Strašák jménem obrat
- Těhotenství
- admenL
- 26.11.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak jak už nadpis napovídá, jedná se o obrat zevními hmaty a mou čerstvou zkušenost...
Začnu asi shrnutím těhotenství, kdy všechno do 32.tt probíhalo naprosto perfektně. Na velkém utz ve 30.tt mi doktor hrdě psal do průkazky: poloha příčná hlavou. V 32.tt si to prcek rozmyslel a sedl si pěkně na dupku. Zatím se nic neřešilo, času dost. Ve 34.tt jsem přestala cítit pohyby, tak jsem raději jela na kontrolu. MUDr. mě hned poslal do porodnice, málo plodovky, špatná placenta. V porodnici si mě už nechali na pozorování, a tak to všechno začalo.
Hned při přijetí mi doktor řekl, že je všechno ok. Mimčo cca 2800 gramů a nabídl mi obrat zevními hmaty, abychom mimčo přivedli na svět přirozeně. Nic více mi neřekl, jen že si to mám nechat projít hlavou. Tak jsem jako správna eMiminačka sedla na net a začala studovat. A narazila jsem na samé negativní informace - jak je to pro mimčo nebezpečné, jak moc to bolí, jaké jsou vážné komplikace končíci akutním císařem, že se mimčo může udusit na pupečníku apod. Tak jsem si začala pročítat informace i o porodu KP přirozeně a SC. Opět stejné info, ale o tom asi příště. 
No doma jsem to taky všechno s manželem probírala a po informacích, které jsem mu podala s netu, mi řekl, že do toho nejdem. V pondělí jsem si ale domluvila úterní schůzku s primářem, že chci slyšet i info od lékaře a ne jen zkušenosti z netu. Než jsem na schůzku šla, tak jsem si o primáři na netu něco zjistila a byla jsem překvapená… jedná se o pana primáře Ondřeje Šimetku, Ph. D, MBA a jeho zkušenosti asi málokterý doktor předčí. Dělá nebo dělal v „Lékařích bez hranic“ a podle jeho prací má zkušenosti s rozením stovek dětí v afrických zemích, kde se musel naučit, jak on sám říká, pracovat rukama, a tím pozná hodně věci přes břicho těhotné.
V úterý jsem s ním tedy měla schůzku. Pan primář přišel a zkoukl mě na utz a že prý mi nebude lhát… prý má pacientky, kterým to doporučí, kterým to nedoporučí a pak pacientky jako já, u kterých je to 50 na 50 a on by to zkusil. Už v ambulanci mimčo otočil na polohu příčnou, ale jelikož nebyl přichystán sál, nemohl to dokončit, tak mimčo vrátil zpět do polohy KP.
Dále jsme mluvili o komplikacích - říkal, že komplikace jako odloučení placenty a hypoxie plodu tam jsou, ale že se za svou praxi s nimi nikdy nesetkal, jen o nich četl v učebnici. Dále jsme i probrali možnosti porodu a říkal, že jako druhorodička, která porodila první velké dítě (4320g) přirozeně, že by se nebál ani teď rodit normálně, že cesty budou připravené. Ale jen když mimčo nebude mít více jak 3700-3800 gramů. Kdyby byl odhad nad 4000 gramů, nechal by rozhodnutí na mně, ale porod přirozeně by mi nedoporučoval. Také mi řekl o rizicích SC. Mluvil tak pěkně a lidsky, připadala jsem si, že vážně všechno rozhodutí nechává na mně, tak jsem si plácli a já ve středu nastoupila na obrat.
A jak samotný obrat probíhal? Nastoupila jsem na osmou hodinu do ambulance, udělala se klasická poradna a natočily ozvy. Pak jsem byla předána na porodní sály, kde mi doktorka zajistila žílu a napíchla tokolýzu (tlumí činnost dělohy). Celou dobu se tam o mě starala velmi mladá paní doktorka, která si mimčo ze zvědavosti chtěla zkouknout na utz. Usoudila, že sedí na dupce, ale nemohla mu najít nožičky. Asi po hodině a půl dorazil pan primář. Podal mi ruku, usmál se a řekl, že to teda zkusíme. Mezitím přišli ještě další dva doktoři, všichni byli zvědaví, jak se to provádí, asi to není tak časté. Primář koukl na utz a že prý nohy má za ušima a že jestli teda jdeme na to. Prý kdyby to bolelo, mám hlasit, necháme toho…
Lehla jsem si na lehátko, mírně pokrčila nohy, primář se postavil po mé pravé straně, mladá lékařka s utz po levé straně. Říkal jí, že občas musí mimču zkontrolovat pupečník a srdíčko. Pak si umyl ruce teplou vodou, prý aby nestudil, a položil mi jednu jakoby na hlavu mimča a druhou na podbříšek. Tam dvěma prsty tlačil, aby vyzvedl dupku. Pak zkoušel miminko otočit proti směru hodinových ručiček. Usmál se, zavřel oči a šlo vidět, jak se soustředí jen na ten pohyb. Já cítila pouze mírnou bolest, spíše takový tlak trvající cca 30 sekund. Pak mimčo zkontrolovali - vše ok, já úsměv na rtu, tak prý jestli to má ještě zkusit. Říkám, že když už tu ležím, ať to zkusí. Znovu zatlačil, ale prý je prcek seklý zadečkem, tak to moc nejde. Bolelo to trošku více, občas jsem hekla, mladá doktorka mě utěšovala, ale pořád se to dalo snést. Pak už jsem hlásila, že mě tlak na tu hlavu bolí, tak toho nechal. Zkontroloval mimčo a hlásil mi, že se to bohužel asi nepodaří, že je to tvrdohlavec.
Já v momentálním rozpoložení mu říkam, že škoda, že jsme se alespoň pokusili a že škoda, že jsem to nedokončili včera na ambulanci. Začal se smát, že prý mám prima přístup, ale prý to tak holt má být. Nechali mi ještě asi hodinku kapat tokolýzu a napojili už na pokoji na hodinový monitor. Mimčo chvilku ze začátku klusalo jako koník, ale za cca 10 minut se mu tlukot naprosto zklidnil a už zůstal v pohodě. Stahy jsem díky kapačce taky žádné nepocitovala.
Pak si mě teda nechali na pozorování do dnešního rána - 30minutové monitory mi dělali co dvě hodinky i v noci, všechno naprosto v pořádku, žádné bolesti, vztahy, poslíčci, mimčo pohyby taky v pořádku. Ani dnes mě břicho vůbec nebolí. K večeru se zašel na mě ještě jednou kouknout primář, jak se máme, a předával směnu jinému lékaři. Ze srandy mu říká, že jsme se pokusili o obrat o 360 stupňů, z polohy KP do polohy KP.
Ráno byla velká vizita, vedoucí lékař se ptal co a jak. Říkám vše ok, a on, že teda přirozený porod v termínu. Já zbledla a koukám na primáře, zda jako musím a on, že jak jsme se bavili, máme tři týdny čas a nikdo mě nutit nebude. Pak se za mnou ještě jednou stavil jen pan primář, říkal, že jsem moc šikovná a spolupracující. Bavili jsme se ještě jednou o tom porodu, říkám, největší strach mám z uvíznutí hlavičky. On že chápe a že mě opravdu nikdo nutit nebude, ale že u druhorodičky je porod KP stejný jako hlavičkou. Mám to všechno zvážit, ale pro mě je důležité, že mám napsáno ve zprávě, domluví se na vedení porodu.
Takže po rozhovorech s primářem, s jeho nadhledem a jistotou jsem dost nalomená, že bych to možná i zvládla prirozeně. Ale máme ještě čas, tak to nechám na přírodě a hlavně na mimískovi, jak mi ještě doroste. A možná se tu v prosinci objeví deníček „Můj přirozený porod KP“. Zatím je to ve hvězdách.
Tak děkuji všem, kteří dočetli až do konce mého „románu“ a snad to pomůže zase jiné mamince v rozhodování, jestli obrat zkusit nebo ne.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 399
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 643
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 293
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 188
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18151
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2424
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2622
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2356
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1561
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
)
Rodit CS jsem něchtela, ale co bych dneska dala za to, že mi syna na císaře nevzali - dceru jsem musela porodit normálně, byla už v porodních cestách.
Mám stejnou zkušenost, kp, nabídku otočení i porodu kp. Dííííky bohu jsem všechno odmítla. I tak se syn sekcí narodil za minutu dvanáct, odloučila se mi placenta. Podle mě věděl proč se najednou otočil, věděl že mu hrozí nebezpečí. Přeji ti ale at se rozhodneš správně, a oběma se vám daří