Stalo se...

Jak jsem se snažila a snažím vyrovnat se svými porody...

Předem se omlouvám, že můj deníček nebude stylisticky supr, slohovky mi nikdy nešly. :)

Mám 2 děti - dceru, které budou 3 roky v březnu a teď 8týdenního synka. :)

S dcerkou jsem otěhotněla po 2měsíčním snažení. Chodila jsem do práce, celé těhotenství bylo bezproblémové, bez zažívacích potíží a tak, až ke konci mě bolel spodek, ale dalo se to. Voda mi praskla v 37. tt a já neměla uzrálé porodní cesty.

Dostala jsem tablety na dozrání, potom na vyvolání a stále nic. Po 59 hodinách čekání se rozhodli, že mě vezmou na císaře a já za něj už byla vděčná. Tři dny beze spánku, byla jsem unavená, ani injekce na spaní mi nepomohla.

Malá byla krásná, zdravá. Převezli mě na pooperační pokoj a já usnula. Večer mě „donutili“ se zvednout a dojít do sprchy. Šlo to - muselo to jít. :) Druhý den už jsem normálně fungovala, malou koupala.

Problém byl v kojení, malá byla líná a měla vpáčenou bradičku, ale pomocí klouboučku jsme to zvládli a já malou kojila 20 minut. Co mě mrzelo, byl potom pocit, že jsem nezažila přirozený porod, ten pocit, jak se mimčo dostává na svět. Ale malá mi vše vynahrazovala a já to přestala řešit.

Loni o Vánocích jsme si řekli, že se začneme snažit o druhé a hned ten první měsíc jsem otěhotněla. Druhé těhu už bylo náročnější, motala se mi hlava, ale po 3. měsíci už to bylo dobré, jen břicho mi vyskočilo dost brzy a vypadala jsem jak velryba. :) Pohlaví jsme si nenechali říct a těšili se.

Doktor mi řekl, že není nutné jít na druhého císaře, tak jsem se těšila. Jenže 2 dny po termínu odhad váhy 4 kg, takže kvůli jizvě na císaře. Částečně jsem to čekala a byla dopředu smířená. Narodil se nám synek s váhou 4,4 kg. :) Opět jsem nezažila ten pocit, co je to přirozený porod, ale co se dalo dělat.

A to, co přišlo pak, jsem nečekala vůbec. Na pooperačním pokoji jsem začala kolabovat, tlak nízko, pořád tam blikal monitor, byla jsem zpocená, že mě nestačili utírat, a chtělo se mi strašně spát.

Doktor, že je to děloha. Za chvilku otevřu oči a nade mnou 4 doktoři s ultrazvukem a vážnými výrazy. Že někde krvácím a musím na sál, že kdyby byl v ohrožení život, vezmou mi dělohu. Podepsala jsem kupu papírů, ani nevím, co všechno. Došel manžel, ještě jsme si dělali srandu, že ušetříme za vložky a antikoncepci. V tu chvíli mi nedocházelo, jak zlé to může být.

Na sále anestezioložka ta samá co u císaře, hladila mě po tváři a pak už si nic nepamatuji. Operace trvala 3 hodiny, jednoho doktora zavolali zpět z domu. Necelý litr krve mimo dělohu (prý mě malý, jak byl velký, natrhl a krvácela jsem mimo).

Pak necelé 3 dny na chirurgické JIPce. A to NEJHORŠÍ - malý byl nahoře u sester na umělém mléku a já bez něho, ale měla jsem co dělat se sebou. Tři dreny z břicha, zacévkovaná, snažila jsem se odsávat, ale nebylo co…

Převezení na novorozenecké oddělení, nemohla jsem vstát z postele, první pokus o chůzi byl krátký a já málem omdlela. Kojení nešlo, odsávala jsem a krmila injekční stříkačkou po prstu. Začaly mi přicházet střeva k sobě, v noci jsem zvracela.

