TikTakTikTak

Když srdce chce něco jiného než rozum. Když chce žena dítě i napříč okolnostem...

Úvodem svého prvního deníčku bych ráda poprosila o shovívavost. Jsem si jistá, že se mezi vámi najde spousta těch, které mne budou chtít odsoudit, prosím však, abyste se pokusili vžít do mé situace, pochopit mne a pomoci mi najít správnou cestu dál.

Je mi 22 let a aktuálně studuji. Mám přítele, se kterým jsme spolu 2 roky, z toho více než rok spolu žijeme. Zažili jsme mnoho dobrého, i mnoho stresu a problémů. Do budoucna plánujeme svatbu a rodinu. A zde je hlavní kámen úrazu, jde o to kdy. Každý z nás má o tomto totiž rozdílnou představu.

Přítel má již jedno manželství za sebou. Dá se říci manželství z nerozvážnosti. Když mu bylo 19 let, jeho první přítelkyně v životě mu po třech měsících vztahu oznámila, že je v očekávání. Můj přítel se tehdy rozhodl dokázat celému světu, že je již naprosto dospělý a samostatný muž. Proto nešel na univerzitu, ale našel si práci a oženil se s matkou svého syna. Manželství bylo rozvedeno, když bylo malému půl roku.

Já jsem si během svého života žádnou podobnou zkušeností neprošla. Zažívala jsem běžný život, zamilování, pubertální lásky, zklamání a rozchody. Vyrůstala jsem však pouze s matkou, svého otce neznám a má noční můra je neúplná rodina. Vždy jsem toužila po manželství a dětech, po kompletní rodině.

Společně jsme se s přítelem shodli na tom, že chceme děti až po svatbě. Možná se to v dnešní době zdá jako staromódní rodinný model, ale tak to oba chceme. Také jsme naprosto logickými a ekonomickými úvahami došli k tomu, že svatba nebude dříve, než dokončím studium (cca. Za 2-4 roky). Tyto plány jsou sice pěkné, ale má mysl má očividně jiný názor.

CHCI DÍTĚ! A TO HNED!


Vše se začalo měnit, když jsem jednoho dne navštívila lékaře kvůli řešení antikoncepce. Dozvěděla jsem se, že vzhledem k mému zdravotnímu stavu je pro mne nevhodný téměř každý druh antikoncepce. (Ano, to myslím vážně, rozebírala jsem toto téma s deseti různými gynekology a nemám v plánu se o tom dohadovat i zde, toto není předmětem deníčku).

Hned první gynekolog mě upozornil na to, že mé vyhlídky do budoucna na dítě naprosto přirozenou cestou, bez komplikací a na první pokus jsou téměř jistě idealistické. Kombinace čtyř různých diagnóz přímo křičí, že bude problém vůbec otěhotnět a ani to není výhra, protože těhotenství bude zcela jistě rizikové.

Lékař mě upozornil na to, že i přes můj mladý věk by bylo ideální se začít o miminko snažit co nejdříve, pokud možno hned. Tomuto jsem odmítala uvěřit, proto jsem obešla nesčetně dalších lékařů a gynekologů. Stanovisko všech znělo stejně jako toho prvního.

Toto jsem sdělila příteli, který mě jen klidně utěšovat a opakoval, že mi děti mít budeme, ať to stojí kolik času a peněz chce. Od té doby jsme se k tomuto tématu nevraceli, ale přítel se stále drží plánu tzn. za 2-4 roky svatba, pak chvilku klid a pak miminko.

Mně už se však tento plán moc nezamlouvá. Nevím ale, jak mu to říct. Jednou už se dokonce zeptal: „Ty snad chceš dítě teď hned?“ zeptal se ale v legraci a v tak nevhodné chvíli, že nebylo možné o tom více diskutovat, a tak jsem jen odpověděla: „Né, prosimtě!“

Nemůžu projít kolem obchodu s hračkami, regálu s dětskými věcmi. Vhání mi slzy do očí každý kočárek. Je léto a já jen smutně pozoruji všechny hrdé nastávající maminky, jak hrdě nosí svá bříška. Je mi do pláče, stále častěji. Viděla jsem nesčetně videí porodů a četla mnoho knih o těhotenství a mateřství.

Každou noc se budím, zase se mi zdálo, že je to konečně tady a budu maminkou, jeden den jsem ve snách těhotná, druhý den rodím, další den chovám své miminko. Po těchto snech odcházím z ložnice na záchod a pláču. Mé bříško i náruč jsou stejně prázdné jako den předtím.

Z logického hlediska není dítě v současné době vůbec dobrý nápad. Já stále studuji a můj hlavní zdroj financí jsou alimenty od otce, k tomu si přividělávám na brigádách, takže můj měsíční příjem je cca 8 000 Kč za měsíc. Přítel je na tom finančně celkem slušně, ale má práci pouze na dohodu. (Netuším, jak to jeho zaměstnavatel dělá, ale všichni zaměstnanci jsou jen na dohodu). Ve finále to může skončit tak, že mu zítra zaměstnavatel řekne, ať už nechodí a bude to. Něco máme našetřeno pro strýčka příhodu, tyto peníze však chceme stále nechávat rezervě.

