Už se to blíží
- Těhotenství
- diiitik
- 04.03.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Začne to tím, že na testu najdeme // a než se nadějeme, máme termín porodu. Můj první TP 14.2. a druhý TP 17.2. se pomalu, ale jistě blížil. Od půlky února mě doktor děsil, že porodím dřív (a já nakonec málem přenášela). Vždy se na kontrole loučil se slovy Nashle za 6 týdnů a já za týden přišla znova. Takhle pravidelně jsem chodila až do kontroly 14. února.
Chvilku na světě
- 1
naše housenka
- 1
měříme,vážíme
uvítání doma
- 3
táta oblíká....
- 3
Moje lásky Eliška ,Nikolka a Manžel s...
- 6
Bylo 14.2. můj první TP a já šla opět na kontrolu. Monitor proběhl v pořádku a na kontrole mě doktor řekl „Jste otevřená na 3-4 prsty. Jakmile začnou bolesti po 10 minutách dvě hodiny nebo odteče voda, okamžitě do porodnice“. To mě říkal už 3 týdny zpátky pokaždé. 
Jinak v pondělí do rizikové poradny pro termín na vyvolání. Ach jo a já se těšila na to, že zažiji porod normálně, ne vyvolávaný…
Poprosila jsem mrňouska, že když už vydržel do teď, tak ať vydrží aspoň do pátku večer, protože máme v 15 hodin naplánovanou oslavu narozenin (Nikolka 7 a Eliška 3) a já vše připravila, objednala 2 dorty, tak jsem tam chtěla být.
Mrňousek poslechl, oslavu jsme si náramně užily a já večer padla unavená jak kotě do postele. V sobotu ráno mě manžel příjemně vzbudil polibkem a krásným pomilováním. Poté jsme ještě usnuli a v 9 nás vzbudily holčičky, manžel odjel pomoct stěhovat gauč k rodičům a my zůstaly samy doma, koukaly jsme na pohádku, daly oběd a šly si zdřímnou. Jéé, to miluji, spaní po obídku. Okolo 14 hodin dorazil manžel, ohřála jsem mu oběd a šli jsme koukat na film.
Sednu si a po chvilce si všimnu, že mě bolí břicho. Asi zas poslíčci, no nic, napíšu si čas a nevěnuji tomu moc pozornosti. Za chvilku zas a zas po hodince kouknu na papír a nic pravidelného - bolesti po 10,8,5,7 minutách. Manžel si toho všimne a zeptá se „Tak co, už?“. Říkám mu, že ne, že nepravidelné a že pojedeme, až to bude pravidelné, že nechci plašit. Koukáme dál, je 15,30 a začneme koukat na další film, stále zapisuji bolesti. Už jsou víc cítit, ale nic hrozného. V 16,30 kouknu na papír a ejhle - bolesti už hoďku po 5 minutách. Hlásím to manželovi a najednou volá brácha „Tak co, už?“ (jeho oblíbená věta posledních 14 dní) Hlásím, že ne, tak on na to, že je v předsíni, zda si může sundat boty. Směji se a říkám, že jo, kdyby něco, zavolám.
Položím telefon a přichází kontrakce, už docela bolí, ale dá se vydržet. Manžel si toho všimne a ptá se, zda jsem OK. Řeknu mu znova o těch bolestech a on, ať zavolám bráchovi, že asi radši pojedeme. Volám mu „Nezouvej boty a doraž, my už pojedem.“ Razí, jen co to položí. Zavolám záchranku, je 16:58, nahlásím, že rodím a nemám odvoz. Oni že někoho pošlou ať vydržím. Jdu se oblíknou, hodím tašku na chodbu a bolest…Zastavím se, nejde se hnout, manžel na mě kouká. Nahlásím holkám, že dorazí strejda, že jedeme do porodnice, ať jsou hodné a nezlobí. V tom někdo zvoní, otevřu dveře a tam saniťák. „Tak kdopak nám tu rodí“. Kouknou na něj a řeknu, že asi já. Pomůže mě do bundy, přiběhne Eli a on „Tak my si mamku odvezem a vrátíme ti ji s mimčem.“ Že mám odjet, se jí moc nelíbí. Jen se zeptám, zda se mnou může manžel, že se tam nemá, jak dostat. Kouknou na sebe a řeknou, že jo. Jsem za to opravdu ráda.
Oblíkám boty a jdeme, manžel bere tašku a jde. Dole mě naloží, poslechnou srdce, změří tlak, mezitím dorazí strejda. Dáme mu klíče, manžel nasedne a jedem. Strejda otevře dveře, Elinka si stoupne a říká „Strejdo, prej na tebe máme být hodné nezlobit a poslouchat.“ Kouká na ni, ale má radost.
Je 17:15 a my jsme před porodnici a jedeme do 3.patra na porodní sál. Tam nás už čekají, vezmou tašku a vedou mě na vyšetření. Dají mě slušivou nemocniční košilku a jdeme se kouknou, jak na tom jsem. Sestra mě chce píchnout kanylu, ale druhá na to, že ne, že až na porodním sále, ať si tam dojdu. Musím ještě čůrat, kouknou na sebe. „Ale rychle a netlačte.“ Nechápu, ale jsem ráda, že můžu. Bože, to je úleva.
