Život píše naši cestu
- O životě
- TereuliJa
- 24.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
A my se musíme naučit ji přijímat a žít s tím, co a jak je, hledat ve vzniklé situaci pozitiva, nové směry, nové myšlenky, hledět dopředu a nestát na místě. Bohužel jako spousta lidí, stojím na místě. Ohlížím se dozadu, dívám se i dopředu a jsem z toho mimo.
Nevím, co chci tímto deníčkem povědět. Jen se tak zamyslet. Vyhodit to z hlavy ven. Jsou totiž chvíle, kdy napřáhnu nohu kupředu, pak se ale ohlédnu a donutí mě to nohu stáhnout. Chtěla bych zpět. Chtěla bych se otočit a běžet zpátky, ale nejde to. Zpět cesta nevede. Je čas se rozejít kupředu, avšak pokaždé, když to zkusím, pořád mě moje srdce a mysl stahují.
Od 4–5. měsíce těhu jsem zůstala sama s 1,5ročním chlapečkem. S přítelem se to rozpadlo. A právě děti a nucený kontakt s ním, vzpomínky, místa, to vše mě nutí stát na místě. Jako bych měla snad možnost jít ještě zpět. Ale nemám! Už měsíc má novou přítelkyni, se mnou jedná arogantně. Pouze když má depresi, problém, krizi, tak zavolá, ozve se, je milý. A já mu v tu chvíli pomáhám a nedokážu se hněvat. Pak je zase v pohodě a já mám zase postaráno o to stát na místě a neudělat ten krok vpřed.
Jak dlouho to bude trvat? Tohle stání na místě mě příšerně psychicky ničí. Odráží se to na mně a moc. Na mém přístupu k životu. Na mém chování k Lukáškovi, k rodině. Jsem protivná a uzavřená. Jenže já s ním budu muset být v kontaktu pořád. Potřebuji kopnout do prd…, abych se opravdu rozešla a začala myslet na budoucnost bez něj, zůstanu jen já děti, starosti. Jestli budu stát na místě ještě hodně dlouho, tak skončím na psychárně 
Nelze popsat, jak mizerně na tom jsem, jaký jsem magor, když mě popadne největší depka. A to se děsím ještě toho, jak to bude s mojí psychikou po porodu, který už by měl každým dnem přijít. Bude to lepší, nebo spíš horší? Určitě horší…
Musím se snažit, držet, ale nevím, co bude zítra, pozítří. Moje myšlenky jsou totiž tak zamotané. Jednou mám pocit, že to zvládnu a hned zase pocit, že to nezvládnu vůbec. Je to psycho. Asi mi to moc nepomohlo. Buď mám myšlenky mizerné, nebo dobré. Teď mám snad poprvé takové absolutně nevyvážené. Škoda že neumím číst v osudu o řádek napřed.
Dětství jsem měla krásné, šťastné, pohodové, jak o tohle mohu připravit mé děti? A jak jim to mohu dopřát? Myšlenkám neporučím, nejde říci: Buď šťastná, za to co máš. Kéž by to šlo! Jsem smutná, vydeptaná a depresivní máma. Ach jo.
No, osude, jsem v tvých rukou. Co ještě chystáš?
Přečtěte si také
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 246
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 262
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 173
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 227
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 155
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 3637
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 2526
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 1787
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 1968
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1679
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Urcite to nemas lehke, kdyz budes sama s detmi, ale snad brzy natrefis na fajn muze a byvaleho uz pak budes ignorovat. Dela ti v hlave zbytecne binec. At uz je jen dobre! 
Děsná představa.. doufám že se vzpomatuji dříve. A tleskám tobě že jsi to dokázala 
nechci skončit jako zahořklá stará bába s dalekohledem z okna 
. Jen umět rozkázat svým citům a bylo by vše snadné… a skákat po hlavě do nové lásky jsem už zkoušela ale zjistila jsem že to stejně nemá žádný význam… Srdci neporučím, nepřebiju rozumem… těžkej život tohle 