Toto jsou také hlavní argumenty, které by proti mně přítel použil, pokud by došlo na debatu. A já nemám jak argumentovat, protože vím, že má pravdu. Jsou ale věci, které mozek ví, ale srdci prostě neporučíš.

Cítím se zoufalá!

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
MiaRimonta
1322
30.7.16 01:56

Tik tak tik tak bummm prásk :jazyk:. Co říct na deníček, takové problémy bych chtěla mít. Neumíš být upřímná k svému příteli a říct mu jak to vše cítíš? Věř mi že všechny plány nevychází nalajnovat si život a řidit se podle jakéhosi pseudoplánu? :nevim: četla jsi 10 knih o mateřství a byla jsi u 10 ti různých gynekologu? Promiň, ale tím krm někoho jiného. Chtěla bych vědět co za 4 různé nemoci hatí tvé plány otěhotnět za 2-4 roky tedy po svatbě. Upřimně jsem s nadpisem a ůvodem čekala zpověď 40tky, která chce last minute baby :palec: tu bych, ale pochopila spíše než tebe.

  • načítám...
  • Zmínit
Pipilota Citrónie
1099
30.7.16 05:15

Chápu, jak se splaší hormony je to mazec. Miminko si k vám určitě najde cestu, spíš bych se zaměřila na partnera a vztah s nim. Proč se mu to bojíš na rovinu říct? máš k němu důvěru? dokážete se dělit o trápení? Ocividne te to trápí hodně a on nemá tušení? Spíš zapracuj na sobe a vztahu, pak přijde i miminko.

  • načítám...
  • Zmínit
Kikina14
12
30.7.16 08:07

Na nic bych nečekala. Vždy se něco najde a nikdy nebudes mít pocit správné chvíle na dítě. Takhle já čekala a nakonec ho měla v 35 letech. Zvládneš i dostudovat. Na přítele musíš pomalu ale jistě. Vysvětli mu vše co se týče tvého zdravotního stavu, trochu bych to i prikorenila. Také ho informuj o tom po čem touzis.

  • načítám...
  • Zmínit
kekelecnik
46
30.7.16 08:23

Chápu Vás, moje sestřenice měla ve Vašem věku naprosto stejné touhy a pocity. Držím pěsti :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Gisa
20
30.7.16 08:34

@MiaRimonta a @Judithkaj
Nerozumím té vaší zaryté nedůvěřivosti. Neznáte mě, a usuzujete podle jednoho deníčku že lžu o svém zdravotním stavu, @Judithkaj dokonce že je to „jedna lež za druhou“… Podle čeho tak usuzujete? Podle toho že se mi nechce zde rozepisovat každou ze svých úžasných diagnóz? Ne, nechce se mi… Už mám plné zuby babrání se v nemocech, fňukání a sebelítosti. Pro účely tohoto deníčku postačí sdělit to jako skutečnost, aby jste chápali co je hlavním posilovačem mé touhy po děťátku!

  • načítám...
  • Zmínit
Gisa
20
30.7.16 08:38

@Pipilota Citrónie Důvěru ke svému příteli mám, spíš jde o to, že ho znám dost dobře na to abych věděla, jaká nastane reakce. Děti ano, ale až po svatbě a svatbu až po škole - hotovo, vyřešeno… On ví že děti chce, chce je se mnou. Na vše má ale dost času…

  • načítám...
  • Zmínit
Tiffany1
4627
30.7.16 08:45

No Holka, rict mu to musíš. Pořídila jsem si dite ve stejným veku jako ty. Protože jsem ho moc chtěla. Přítel taky. Jistoty žádné, v tomhle veku :roll:. A přesto, je to to nejlepší, co muže byt. Dceři bude 7let, dnes již nejake jistoty máme a jsme spolu.
Pravdou je, ze ty řeči o diagnozach a Antikoncepci, sis mohla odpustit. Proste chceš dite a nevis, co si s tim pocit. Ze nemáš argument?
Argumentem je to, jak to citis, přes veškerá rizika. A buď to přítel pochopí, nebo to stejne 3 roky nevydrží…, Si tedy ja myslím…
Jo a práce na dohodu sežene v dnešní dobe vsude mraky. Kdo dneska chce, ten pracuje. Kdo nechce, pobíra sociální dávky…

  • načítám...
  • Zmínit
belladonna
8288
30.7.16 08:56

@Gisa a tak naplánuj svatbu hned po té škole, to je za 2 roky? To je přeci ještě dobrý čas. A v tom samém roce se třeba začnete snažit. A příteli narovinu řekni, že máš zdravotní problémy, kvůli kterým to možná nepůjde snadno a dle gynekologů čím dřív, tím líp. To je podle mě pádný argument na jeho argument o financích. Abys pak nečekala šest let a víc..