NEJVÍC mě mrzelo, že jsem nebyla schopná k malému vstát, byla jsem nervní, naštvaná, chtělo se mi brečet a psychika byla dole. Sestřičky v nemocnici ohledně kojení každá jiný názor a techniku. Dvakrát denně za mnou chodila laktační a díky té jediné se malý přisál.

Nechtěli mě pustit skrz tlak, že je vysoký, ale kdo by ho tam neměl. Nakonec jsem naměřila hraniční s tím, že se budu měřit doma a po 10 dnech jsem šla domů.

Doma tlak dobrý, nakonec jsem odbourala i odsávačku a malý je plně kojen (ve 2 týdnech vypil i 120 ml). :-) Psychika šla neskutečně nahoru, manžel si vzal 14 dnů dovolenou. Strašně mi pomohl on i celá rodina, jsou zlatí. A laktační poradkyně, se kterou jsem stále v kontaktu už i mimo kojení byla a je úžasná. :)

Děloha po 2 měsících stále není zavinutá, u jizvy mám prý krev a občas mě bolí i vstát z postele, než se rozhýbu, ale mám 2 děti, tak musím fungovat. Za měsíc jsem objednaná na rehabilitace.

Mrzí mě, že jsem nezažila ani jeden přirozený porod a takový ten nástup štěstí jak popisovala kamarádka po porodu. U syna to bylo o to složitější. Ale svoje děti miluju a vynahrazují mi to každý den. :)

Omlouvám se, že je to tak dlouhé, asi jsem se z toho prostě jen potřebovala vypsat a možná zjistit, že nejsem sama, kdo to tam má a uzavřít to a netrápit se tím. Teď už na to nemyslím, ale občas přijde ta chvilka, kdy se ptám proč…

Děkuji za vyslechnutí. :)

Přečtěte si také

Čekám na důkaz, ne na sliby

Čekám na důkaz, ne na sliby
  • Anonymní
  • 12.11.26
  • 543

Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
lebi
28.11.15 00:59

Víš, nedávno jsem tady četla dva deníčky - jeden o tom, jak umřelo miminko pár dní po porodu, druhý o tom, jak mamince v 9. měsíci řekli, že dítě je mrtvé, a ona ho musela porodit. Chápu, že Tě mrzí, že nešlo všechno podle Tvých představ, ale zkus se na to dívat z té lepší stránky - máš dvě zdravé děti, o dělohu jsi nepřišla, rozkojila ses…
Chci tím říct, že může být občas mnohem hůř… Sice sis to protrpěla, ale jako odměnu za to máš své děti :kytka:
A některé ženské volí císaře a UM dobrovolně, z vlastní pohodlnosti. :kytka: Takže z toho bych taky neměla těžkou hlavu, že to nebylo úplně přirozeně ;)

  • Upravit
Pudloslava
43082
28.11.15 07:17

Jak vzdycky rikal muj otec, miliardar muze byt naprosto nestastny a zniceny z toho, ze nemuze sehnat do koupelny ty spravny obkladacky :-) Takze uznavam, ze tuhle kravinku muzes prozivat jako trauma, osobni selhani (ackoli ty za to nemuzes, ze ti deti tak narostly) a kdesi cosi, jakkoli to v kontrastu s temi v soucasne dobe otistenymi denicky vypada jako blbost. A me to taky prijde jako blbost, mam tri deti, tri sekce (a to jsem mela problem i pocit, donosit a nakojit, takze jsem jako matka vlastne „selhala“ 4×)
hele :hug: :hug: :hug: :hug: to bude dobry, prijdou jine starosti a na tohle zapomenes. Materstvi neni soutez, porod neni maturita. Za 10 let uz se s kamaradkama o porodech bavit nebudeme.