Dojdu na sál, lehnu na lůžko, napíchnou mě kanylu. Přijde sestra, zda mě může píchnout vodu. Ptám se, zda mě dají něco proti bolesti, že už to docela bolí a já pak omdlévám a nerada bych dělala problémy. Ona, že ne, ptám se proč a ona „To nestihneme, už rodíme, jste na 10 prstů, můžeme tlačit.“ Ptám se po manželovi, jdou pro něj, přiběhne doktorka a že můžeme tlačit. Říkám, že chci počkat na manžela. Najednou mě někdo pohladí, já se otočím a tam manžel. Přichází kontrakce, zatlačím. Najednou doktorka, ať netlačím, ale nejde to, tělo tlačí samo. Pak hned ať tlačím a na 2 kontrakce byl mrňousek venku. Hned mě ho dali na břicho. Nádherný pocit a úleva. Pak řekli „Tatínku, vezměte foťák, jdeme měřit a vážit.“. Já mezitím porodila placentu a doktorka říká „Super, jste bez jediného poranění.“ Manžel přichází, ukazuje fotky a za chvilku jde sestra a drží malého.
Zkoušíme první přiložení a malej hned saje, super, mám radost a jdeme s manželem volal rodině, že je mrňousek na světě. Nevěří mě. Je 18:00 a my voláme „V 17:48 s vám narodil vnuk, Radim měří 51 cm a váží 3560 g“ Musím to několikrát zopakovat, aby uvěřili. Manžel je se mnou na sále 2 hodiny, poděkuje mě za syna a políbí mě a řekne mě, že mě neskutečně miluje. Jsem moc šťastná. V 20 hodin manžel odchází a mě převáží na šestinedělí. Malej je přes noc u sester, abych se mohla vyspat, donesou ho ještě dvakrát na přiložení. V neděli ráno v 4,30 si ho jdu nakrmit a odvezu si ho na pokoj.
Ve středu jdeme domu domů, krásně přibíráme, všechny vyšetření v pohodě,, tak si pro nás ve 12 hodin přijede táta se strejdou, dělá nám taxi. Manžel vezme syna v sedačce, strejda tašku a jedeme domů. Před porodnicí dostanu krásnou kytku, polibek a vyznaní od manžela, že mě miluje. Jedeme domu, tak mě čeká překvapení - ozdobené dveře a nápis „Vítejte doma“ a obrázky od holek. Jsem šťastná, můj sen se splnil - mám 3 zdravé děti a milujícího manžela…
Dnes je to přesně 6 dní, co jsme doma. Mrňouskovi je 10 dní a je neskutečně hodný. První noc doma spal od půlnoci do 5, najedl se a pak do 9 hodin. Jinak se budí okolo 12,15,19,23 a pak až třeba v 7 ráno. Je to náš andílek, kterého ze srdce milujeme. Je strašně moc hodný a vůbec nebrečí.
A shrnutí bolesti, co jsem cítila - začaly v 15,30, pořádně jsme je zaznamenala až v 17 hodin. V 17:48 se Radimek narodil, takže se to dalo. Závěr zprávy zněl „překotný porod“. Co víc chtít…
Přečtěte si také
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 2794
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 3906
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 3142
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 3232
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 1805
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
Matka mého přítele ho v dětství ponižovala. Dnes se o ni stará a dává jí peníze
- Anonymní
- 13.05.26
- 1654
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě hodně trápí. Tři roky chodím s Jakubem, je to skvělý a moc hodný kluk. Jenže je hodný až moc. Na začátku našeho vztahu mi vyprávěl o svém těžkém dětství. Otec od...
Můj jediný syn se chce odstěhovat k otci. Nemůže vystát mého nového partnera
- Anonymní
- 13.05.26
- 1697
Můj syn Dominik je doslova vymodlený. Kdysi jsem ještě s prvním manželem Petrem nemohla otěhotnět. Absolvovali jsme několik cyklů umělého oplodnění, až se nám narodil náš vytoužený chlapeček. Od...
Nejsem hlídací služba zdarma. Nemůžu hlídat vnoučata kdykoliv si mladí vzpomenou
- Anonymní
- 13.05.26
- 1393
Dnešní doba je v mnoha ohledech jiná než ta, když jsem sama měla malé děti. Moje mamka sice chodila do práce, ale měla jsem ještě babičku, která pohlídala pravnoučata. Děti byly tak nějak méně...
Porodní plán jsem měla dokonalý. Realita? Totální chaos a slzy
- Anonymní
- 13.05.26
- 1146
Měla jsem to sepsané do posledního detailu. Kdy zavést klystýr ne, jaké polohy chci zkusit, že nechci zbytečné zásahy, že chci co nejvíc přirozený průběh a ideálně klidnou atmosféru. Porodní plán...
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 4326
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
Každopádně gratuluji k Radimkovi 
Přeji zdravíčko a štěstíčko pro vás všechny 
krásně rychlý porod, já jsem taky porodila přesně v 18:00, ale s tím rozdílem, že jsem kontrakce měla už od pondělního večera a porodila jsem ve středu 