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
30.7.16 09:20

Ahoj, ja ti chci říct ze ti naprosto rozumím a jsem sice v jine situaci ale ta podstata je úplně stejna jako u tebe.Ja už jedno dite mam (syn 4 roky) a stejnou situaci jako ty řeším u druhého dítěte. Mela jsem velké zdravotní problémy po porodu, dohodli jsme se u z jiných důvodu s manželem ze druhé nebude.Zase pracuji a měla jsem jine spíše kariérní plány ALE!!!Proste srdce mi nahlas říká ze chci druhé miminko!!Manzel byl dříve zásadně proti, pak byl plán ze možná ano ale za 2-3 roky…letos na jaře ale otočil a aktuální plán je začít mikinko zkoušet za rok, mým tajným přáním je ale nechat tomu volný průběh už po prázdninách, první mimco nám trvalo 6 měsíců a člověk nikdy neví.

Moc te chápu v tvém rozhodování, protoze ja naprosto logicky vim ze nejrozšířenější by u nás bylo potlačit tu touhu a zůstat u jedináčka. Ja bych neriskovala zdraví, je to pohodlne, muzeme cestovat krásné ve 3,ja bych se mohla věnovat praci což byl vždycky můj životní sen (popravdě i větší než mít deti) ale člověk mini a život mění a kdyz vidím syna jak je úžasný, jak rychle roste, jak by i on teď už chtěl sourozence, cítím ze to je to hlavní a práce snad počká a kdyz se budu snažit nezakrnet doma nějaké fajn místo snad najdu.Je mi 30 a mam VŠ a témeř 10 let praxe.

A poslední co me napadá za radu:Živě si pamatuji a často na to myslim jak nám na univerzitě v prvaku profesor ekonomie kterého jsem si velmi vážila říkal:jestli vám muzu ze zkušenosti poradit, a mate partnera, udělejte si dite (deti) hned na VŠ, studium zvládnete s menší pomoci, budete mladé maminky, a az dokoncite VŠ, budete mít 3 lete deti ve školce, kariéru ničím nebrzdenou před sebou a pro zaměstnavatele budete atraktivni kdyz už deti budete mít. Asi si umíte představit jakou reakci a záchvat smíchu tehdy vyvolal u 19 letych holek :D ale teď o 10 let starší mu musim dat za pravdu. Takze tak:-)

  • Upravit
moky
10715
30.7.16 09:31

Neznáš stále partnera, to po téhle době ani nejde, bude tě překvapovat i po 10 letech soužití. Ale souhlasím, že namísto miminka bych se teď zaměřila na tebe a manžela - mluvení, mluvení, mluvení, hledání kompromisů, hledání společného řešení a tak…ví o tvém stavu - diagnozách? O tom, jak se cítíš? Měl by to vědět i přes jeho racionální věty…od toho jste pár, abyste řešili…tam bych začala…

  • načítám...
  • Zmínit
kecak
1667
30.7.16 10:13

@Gisa ahoj, naprosto tě chápu. první dítě jsem měla ve 23 letech. A můžu ti teda říct, že v té době jsem moc o financích nepřemýšlela. Oba jsme s manželem měli stálou práci, tak asi proto… Chci ti jen říct, že důvody proč nemít dítě se najdou i za dva, tři roky. Pokud po dítěti tak moc toužíš, svěř se příteli a domluvte se nějak. Vždyť to nemusíte tak moc odkládat. Můžete si říct, že třeba za půl roku se přestanete chránit a uvidíte.
K tomu gynekologovi. Tohle by řekl každý gynekolog. Vždyť v tomto věku je těhotenství nejlepší! :) Jsem šťastná, že jsem měla syna tak brzy. Je mu sedm a já se už dva roky snažím o druhé dítě a nejde to. Zdravotní problémy a jeden potrat…
Takže za mně : vypadá to, že s přítelem máte fajn vztah, promluvte si na rovinu. A hlavně dej mu čas! Chlapi jsou v tomto jiní. Bude potřebovat taky čas na promyšlení. Udělejte kompromis :) držím pěsti!

  • načítám...
  • Zmínit
catherine100
30556
30.7.16 11:45

Za rok se vezmete - svatba te zamestna, prestanes na to myslet a pul roku po svatbe se zacnete snazit…i kdyby to vyslo hned, dokoncit skolu tehotna by nemel byt problem

Ja teda bych doporucila radeji si dat skolu dalkove, odpracovat si rok na HPP a pak se snazit…preci jen s materskou je to veselejsi…

Taky mi doktori vyhrozovali (ale VS a praci jsem stihla),neslo to hned a bez komplikaci, ale mam dve zdrave deti a stihla jsem to pred tricitkou :P

