Strašák jménem obrat
- Těhotenství
- admenL
- 26.11.13 načítám...
Tak jak už nadpis napovídá, jedná se o obrat zevními hmaty a mou čerstvou zkušenost...
Začnu asi shrnutím těhotenství, kdy všechno do 32.tt probíhalo naprosto perfektně. Na velkém utz ve 30.tt mi doktor hrdě psal do průkazky: poloha příčná hlavou. V 32.tt si to prcek rozmyslel a sedl si pěkně na dupku. Zatím se nic neřešilo, času dost. Ve 34.tt jsem přestala cítit pohyby, tak jsem raději jela na kontrolu. MUDr. mě hned poslal do porodnice, málo plodovky, špatná placenta. V porodnici si mě už nechali na pozorování, a tak to všechno začalo.
Hned při přijetí mi doktor řekl, že je všechno ok. Mimčo cca 2800 gramů a nabídl mi obrat zevními hmaty, abychom mimčo přivedli na svět přirozeně. Nic více mi neřekl, jen že si to mám nechat projít hlavou. Tak jsem jako správna eMiminačka sedla na net a začala studovat. A narazila jsem na samé negativní informace - jak je to pro mimčo nebezpečné, jak moc to bolí, jaké jsou vážné komplikace končíci akutním císařem, že se mimčo může udusit na pupečníku apod. Tak jsem si začala pročítat informace i o porodu KP přirozeně a SC. Opět stejné info, ale o tom asi příště. 
No doma jsem to taky všechno s manželem probírala a po informacích, které jsem mu podala s netu, mi řekl, že do toho nejdem. V pondělí jsem si ale domluvila úterní schůzku s primářem, že chci slyšet i info od lékaře a ne jen zkušenosti z netu. Než jsem na schůzku šla, tak jsem si o primáři na netu něco zjistila a byla jsem překvapená… jedná se o pana primáře Ondřeje Šimetku, Ph. D, MBA a jeho zkušenosti asi málokterý doktor předčí. Dělá nebo dělal v „Lékařích bez hranic“ a podle jeho prací má zkušenosti s rozením stovek dětí v afrických zemích, kde se musel naučit, jak on sám říká, pracovat rukama, a tím pozná hodně věci přes břicho těhotné.
V úterý jsem s ním tedy měla schůzku. Pan primář přišel a zkoukl mě na utz a že prý mi nebude lhát… prý má pacientky, kterým to doporučí, kterým to nedoporučí a pak pacientky jako já, u kterých je to 50 na 50 a on by to zkusil. Už v ambulanci mimčo otočil na polohu příčnou, ale jelikož nebyl přichystán sál, nemohl to dokončit, tak mimčo vrátil zpět do polohy KP.
Dále jsme mluvili o komplikacích - říkal, že komplikace jako odloučení placenty a hypoxie plodu tam jsou, ale že se za svou praxi s nimi nikdy nesetkal, jen o nich četl v učebnici. Dále jsme i probrali možnosti porodu a říkal, že jako druhorodička, která porodila první velké dítě (4320g) přirozeně, že by se nebál ani teď rodit normálně, že cesty budou připravené. Ale jen když mimčo nebude mít více jak 3700-3800 gramů. Kdyby byl odhad nad 4000 gramů, nechal by rozhodnutí na mně, ale porod přirozeně by mi nedoporučoval. Také mi řekl o rizicích SC. Mluvil tak pěkně a lidsky, připadala jsem si, že vážně všechno rozhodutí nechává na mně, tak jsem si plácli a já ve středu nastoupila na obrat.
A jak samotný obrat probíhal? Nastoupila jsem na osmou hodinu do ambulance, udělala se klasická poradna a natočily ozvy. Pak jsem byla předána na porodní sály, kde mi doktorka zajistila žílu a napíchla tokolýzu (tlumí činnost dělohy). Celou dobu se tam o mě starala velmi mladá paní doktorka, která si mimčo ze zvědavosti chtěla zkouknout na utz. Usoudila, že sedí na dupce, ale nemohla mu najít nožičky. Asi po hodině a půl dorazil pan primář. Podal mi ruku, usmál se a řekl, že to teda zkusíme. Mezitím přišli ještě další dva doktoři, všichni byli zvědaví, jak se to provádí, asi to není tak časté. Primář koukl na utz a že prý nohy má za ušima a že jestli teda jdeme na to. Prý kdyby to bolelo, mám hlasit, necháme toho…
Lehla jsem si na lehátko, mírně pokrčila nohy, primář se postavil po mé pravé straně, mladá lékařka s utz po levé straně. Říkal jí, že občas musí mimču zkontrolovat pupečník a srdíčko. Pak si umyl ruce teplou vodou, prý aby nestudil, a položil mi jednu jakoby na hlavu mimča a druhou na podbříšek. Tam dvěma prsty tlačil, aby vyzvedl dupku. Pak zkoušel miminko otočit proti směru hodinových ručiček. Usmál se, zavřel oči a šlo vidět, jak se soustředí jen na ten pohyb. Já cítila pouze mírnou bolest, spíše takový tlak trvající cca 30 sekund. Pak mimčo zkontrolovali - vše ok, já úsměv na rtu, tak prý jestli to má ještě zkusit. Říkám, že když už tu ležím, ať to zkusí. Znovu zatlačil, ale prý je prcek seklý zadečkem, tak to moc nejde. Bolelo to trošku více, občas jsem hekla, mladá doktorka mě utěšovala, ale pořád se to dalo snést. Pak už jsem hlásila, že mě tlak na tu hlavu bolí, tak toho nechal. Zkontroloval mimčo a hlásil mi, že se to bohužel asi nepodaří, že je to tvrdohlavec.
Já v momentálním rozpoložení mu říkam, že škoda, že jsme se alespoň pokusili a že škoda, že jsem to nedokončili včera na ambulanci. Začal se smát, že prý mám prima přístup, ale prý to tak holt má být. Nechali mi ještě asi hodinku kapat tokolýzu a napojili už na pokoji na hodinový monitor. Mimčo chvilku ze začátku klusalo jako koník, ale za cca 10 minut se mu tlukot naprosto zklidnil a už zůstal v pohodě. Stahy jsem díky kapačce taky žádné nepocitovala.
Pak si mě teda nechali na pozorování do dnešního rána - 30minutové monitory mi dělali co dvě hodinky i v noci, všechno naprosto v pořádku, žádné bolesti, vztahy, poslíčci, mimčo pohyby taky v pořádku. Ani dnes mě břicho vůbec nebolí. K večeru se zašel na mě ještě jednou kouknout primář, jak se máme, a předával směnu jinému lékaři. Ze srandy mu říká, že jsme se pokusili o obrat o 360 stupňů, z polohy KP do polohy KP.
Ráno byla velká vizita, vedoucí lékař se ptal co a jak. Říkám vše ok, a on, že teda přirozený porod v termínu. Já zbledla a koukám na primáře, zda jako musím a on, že jak jsme se bavili, máme tři týdny čas a nikdo mě nutit nebude. Pak se za mnou ještě jednou stavil jen pan primář, říkal, že jsem moc šikovná a spolupracující. Bavili jsme se ještě jednou o tom porodu, říkám, největší strach mám z uvíznutí hlavičky. On že chápe a že mě opravdu nikdo nutit nebude, ale že u druhorodičky je porod KP stejný jako hlavičkou. Mám to všechno zvážit, ale pro mě je důležité, že mám napsáno ve zprávě, domluví se na vedení porodu.
Takže po rozhovorech s primářem, s jeho nadhledem a jistotou jsem dost nalomená, že bych to možná i zvládla prirozeně. Ale máme ještě čas, tak to nechám na přírodě a hlavně na mimískovi, jak mi ještě doroste. A možná se tu v prosinci objeví deníček „Můj přirozený porod KP“. Zatím je to ve hvězdách.
Tak děkuji všem, kteří dočetli až do konce mého „románu“ a snad to pomůže zase jiné mamince v rozhodování, jestli obrat zkusit nebo ne.
Přečtěte si také
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 504
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 470
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 178
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 3324
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 2381
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 1961
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1641
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 3339
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 2921
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 6222
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
)
Rodit CS jsem něchtela, ale co bych dneska dala za to, že mi syna na císaře nevzali - dceru jsem musela porodit normálně, byla už v porodních cestách.
Mám stejnou zkušenost, kp, nabídku otočení i porodu kp. Dííííky bohu jsem všechno odmítla. I tak se syn sekcí narodil za minutu dvanáct, odloučila se mi placenta. Podle mě věděl proč se najednou otočil, věděl že mu hrozí nebezpečí. Přeji ti ale at se rozhodneš správně, a oběma se vám daří