Radost, pláč, smích, vztek
I takto se dá popsat mateřská dovolená. Divoká jízda, kde zapomente význam slova nuda, nudit se...nemít co dělat? :D
MAMA, MAAAMAA, bum, švih.. letí po mě plyšák?.. MAMA..
5:00 Když se dostanete na MD, můžete budík hodit do koše. Danielek se právě vzbudil. Beru tedy 13měsíční hysterické dítě k sobě do postele. Přisátí k prsu, funguje jako zapnutí tlačítka DOSPAT. Spíme…
7:00 Z jednolůžkové postele svobodné matky se stává krabička od sardinek. Zrovna si k nám přilehl starší téměř 3letý syn Lukášek. Statečně spíme dál…
Blíží se 8.hodina a Lukášek už se mnou lomcuje za řevu čůůůrat. Otvírám oko a utvrzuju ho, že jdeme. Zavírám oko. Hysterák se vystupňoval. Otvírám oko. Ach joo, maminko čůůrat. Mladší syn už nadšeně přidává. Vkládám mladší dítě přez jeho nelibost do postýlky a šviháme na záchod. Uf. Stihli jsme.
Vracíme se do pokoje. Beru mladšího z postýlky. S plenkou, ubouskama a vybraným oblečením a mladším synem v ruce jdeme k posteli. Tak hajni si. Sundáme pyžámko. Hysterák, chce sedět. Znova lehnout, plenku! Znova lehnout! Punčocháče. LEHNOOUT. Sednout, stoupnout.. uf. Starší, už šikovně instruován, se snaží mladšího zabavit hračkou, nedaří se. Ale po boji, v němž byly prolity hektolitry nervů je vyhráno. Starší už je brnkačka.
Jdeme do kuchyně, beru děti, noťas. Dnešní snídaně dopadla tak, že koláček zůstal vydloubaný ve středu. Pečivo starší nechtěl. Jakmile ho začal dojíždět mladší, tak už ho starší zase chtěl. Tahle bitva trpaslíka s obrem.
Dopadne to v dobrém.
No a dál mezi mým běháním od plotny, k eMiminu a skákáním mezi již vytahanými hrnci a vařečkami hlídám smažící se cibulku a hemžící se děti. Občas si nejsem jistá jestli jsou jen dva. Občas stihnem ještě udělat prádlo, poklidit.
Sláva je oběd. Nandavám babičce, Lukymu, sobě a jedna nezamluvená porce. Mladší se u stolu vzteká a rozčiluje. Jídlo lítá, i když peří nemá. Starší vyjí, co mu chutná, zbytek do něj musím nacpat nebo to prostě dojím.
Máme plné břichy. Už je jedna hodina! Dávám děti do postýlek. Mladší řev, starší v klidu leží. Odcházím. Za 10 minut přicházím. Oba v jedné postýlce v tajemném rozhovoru. Rozděluji je do svých postýlek. S výhružným prstem.
Jupí, spí se. ![]()
Já si dělám kafe a rozhoduji se, že napíšu tento deníček o dnešku.
Možná ho stihnu dopsat, možná ne.
Zbytek deníčku si domyslím průběh dnešního dne, podle skutečných příběhů z dnů předešlých.
Už to jančí v pokoji. Tak se oblékáme a jdeme se projít. Procházky bývají v pohodě. Nikdo nejančí. Spokojenost. Starší mi po cestě imituje rádio. (Jako že pořád žvaní
.
Když se kolem čtvrté vracíme, zapálíme naší doma vypěstovanou a vyřezanou dýni. Než se svlečeme a já padám do gauče, už je tma. Jsme doma pár minut a z obýváku se stala kůlnička na dříví. Tuhle hračka, támhle hračka támhle něco co to je. Á Plastelína.
Připravuji krabí salát k večeři. Tancuju mezi dětmi. Hraji si s nima. Není nad to, když na vás skočí obě děti. Jeden se dožaduje zvedání na nohou, druhý sadisticky hryže ruku. Při mám protestu se hlasitě chláme. Můžeme jít večeřet.