  • načítám...
  • Zmínit
Mexie
3230
30.7.16 11:49

Viděla jsem v tom trochu sebe, ale já to nebrala tak tragicky. Je mi 23. S přítelem jsme spolu 3 roky a plánovali jsme nejdřív svatbu a potom miminko. Na svatbu jsme šetřili, ale o miminku pořád mluvili. Doktorka mi řekla, že budu mít problěm otěhotnět kvůli operaci kterou jsem prodělala a až se budeme „snažit“, že ji mám říct. Mluvili jsme o miminku čím dál častěji a v prosinci jsme si řekli, že tomu necháme volný průběh. Vysadím HA, ale nebudeme se snažit ať nejsme zklamaní a nervózní. Buď to přijde nebo ne a když do roka neotěhotním tak to řeknu dr. 9. Prosince jsem vzala poslední pilulku a 13. ledna jsem našla na testu // :) svatba se sice musí odložit na později, protože těhotná jsem se vdávat nechtěla, ale vůbec mi to nevadí. Jsme nejšťastnější na světě a aspoň budeme mít prcka na svatbě :srdce:
A vidíš, že mě taky dr strašila, že neotěhotním a vyšlo to hned :palec: určitě to nebude tak horké ani u Tebe :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Padme93
30.7.16 12:24

Jak zajímavé, že všechny ženy, co náhle touží v mladém věku po dítěti a z důvodu, že partner nechce se to odkládá, mají vždycky od gynekologa strašlivé diagnózy, jak musejí začít co nejdřív, že to půjde tak moc těžko. Náhoda? Nemyslím si.

Spíš je to pro ně berlička, argument ostatním, proč to dítě chtít hned, protože je jim prostě blbý okolí přiznat, že po dítěti touží. Bojí se, že jim všichni řeknou stejné logické argumenty, jako chlap. Pokud ale použijou kouzelnou formulku „půjde mi těžko otěhotnět, doktor to říkal“ rázem to vyvolává dojem, že si vlastně zaslouží, aby se na miminku začalo pracovat hned.

Když tak moc chceš dítě, tak se třeba vzdej školy, pokud to pro tebe není priorita. Chlap ti aspoň nebude muset dokola vykládat, že prostě teď děti nechce, a bude si muset přinejlepším najít jinou výmluvu, proč s dětmi počkat, aby ses neurazila, že o je nechce.

  • Upravit
kikina89
22
30.7.16 12:52

Já si myslím že je úplně normální jak o tom všem teď přemýšlíš, a jak s tebou hormony mávají. Je to přirozené. děťátko by jsi jednou chtěla, a pokud ti lékaři řekli toto.. chovala bych se naprosto stejně. Zkus si o tom s přítelem citlivě promluvit. Pověz mu o svých pocitech a obavách. Můžete to zlehka nenásilně zkoušet už teď, a uvidíte :-) Jste oba určitě rozumní lidé. A kdyby se podařilo, bude jen dobře:-) tvé obavy zmizí, s penízkama to jistě nějak dáte (tak hold nebudete snídat kaviár :-D ) A pokud by opravdu byl nějaký problém s těhotenstvím, tak budete mít dostatek času věc řešit dál :-)
PS: negativní komenty od některých tady jedním uchem sem a druhým tam! :-) Za mě ti držim palce, ať vše dopadne dle tvých představ :-)

  • načítám...
  • Zmínit
sediza
4071
30.7.16 13:34

Nečetla jsem komentáře viz. výše, ale moje rada je, zapojit rozum. Jak si vybíráte partnera? Zamilujete se bezhlavě a je Vám třeba jedno jestli je to 3× rozvedený člověk s drogovou minulostí na úřadu prace? Nebo naopak přemýšlíte, že i přes vzplanutí a silné city, tohle není ideální muž pro život? Je to jen přirovnání…protože stejné je to i s touhou mít dítě. Máte ideální podmínky pro to, aby jste teď mohli mít miminko aby nejen ono, ale i vy a manžel jste byli šťastní, finančně v pohodě atd.? Pár let než dostudujete není v celkovém měřítku v životě nic. Ale v celkovém měřítku života mít VŠ nebo nemít je dle mého velký rozdíl. Radím Vám si udělat pro příchod miminka ty nejlepší podmínky. Protože teprve pak si ho budete opravdu užívat. A jinak mne také říkali, že to bude s otěhotněním těžké…a ejhle. Hned na první pokus! Buďte trpělivá. Ať se Vám to líbí nebo ne, přítel to bere rozumove..a to je dle mého ve Vaší situaci moc dobře. Samozřejmě není dobře odkládat dítě do nekonečna…až bude barák, až budeme mít víc peněz az tanhleto apod. Ale vysoká škola je základ. V životě se může totiž stát leccos a finanční nezávislost je strašně důležitá. Je tady o tom celé emimino.

  • načítám...
  • Zmínit
Padme93
30.7.16 17:51

Copak finance, práce se dá najít snad všude… Ale nad tím chlapem bych přemýšlela, jestli je dostatečně zodpovědný. Jedno malé dítě už má - a podle toho, co píšeš, se rychle rozvedl, dítě opustil, když ještě bylo malinké.

