Starání se o babičku
- O životě
- kyblicek
- 10.02.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Je mi 23 let. Vůbec jsem netušila, jaké to je starat se o nemocného člověka, ale je to teď moje jediná možnost. Potřebuji se z toho vypsat, protože to, co se odehrálo včera, mě utvrdilo v tom, že to bude jen horší a horší.
Začala bych asi tím, že žijeme u babičky manžela, máme postavené podkroví, kde máme vše své. S babičkou jsme spolu nikdy nevycházely, zato s dědečkem ano, bohužel, začal hubnout, ztrácet se před očima, padat, a nikdo nic nedělal, až já, když už se v noci i poka…, jsem zavolala doktora, který mi řekl, že už měl být dávno v nemocnici, já jsem to ale nevěděla, jelikož s ním byl na odebrání krve jeho syn, který na vše asi kašle, spíš ne asi, ale určitě. Dědečka odvezli do nemocnice, řekl nám jen sbohem a za dva dny umřel na rakovinu plic.
Asi měsíc potom začala babička děsně kašlat. Pohádala jsem se s ní, když jsem chtěla, aby šla k doktorovi, že jsou tu děti, ona ale říkala, že bacil nemá. Až když jí to začalo na zádech bolet, tak šla a zjistilo se, že má v plíci vodu. Pořád dokola jí to vysávali a nakonec ojbevili, že má samé metastázy na plíci a na ledvině malý nádorek, ale operovat ji nemohli, umřela by. Od té doby mi nastal život, který jsem si neuměla představit, ještě k tomu mám dvě malé děti.
Když se babička vrátila z nemocnice, byla docela soběstačná, tak jsem jí zaačla vařit, jelikož už jen ležela, stoupla si, došla na záchod, ale nic víc. To ještě šlo. Postupem času se ale vše horší, což je pochopitelné, teď jen leží, jí málo, má u postele wc záchod a já po ní vše vynáším, pomáhám jí zvednout se, sama už to nezvládne, tudíž se nemohu z domu vzdálit na víc než dvě hodiny, což je s dětmi docela těžké.
Bohužel je její syn hrozný kre…, který by se o ni měl postarat, radši ale řekne: „když se o ni nepostaráš, někam ji šoupnu“. Vůbec si ale neuvědomuje, že tím by ji zničil. Moje nabídka, že se budeme prostě nějak střídat, mu vhod taky nepřišla, řekl, že nemá čas sem pořád jezdit, že má králíky a prasata. Ale to, že sedí každou chvíli v hospodě, je v pořádku. Řekla jsem mu, že sama to těžko zvládnu, bohužel mi na to odpověděl: „a tak mám ji zabít nebo co?!“ Otřesné jednání!
Můj manžel se taky ozval, bohužel i to je k ničemu, synovi je vše ukradené, přitom babička se nají pouze, když on přijede, ale jezdí jednou za týden, takže vše je stejně na mně, protože manžel musí chodit do práce. Celý babiččin důchod syn odvezl, že bude potřeba na pohřeb, příšerné, pohřbívá ji za živa. Vůbec ho už nezajímá, že já ji živím, musím kupovat léky a vše, co je potřeba, a ještě se ptá, kolik na ni beru peněz. Ano, mám zažádáno, ale ještě není nic vyřízené, trvá to dlouho.
Takhle je to pořád dokola, jeden večer se už bohužel také poka… do postele, nebýt manžela, nevěděla bych si rady, co mám dělat. Musela jsem vše převléct, babičku umýt, ale bála jsem se na ni nějak špatně sáhnout, že ji bude něco bolet, ve 23 letech se s tím potkávám poprvé. Potom jsem zjistila, že už má proleženiny, nevšimla jsem si toho dřív, jelikož když ji zvedám, čas na to prohlížet si ji nemám, protože mám co dělat, abych ji unesla. Babičku jsem chtěla položit do čisté postele převlečenou a jak se tam tak svalila, ležela tam úplně bezvládně, nemohla se pohnout, nemohla prostě nic, bylo mi jí tak líto, že si to ani neumí někteří lidé představit.
Její vnučka sem přijede jednou za měsíc a ještě mi řekne: „však se starej“, táta to samé, tchyně řekne: „víš, já bych se o ni nestarala, neumím si představit mít ji doma, chodí mi tam návštěvy, no to by prostě nešlo“! Tohle jejich chování mě opravdu udivuje. Bohužel se vůbec nestydí za to, jak se chovají, tchán klidně u doktora řekne: „no, však Iva dělá hov.., sedí doma na prd… s děckama, tak se prostě bude o babičku starat a hotovo“, a tím to pro něj hasne.
Když přijede manželova sestra, je ještě drzá, řekne: „no, babi, ukaž, já tě převléknu, máš nahoře trošku špinavou košili, oni tě ani pořádně nepřevlečou“. Ještě ze mě tak dělají úplně neschopného člověka. Já ji převlékám, ona se za ten den ještě ušpiní, těžko jim to ale vysvětlím, když sem přijedou jen, aby mě zkritizovali!
Děkuji všem, kteří jste dočetli až sem, a také, že jsem se z toho mohla trošku vypsat. Bojím se, co mě čeká dál…
Přečtěte si také
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 1131
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 1417
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 970
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 1304
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 405
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
Matka mého přítele ho v dětství ponižovala. Dnes se o ni stará a dává jí peníze
- Anonymní
- 13.05.26
- 1235
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě hodně trápí. Tři roky chodím s Jakubem, je to skvělý a moc hodný kluk. Jenže je hodný až moc. Na začátku našeho vztahu mi vyprávěl o svém těžkém dětství. Otec od...
Můj jediný syn se chce odstěhovat k otci. Nemůže vystát mého nového partnera
- Anonymní
- 13.05.26
- 1287
Můj syn Dominik je doslova vymodlený. Kdysi jsem ještě s prvním manželem Petrem nemohla otěhotnět. Absolvovali jsme několik cyklů umělého oplodnění, až se nám narodil náš vytoužený chlapeček. Od...
Nejsem hlídací služba zdarma. Nemůžu hlídat vnoučata kdykoliv si mladí vzpomenou
- Anonymní
- 13.05.26
- 1034
Dnešní doba je v mnoha ohledech jiná než ta, když jsem sama měla malé děti. Moje mamka sice chodila do práce, ale měla jsem ještě babičku, která pohlídala pravnoučata. Děti byly tak nějak méně...
Porodní plán jsem měla dokonalý. Realita? Totální chaos a slzy
- Anonymní
- 13.05.26
- 816
Měla jsem to sepsané do posledního detailu. Kdy zavést klystýr ne, jaké polohy chci zkusit, že nechci zbytečné zásahy, že chci co nejvíc přirozený průběh a ideálně klidnou atmosféru. Porodní plán...
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 3997
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
Je až neuvěřitelné, jací lidi dokážou být, zvláště pak na své nejbližší..je mi z toho fakt smutno..kam se ten svět řítí????? 
), je dobře, že jsi to vyjasnila.
A také vím, co to je, když příbuzní jen remcají a nechtěj pomoct.
