Radost, pláč, smích, vztek
I takto se dá popsat mateřská dovolená. Divoká jízda, kde zapomente význam slova nuda, nudit se...nemít co dělat? :D
MAMA, MAAAMAA, bum, švih.. letí po mě plyšák?.. MAMA..
5:00 Když se dostanete na MD, můžete budík hodit do koše. Danielek se právě vzbudil. Beru tedy 13měsíční hysterické dítě k sobě do postele. Přisátí k prsu, funguje jako zapnutí tlačítka DOSPAT. Spíme…
7:00 Z jednolůžkové postele svobodné matky se stává krabička od sardinek. Zrovna si k nám přilehl starší téměř 3letý syn Lukášek. Statečně spíme dál…
Blíží se 8.hodina a Lukášek už se mnou lomcuje za řevu čůůůrat. Otvírám oko a utvrzuju ho, že jdeme. Zavírám oko. Hysterák se vystupňoval. Otvírám oko. Ach joo, maminko čůůrat. Mladší syn už nadšeně přidává. Vkládám mladší dítě přez jeho nelibost do postýlky a šviháme na záchod. Uf. Stihli jsme.
Vracíme se do pokoje. Beru mladšího z postýlky. S plenkou, ubouskama a vybraným oblečením a mladším synem v ruce jdeme k posteli. Tak hajni si. Sundáme pyžámko. Hysterák, chce sedět. Znova lehnout, plenku! Znova lehnout! Punčocháče. LEHNOOUT. Sednout, stoupnout.. uf. Starší, už šikovně instruován, se snaží mladšího zabavit hračkou, nedaří se. Ale po boji, v němž byly prolity hektolitry nervů je vyhráno. Starší už je brnkačka.
Jdeme do kuchyně, beru děti, noťas. Dnešní snídaně dopadla tak, že koláček zůstal vydloubaný ve středu. Pečivo starší nechtěl. Jakmile ho začal dojíždět mladší, tak už ho starší zase chtěl. Tahle bitva trpaslíka s obrem.
Dopadne to v dobrém.
No a dál mezi mým běháním od plotny, k eMiminu a skákáním mezi již vytahanými hrnci a vařečkami hlídám smažící se cibulku a hemžící se děti. Občas si nejsem jistá jestli jsou jen dva. Občas stihnem ještě udělat prádlo, poklidit.
Sláva je oběd. Nandavám babičce, Lukymu, sobě a jedna nezamluvená porce. Mladší se u stolu vzteká a rozčiluje. Jídlo lítá, i když peří nemá. Starší vyjí, co mu chutná, zbytek do něj musím nacpat nebo to prostě dojím.
Máme plné břichy. Už je jedna hodina! Dávám děti do postýlek. Mladší řev, starší v klidu leží. Odcházím. Za 10 minut přicházím. Oba v jedné postýlce v tajemném rozhovoru. Rozděluji je do svých postýlek. S výhružným prstem.
Jupí, spí se. ![]()
Já si dělám kafe a rozhoduji se, že napíšu tento deníček o dnešku.
Možná ho stihnu dopsat, možná ne.
Zbytek deníčku si domyslím průběh dnešního dne, podle skutečných příběhů z dnů předešlých.
Už to jančí v pokoji. Tak se oblékáme a jdeme se projít. Procházky bývají v pohodě. Nikdo nejančí. Spokojenost. Starší mi po cestě imituje rádio. (Jako že pořád žvaní
.
Když se kolem čtvrté vracíme, zapálíme naší doma vypěstovanou a vyřezanou dýni. Než se svlečeme a já padám do gauče, už je tma. Jsme doma pár minut a z obýváku se stala kůlnička na dříví. Tuhle hračka, támhle hračka támhle něco co to je. Á Plastelína.
Připravuji krabí salát k večeři. Tancuju mezi dětmi. Hraji si s nima. Není nad to, když na vás skočí obě děti. Jeden se dožaduje zvedání na nohou, druhý sadisticky hryže ruku. Při mám protestu se hlasitě chláme. Můžeme jít večeřet.
Plné břichy. Umejem se, vykoupem se. Někdy je to bitva, někdy je to sranda.
Konečná mláďata jsou v posteli. Pustím mašinku Tomáška. Starší spokojeně leží a kouká. Mladšího nakojím a šoupnu do postýlky. Zase vztek. Ale po chvíli usoudí, že to nemá smysl.
Klid. 21-22:00 je den zamnou.
Koukám na andělské spící tváře. A já dodělávám nějaké resty. Dám si kafe.
Kolem půnoci vzdávám vyhledávání informací a novinek a projíždění eMimina. A pouštím si také na spaní něco jednoduchého. ![]()
5:00…repeté.
Smích, pláč, křik, vztek..
Přečtěte si také
„Máš mu jednu vrazit. Tohle by sis ty nikdy nedovolila,“ připomněla mi máma
- Anonymní
- 14.11.26
- 427
Naši byli na mě a bráchu vždycky dost přísní. Táta dokonce nešel pro ránu daleko a máma to schvalovala. Já jsem se ale zařekla, že svoje děti nikdy bít nebudu. Jenže mladší syn je pořádné kvítko....
Zaplatíme 65 tisíc za dovolenou, abychom týden jen leželi. Letos už fakt ne
- Anonymní
- 14.11.26
- 445
Letos jsem manželovi oznámila, že na další dovolenou u hotelového bazénu nepojedu. Jeho reakce mě utvrdila v tom, že už spolu možná ani neumíme trávit volný čas. Zatímco on si představuje další...
„Podívej se na sestru!“ vyčítá mi máma. Nechápe, že o víkendech musím pracovat
- Anonymní
- 14.11.26
- 335
„Podívej se na sestru, ta si na rodinu čas vždycky najde.“ Tuhle větu od mámy poslouchám skoro každý víkend. A pokaždé mám chuť jí připomenout, že zatímco moje sestra v sobotu dopoledne peče buchtu...
Vydělává 50 tisíc, ale doma nehne prstem. Jen chlastá pivo a čumí na televizi
- Anonymní
- 14.11.26
- 346
Už mě nebaví poslouchat, jak je můj manžel unavený z práce. Já totiž také pracuji, starám se o dvě děti, domácnost a všechno, co je potřeba zařídit. Jenže zatímco já večer padám únavou, Petr si...
Vysnila jsem si hodnou holčičku. Místo toho už 16 let trnu, co zase provede
- Anonymní
- 14.11.26
- 277
Nepíše se mi o tom vůbec snadno. Po dvou synech jsem strašně chtěla dceru. A dlouho se nedařilo. Kluci jsou dvojčata a porodila jsem je jako velmi mladá. Bylo mi 19 a já si to tehdy ani moc...
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 704
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 820
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 549
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 445
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 423
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...