Už se to blíží
- Těhotenství
- diiitik
- 04.03.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Začne to tím, že na testu najdeme // a než se nadějeme, máme termín porodu. Můj první TP 14.2. a druhý TP 17.2. se pomalu, ale jistě blížil. Od půlky února mě doktor děsil, že porodím dřív (a já nakonec málem přenášela). Vždy se na kontrole loučil se slovy Nashle za 6 týdnů a já za týden přišla znova. Takhle pravidelně jsem chodila až do kontroly 14. února.
Chvilku na světě
- 1
naše housenka
- 1
měříme,vážíme
uvítání doma
- 3
táta oblíká....
- 3
Moje lásky Eliška ,Nikolka a Manžel s...
- 6
Bylo 14.2. můj první TP a já šla opět na kontrolu. Monitor proběhl v pořádku a na kontrole mě doktor řekl „Jste otevřená na 3-4 prsty. Jakmile začnou bolesti po 10 minutách dvě hodiny nebo odteče voda, okamžitě do porodnice“. To mě říkal už 3 týdny zpátky pokaždé. 
Jinak v pondělí do rizikové poradny pro termín na vyvolání. Ach jo a já se těšila na to, že zažiji porod normálně, ne vyvolávaný…
Poprosila jsem mrňouska, že když už vydržel do teď, tak ať vydrží aspoň do pátku večer, protože máme v 15 hodin naplánovanou oslavu narozenin (Nikolka 7 a Eliška 3) a já vše připravila, objednala 2 dorty, tak jsem tam chtěla být.
Mrňousek poslechl, oslavu jsme si náramně užily a já večer padla unavená jak kotě do postele. V sobotu ráno mě manžel příjemně vzbudil polibkem a krásným pomilováním. Poté jsme ještě usnuli a v 9 nás vzbudily holčičky, manžel odjel pomoct stěhovat gauč k rodičům a my zůstaly samy doma, koukaly jsme na pohádku, daly oběd a šly si zdřímnou. Jéé, to miluji, spaní po obídku. Okolo 14 hodin dorazil manžel, ohřála jsem mu oběd a šli jsme koukat na film.
Sednu si a po chvilce si všimnu, že mě bolí břicho. Asi zas poslíčci, no nic, napíšu si čas a nevěnuji tomu moc pozornosti. Za chvilku zas a zas po hodince kouknu na papír a nic pravidelného - bolesti po 10,8,5,7 minutách. Manžel si toho všimne a zeptá se „Tak co, už?“. Říkám mu, že ne, že nepravidelné a že pojedeme, až to bude pravidelné, že nechci plašit. Koukáme dál, je 15,30 a začneme koukat na další film, stále zapisuji bolesti. Už jsou víc cítit, ale nic hrozného. V 16,30 kouknu na papír a ejhle - bolesti už hoďku po 5 minutách. Hlásím to manželovi a najednou volá brácha „Tak co, už?“ (jeho oblíbená věta posledních 14 dní) Hlásím, že ne, tak on na to, že je v předsíni, zda si může sundat boty. Směji se a říkám, že jo, kdyby něco, zavolám.
Položím telefon a přichází kontrakce, už docela bolí, ale dá se vydržet. Manžel si toho všimne a ptá se, zda jsem OK. Řeknu mu znova o těch bolestech a on, ať zavolám bráchovi, že asi radši pojedeme. Volám mu „Nezouvej boty a doraž, my už pojedem.“ Razí, jen co to položí. Zavolám záchranku, je 16:58, nahlásím, že rodím a nemám odvoz. Oni že někoho pošlou ať vydržím. Jdu se oblíknou, hodím tašku na chodbu a bolest…Zastavím se, nejde se hnout, manžel na mě kouká. Nahlásím holkám, že dorazí strejda, že jedeme do porodnice, ať jsou hodné a nezlobí. V tom někdo zvoní, otevřu dveře a tam saniťák. „Tak kdopak nám tu rodí“. Kouknou na něj a řeknu, že asi já. Pomůže mě do bundy, přiběhne Eli a on „Tak my si mamku odvezem a vrátíme ti ji s mimčem.“ Že mám odjet, se jí moc nelíbí. Jen se zeptám, zda se mnou může manžel, že se tam nemá, jak dostat. Kouknou na sebe a řeknou, že jo. Jsem za to opravdu ráda.