Tak jen aby se tobě nestalo to stejné.

  • Upravit
Janča209
9349
30.7.16 18:55

@Gisa Vždycky sem byla jedna z těch co si všechno plánovaly. Nejdřív studium, práce, bydlení, odpracovat aspoň 2 roky, pak z toho bylo smlouvu na dobu neurčitou, pak přišla atestace, atd.. Najednou přišla i touha po dítěti, tak jsme se začli snažit a nic. Teď zpětně na to koukám jinak a pokud bych veděla, že nebude snadné otěhotnět, jdu do toho dřív. Příteli bych vysvětlila situaci vzhledem k tvému zdravotnímu stavu, měl by to pochopit. Hodně štěstí. :)

  • načítám...
  • Zmínit
reinkarnace
4471
30.7.16 19:39

Neblázni, naprosto nejste zajištění..alespoň jeden z vás musí mít přece jistou práci!!! :zed:

  • načítám...
  • Zmínit
korleonka
39
30.7.16 19:41

Já jsem porodila prvního syna ve 21 letech..chápu tě..taky jsme měli prdlajs, ale vše co potřeboval vždy měl, a nejen to…dnes mu táhne na 17..Když mu byli 2, tak jsem nastoupila do školy, a když mu bylo osm tak jsme mu pořídili bráchu..no a teď jsem neskutečně ráda, že se to takhle všechno stalo…teď bych strašně ráda třetí, ale moc to zatím nejde..popovídejte si v klidu, dejte si vínko a všechno mu řekni..a neboj, vše co se má stát, stane se.. ;)

  • načítám...
  • Zmínit
MyDestinka
802
30.7.16 20:36

Měla bys to probírat hlavně s partnerem… Dítě nebude jen tvoje, ale i jeho. Tudíž by to mělo být rozhodnutí vás dvou. Já našeho chlapečka miluji, ale můj partner je u mě na prvním místě. Je to náš syn, naše rozhodnutí, naše zodpovědnost. U tebe mám pocit, že chceš především to dítě…

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
30.7.16 21:41

Noo, chápu tě. Já chtěla spoustu dětí od 14 let. Je mi 26 a mám tři chlapce!

  • Upravit
pe-terka
25179
30.7.16 22:49

Zkus se, prosím, uklidnit. Pokud za dva roky máte vyhlídky na to, že se situace změní - ty budeš dostudovaná - ve 24 letech budeš stále ještě mladá maminka. Nevím, jaké je tvé onemocnění, ale pokud to není z onkologického směru (což nevypadá), pochybuji, že by se během dvou let tak zásadně zhoršilo. Navíc věř, že žádný doktor nemá věšteckou kouli a „neplodných“, které přirozeně otěhotněly a porodily, není zas tak málo. Na tvém místě bych určitě nebrala HA, má řadu vedlejších účinků, a dohodla se s partnerem na ty dva roky na jiné ochraně.
Pokusila bych se stanovit si jasný časový harmonogram, co kdy a jak ohledně tvého studia, jeho seriozního zaměstnání, finančních rezerv a zajištění bydlení + svatba. A samozřejmě plánování rodičovství. Myslím, že jasná časová koncepce by na tebe působila uklidňujícím dojmem a ty budeš ty zbylé roky, než budete rodiči, více v pohodě. Tak držím pěsti, at ubyde stresu, at jsi zdravá a at se vám podaří založit spokojenou rodinku :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
31.7.16 10:49

Taky první co mě napadlo je, proč se rozvedl, když měl malé mimi, kvůli kterému hrdě nešel na VŠ? Je on opravdu ten pravý jako táta pro tvé dítě? Jak píšeš, jste spolu dva roky a už jste měli různé pře…

Jinak tvoje pocity chápu, měla jsem to stejné. Vdávala jsem se v necelých 22 a hned chtěla miminko. Malý se narodil rok a půl po svatbě, tzn., že manžel svolil se snažením cca osm měsíců po svatbě. Mně bylo 23. A nelituju. Jsem ráda, že jsem byla (a snad ještě jsem) mladá maminka. Neví, kolik je tvojemu partnerovi, ale dokolika let chce čekat? Určitě je starší než ty. Pokud zná tvou diagnozu a chápe to, neměli byste to opravdu odkládat, však mimi nestojí tolik peněz, pokud budeš kojit a nebudete mít věci na mimi vše nové a luxusní. Studovat se dá i dálkově. Sestenice tak taky dostudovala VŠ, s bříškem a apak s malým mimi.

  • Upravit
macina25
2094
31.7.16 11:18

Dva roky počkat není až zas taková doba a pokud přítel teď dítě nechce, neudělej si ho jen ty sama pro Sebe…zradila by si ho. Každá druhá má dnes radu od doktora otěhotnět co nejdříve…neradi vidí ty třicetileté maminky. Já trpěla na záněty močáku kolem 20 roku života a bylo mi řečeno to samé… počkala jsem a první ve 30 a teď druhé ve 32 :mavam: takže není nic ztraceno

  • načítám...
  • Zmínit
Kikuška90
19198
31.7.16 14:57

Deníček není špatný, ale jako celek mi přijde z tvé strany „ubrečený“ a to úplně zbytečně. V první řadě se vykašli na to, co Ti doktoři řekli. Kdybys partnera neměla, tak co? Najdeš prvního chlapa a honem rychle si necháš udělat dítě jen pro to, že Tě lékaři straší něčím v čem vůbec nemusí být pravda?
Nám taky říkali, že přirozeně mít děti nebudeme aj kdyby jsme se na hlavu stavěli - a nakonec jedině přirozeně se nám podařilo otěhotnět, kam se hrabou všechny umělka. :roll:
Poskládej si priority a uvědom si, že v první řadě je důležité zajistit sebe (vlastním výdělkem), pak teprve můžeš uvažovat nad pořízením dítěte. Buď rozumná, buď ráda za to jakého máš partnera a spolu to naplánujte. V tomhle rok nebo dva nehrají žádnou roli.

  • načítám...
  • Zmínit
sebaanez
1025
31.7.16 15:10

@Judithkaj Jak se opovazujes obnivovat autorku z nekolikanasobne lzi? Na jakem zaklade?
Autorko- jak muzes zit s clovekem, kteremu neumis rict sve pocity a nejsi k nemu uprimna. Tohohle cloveka si hodlas vzit? Mas strach mu rict, ze chces mit dite a pravdepodobne ho potrebujes co nejdrive jak z emocionalniho tak z lekarskeho hlediska, ale chves s nim travit cely svuj zivot. Tohle mi prijde uhozene. Stejne tak, jako egoismus Tveho potencionalniho pritele, ktery se pres vsechny lekarem vyrcene prognozy krecovite drzi sveho zivotniho planu.

  • načítám...
  • Zmínit
sebaanez
1025
31.7.16 15:11

@Kikuška90 Gratuluji :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Kikuška90
19198
31.7.16 16:20

@sebaanez Děkuji :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
elibro
31.7.16 23:12

Ahoj, autorko. Musím říct, že te (asi) dost chápu. Když mi bylo tolik, co tobě, byla jsem na začátku studia a vztahu a zmitaly se mnou hnizdici hormony taky tak. Z praktického hlediska to byla pitomost, ale příroda velela jasne: zahnizdit, otěhotnět, rodit! Never tomu, jak je prirozene toužit po dětech az ve 40. Jsou to kecy. Biologie nás jasne předurčuje k plození kolem dvaceti a jsou to jen kulturní nánosy, ktere nám v tom brání. Já jsem zdrava a mohla jsem si dovolit svoje hormony s úsměvem odmavnout na později (po VŠ), ale chápu, že tvůj strach ze zdravotních problémů to cele umocňuje. Radím mluvit o tom s partnerem. Nebuď na svuj strach sama! I on musí vědět, že do vašich plánů už ted cosi drsne zasáhlo. Tvoje případne potíže s plodnosti nejsou tvůj problém - je to problém vás dvou, společný a párový. A krom toho pokud je tvůj stav tak komplikovaný, můžete na dite ty 2-4 roky klidne čekat i při usilovnem snažení. Byt máma je skvělé a i když na tom přesto svět nestojí, nač se o to obrat? Hodně s štěstí a partnerského porozumění přeju!

  • Upravit
huwik
93
31.7.16 23:27

Ahoj,
hele my to máme podobně… Akorát mě doktorka bohužel neřekla, jak to s mým zdravím je. Byť to podle mě musela vědět. Dověděla jsem se to až teď ve 26, kdy jsme se začali snažit a to ještě od jiného lékaře. Upřímně, kdybych věděla, co mě v tomto ohledu čeká, tak neberu HA už v těch 22 letech, kdy jsem se vdávala, resp. bych ji asi ani nezačala brát. Pravděpodobně bych stejně neotěhotněla - mám silné PCOS, jsem bez cyklu a ještě autoimunní nemoc k tomu, ale minimálně bych ušetřila tisíce za antikoncepci (která je u mě fakt zbytečná) a získala bych čas k dobru (a lékaři by si odpustili poznámky typu: „vy se snažíte teprve rok a chcete laparoskopii?“). Jako… s ohledem na mé zkušenosti bych ti poradila se přestat se chránit už teď, ale nesnažit se. Jestli je to jak doktoři říkají, tak ochrana asi není třeba a jestli má zázrak přijít, ať přijde. Navíc ti pak budou v budoucnu lékaři ochotnější pomoct, když už se nebudete chránit nějaký ten pátek. Pokud si řeknete, že chcete miminko ve 26 letech, opravdu se to nemusí povést hned, zvlášť jestli už tam nějaký problém je, bude to nějaký rok trvat. Takhle se vám mimčo třeba povede zrovna v době, kdy to máte naplánované třeba za pomocí lékařů.
Můžu se zeptat, co za diagnózy ti stanovili?

  • načítám...
  • Zmínit
slavuska1
31672
1.8.16 00:17

Pořádně bych to probrala s partnerem. tu touhu pochopit dokážu, já chtěla dítě tak od 18 nebo 19, ale tehdy to fakt nešlo, ale taky mi bylo líto, když jsme všude viděla bříška, děti, kočárky. a když jsem pár měsíců před 22. narozeninami otěhotněla, tak jsem byla nejšťastnější člověk na světě. teď už mám děti 3, a není nic hezčího :srdce: :srdce: :srdce:. a to jsme si první dítě pořídili za o dost horších podmínek než vy, co se týče zázemí, apod. :)

  • načítám...
  • Zmínit
suvik
28294
1.8.16 07:52

Ja bCh naopak byt tebou pockala. Minimalne bCh si dodelala vysokou, uz ji skoro mas, a s ditetem se dela o dost hur. Navic tvuj partner mi tedy nepripada nijak extra spolehlivy, promin, zvlast kdyz uz jedno dite ma.

Ono clovek si predstavuje to uzasny vonavy miminecko, ale prvni rok, dva, tri je celkem zahul. Dost to taky proveri vztah.

  • načítám...
  • Zmínit
Gisa
20
1.8.16 08:55

Update informací z deníčku

Jaký je problém?
Podle lékařů bude problém už samotné otěhotnění, pokud však otěhotním, nemá prý vůbec cenu se radovat. Mám už nyní počítat s pár potratama než se zadaří.

Ví přítel o tom, že bude s těhotenstvím problém?
Ano, ví o tom. Mluvila jsem s ním o tom hned, když mi to řekl první lékař. Rozebírali jsme to pokaždé když to některý další potvrdil. Je s tím srozuměn.

Ví přítel že chci dítě?
Technicky vzato ano. Ví, že pro mě v životě není nic důležitějšího než rodina. Také ví, jak mě děsí vše co řekli lékaři. Není také slepý, aby neviděl jak se koukám po všech dětech, maminkách, atd.

Proč o tom tedy nemluvíme?
Já o tom nemluvím protože kdykoliv téma jen okrajově načnu, už se hrne spousta argumentů proč ještě není vhodný čas. Nejpádnější argument je „ještě nejsme manželé a nebudeme, dokud studuji, protože bych přišla o alimenty, a když chci dítě co nejdřív, každá koruna stranou se hodí…“ A druhý nejčastější „ještě jsme nenašetřili dost“ světe div se, ano toto je prý argument. Jakožto rodič má prý přítel patent na rozum a já absolutně nemůžu mít představu kolik dítě vlastně stojí. U druhého dítěte prý odmítá dělat kompromisy v podobě bazarových a levných věcí… Poslouchat dokola omýlané tyto argumenty prostě bolí, proto o tom už nemluvím…

Jak mohl opustit své dítě?
Do dnes z toho má výčitky svědomí. Nehájím ho. Holá fakta jsou, že s jeho ex, se spolu prakticky neznali, jen spolu spali. V tom po ani ne třech měsících oznámila že je těhotná. Najednou byli manželé a až pak začali zjišťovat že jeden druhého nevystojí. Rozvod byl dohodou. Oboum zřejmě došlo, že takhle to prostě nepůjde. Nyní jsou spolu v čistě společenském kontaktu, jediná konverzace probíhá okolo organizace péče o syna. Pokud jde o mě, já malého beru jako součást rodiny. Nemůžu říct že bych ho neměla ráda. Přála bych si však vlastní dítě.

Snad jsem odpověděla na některé výše často zmiňované dotazy :)

  • načítám...
  • Zmínit
A666
714
2.8.16 12:09

@Gisa
Hele já Tě chápu, sice bez diagnoz ale prožívám teď v 29 (kdy už je na dítě nejvyšší čas) něco podobného jako Ty - taky bych srdcem dítě strašně chtěla, jenže jsme se přesunuli do zahraničí a byť mám x let v ČR odpracováno a měla bych nárok na cokoliv, tak tady začínám zase od začátku, jsem znovu na startovní čáře… Takže i ve mě se pere racionálno s iracionálnem :)
Co vlastně studuješ? pokud je možnost studovat dálkově, tak bych se zkusila s partnerem domluvit, že přejdeš z denního na dálkové studium, najdeš si práci na plný úvazek (aby jsi měla odpracováno) a pak se ta doba, za kterou se chcete začít snažit, může dost významně zkrátit, i svatba se dás tihnout velmi rychle ;) S partnerem bych si promluvila narovinu a snažila se dohodnout na kompromisu - například tom, co jsem výše psala…
Hodně štěstí :)

@reinkarnace
To ybsme možná my s manželem ensměli mít dítě nidky - neb v našem oboru smlouvy na dobu neurčitou neexistují a práce je tudíž vždy nejistá ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Airika
520
3.8.16 21:36

Ono neni dobre tem recem doktoru zas tak moc verit. Nevim, co mas za diagnozy, ale ja mela asi 4 nebo 5 ruznych, kvůli kterym nemam rozhodne pocitat :) s jednoduchym otehotnenim. A bum, jsem podruhe tehotna, jednou to trvalo 3 mesice a podruhe mesic…

  • načítám...
  • Zmínit
Kytičkaaa
14075
6.8.16 21:06

Ahoj, před pár lety sem na tom byla podobně. Psala jsem o tom i deníček, možná by si ho i našla když si na mě klikneš… Každopádně už je to hodně let a miminka sem se dočkala až teď v dubnu a nelituji. Taky jsme měli ´´jiné´´ plány. Dneska jsem ráda, že jsme do toho šli později. Ono se ti to fakt zdá, ale opravdu ti nic neuteče. Opravdu je lepší něco zažít, vydělat a pak si užít rodinu. Možná má na to někdo jiný názor, ale já si to tak myslím.. Taky sem si myslela, že pokud nebudu mít rodinu hned tak to nevydržím a vydržela jsem. Samozřejmě sem občas chytla krizi, ale jinak v pohodě.. Taky mi bylo řečeno, že budu mít problém otěhotnět a byla jsem těhotná hned jak jsme se začali snažit.. Držím palce ať si užíváš zatím období bez miminka a miminko přijde v ten správný čas :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
lovethelife
2256
15.8.16 15:27

@Padme93 S Tvou reakcí nesouhlasím. Od cca 12-13 let jsem trpěla velikými bolestmi v podbřišku, teploty, zle… neustále jsme jezdili na pohotovost, že mám slepák, ale vždy byl v pořádku. Pak jsem od 15ti let začala brát antikoncepci a věci s utišili. Kolem 18.-19. roku jsem začala mít lehce bolestivý sex, ale to prý není nic zvláštního. Kolem 22. roku jsem už skoro nebyla schopná sexuálního života - ta bolest při sexu i mimo něj, často nesnesitelná… Moje gynekoložka byla velice překvapená, jak jí skučím na křesle, když mě jen prohmatávala břicho, uznala že se opravdu musím trápit. Diagnóza zněla jasně - nejpravděpodobněji endometrióza. Nejdříve přeléčení silnými antibiotiky, aby se vyloučil chronický zánět a poté nasazení speciální antikoncepce s tím, že ji mám užívat půl roku a uvidíme. Poté by se přešlo k laparoskopii. Do toho jsem zjistila, že mám opakované časté (praskací - úžasně příjemné :pocitac: ) cysty na pravém vaječníku. Na rovinu mi řekla, že nejlepší léčba je těhotenství a pokud možno hned, ale stejně tak jsou mé vyhlídky na něj mizivé. Bylo mi 22 let, věděla jsem, že chci rodinu, ale v té době jsem nebyla zralá na to být máma a věděla jsem, že vedle sebe nemám správného partnera. Nehledě na to, že jsem cítila, že dítě mít budu, možná složitě, ale budu. S bývalým partnerem jsme chtěli dítě, již jsme se starali o jeho dítko z předchozího vztahu a cítila jsem, že jsem připravená - otěhotněla jsem hned napoprvé! Bylo mi 25 let. Potratila jsem na konci 3 měsíce… Vztah jsem díky bohu ukončila a potkala nádherného člověka, neuvěřitelného člověka… Jsme v tom až po uši, žijeme spolu v zahraničí a čekáme na návrat do Čech, jelikož zde být těhotná opravdu nechci a také chci, abychom se poznali pořádně a vše si pořádně užili :dance: Takže dítko nejdříve v 29, jeden potrat za mnou, tělo stárne a mě se zase zhoršují bolesti… neplánovala jsem to tak, ale člověk míní.

Také jsem byla mladá, také mě doktorka strašila. Nemusí to být výmysl ;) A e opravdu těžké nasměrovat se jinam, když celá Tvá duše křičí steskem po dítěti… A závidím mladým maminkám.. Sestra měla první ve 24, dnes je jí 35, děti samostatné, s manželem si užívají, cestují, jezdí offroad - v nejlepším věku života. V tomto věku většina moderních maminek teprve přebaluje…

  • načítám...
  • Zmínit
KaterinaKuc92
56
18.9.16 16:45

Tak v první řadě by si asi měl přítel najít normální práci na smlouvu, ty dodělej v klidu školu, najdi si po ní práci a pak až se teprve začněte pokoušet o mimčo :-) Tolik ženských psalo jak jim doktoři říkali, že přirozenou cestou u nich miminko nepůjde a ejhle, ono to šlo :-) Nebo druhá možnost je se vyprdnout na školu, dle věku studuješ asi VŠ, že? No a najít si práci a vše by to tím pádem bylo vše dříve třeba :-) Záleží jaké máš priority. Vím, že mě teď někdo může odsoudit za to, že radím,,nechat" školy, ale řešení to také je.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář