Válečná sezóna
- Snažení
- dendishek
- 22.02.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Má analogie k početí.
V životě nastávají situace, kdy bojujeme s úzkostmi, vnitřními bolístkami, pocity neporozuměním a s nespočtem bouřlivých emocí, které se snažíme ukočírovat. Život je totiž o tom, že se pořád něco děje, a jen málokdy tyto situace snášíme s úsměvem a lehkostí. A už vůbec to neplatí v případě, kdy stále zakopáváme o jeden a tentýž problém, který z našeho života začne dělat malé osobní peklo. To mé je smíření a přijetí neúspěchů na cestě za miminkem, a z toho vyústěné další individuální strachy.
Mírová jednání s vnitřním já a vzpourou emocí by si troufla na vyfasování Nobelovy ceny a Versailleská smlouva psaná mým srdcem by mohla hravě konkurovat té mírové, ujednané v Paříži. Obávám se však, že má osobní citová válka jen tak lehce neskončí.
Místo bojiště už je mi dobře známé. Pravidelně se přesouvá z manželské ložnice do ordinace lékaře. Bitevní pole je rozhodně příjemnější v domácím prostředí, avšak k docílení vítězství je nutné vyhledat spojence a přemístit své síly i na neznámá území k získání výhody nad nepřítelem. Generál již má naplánovanou strategii dobývání ženské pohlavní buňky. Do karet mu hrají mnohaleté zkušenosti, vyhrané bitvy, chemické podpůrné prostředky a ultrazvukové zbraně. K ruce má také několik poručíků, kteří si dokáží s vybranou buňkou pěkně pohrát a přinutit ji ke spolupráci. V případě nutnosti se je generál nebojí použít, nechává si je však zatím v záloze. Ostatní vojíni udržují válečnou administrativu a plánují harmonogram bitev. Stany oplývají zásobou výzbroje, která čeká na své zužitkování.
Jedinou generálovou nevýhodou zdá se být čas, kvalita dobývaného území a lehce zmetková munice. Čekání, až se z titěrných pulců stanou bičíkatí borci, se může rovnat třicetileté válce. To by však mohlo znamenat ztrátu územních buněk, jelikož by za tuto dlouhou dobu vyprahly a jevily o osídlení nulový zájem. A tak se čas sice nechá plynout, ale se snahou zmást nepřející osud, aby se stal naším dalším spojencem a konečným soudcem, který rozhodne v náš prospěch.
Pro všechny zúčastněné by se stal nejlepším scénářem zázrak. Jeden svalnatý, zdravý, průbojný, (klidně i pohledný) bojovník, který si prostřílí cestu skrz tvrdou a paličatou skořápku ženy, aby se z ní konečně stala matka, která zahladí stopy po krvavých a plačtivých bitvách. Žena – matka, která přestane krotit duchy a přenese se přes již prohrané bitvy, aby konečně ukončila válku.
Válečná zranění, hlavně ta na duši, jsou mnohdy neviditelná pro generála a jeho vojsko. Fyzická únava se dá oklamat relaxací a schováním do nory, kde člověk vydrží do další bitvy. Může jen přemítat o tom, zda to bude opět bitva prohraná, nebo se bude konečně rýsovat vítězství. Kdy bude ale té bitvy doopravdy konec? Jedna vyhraná bitva neznamená vyhranou válku. S pozitivním testem nic nekončí, ale většinou začíná. V podstatě teď hrajeme o takové malé předvítězství.
Po jedné cílové rovině přijde další cílová rovina. A po ní zase další a další… Počít dítě, odnosit dítě, porodit zdravé dítě, vykrmit dítě, naočkovat dítě, začlenit dítě do společnosti, vychovat dítě, uživit dítě, být dítěti příkladem, pořídit mu sourozence, a tím se znovu vrátit k bitvě o početí. Tyhle všechny milníky má každá žena zakódované uvnitř sebe, a pokud si myslí, že ne, lže sama sobě. Lišíme se pouze ve strategii, v hrdinství, v zajištění, v pomocné síle našeho okolí, v nadhledu na svět a ve víře v sama sebe.
A tímto si přiznávám, že mé strachy ze všech zmíněných milníků jsou nejen oprávněné, ale také naprosto v pořádku. Tuhle válku vyhrajeme.
Přečtěte si také
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 1117
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
Přítelův syn ubližuje mojí dceři. Výchova problémového dítěte je noční můra
- Anonymní
- 12.05.26
- 536
Po rozvodu jsem byla s Maruškou nějaký čas sama. Před dvěma lety jsem potkala Lukáše a hned jsme si padli do oka. Po pár měsících jsme spolu začali bydlet. Já mám desetiletou Marušku ve vlastní...
Přítel je finančně negramotný. Utrácí za hlouposti a já počítám každou korunu
- Anonymní
- 12.05.26
- 414
Tomáš byl vždycky člověk, který si rád dopřával. Co vydělal, to utratil. Když jsme byli jen my dva, ještě to nějak fungovalo. Já měla svůj plat a on svůj. Jenže pak se nám narodila Rozárka a já...
Ukončila jsem vztah s milencem kvůli rodině. Teď mi dělá ze života peklo
- Anonymní
- 12.05.26
- 471
Karla jsem poznala v době, kdy nám to v manželství s Petrem dost skřípalo. Byla jsem ráda, že jsem se mohla odreagovat, a mladší přítel mi navíc velmi lichotil. Jenže zatímco pro mě to byla spíš...
„Uteč, on tě zničí,“ varovala mě tchyně. Já jí ale nevěřím
- Anonymní
- 12.05.26
- 608
Vždycky jsem si myslela, že scény jako z psychothrilleru se dějí jen ve filmech. Že když potkáte násilníka, poznáte to podle jeho zlého pohledu nebo hrubého chování. Jenže Marek byl jiný. Citlivý,...
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 6234
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...
Přistihla jsem tchyni, jak se hrabe v našich věcech. A nebylo to poprvé
- Anonymní
- 11.05.26
- 5977
Myslela jsem si, že jen zbytečně plaším a některé věci si možná namlouvám. Pak jsem ale přistihla tchyni přímo při tom, jak se hrabe v našich věcech, a došlo mi, že to rozhodně nebylo poprvé. Od té...
Myslela jsem si, že je problém ve mně. Ve skutečnosti mě podváděl celé roky
- Anonymní
- 11.05.26
- 1898
Dlouho jsem si říkala, že jsem jen přecitlivělá, žárlivá a zbytečně hledám problémy tam, kde nejsou. Když jsem ale náhodou narazila na důkazy, došlo mi, že moje intuice nelhala a že jsem jen byla...
Život s rodiči v jednom domě, kteří spolu léta nemluví, se stal peklem i pro nás
- Anonymní
- 11.05.26
- 1169
Když jsem byla malá, naši se pořád hádali. Bylo mi jasné, že jednou půjdou od sebe. Jenže máme obrovský dům, do kterého by se vešly tři rodiny. A rodiče se jednoduše rozhodli, že tam zůstanou oba,...
Život na vedlejší koleji (5. díl)
- Anonymní
- 11.05.26
- 587
V úterý večer jsem před zrcadlem strávila víc času než za poslední tři roky dohromady. Zkoušela jsem si snad deset outfitů, než jsem skončila u těch černých šatů, o kterých jsem minule psala.