Trnitá cesta za štěstím I
- Snažení
- Luciusek86
- 07.03.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
K prvnímu dítěti jsme přišli jak slepí k houslím. K druhému máme cestu trnitou...
Jmenuji se Lucie. Můj příběh začíná v roce 2010. V tom roce jsem přišla o mou milovanou práci a začal se mi hroutit vztah, který jsem pomalu, ale jistě ukončovala. S bývalým jsme ale z jistých důvodů žili dál spolu. Nebo spíš vedle sebe. Našla jsem si novou práci, poznala nové lidí a začala žít a užívat si svobody. Až jsem potkala svého nynějšího manžela.
Byl zrovna taky čerstvě po rozchodu. Rozuměli jsme si spolu, povídali a časem jsme si i jako dva svobodní lidé užívali. Celou dobu jsme ale měli mezi sebou jasno, že my dva spolu být nemůžeme, nechceme. Rozdílné názory, povahy a záliby. Jenže pak se to v roce 2012 stalo. Já zjistila, že jsem těhotná. Trošku šok, dávali jsme si přece pozor a když se náhodou nehoda stala, tak se užil postinor.
Já totiž po dítěti nějak moc netoužila. No ale už se stalo. I když jsem týden brečela, potrat nepřipadal v úvahu. To by mi svědomí nedovolilo. Nedokázala bych s tím žít. A tak se začal shánět být, zařízení atd. 14 dní před porodem jsme se nastěhovali do společného hnízdečka. Vše bylo fajn. Po narození malého se začala plánovat svatba. A ta se taky v roce 2013 uskutečnila. Byla jsem ta nejšťastnější na světě…
Pak přišli první hádky. Celkem kruté období, chtěli jsme jít od sebe. Celý ten rok po svatbě byl příšerný. Pak byl ale zlom, změnili jsme pár věcí a dá se říct, že je naše manželství dokonalé. Takže v roce 2014 jsme se začali snažit o druhátko. Chtěli jsme navázat na tříletou mateřskou a být šťastnou rodinou… Ale dítě nepřicházelo… V roce 2015 jsme začala víc sledovat své tělo, hlídat ovulaci.. A je to tady. Jsem těhotná! Tolik radosti. Rodina i kamarádi na říkali, no konečně, už bylo na čase…
A najednou bác! Přišla menstruace. Takže panika, rychle na gyndu. Tam další rána, o těhotenství prý nešlo, prý cysta… Cysta, která mi udělala dálnici na testu. Tak jo, člověk se oklepe, má přece skvělého může a krásné zdravé dítě, tak je pro co žít…
O 2 měsíce později, tatáž situace. Jen jsem u doktorky stihla odebrat hch, které bylo přes 100. Na ultrazvuku nic. Už se mi to přestávalo líbit. To přece není možné? Až taková náhoda?
Doktorka
Doktorka si pořád mlela to své: cysta, hormonální nerovnováha, čárky na testu nic neznamenají atd… Vyšetření žádné, máme prý už jedno dítě, tak půjde i druhé.. Do roku 2017 se to zopakovalo ještě dvakrát bez jakéhokoliv mrknutí oka doktorky, prý prostě příroda. Buď vše a nebo nic. A dokud není srdíčko, tak neexistuje těhotenství a basta. Nikam mě nepošle. Tak sprostá jako na její poslední návštěvě s pozitivními těhotenskými testy jsem nikdy nebyla. To bylo naposledy, co jsem se tam ukázala…
Našla jsem si nového doktora. Vše jim řekla, ukázala. Odebrali kontrolní hcg a zjistili, že tam ještě je. Potvrdili těhotenství. Žádnou cystu. Bohužel opět biochemické. A kolotoč začal. Odběry krve, hormonální profily, štítná žláza, odběry na hematologii kvůli srážlivosti a mutaci. A najednou svitla naděje.
Ale ne na dlouho. Všechno bylo totiž v pořádku… Manželovo spermio na 1 s hvězdičkou. Až najednou na hematologii pozitivita lupusu antikoagulantu. Jupíííí… Jásala jsem, primář hematologie mi vysvětlil, že opravdu může způsobovat rané potraty. No hurá, vyléčíme a bude. Jenže za vším je jedno velké ale… A to ale bylo, že je třeba ještě před zahájením léčby udělat kontrolní odběry na ten lupus. Aby se diagnóza opravdu potvrdila nebo vyvrátila. Rozestup mezi odběry 12 týdnů. Uff, no co vydrželi jsme 3 roky, tak vydržíme ještě 3 měsíce.
Neskutečně se ale vlekly. Až nastal den D. Šla jsme si pro výsledky kontrolních odběru, trošku nervózní, ale trošku natěšená že už se dočkám miminka. Paní doktorka mi začala gratulovat, že se nemám bát, že kontrolní odběr dopadl na výbornou, diagnóza se nepotvrdila a já jsem naprosto zdravá.