Plné břichy. Umejem se, vykoupem se. Někdy je to bitva, někdy je to sranda.
Konečná mláďata jsou v posteli. Pustím mašinku Tomáška. Starší spokojeně leží a kouká. Mladšího nakojím a šoupnu do postýlky. Zase vztek. Ale po chvíli usoudí, že to nemá smysl.
Klid. 21-22:00 je den zamnou.
Koukám na andělské spící tváře. A já dodělávám nějaké resty. Dám si kafe.
Kolem půnoci vzdávám vyhledávání informací a novinek a projíždění eMimina. A pouštím si také na spaní něco jednoduchého. ![]()
5:00…repeté.
Smích, pláč, křik, vztek..
Přečtěte si také
Přítel absolutně nerespektuje moje plány na léto. Místo moře chce jet do hor
- Anonymní
- 03.06.26
- 781
Plány na léto jsem měla jasné a Michal s nimi souhlasil. Protože trochu bojujeme s penězi, museli jsme se rozhodnout jen pro jednu zahraniční dovolenou. Já jsem chtěla k moři a Michal nic...
Přítelkyně je závislá na nakupování. Utrácí za hlouposti a nedokáže přestat
- Anonymní
- 03.06.26
- 408
Jsem už vážně zoufalý. Dana je skvělá holka, se kterou si rozumím a se kterou si umím představit budoucnost. Má ale jeden problém, který už nám oběma začíná přerůstat přes hlavu. Je naprosto...
Se třemi malými dětmi jsem nezaměstnatelná. Jenže já bych chtěla pracovat
- Anonymní
- 03.06.26
- 989
Mám tři děti, nejstaršímu je šest let a pak čtyřletá dvojčata. Děti chodí do školky, ale já marně hledám práci. Kvůli neustálým nemocem a nulovému hlídání, protože babičky nefungují a manžel je...
Pravda, kterou nečekáte: Porod, který trval 20 hodin a skončil císařem
- Anonymní
- 03.06.26
- 340
Kontrakce se zpočátku tvářily docela nevinně. Takové ty vlny, co přijdou, přejdou a mezi nimi si člověk ještě stihne říct, že to vlastně jde. Jenže pak se to začalo lámat. Intervaly se zkracovaly,...
Realita prvního měsíce s miminkem: Neustálý brek, koliky a já na dně
- Anonymní
- 03.06.26
- 290
První dny po porodu vypadaly ještě relativně klidně. Všichni mi říkali, že to přijde, že si tělo i hlava zvyknou, že se to „srovná“. Jenže ono se to nesrovnalo. Naopak. Jakmile jsme se s miminkem...
Šéf mě pozval na oběd. Snažil se být vtipný, ale utrhl si pořádnou ostudu
- Anonymní
- 02.06.26
- 2186
Na oběd s šéfem? Proč ne, řekla jsem si. Můj šéf je milý chlapík a myslím, že máme hezký kolegiální vztah. Nikdy spolu mimo práci nikam nechodíme, ale v kanceláři nám to klape. Dost mě proto...
Chtěli jsme si užít Den dětí. Místo toho jsme skončili na pohotovosti
- Anonymní
- 02.06.26
- 1045
Na Den dětí v naší vesnici jsme se moc těšili. Každý rok ho pořádají místní hasiči a bývá to krásná akce. Různé atrakce, úkoly, sladkosti, hudba, pěna, dobré jídlo a pití. Vyrazila jsem tam s...
„Sbal si svých pět švestek a odejdi,“ řekl mi přítel z ničeho nic po pěti letech
- Anonymní
- 02.06.26
- 2750
S Mirkem jsme chodili pět let, z toho jsme tři roky společně žili v jeho bytě. Z mého pohledu bylo vše v pořádku. Věřila jsem, že spolu zůstaneme navždy. Ale on měl jiné plány. Z ničeho nic otočil...
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 721
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 647
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...