TikTakTikTak
- O životě
- Gisa
- 30.07.16 načítám...
Když srdce chce něco jiného než rozum. Když chce žena dítě i napříč okolnostem...
Úvodem svého prvního deníčku bych ráda poprosila o shovívavost. Jsem si jistá, že se mezi vámi najde spousta těch, které mne budou chtít odsoudit, prosím však, abyste se pokusili vžít do mé situace, pochopit mne a pomoci mi najít správnou cestu dál.
Je mi 22 let a aktuálně studuji. Mám přítele, se kterým jsme spolu 2 roky, z toho více než rok spolu žijeme. Zažili jsme mnoho dobrého, i mnoho stresu a problémů. Do budoucna plánujeme svatbu a rodinu. A zde je hlavní kámen úrazu, jde o to kdy. Každý z nás má o tomto totiž rozdílnou představu.
Přítel má již jedno manželství za sebou. Dá se říci manželství z nerozvážnosti. Když mu bylo 19 let, jeho první přítelkyně v životě mu po třech měsících vztahu oznámila, že je v očekávání. Můj přítel se tehdy rozhodl dokázat celému světu, že je již naprosto dospělý a samostatný muž. Proto nešel na univerzitu, ale našel si práci a oženil se s matkou svého syna. Manželství bylo rozvedeno, když bylo malému půl roku.
Já jsem si během svého života žádnou podobnou zkušeností neprošla. Zažívala jsem běžný život, zamilování, pubertální lásky, zklamání a rozchody. Vyrůstala jsem však pouze s matkou, svého otce neznám a má noční můra je neúplná rodina. Vždy jsem toužila po manželství a dětech, po kompletní rodině.
Společně jsme se s přítelem shodli na tom, že chceme děti až po svatbě. Možná se to v dnešní době zdá jako staromódní rodinný model, ale tak to oba chceme. Také jsme naprosto logickými a ekonomickými úvahami došli k tomu, že svatba nebude dříve, než dokončím studium (cca. Za 2-4 roky). Tyto plány jsou sice pěkné, ale má mysl má očividně jiný názor.
CHCI DÍTĚ! A TO HNED!
Vše se začalo měnit, když jsem jednoho dne navštívila lékaře kvůli řešení antikoncepce. Dozvěděla jsem se, že vzhledem k mému zdravotnímu stavu je pro mne nevhodný téměř každý druh antikoncepce. (Ano, to myslím vážně, rozebírala jsem toto téma s deseti různými gynekology a nemám v plánu se o tom dohadovat i zde, toto není předmětem deníčku).
Hned první gynekolog mě upozornil na to, že mé vyhlídky do budoucna na dítě naprosto přirozenou cestou, bez komplikací a na první pokus jsou téměř jistě idealistické. Kombinace čtyř různých diagnóz přímo křičí, že bude problém vůbec otěhotnět a ani to není výhra, protože těhotenství bude zcela jistě rizikové.
Lékař mě upozornil na to, že i přes můj mladý věk by bylo ideální se začít o miminko snažit co nejdříve, pokud možno hned. Tomuto jsem odmítala uvěřit, proto jsem obešla nesčetně dalších lékařů a gynekologů. Stanovisko všech znělo stejně jako toho prvního.
Toto jsem sdělila příteli, který mě jen klidně utěšovat a opakoval, že mi děti mít budeme, ať to stojí kolik času a peněz chce. Od té doby jsme se k tomuto tématu nevraceli, ale přítel se stále drží plánu tzn. za 2-4 roky svatba, pak chvilku klid a pak miminko.
Mně už se však tento plán moc nezamlouvá. Nevím ale, jak mu to říct. Jednou už se dokonce zeptal: „Ty snad chceš dítě teď hned?“ zeptal se ale v legraci a v tak nevhodné chvíli, že nebylo možné o tom více diskutovat, a tak jsem jen odpověděla: „Né, prosimtě!“
Nemůžu projít kolem obchodu s hračkami, regálu s dětskými věcmi. Vhání mi slzy do očí každý kočárek. Je léto a já jen smutně pozoruji všechny hrdé nastávající maminky, jak hrdě nosí svá bříška. Je mi do pláče, stále častěji. Viděla jsem nesčetně videí porodů a četla mnoho knih o těhotenství a mateřství.
Každou noc se budím, zase se mi zdálo, že je to konečně tady a budu maminkou, jeden den jsem ve snách těhotná, druhý den rodím, další den chovám své miminko. Po těchto snech odcházím z ložnice na záchod a pláču. Mé bříško i náruč jsou stejně prázdné jako den předtím.
Z logického hlediska není dítě v současné době vůbec dobrý nápad. Já stále studuji a můj hlavní zdroj financí jsou alimenty od otce, k tomu si přividělávám na brigádách, takže můj měsíční příjem je cca 8 000 Kč za měsíc. Přítel je na tom finančně celkem slušně, ale má práci pouze na dohodu. (Netuším, jak to jeho zaměstnavatel dělá, ale všichni zaměstnanci jsou jen na dohodu). Ve finále to může skončit tak, že mu zítra zaměstnavatel řekne, ať už nechodí a bude to. Něco máme našetřeno pro strýčka příhodu, tyto peníze však chceme stále nechávat rezervě.
Toto jsou také hlavní argumenty, které by proti mně přítel použil, pokud by došlo na debatu. A já nemám jak argumentovat, protože vím, že má pravdu. Jsou ale věci, které mozek ví, ale srdci prostě neporučíš.
Cítím se zoufalá!
Přečtěte si také
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 2790
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2103
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1011
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7188
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 3738
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 2910
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1861
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 4057
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 3560
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 8182
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
. Co říct na deníček, takové problémy bych chtěla mít. Neumíš být upřímná k svému příteli a říct mu jak to vše cítíš? Věř mi že všechny plány nevychází nalajnovat si život a řidit se podle jakéhosi pseudoplánu? 
četla jsi 10 knih o mateřství a byla jsi u 10 ti různých gynekologu? Promiň, ale tím krm někoho jiného. Chtěla bych vědět co za 4 různé nemoci hatí tvé plány otěhotnět za 2-4 roky tedy po svatbě. Upřimně jsem s nadpisem a ůvodem čekala zpověď 40tky, která chce last minute baby 
tu bych, ale pochopila spíše než tebe.
. A přesto, je to to nejlepší, co muže byt. Dceři bude 7let, dnes již nejake jistoty máme a jsme spolu.
ale teď o 10 let starší mu musim dat za pravdu. Takze tak:-)
takže není nic ztraceno
) cysty na pravém vaječníku. Na rovinu mi řekla, že nejlepší léčba je těhotenství a pokud možno hned, ale stejně tak jsou mé vyhlídky na něj mizivé. Bylo mi 22 let, věděla jsem, že chci rodinu, ale v té době jsem nebyla zralá na to být máma a věděla jsem, že vedle sebe nemám správného partnera. Nehledě na to, že jsem cítila, že dítě mít budu, možná složitě, ale budu. S bývalým partnerem jsme chtěli dítě, již jsme se starali o jeho dítko z předchozího vztahu a cítila jsem, že jsem připravená - otěhotněla jsem hned napoprvé! Bylo mi 25 let. Potratila jsem na konci 3 měsíce… Vztah jsem díky bohu ukončila a potkala nádherného člověka, neuvěřitelného člověka… Jsme v tom až po uši, žijeme spolu v zahraničí a čekáme na návrat do Čech, jelikož zde být těhotná opravdu nechci a také chci, abychom se poznali pořádně a vše si pořádně užili 
Takže dítko nejdříve v 29, jeden potrat za mnou, tělo stárne a mě se zase zhoršují bolesti… neplánovala jsem to tak, ale člověk míní.