  • načítám...
  • Zmínit
MIŠMA 22
276
28.11.15 07:19

Bolest přejde a bude dobře. Sama vím o čem tady píšeš, měla jsem třetí porod císařem a dodnes mě to mmrzí :). Takovej je život a některé maminky jsou na tom podstatně hůř. Drž se :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
ančapepča
1638
28.11.15 08:23

Dobrý den, ja jsem rodila 2 x. Bylo mi dopřáno rodit přirozeně, bez jakýchkoliv zásahů. Ale když jsem šla do porodnice tak jsem měla jediné přání a tím myslím, odejít z porodnice po svých s miminkem v náručí. Kdyby mi doktror řekl, že je problém a musím na SC, tak bych na ten sál utíkala po svých a bylo by mi to jedno. Jak už tady psaly holky, ne vždy to tak je a je to strašné. Můžete být na sebe pyšná, donosila jste dvě děti, jak přišly na svět je přeci jedno. Ono dneska donosit dítě =rovná se snad zázrak. A k té mateřské lásce ihned po porodu. Po porodu dcery jsem si na tu lásku musela 2 týdny počkat. Strašně jsem se na ní ale těšila. Vůbec jsem to neměla tak, že bych jí milovala hned po porodu. U syna už jsem to měla natrénováno a láska mě zaplavila hned. Chci tím jen říct, aby jste se zbytečně netrapila, něčím co už se stejně nedá změnit…nejdůležitější je když porod přežije maminka i miminko a to je přeci nejvíc :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
jenika1
3030
28.11.15 08:48

Pudoslava : líp to napsat nešlo. Já jenom dodám za sebe, že jediný pocit, co jsem měla, byl, že už to mám zasebou. Nechápu, proč se trápit něčím, co není. Děkuj Bohu, že jsi to zvládla.

  • načítám...
  • Zmínit
zolycka
6726
28.11.15 09:04

A ja te plne chapu…zkus vyhledat nejakou pomoc..kineziologii atd nebi psycholozku pres tyhle sramy na dusi abys dosla k smireni.ja jsem 2,5roku po cisari a mnoho veci vnimam jako sve selhani a to byl cisar planovany a presto me to pak na dlouho psychicky smetlo. a reci okoli ‚bud rada za zdrave dite‘me jen cyklilo v mem pocitu selhani.ale cas je milosrdny :kytka: ted cekam druhe, mam za sebou delsi cestu hledani info a doufam ze prcek prijde na svet idealne v rodinnem prostredi se skutecnym bondingem atdatd:) preju at to vse brzo preboli a dusicka se s tim vyrovna.jsi skvela mama a tve si vybraly prave tebe a prave tu svou cestu na svet aby te necemu naucily, posunuly te dal.vse bude zas dobre :hug: :hug: :hug:

Příspěvek upraven 28.11.15 v 09:05

  • načítám...
  • Zmínit
Rajani
253
28.11.15 09:17

Narozdil od ostatnich bych ti rada poradila najit vhodneho clovicka, se kterym by si mohla projit (vymluvit se, vyplakat apod). Uz jen to, te tu pises denicek je znamka, ze chces ty neprijemne pocity zpracovat ;) Jak psala Zolycka, vhodny je kineziolog ci dobry psychoterapeut(muzes mi napsat, znam jich vic po CR - bohuzel na kazdy psycholog/psychoterapeut je opravdu dobry a pomuze, spis pomaha vlastni kapse).

A vsem bych rada vzkazala, at nehodnoti ostatni jen protoze maji mensi/drobnejsi trapeni. Kazdy si svuj svet vnima jinak, ma sve priority i v tom trapeni.

