Už za měsíc
- O životě
- Adriapia
- 18.08.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
No jo, v lednu jsme řešili, jestli je Krteček tam, kde má být. Po mimoděložním těhotenství jsme zjistili, že je na místě a asi už za měsíc ho budu mít doma.
Vlastně ani nevím, proč jsem se rozhodla napsat tento deníček.
Je mi fajn, mám už 12letého syna, loni mi ale začaly tikat hodiny, ani bych nevěřila, že se mi to stane. Snažím se být milující máma, ale říkala jsem si, hele už mám dítě odrostlé, trochu se o sebe umí postarat, tak si s druhým manželem budeme „užívat“, co to jde
A ejhle, tik tak, tik tak, tiky tiky tak, tak tak ![]()
A bylo z toho mimoděložní těhotenství. V době, kdy jsem to nedostala, umřela manželova maminka
Bylo to smutné a já se tehdy modlila, že jestli tam prtě je, ať tam vydrží, a ono ejhle, po 15 dnech přišly měsíčky a trvaly místo obvyklých 7 už 11 dnů. U dr. mi bylo vynadáno, že jsem nepřišla už v době pauzy (stejně by nic neviděli), vleklo se to celkem dlouho, stále jsem krvácela i po revizi, kterou mi udělali v jedné nemocnici (nechci moc vzpomínat, protože to bylo celkově otřesné), a pak mě milostivě po devíti dnech poslali domů (s krvácením, stoupajícím HCG a neprokázaným těhotenstvím, dle histologie, v děloze).
Ještě téměř měsíc trvalo, než jsem se dostala na operaci (vyrostla mi tam cysta 5 cm a fakt mě na té straně vše bolelo a stále jsem krvácela) a byl mi odebrán vejcovod – z důvodu mimoděložního těhotenství, které krvácelo dovnitř i ven – a kus vaječníku – kvůli cystě… to vše v jiné nemocnici. Nicméně, přežila jsem a nikdo nepochybil, jak jinak.
Byla jsem tehdy na pokraji zoufalství, totálně rozsypaná z hormonů, totálně mimo, všechno se začalo hroutit, kvůli dvouměsíční absenci práce, pak jsem k tomu všemu dostala zápal plic
Prostě paráda, a tak mi na konci roku dali výpověď
Od 15. 12. jsem byla doma. Bože, to byl klid, užívala jsem si dovolené a psychického klidu, a tak nějak jsme se zase nechránili (bo ten tikot jsem furt slyšela).
Mno, vždy bývám na Štědrý den doma a pak na 1. svátek vánoční jezdíme se synem na Moravu k mojí rodině
Syn tam potom zůstává u svého tatínka a já jedu domů
Po obcestování všech babiček a kamarádek, a ještě 25. 12. mámy jsem si udělala test a nic
Tak jsem si dala trochu vína, ale nechutnalo mi. U kamarádky jsem si dala dvě, vlastně tři, Frisca
Ta mi chutnala, říkala jsem si, nikde žádné dvě čárky, tak proč bych si nedala
, a pak jsem si u další kámošky dala deci bílého vína (u holek jsem se hezky vykecala), to tak nějak během týdne, a pak jela zase domů za manželem.
Někdy kolem cca pátého ledna jsem byla v lékárně a jen tak mimochodem si koupila test, i když jsem tomu vůbec nevěřila, protože na Moravě nic a ještě jsem si slečně v lékárně stěžovala, že máme s jedním vaječníkem prostě menší šanci a že nám to nejde atd. Manžel byl zrovna ten den pryč, v Plzni, syn ve škole. Tak jsem si doma test udělala a ejhle co tam nevidím: dvě čárky
Fíha, jůůů, helééé… zvedám telefon a volám manžílkovi: „Miláčku, máme dvě čárky…“ na druhé straně se ozvalo „Co? Máme dvě čárky? No hezký…“ a z povzdálí jsem slyšela hlasy, on byl totiž u šéfa a byli tam ještě dva lidé a pustil si mě „nahlas“ takže to všichni slyšeli
A hned jim to všem bylo jasné
Prý si z něj pak dělali srandičky ![]()
Druhý den jsem letěla k doktorovi, test potvrdil, ale na ultrazvuku nic neviděl, bál se druhého mimoděložního a chtěl, abych šla do nemocnice, zatím jsem to odmítla s tím, že se prcek jistě v pondělí ukáže. Přišla jsem v pondělí a prcek stále nic. HCG jsem měla potvrzené, těhotenství taky, ale na ultrazvuku furt nic. No tak mě definitivně poslal do nemocnice. Takže jsem jela domů, zabalila se a jela do nemocnice.
Tam mi primář řekl to, co jsem psala v úvodu, ptal se mě, jestli je to těhotenství chtěné, když jsem potvrdila že ano, tak mi řekl, že to vlastně komplikuje situaci, že budeme muset počkat, protože jinak by se kvůli případnému druhému těhotenství do mě znovu koukli, ale že je vlastně blbost stříhat mi hned vejcovod. Málem jsem nevěřila vlastním uším. Ležela jsem tam tři dny, po přijetí mi hned vzali krev na HCG, jestli se bude zvyšovat tak, jak má, tak jsem celý den hladověla a oběd dostala až někdy ve tři (bo jinak by mě asi hned brali na operaci), HCG bylo ukázkové. Za dva dny mě hned ráno vzali na ultrazvuk a malý se tam ukázal. Byla tam černá tečka, a tak mě pustili domů. Oddychla jsem si, hooodně.
No a těhotenství, to jsem prožila v pohodě, protože mi nic nebylo, tak jako před 12 lety, jen jsem více ze všeho vyplašená, protože je spousta „novinek“ a víc se hlídám a malého pozoruji, jediné, co mě pěkně potrápilo, jsou zuby! Zrovna se koukám na jeho fotečku z 3D ultrazvuku
, malý tam vypadá úžasně
Hrozně moc se těším, ale zároveň se děsně bojím. Za necelý měsíc tady budu mít malé miminko, tvorečka, který se na mě musí plně spolehnout, protože sám by nepřežil. Zodpovědnost za to, vychovat ho dle morálních zásad, aby to byl spokojený člověk a neubližoval druhým atd., ufff. No ať je tu s námi co nejdříve
Náš Krteček Leo ![]()
Mimochodem, nyní jsme zjistili, že manžel má vysoký krevní tlak a bývá mu blbě, na vysvětlenou je přesně o 20 let starší než já, tak litá po doktorech, bo jsem mu řekla, že tu s námi musí minimálně ještě dvacet let být
, tak snad to všecko dobře dopadne ![]()
Tak si užívejte život!
Přečtěte si také
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 2788
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1284
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 446
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1170
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 854
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 3215
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 3056
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1518
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 3089
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 2146
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...