Štěstí, muška jenom zlatá

Štěstí máme všichni. Dostali jsme život. Je na každém z nás, jak ho uchopíme, jak si s ním poradíme a jak se z něj dokážeme radovat. Štěstí si určujeme sami.

Ano. Jsem šťastná. Mám bezvadné rodiče, kteří mě s bráchou vychovávali mírně přísně, většinou bohémsky a ač z chudších poměrů, i velice štědře. Brácha je nejen brácha, ale velký Bratr. Pomocník a ochránce. Vždy byl a je černou ovcí rodiny, a i když si většinou myslím, že to jsem já, je to naše babi, která má vždy při ruce jízlivou, leckdy zraňující připomínku. Ale jinak je to hodná babička, která se pro druhé rozdá..

Jsem šťastná. Mám dvě zdravé děti klučíky. Lukáška, 2 roky, a Danielka, 1 měsíc. Nejsou to potížisti, i když Lukášek je ďáblík, asi jako každý druhý 2leťák. A nenažrané novorozeně se taky nijak nevymyká. Zvykli jsme si žít po kupě s rodinou. Zvykla jsem si žít bez jedné velké lásky, zvykla jsem si na fakt, že to je opravdu špatný člověk a nechápu, jak se mohl takovou dobu s námi přetvařovat. Mám střechu nad hlavou, co jíst, pomocnou ruku rodiny. Ano, jsem šťastná.

Jediné ale bych připustila v případě právě mého bývalého, který je jako můj stín, paprsek života občas dopadne nepříznivě a nažene mi ho přímo před oči. Brzdí mě a nenechá mě jít životem vpřed. Jsem mladá, a nevím, jestli to samo odezní, nebo zda se to povleče celý život.
Nemohu, nevím, ale ráda bych věděla. Nechci si za 5,10,15 let uvědomit, že pořád stojím na místě, ačkoliv život se dávno posunul.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
bjetuschka
12605
8.11.12 09:46

Hned v úvodu sama píšeš, že záleží jen na nás, jak naložíme se svým životem. Takže si i odpovídáš na svou otázku :-) Určitě teď je to strašně těžké bez partnera a se dvěma dětmi. To ale přece neznamená, že budeš sama celý život :-)

  • načítám...
  • Zmínit
alda
291
10.11.12 05:51

Tyhle věci trvají delší dobu. A čím víc jsi svázaná s tím dotyčným, tím déle to může trvat, protože je těžší to spoutávající spojení přetrhnout. Ale cesta na svobodu je, a záleží na tobě, na tom jak se dokážeš otřepat. Podle mě největší faktor je čas a to jestli budeš schopná udělat za vším tlustou čáru, sama v sobě. Pak se ti podaří se odrazit mnohem rychleji než když to budeš pořád zkoumat a vracet a hodnotit…mluvím z vlastní zkušenosti, je to na nic. Já to nedokázala, držím palce tobě ať dokážeš rychle nastartovat znovu. Sedět na místě moc smysl nemá. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Kineziologie

Radost, pláč, smích, vztek

Život je zkouška

Jak jsem porodila II

Poslední sbohem...

Život píše naši cestu

Na druhý břeh

Čím jsme starší, tím jsme...

Mé tlusté osamělé mateřsví

Tak jsem porodila Lukáška