Zakladatelko, preji jen to nejlepsi do dalsich dnu ;)

  • načítám...
  • Zmínit
zuza129
3072
28.11.15 09:24

Vím, že se některé maminky po císaři cíti ochuzení o něco, ale je to jen vlastní představa, kterou o porodu měli už před porodem. Kdybys rodila normálně, tak možná bys naopak byla psychicky dole z bolesti nebo něčeho jiného. Každý porod je jiný a není nikde psáno, že by byl podle tvých představ. Navíc když víš, že jsi měla problémy už při cisaři. Takže ber situaci jak je. Malý diky císaři žije, je zdravý a nakonec i ty se časem uzdravíš. Ja sama jsem měla planovaný císař kvůli neprospivajicimu miminku a konci panevnim. Sama jsem neměla pocit selhání, ani když se mi nepodařilo rozkojit. Brala jsem věci jak jsou a ne jak se říka nebo mi někdo říkal, jak to má být a jak je to nejhezčí nebo nejlepší (porod, kojeni a další věci). Navíc z časti si możná ovlivněna ještě hormony. Doporučuji soustředit se na přítomnost, miminko a druhé dítě, protože pozitivní maminka je určitě lepší než zklamaná nebo nejistá.

  • načítám...
  • Zmínit
Tiger-lily
35438
28.11.15 09:33

:hug: :hug: :hug: Sice se to lehko řekne a hůř udělá, ale opravdu, neřeš to, buď ráda za dvě zdravé děti a za to, že s nimi můžeš být.

  • načítám...
  • Zmínit
macina25
2094
28.11.15 09:49

Nějak tomu asi nerozumím, ale být psychicky špatná, že jsem,,selhala" kvůli císaři? měla jsem akutní cs a u druhého si ho snad vyžádám sama. Porod a ty bolesti byli pro mě tak hrozné, že jsem myslela že umřu 8o 30kontrakcí za hodinu 13h v kuse…néé díky…já si raději nechám udělat znovu díru do břicha (taky to pak bolelo, ale oproti porodu brnkačka)ikdyž mě jizva štve, tak jsem si našla jedno pozitivum mám kačenku jak dvacítka :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Mallorka
4535
28.11.15 09:56

Ahoj,

tak já jsem si zkusila vyvolávačku, která nevyšla. Asi mám nízký práh bolesti, těch 6 hodin pro mě bylo utrpení a to mi PA říkala, že to je tak 30% z toho, co přijde potom… Když mi nabídli císaře, tak jsem byla šťastná, byl to pocit úlevy. Ráno jsem šla na sekci a strašně jsem se těšila. Druhý den jsem vstala a byla už jako rybička. Zatím co kamarádky mi vyprávěly, jaké měly komplikace např. vyhřezlý konečník, rozjetá jizva s tím, že musela kamarádka chodit na škrábání hnisu (bez umrtvení) celý měsíc a šla na přešití. Doteď prý jizvu cítí. Když se malý narodil, tak říkaly, že spíš než pocit lásky to byla úleva, že už nic nebolí. Já kojila. Ta první kamarádka ne, protože kvůli rozjetým stehům musela brát atb, takže postupně přišla o mlíko, ta druhá muselal po porodu na sál, protože zvracela a nechali jí tam kousek placenty, mlíko se jí tím prý zastavilo. Každý porod je jiný, já za císaře byla šťastná, ta vyvolávačka dva dny byla tak děsná, že zatím nemám myšlenky na druhý a když ano, doufám, že bude císař. To samý teď řeší neteř. Neměj pocti selhání.

  • načítám...
  • Zmínit
Mallorka
4535
28.11.15 09:57

@macina25 mluvíš mi z duše! Úplně stejně to cítím já. Každý slůvko.

  • načítám...
  • Zmínit
tkub
1004
28.11.15 10:19

Většina komentářů tady ti říká, že se trápíš zbytečně. Mají pravdu, ale chápu tvé pocity. Musíš se s tím vyrovnat. Spoustu žen včetně mě si nesou rány na duši kvůli porodu, ale nesmí to zastínit to důležité. Z tvého deníčku cítím, že to víš, jen potřebuješ čas

