Kineziologie
- Ostatní
- TereuliJa
- 29.07.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Duše. Neviditelná věc ve světě hmotných lidí a statků. A tento deník bude hluboký. Ačkoliv mé ruce píšou, má mysl je daleko jinde. V knihovnách mé mysli a přemítá obraz. Ani sama nevím, co vypadne. Bojím se. Bojím se toho, jak přijmete tento deník. Ale nemám čeho. Má duše je dnes po letech objevená. Končím s rezignací. A učím se. Chápat, příjmat a vzít ZODPOVĚDNOST.
Má cesta došla až sem na Zemi. Vznáším se a touha přijmout fyzické tělo a zkusit si naučit se nové mě zmítá. Nebyli to mí rodiče. Poprvé. Jsem tu už víckrát. Nyní jsem tu poněkolikáté. A teď jsem je našla. Lidé. Ti správní, které potřebuji. Jdu k nim i s ní. Pomáhá mi.
Jsem s ní ve hmotných tělech. Už jsme dospěli k bodu. Můžeme do světě. Jsme velké místa je málo. Je tu tma. Musíme ven. Já jdu. Jdu. Něco se kazí. Já nemohu ven. Má souputnice dušika za mnou ve hmotném těle nemůže též. Je konec. Je tma. Nemůžem ven. Dochází síly. Náhle se objeví světlo. Vycházíme ven. Ruce nás vyjímají z temnoty. Jsme venku. Jsme ve hmotném světě. Ale co to. Moje souputnice. Moje souputnice odchází a mizí. Jsem tu sama. Sama. Moje sestra odešla. Zanechala za sebou hmotné neživé tělo. Vše se upíná na ní. Byla tu krátce a pozornost na ní je absolutní. Já jsem tady. Jsem sama. Bojím se. Hmotného světa. Co to obnáší. Být sama.
(Bože, není můj cíl být sama)
Rodiče. Bolest. Smutek. Chtěli i mojí souputnici přijmout mezi sebe. Musí přijmout jen mě. Ale to nejde. Jen mě. Byli připravení na nás. A teď je jen mě.
Představa o životě se mění. Nepřijmutí. Jen mě.
Jsem samotná dušička. Uzavřená ve svém světě. Uzavřená v skleněné kostce. Sama. Musím mít svůj svět. Je to tak smutné. Tak smutný je hmotný svět.
Celý svůj život pokračuji ve smyslu samoty. Nepochopení, nepřijmutí. Nepřijmutí sebe sama. Tak jako mě opustila má souputnice dušička, tak mě opouští mí souputníci v hmotném těle. Jediní, kterým nemusím nic říkat a cítí se mnou. Moji pejsci. Moje zvířátka. Odcházejí z neuvěřitelných náhod a příčín. Musím se opravdu naučit být sama a teprve pak začít žít hmotný svět.
Bojím se.
Bojím se.
Bojím se.
Přestat se bát.
Vždyt hmotný svět je tak jiný.
Jak ven?
Děsím se sama sebe. Avšak tento deníček jsem musela napsat a pustit ho ven. Nevím, nakolik je správný. Učím se. A toto musím napsat a poslat dál. Pro některé jsem blázen. Ale oni sami jdou cestou hmotnou, aniž by pochopili. Jsem blázen. Tady ano.
Vesmír. Je nekonečný. Jiný, nepochopitelný, nepolapitelný, nepopsatelný.
Jak ho miluji.
Přeji krásnou a pochopenou cestu na Zemi.
Přečtěte si také
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1303
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 2879
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 950
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 2499
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 1170
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 3724
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1587
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 583
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1606
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 1140
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.