Co vám budu vykládat, já se tam zhroutila. Začala jsem brečet a nevěděla co dál. Doktorka se mi začala omlouvat, že už vidí proč se tyto odběry dělaly a snažila se mě uklidnit a přála mi štěstí… Bohužel štěstí ještě nedošlo. Je únor 2018 a já jsem opět těhotná… Teda jen na pár dní. Osmý den mi mešká menstruace, testy pozitivní, ale já čekám až dojde mrcha. A ona bohužel dojde… Toto je mé 6 nedokončené těhotenství za poslední 4 roky… A dveře CAR se otevírají. Jen teď nabrat sílu a odvahu…
Přečtěte si také
Nevyžádaný dárek od tchyně mi zkazil narozeniny. Po otevření jsem doslova ztuhla
- Anonymní
- 18.06.26
- 1141
Měla to být pohodová oslava čtyřicetin. S přáteli už jsem slavila a teď byla na řadě rodina. Bohužel jsem v rámci dobrých vztahů pozvala i tchyni s tchánem. Vím, že Alžběta umí být dost protivná,...
Řepa na hlavě, černé hadry a trenky ven. Dnešní puberťáci mají vlastní uniformu
- Anonymní
- 18.06.26
- 407
Mámy puberťáků mě nejspíš pochopí. Tenhle deníček není stížnost, spíš pobavené pozorování. Každá generace měla své módní úlety a účesy, nad kterými si rodiče zoufali. Jenže jako učitelka na druhém...
Soused mě neustále šmíruje. Už je mi to nepříjemné. Manžel si na něho došlápl
- Anonymní
- 18.06.26
- 546
Vedle nás bydlí starší manželé, se kterými jsme vždycky vycházeli dobře. Nikdy mezi námi nebyly žádné spory, občas jsme si popovídali přes plot, pomohli si, když bylo potřeba, a celkově panovaly...
Dcery mi chtějí strčit děti na prázdniny, ale nikdy od nich nedostanu ani korunu
- Anonymní
- 18.06.26
- 1289
Za pár týdnů začnou letní prázdniny a obě mé dcery už se mě vyptávají, jestli si vezmeme vnoučata alespoň na část léta k sobě. Já je samozřejmě miluji. S manželem máme chatu, kam je bereme rádi, a...
Měsíce mi vyčítala výběr školy. Teď chce, abych tam jejího syna protlačila
- Anonymní
- 18.06.26
- 390
Když máte děti ve stejném věku jako vaši sourozenci, často se očekává, že půjdete ve stejných šlépějích. Já se ale u svého předškoláka rozhodla jinak. Už dávno před zápisy mi bylo jasné, že syna...
Tchyně mi neustále tvrdila, že špatně kojím. Přestala jsem věřit sama sobě
- Anonymní
- 17.06.26
- 1232
Začalo to „nevinnými“ radami, ale postupně se z nich stal neustálý tlak a zpochybňování každého mého kroku. U kojení, které mělo být přirozené, jsem se nakonec přistihla, že víc než miminku...
Máma neumí stárnout a snaží se vypadat na 30. Bohužel to působí spíš směšně
- Anonymní
- 17.06.26
- 1839
Moje mamka byla vždycky moc krásná žena. A myslím si, že by byla i dnes. Jenže to by si nesměla do svého obličeje nechat zasahovat. Máma totiž neumí stárnout a dělá vše pro to, aby vypadala mladě....
Přítelkyně sbírá lajky na našem synovi. Prý to k práci influencerky patří
- Anonymní
- 17.06.26
- 934
S Johanou se o tom dohadujeme už několik měsíců a pořád jsme nenašli společnou řeč. Nelíbí se mi, že zveřejňuje našeho syna na Instagramu. Tvrdí, že je opatrná, snaží se ho ukazovat jen z dálky...
Měsíce předstírám orgasmus, milování je pro mě utrpení. Nechci zklamat přítele
- Anonymní
- 17.06.26
- 1539
Potřebuji se svěřit s něčím, s čím se vlastně nemám komu svěřit. Připadám si strašně a už nevím, co s tím mám dělat. Od porodu nejmladší dcery mám problémy při sexu. Jsem hodně suchá, bolí to,...
„Smrdíš mi a vypadáš hrozně.“ Manžel mě po porodu vyhnal z ložnice
- Anonymní
- 17.06.26
- 2171
Před půl rokem se nám narodilo vymodlené miminko. Čekala jsem, že začátek bude náročný, plný nevyspání a shonu, ale věřila jsem, že jako partneři to zvládneme. Místo toho prožívám nejhorší období...