  • načítám...
  • Zmínit
macina25
2094
28.11.15 10:26

@Mallorka já si myslím, že mám práh bolesti dobrý, ale toto zaskočilo i mně.
Otevřená, připravená, ale ona vysela na šňůře v porodních cestách a já myslela, že se zblázním…střídal se pláč se vztekem a když mně řekli, že musím na císaře, protože je něco špatně, tak jsem to vnímala jako vysvobození…
Začala jsem kojit až po 3dnech, ale za to tak, že jsem krmila další dvě děti na novorozeneckém :mrgreen:
Já teda s jizvou žádný problém, ale kamarádku po porodu má problém s močákem (při poskoku učurává),další se sexem…

@Jana0703 ikdyž už to tady bylo…bud ráda, že máš zdravé děti, né každý přirozený porod je ták krásný aby jsi vzpomínala v dobrém…možná jsi zbytečně nakažená emiminem a deníčky o fantastických přirozených porodech…pamatuj, že tady nebyly vyjímkou i ty spackané, které už tak super nebyly.

  • načítám...
  • Zmínit
babanci
4345
28.11.15 11:25

Podívej, já měla tři porody učebnicové, děti zdravé jako řípy. Nikdy nemarodily, ani rýmičky nebyly. Vzorně se učily, dělaly mi radost, vystudovaly vysoké školy, prostřední se i vdala a porodila krásnou zdravou holčičku. Vše zalité sluncem. Pak mi právě ta mamina řekla jen tak mezi řečí, že jí bolí záda. Za 6 týdnů zemřela na rakovinu. Ještě se Ti zdá, že máš problém?

  • načítám...
  • Zmínit
Teladradora
4492
28.11.15 11:41

@babanci :,( :hug: :hug: :zed: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
niezabudka
174
28.11.15 11:49

Autorke rozumiem. Z môjho pohľadu: väčšina dobre mienených rád v komentároch mi tu príde síce racionálna, ale zbytočná a neempatická. Nemyslím, že by to bolo niečo, čo si autorka denníčka neuvedomuje. Nemyslím, že by to bolo niečo, čo by autorke pomohlo.
Až raz bude rodiť moja dcéra, poviem jej, aby sa neupla na nejakú predstavu o pôrode, neidealizovala si ho a ani nečakala na najhoršie. Nech je proste otvorená tomu čo sa deje a ako sa to deje. Možno si tým ušetrí sklamania i trápenia. Autorke želám veľa dobrého. A zolycke tiež.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
28.11.15 11:54

Chapu te…ale neco ti ted napisu. prvni holcicku jsem mela akutni sekci…miminko bylo hned venku, cisar dobrej a ja byla za par dnu jak rybicka.ted jsem rodila pred necelym mesicem prirozene a hruuuza-vim, ze to ma kazdy jinak, nekdo porod zvladne skvele…ale ja mela po tolikaaaa hodinach uz takovej strach o miminko,hrozny.na koze jsem tlacila 1,5h :zed:,pak uz po me 3skakali po brise, aby ho vytlacili…malej pridusenej, nalokanej zkazeny plodovky, tyden na detsky JIPce…ja rozparana vsude(roztrhana),hemoroidy, ze si jeste ted nesednu…treti neplanuju, ale kdyby, urcite sekci. a teda zadnej rozdil v tom, kdyz mi deti polozili po porodech na prsa jsem necitila. rozhodne to nebyly nejake lepsi pocity po normalnim porodu. a predstava, ze bych mela jeste nekdy fungovat jako manzelka je pro me ted naprosto nepredstavitelna :roll: :cert:.zlata sekce :potlesk:,co bych za ni dala!!!at se s tim brzy srovnas, hlavne, ze jste vsichni zdravi a dobre to dopadlo. hodne stesti v zivote :kytka:

  • Upravit
jenny.fields
26574
28.11.15 12:07

@babanci To je mi líto, ale nemá to nic společného s autorkou. Nelze porovnávat věci mezi sebou, každý si neseme do svoje, na krátkou dobu nám může pomoci, když si to srovnáme s někým jiným. Dlouhodobě ne.
I na tvůj případ by se dalo vymyslet podobné srovnání, jako děláš ty. Ale proč, tohle není soutěž.