Oblíkám boty a jdeme, manžel bere tašku a jde. Dole mě naloží, poslechnou srdce, změří tlak, mezitím dorazí strejda. Dáme mu klíče, manžel nasedne a jedem. Strejda otevře dveře, Elinka si stoupne a říká „Strejdo, prej na tebe máme být hodné nezlobit a poslouchat.“ Kouká na ni, ale má radost.
Je 17:15 a my jsme před porodnici a jedeme do 3.patra na porodní sál. Tam nás už čekají, vezmou tašku a vedou mě na vyšetření. Dají mě slušivou nemocniční košilku a jdeme se kouknou, jak na tom jsem. Sestra mě chce píchnout kanylu, ale druhá na to, že ne, že až na porodním sále, ať si tam dojdu. Musím ještě čůrat, kouknou na sebe. „Ale rychle a netlačte.“ Nechápu, ale jsem ráda, že můžu. Bože, to je úleva.
Dojdu na sál, lehnu na lůžko, napíchnou mě kanylu. Přijde sestra, zda mě může píchnout vodu. Ptám se, zda mě dají něco proti bolesti, že už to docela bolí a já pak omdlévám a nerada bych dělala problémy. Ona, že ne, ptám se proč a ona „To nestihneme, už rodíme, jste na 10 prstů, můžeme tlačit.“ Ptám se po manželovi, jdou pro něj, přiběhne doktorka a že můžeme tlačit. Říkám, že chci počkat na manžela. Najednou mě někdo pohladí, já se otočím a tam manžel. Přichází kontrakce, zatlačím. Najednou doktorka, ať netlačím, ale nejde to, tělo tlačí samo. Pak hned ať tlačím a na 2 kontrakce byl mrňousek venku. Hned mě ho dali na břicho. Nádherný pocit a úleva. Pak řekli „Tatínku, vezměte foťák, jdeme měřit a vážit.“. Já mezitím porodila placentu a doktorka říká „Super, jste bez jediného poranění.“ Manžel přichází, ukazuje fotky a za chvilku jde sestra a drží malého.
Zkoušíme první přiložení a malej hned saje, super, mám radost a jdeme s manželem volal rodině, že je mrňousek na světě. Nevěří mě. Je 18:00 a my voláme „V 17:48 s vám narodil vnuk, Radim měří 51 cm a váží 3560 g“ Musím to několikrát zopakovat, aby uvěřili. Manžel je se mnou na sále 2 hodiny, poděkuje mě za syna a políbí mě a řekne mě, že mě neskutečně miluje. Jsem moc šťastná. V 20 hodin manžel odchází a mě převáží na šestinedělí. Malej je přes noc u sester, abych se mohla vyspat, donesou ho ještě dvakrát na přiložení. V neděli ráno v 4,30 si ho jdu nakrmit a odvezu si ho na pokoj.
Ve středu jdeme domu domů, krásně přibíráme, všechny vyšetření v pohodě,, tak si pro nás ve 12 hodin přijede táta se strejdou, dělá nám taxi. Manžel vezme syna v sedačce, strejda tašku a jedeme domů. Před porodnicí dostanu krásnou kytku, polibek a vyznaní od manžela, že mě miluje. Jedeme domu, tak mě čeká překvapení - ozdobené dveře a nápis „Vítejte doma“ a obrázky od holek. Jsem šťastná, můj sen se splnil - mám 3 zdravé děti a milujícího manžela…
Dnes je to přesně 6 dní, co jsme doma. Mrňouskovi je 10 dní a je neskutečně hodný. První noc doma spal od půlnoci do 5, najedl se a pak do 9 hodin. Jinak se budí okolo 12,15,19,23 a pak až třeba v 7 ráno. Je to náš andílek, kterého ze srdce milujeme. Je strašně moc hodný a vůbec nebrečí.
A shrnutí bolesti, co jsem cítila - začaly v 15,30, pořádně jsme je zaznamenala až v 17 hodin. V 17:48 se Radimek narodil, takže se to dalo. Závěr zprávy zněl „překotný porod“. Co víc chtít…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1191
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 708
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1232
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 511
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 318
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19149
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2528
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2756
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2478
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1661
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Každopádně gratuluji k Radimkovi 
Přeji zdravíčko a štěstíčko pro vás všechny 
krásně rychlý porod, já jsem taky porodila přesně v 18:00, ale s tím rozdílem, že jsem kontrakce měla už od pondělního večera a porodila jsem ve středu 
