Tak tohle nikdy!!!

O předsudcích z mládí.

*

Jako holka jsem byla živé dítě a milovala jsem své rodiče. Když jsem ve 14 letech nastoupila na internát, děsně mi chyběli, ale to jsem nikdy nahlas neřekla.

Moje máma byla vždycky velká pečovatelka a v jednom kuse mi nutila nějaký jídlo. Bylo to až nesnesitelný a taky jsem pak na intru parádně zhubla a usoudila, že jestli budu někdy mít děti, nikdy jim jídlo nutit nebudu. Máma byla schopná, když jsem přijela domů na víkend, vyjmenovat mi všechno, co máme v lednici.

Ještě horší to bylo, když jsem se v 19 letech postavila na vlastní nohy a odstěhovala se. Když jsem se doma zastavila na kávu, celá návštěva byla o tom co jím, kolik toho jím a co mi zabalí s sebou, HRŮZA. I když jsem jí stále opakovala, že nic nechci, mám se fajn a nic mi nechybí, byla, jak když mě pustily z koncentráku, a měla potřebu mě stále vykrmovat. Většinou jsem už od dveří hlásila, že si dám jen kávu, ale na to nikdo nebral zřetel a dostala jsem buchtu a ještě housku se salámem.

Jednou jsem jí řekla, že tohle svým dětem nikdy dělat nebudu, že i když vím, že to myslí dobře, tak je to prostě děs. Vysmála se mi, že to dědovi říkávala jako holka taky a teď si nemůže pomoct a dělá to, co u táty nesnášela – nutí jíst své děti.

No dnes je mi téměř 40 a mám dvě děti. Není to tak dlouho, co se na mě starší dcera doslova rozlobila, že jí stále opakuju, co máme v lednici a co by si mohla dát. Doslova řekla, že už jsem jako babička. :-)

Tak si říkám, že povaha je asi taky dědičná, protože občas si ani já nemohu pomoct a dětem nabízím kde co. Manžel se mi pak směje a začne mi taky vyjmenovávat. co by se ještě dalo sníst.

No tak naštěstí z těch věcí, které jsem se kdysi rozhodla svým dětem nedělat, nebylo tolik a ty ostatní opravdu nedělám. Snažím se být dobrou mámou, i když jim jdu asi občas dost na nervy s jídlem. :-)


Deníček byl napsán v rámci soutěže eMimina »

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
2799
10.11.18 08:17

Mě to připomnělo mou matku a otec se jí směje,že jako tetka z Prahy a používá její ftráze :lol: jo,jo tohle dělalá hodně žen,ale myslím,že se ta pohostinost,ta starost, pomalu s generacema vytrácí.
Jinak u mě-první tři roky otázky od rodiny-kojíš,pravidelně?musíš!a co příkrmy,dáváš to a tohle?.Nástup do školky a najednou-nechtějí tam jíst,tak je nech hlady,však si to rozmyslí-nechceš,nechtěj…a čekám,že za pár let začne- dej si koláč,jedli jste?to musíš! :lol: :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5067
10.11.18 08:41

Super denicek, vykouzlil mi usmev na tvari :lol: :palec: uplne v nem vidim svoji babicku :mrgreen: a ted i manzelovu maminku :mrgreen: ale obe jsou to zlaty zensky :hug: moje mamka (nastesti) takova neni :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
10.11.18 14:03

My teda věci, který nám na našich rodičích vadily, našim dětem jednoduše neděláme. Včetně nucení do jídla, které u části rodiny vedlo k obezitě a může vést k anorexii a podobně. Vtipný mi to teda moc nepřipadá.

  • Nahlásit
13771
10.11.18 15:56

Jak naše máma :mrgreen: ta když jde na návštěvu musí sebou něco přinést k jídlu, i kdyby to byla aspoň síťka mandarinek, asi má pocit že neustále umíram hlady :D když člověk dojde k nim, tam odjíždí s plnou taškou jídla, protože co kdyby se mi to doma hodilo a přece se jí to tam nezkazí když sme to nestihli sníst během návštěvy :mrgreen: ještě že má přítel velký apetit :mrgreen: synovi to dělat nechci, už ve 3 letech se ho ptám jestli chce jist nebo ještě nemá hlad a když sám příde že by něco chtěl tak ho odkážu jít si nahlédnout do lednice, nejsem přece jídelní seznam :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11600
13.11.18 21:20

Konečně vtipnej deníček, napadá mě k tomu x příhod, jak kdo komu nutil jidlo.
Pobavila jsem se díky

  • Nahlásit
  • Zmínit