Jinak souhlasím s @zolycka @Rajani zakladatelko.
Pokud tě to bude dál trápit, navštiv terapeuta.

  • načítám...
  • Zmínit
babanci
4345
28.11.15 12:14

@jenny.fields Rozhodně nechci s nikým soutěžit. Jen chci naznacit každému, ať si užívá zdravých dětí a neřeší chujoviny.

  • načítám...
  • Zmínit
jenny.fields
26574
28.11.15 12:15

@babanci Co je pro tebe chujovina, může být pro někoho sakra důležité v ten moment. TAkže nejlepší je nezevšeobecňovat.

  • načítám...
  • Zmínit
hanulech
538
28.11.15 12:30

Ja te chápu, preji, ať se s tim srovnas, ať už za pomoci odborníka nebo svych blízkých! :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
lulu123
417
28.11.15 12:56

Ja mam za sebou 2 cisare a diky bohu za ne:-)prvni akutni po 17 hodinach trapeni a druhy mi nechteli udelat, ze to pujde normalne..ale ja si ho doslova vybrecela a jsem za to stastna! Absolutne jsem po normalnim porodu netouzila, naopak jsem se ho silene bala. Ted mam 2 letyho raubire a 8 tydenni princeznu a je to bomba:-)tak si uzivej deti a dej tomu cas, urcite se to srovna..ber to tak, ze komplikace mohly nastat i pri normalnim porodu..a nezapomen, co te nezabije, to te posili:-)

  • načítám...
  • Zmínit
Veru-nka
826
28.11.15 14:50

Máš dvě zdravé děti a to je nejdůležitější :hug: Užívej si s nimi každou chvilinku, dokud jsou ještě malinký. Určitě jsi si také zažila své ale hoď to za hlavu a užívej :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
sebaanez
1025
28.11.15 14:55

Stalo se…

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
28.11.15 15:00

Co bych dala za to, kdyby mě vzali o den dřív na císaře, možná mohly moje dvojčátka žít. Rodila jsem je přirozeně.

  • Upravit
Sejda
28.11.15 17:49

Vy všechny, co tu píšete, že zakladatelčiny starosti jsou chujovina a podobné věci se nad sebou zamyslete :poblion:. Vás přeci taky trápí něco co jiní vůbec neřeší.
Každěj jsme jinej a napsat někomu když se trápí, SER NA TO, to je hnusný - když nechcu pomoct, tak nerejpu, né?!
k čemu myslíte, že to ta možnost deníčků je? Aby přece každý mohl napsat, co ho trápí nebo co se mu povedlo a jako to nemůžu napsat deníček o trápení, protože někdo jinej už napsal deníček o věším trápení. Že někomu umřelo dítě přece neznamená, že já se nebudu ničím trápit, protože jejich trápení je větší, to je přeci hrozně hloupé.

  • Upravit
Jana0703
852
28.11.15 19:40

@babanci

To mě mrzí co jste zažila a chápu Vás, u nás 2 měsíce před porodem zemřela manželova babička a měsíc před porodem teta které davali rok života, ale vydržela bohužel jen 3 týdny- rakovina, takže bohužel to znám :( v rodině to byl i děda, 2 strejdové a teta :( tudíž nezlhečuji ničí problém a tuto nemoc už vůbec ne..

  • načítám...
  • Zmínit
Jana0703
852
28.11.15 19:46

Děkuji všem za reakce, je mi dobře, deníček jsem psala jeden večer kdy mě vše bolelo a byl to te večer kdy mi vše přišlo líto a potřebovala jsem se vypsat :) :) Dnes bych ho třeba nenapsala nebo bych ho napsala jinak spíš jako co jsem zažila než takový depresivní psaní :mrgreen: Vím, že jsou na tom lidi hůře, ale občas je to naše trápení prostě to nej a jinému to přijde jako nic, proto nezlehčuji nikdy problémy druhých, takže některé komentáře tady mě docela mrzí, ale šla jsem s kůží na trh :D.

Jsem za 2 zdravé děti vděčná a taky si říkám co by bylo kdybych se snažila 4,4 kg vytlačit normálně :lol: Malý je zlatý, plně kojený, zlvádly jsme to a krásně se na nás směje a sestřička ho neustále pusinkuje.

Přeji všem krásný adventní čas plný pohody a klidu :) :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
eva valoi
14809
28.11.15 21:10

@Jana0703 Taky mě ty moje dvě sekce štvou. Vaginální porody jsem si zažila, ale zase jsem nezažila porod přirozený. Však jsem to tu psala. Někdo v diskuzi mi poradil, ať se podívám na fb na skupinu s názvem Císařovny - je to pro ženy, které rodily císařem. Některé se s v tom opravdu hodně topí, neustále se k tomu vracejí atd. Na sekci se tam svádí lecjaké další problémy, nevím, jestli oprávněně, odborné studie jsem k tomu nečetla. Mně ty stránky paradoxně pomohly k tomu, abych se v tom přestala babrat a raději se radovala ze zdravých dětí.
Ono se dnes na ty přirozené a orgasmické porody hodně hraje, jsou k vidění v televizi, na youtube apod. Kdo by to nechtěl zažít, že ano. Akorát v reálu to takovej orgasmus zase není. :mrgreen: :mrgreen:

Příspěvek upraven 28.11.15 v 21:10

  • načítám...
  • Zmínit
eva valoi
14809
28.11.15 21:11

@Jana0703 Jestli Tě to trápí, tak se samozřejmě svěř, najdi si někoho, kdo Tě vyslechne, nebo pojď na ten fb. Taky se dej brzy do pořádku po fyzické stránce. Obojí je důležité.

  • načítám...
  • Zmínit
suvik
28294
28.11.15 22:06

Zajimave, vetsinou kdyz toto ctu, citim tam spis prehnana ocekavani, ktera se nenaplnila. U tebe ale ne, ty jsi prvni, do koho se dovedu vcitit. :think: ono mozna ti i zpetne podvedome doslo, ze to nebyla az takova sranda, navic odlouceni od miminka nebylo jen parhodinove jako u CS bez komplikaci byva. Ty jsi je mela.

Ale bude to dobry. A kdyby ne a trapilo te to, promluv s nekym. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Martina84
3872
28.11.15 23:46

Ženský neblázněte, deníčky nejsou soutěž o to, kdo prožil větší ránu osudu :roll:
zakladatelko, neměla si to jednoduché, pooperační komplikace, psychika, hormony, ale bude dobře. Jen to chce čas se s tím vyrovnat :kytka:
Někdy si říkám, že to stejně chlapy nikdy nedokážou pochopit, co se v nás odehrává a čím si musíme projít, abychom přivedly na svět jejich dítě.

  • načítám...
  • Zmínit
Jana0703
852
28.11.15 23:48

@eva valoi

JJ vím že máš taky po sekcích, o těch císařovnách nevím ale mrknu. Já se v tom snad nebabrám, jet to potřebovalo ven a zase bylo dobře, ono za těch 10 dnů než se deníček vydal se toho změnilo, jsem měla asi nějakou chvilku :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: Malý se na mě pořád směje tak je to radost :lol: :lol:

@suvik

Právě že až zpětně mi došlo jaká to byla operace, myslím ta druhá, ne císař. Nikdo mi neřekne proč se to po.. sestra z nemocnice mi řekla že i kdyby to pokazili dr že mi to nikdo neřekne a kamarádky doktor řekl že mě vzali na sál ne za 5 minut dvanáct ale za minutu dvanáct, tak asi mi postupně docházelo co se mohlo, a proto jsem se z toho vypsala, abych to nedusila právě v sobě.

Prý můžu mít i třetí, na to jsem doktorovi řekla, že fakt ne a on:: Jo takových už tu bylo co to říkaly :lol: :lol: :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář