Svatba
- O životě
- TSMoruga
- 20.08.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dávám zde do placu popis mojí svatby. Většina romantiček mě odsoudí, ale doufám, že budu i pochopena. Poskytuji jiný náhled na věc.
Poznali jsme se před devíti lety. Za rok mě požádal o ruku. Vždy jsem si říkala, že svatba pro mne bude příšerný stres. Představa organizace, všechno zařizovat, hodit sebe do gala, budoucího manžela… Možná jsem byla tehdy ráda, že to nebylo do roka a do dne od zasnoubení. Místo toho se nám zadařilo počít. ![]()
Jak dítko rostlo, tak my se o svatbě bavili sporadicky. A to velmi. Nijak mi to nevadilo. Pokaždé jsem si u ostatních říkala, k čemu to divadlo, když se dva chtějí vzít. Proč musí přizvat ke svému slibu celou rodinu, přátelé, vytáhnou to do královské hostiny a udělat ze sebe prince s princeznou.
Čas plynul a loňský rok jsme se bavili o svazku manželském, že bychom chtěli být manželi, nosit stejné jméno, být takovou tou oficiální rodinou (a to nejsme starší ročníky, že bychom chtěli snad „klid“ – já tehdy 29 a on 27).
Jenže jak na to? Ani jeden jsme nechtěli divadlo kolem, zvát rodinu, přátelé, i když je máme velmi rádi a peníze nebyly problém taky. Vždyť náš slib je jenom náš, nepotřebujeme milion svědků, divadlo, svatební šaty, prstýnky…
Asi teď nebudu pochopena většinou, ale pojali jsme to jinak. V pondělí jsem šla na konzultace na několik úřadů. Prošel jenom jeden, který by nás bez divadla a ve všední den oddal.
A víte co? Bylo krásné se ráno probudit vedle partnera, nestresovat, dát si společnou snídani i se synem. Žádný stres, řešení různých věcí. Slušně jsme se oblékli (já se nepotřebovala soukat do bílých šatů, líčit, načesávat u kadeřnice), jeli na úřad, tam nás oddali se svědky (úřednice z onoho úřadu) a syn seděl kousek od nás. Jenom my dva a syn. ![]()
Pro mě i pro mého manžela to byl velmi silný zážitek a bez zbytečností okolo, pro nás nádherný den, který jsme si udělali jenom podle sebe. Potom jsme si zajeli na oběd ve třech, úřednicím a oddávající jsme dodatečně dovezli koláče a flašku.
Rodina sice byla v šoku, ale pochopili všichni a ve výsledku jsme byli pochváleni za originalitu. A s manželem oba říkáme, že náš svatební den byl neuvěřitelný. Bez stresu, nucení tradic, prostě jsme to byli jenom my dva a náš syn.
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1744
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2213
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 1888
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 709
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 543
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1794
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1887
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 2170
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 1170
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 4858
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...