Těhotná studentka
- Těhotenství
- Bee1992
- 20.08.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Víte, nerada bych byla zdrojem popuzení, či jakékoliv jiné negativní reakce, těch totiž doma asi bude víc než dost. Pokusím se Vám co nejvíce přiblížit mou situaci.
Jsem studentkou čtvrtého ročníku SŠ - respektive za týden maturuji, k prvnímu řádnému termínu jsem nebyla puštěna kvůli vysoké absenci. To víte, když Vám zkrátí pololetí na tři měsíce a Vy pak chytnete angínu, tak je to holt smůla.
Cca 2 a půl roku jsem byla s přítelem, se kterým to bylo víceméně vážné, ale dítě bych s ním rozhodně nechtěla - sám je ještě dítě - a to navíc velice nezodpovědné. Musím podotknout, že po celou dobu našeho vztahu jsem brala HA a plně se na ni spoléhala.
Na začátku prázdnin jsem se však s přítelem rozešla a prášky vysadila, protože jsem to v nejbližší době na žádného dalšího adepta neviděla, nicméně MS nepřišla - a nepřišla ani po měsíci a půl, co jsem na ni čekala. Ještě před hodinou jsem měla za to, že to nic není, že je to jen důsledek vysazení po dlouhodobém užívání HA, ale nedalo mi to a pro jistotu jsem si před chvílí zakoupila 2 těhotenské testy. OBA POZITIVNÍ.
K tomu také sedí mé další pocity, mírná bolest v podbřišku a samozřejmě pobolívání prsou a bradavek, ani nemluvě o neustálém chození na záchod. Nerada bych toho drobečka musela dávat pryč. Nemyslím tím potrat - vím, že bych toho litovala do konce života. Zase na druhou stranu bych mu ráda poskytla vše, co si zaslouží, ale bojím se, že toho nebudu finančně schopna.
Víte je mi 19 let, maturitu mám skoro za sebou, ale nemám žádné zázemí a nikoho, na koho bych se mohla spolehnout. Rodiče jsou oba věřící (tudíž u nás nikoho ani nenapadne slovo potrat), a i když už nejsou spolu, tak asi nebude ani jeden z nich nadšený. Vím ale, že by mi byli ochotni pomoci, to ano - ale nebyla by to velká pomoc - ani jeden by mi nemohl poskytnout bydlení s dítětem. Když na to ale přijde, tak bych měla kde bydlet. Maminka vlastní jeden domek, který má napůl zůstat mně a mladší sestře, nicméně je ve stavu, kdy se tam dá spíše přežívat než žít. Koupelna i kuchyň tam jsou, ale to je tak asi vše.
Přítele (bývalého) do toho zatáhnout ani nejde - ještě má před sebou 4. ročník SŠ a nulovou podporu od rodičů (i když je mu 20) - není hloupý nebo tak něco, je to jenom nezodpovědný lenoch. Tak sami musíte uznat, že ten mi asi nepomůže.
Docela se divím, že ještě nepanikařím
Mám takovou povahu, takže čekám, že to na mě každou chvilkou padne. To bude asi tím, že ještě netuším, kolik takové dítko stojí a zda bych byla vůbec schopna vyjít.
Takže maminky, nebo slečny a ženy v očekávání, chci Vás poprosit o Vaše zkušenosti, jak jste vyšly, a jak se Vám daří v současnosti. Popř. rady a názory i jiných čtenářů. Také bych byla ráda pokud máte někdo také zkušenost se státními příspěvky atp. na co všechno bych měla nárok.
Díky moc za čtení a omlouvám se za „chaos“ v deníčku, je to můj první.
S pozdravem Bee
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 470
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 267
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 248
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 214
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 148
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1947
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2566
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2164
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 820
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 915
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...