Testovací mánie
- Snažení
- Petta29
- 15.12.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tento deníček jsem se rozhodla napsat především pro ty z vás, které neustále testujete, vidíte duchy a ptáte se, jestli můžete mít pozitivní test a nebýt těhotné. I já jsem byla jednou z vás.
V roce 2011 se nám narodil zdravý a krásný syn. Snažili jsme se přesně půl roku, než se na těhotenském testu objevily dvě silné čárky. Neprobíhala žádná testovací mánie. Jednoduše se nedostavila menstruace, já si koupila těhotenský test, počůrala ho a měla jsem jasno. Bylo to přesně měsíc po svatbě (malý asi čekal, až rodiče budou svoji).
Těhotenství bylo bez problému, ukázkové. Jak jednoduché.
Jakmile měl tehdy náš malý tyran, trpící vzdorovitým obdobím, dva roky, rozhodli jsme se, že mu pořídíme sourozence. Když si vzpomenu na to jeho NE období, tak mi vstávají hrůzou všechny chlupy na těle. On je prostě trošku více temperamentní jedinec, ale kolem třetího roku se z něj stalo malé milé stvoření, se kterým se dá i domluvit.
Hlavně jsem chtěla, ať mají se sourozencem malý věkový rozdíl a ty tři roky se mi zdály tak akorát. Navíc jsem se nechtěla vracet na rok do práce a pak znovu na rodičovskou. Chtěla jsem to sfouknout při jednom.
V tuto dobu jsem objevila eMimino. Ihned jsem se přidala ke snažilkám a každý den rozebírala, co a jak nového u plození mých virtuálních kamarádek. Pochopila jsem, co to jsou duši na testech, dálnice atd.
Uběhlo přesně půl roku a z naší snažilkovské skupinky se většina stěhovala jinam. Už jsem si říkala, že to asi nebude tak jednoduché. Ani nevím, kolik testů jsem si tehdy udělala. Manžel už byl ze mě na nervy a i já byla! Až jsem jednoho krásného dne uviděla na testu onoho ducha. Ducha jsem nafotila a hned dala sem na eMimino, co na to ostatní duchařky! Většina holek viděla druhou čárku a já byla šťastná. Manžel taky. Ale já ho podezírám, že si pouze oddechl, protože si myslel, že končí mé čůrání po testech. Neskončilo!
Testovala jsem každý další den a čekala jsem, kdy konečně uvidím ony dálnice, které jsem okamžitě viděla u prvního těhotenství. Čárka nesílila. Rozhodla jsem se tedy vyhledat pomoc odborníka a objednala se ke své gynekoložce. Na ultrazvuku nic neviděla. Vzala mi tedy krev kvůli hodnotě HCG. Bylo nízké. Doktorka mě však uklidnila, že to může být začátek těhotenství a za dva dny jsem se měla dostavit znovu, zda hladina toho hormonu stoupá. Bohužel nestoupala, ale klesala. Doktorka mi tedy řekla, že těhotná nejsem. I přesto jsem dále testovala každý den.
Asi třetí den od návštěvy gynekoložky byl už test zcela negativní. Trošku jsem si pobrečela, protože jsem se na to maličké těšila. Jen se dodnes nedovím, jestli jsem byla nebo nebyla těhotná. Doktorka mi řekla, že jsem těhotná nebyla. Prý se mohlo jednat o nějakou hormonální bouři či co. Asi jsem si to mimčo tak moc přála, že se mi splašily hormony a já si to těhotenství vsugerovala. Jo, to je ta pověstná síla myšlenek.
Po tomto zážitku jsme se s manželem rozhodli, že dalšímu dítěti dáme volný průběh. Já vyhodila všechny těhotenské testy a těšila se na léto a na dovolenou s naším dvouleťákem. V Chorvatsku bylo fajn až na to, že mi už nechutnalo ani domácí víno, ani ořechovice pana domácího. Menstruace se mi na dovolené už nedostavila. Tedy přesně měsíc po mém nevydařeném těhotenství/netěhotenství.
Na cestě zpět do ČR jsme navštívili lékárnu, abych si OPĚT pořídila těhotenský test, který ukázal opravdu silné dvě čárky. Čuměla jsem na to jako v tranzu a manžel taky. Neproběhla žádná radost, prostě jsem tomu testu už nějak nevěřila. Počkala jsem další tři týdny a objednala jsem se opět na gyndu. Tam mi paní doktorka potvrdila sedmý týden těhotenství a ukázala srdíčko naší holčičky. A pak už to bylo jako u syna vše ukázkové a strašně jednoduché…
Tak konec dobrý, všechno dobré! Teď mám dvě krásné a zdravé děti a o třetím nemůže být ani řeč. Konečně jsem pochopila, jak někdo může říct „jedno dítě, žádné dítě“. Je to fakt, dvě jsou záhul, ale mám, co jsem chtěla. A jsem šťastná!
A jestli můžu poradit všem, které právě vášnivě testujete, tak se na to vykašlete. Výsledek se dostaví sám. A bacha na to, ať si to taky nějak nevsugerujete jako já. Ta psychika…
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 741
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 361
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 334
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 261
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 184
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1998
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2666
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2222
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 834
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1005
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Cekala jsem od denicku trosku neco jineho
Pul rok snazeni neni oproti ostatnim nic… Ja zbesile netestuju, na nic se nesoustredim, oba jsme naprosto v poradku,…a presto uz 18 mesicu nic…