne pošťačka podávala doporučený dopis, tvářila se jakoby mi oznamovala úmrtí v rodině. Nakonec z ní vypadlo, že viděla manžela se sousedkou. Nejdřív jsem se zasmála, protože...
Čekám na důkaz, ne na sliby
- Anonymní
- 12.11.26
- 574
Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.
Měsíc co měsíc počítám každou korunu. Manžel mě přesto podezírá, že tajně piju
- Anonymní
- 12.11.26
- 644
„Ty mi chceš opravdu tvrdit, že jsi za poslední týden utratila šest tisíc jen za jídlo a věci pro naši dceru?“ zeptal se mě manžel a ukázal na výpis z účtu. Pak dodal něco, co mě opravdu nadzvedlo....
Advent ještě nezačal a já už mám Vánoc plné zuby. Zase je mám celé zařídit
- Anonymní
- 12.11.26
- 521
Letos jsem se rozhodla, že cukroví koupím a adventní kalendáře vyrábět nebudu. Místo úlevy zatím zažívám hlavně pocit, že musím svoje rozhodnutí každému vysvětlovat. Mám práci, dvě děti a chuť užít...
ted cekam druhe, mam za sebou delsi cestu hledani info a doufam ze prcek prijde na svet idealne v rodinnem prostredi se skutecnym bondingem atdatd:) preju at to vse brzo preboli a dusicka se s tim vyrovna.jsi skvela mama a tve si vybraly prave tebe a prave tu svou cestu na svet aby te necemu naucily, posunuly te dal.vse bude zas dobre 
Jak psala Zolycka, vhodny je kineziolog ci dobry psychoterapeut(muzes mi napsat, znam jich vic po CR - bohuzel na kazdy psycholog/psychoterapeut je opravdu dobry a pomuze, spis pomaha vlastni kapse).
30kontrakcí za hodinu 13h v kuse…néé díky…já si raději nechám udělat znovu díru do břicha (taky to pak bolelo, ale oproti porodu brnkačka)ikdyž mě jizva štve, tak jsem si našla jedno pozitivum mám kačenku jak dvacítka 
.zlata sekce 
,co bych za ni dala!!!at se s tim brzy srovnas, hlavne, ze jste vsichni zdravi a dobre to dopadlo. hodne stesti v zivote 
. Vás přeci taky trápí něco co jiní vůbec neřeší.
v rodině to byl i děda, 2 strejdové a teta 
.
Malý je zlatý, plně kojený, zlvádly jsme to a krásně se na nás směje a sestřička ho neustále pusinkuje.
ono mozna ti i zpetne podvedome doslo, ze to nebyla az takova sranda, navic odlouceni od miminka nebylo jen parhodinove jako u CS bez komplikaci byva. Ty jsi je mela.
Víš, nedávno jsem tady četla dva deníčky - jeden o tom, jak umřelo miminko pár dní po porodu, druhý o tom, jak mamince v 9. měsíci řekli, že dítě je mrtvé, a ona ho musela porodit. Chápu, že Tě mrzí, že nešlo všechno podle Tvých představ, ale zkus se na to dívat z té lepší stránky - máš dvě zdravé děti, o dělohu jsi nepřišla, rozkojila ses…
Takže z toho bych taky neměla těžkou hlavu, že to nebylo úplně přirozeně 
Chci tím říct, že může být občas mnohem hůř… Sice sis to protrpěla, ale jako odměnu za to máš své děti
A některé ženské volí císaře a UM dobrovolně, z vlastní pohodlnosti.