Válečná sezóna
- Snažení
- dendishek
- 22.02.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Má analogie k početí.
V životě nastávají situace, kdy bojujeme s úzkostmi, vnitřními bolístkami, pocity neporozuměním a s nespočtem bouřlivých emocí, které se snažíme ukočírovat. Život je totiž o tom, že se pořád něco děje, a jen málokdy tyto situace snášíme s úsměvem a lehkostí. A už vůbec to neplatí v případě, kdy stále zakopáváme o jeden a tentýž problém, který z našeho života začne dělat malé osobní peklo. To mé je smíření a přijetí neúspěchů na cestě za miminkem, a z toho vyústěné další individuální strachy.
Mírová jednání s vnitřním já a vzpourou emocí by si troufla na vyfasování Nobelovy ceny a Versailleská smlouva psaná mým srdcem by mohla hravě konkurovat té mírové, ujednané v Paříži. Obávám se však, že má osobní citová válka jen tak lehce neskončí.
Místo bojiště už je mi dobře známé. Pravidelně se přesouvá z manželské ložnice do ordinace lékaře. Bitevní pole je rozhodně příjemnější v domácím prostředí, avšak k docílení vítězství je nutné vyhledat spojence a přemístit své síly i na neznámá území k získání výhody nad nepřítelem. Generál již má naplánovanou strategii dobývání ženské pohlavní buňky. Do karet mu hrají mnohaleté zkušenosti, vyhrané bitvy, chemické podpůrné prostředky a ultrazvukové zbraně. K ruce má také několik poručíků, kteří si dokáží s vybranou buňkou pěkně pohrát a přinutit ji ke spolupráci. V případě nutnosti se je generál nebojí použít, nechává si je však zatím v záloze. Ostatní vojíni udržují válečnou administrativu a plánují harmonogram bitev. Stany oplývají zásobou výzbroje, která čeká na své zužitkování.
Jedinou generálovou nevýhodou zdá se být čas, kvalita dobývaného území a lehce zmetková munice. Čekání, až se z titěrných pulců stanou bičíkatí borci, se může rovnat třicetileté válce. To by však mohlo znamenat ztrátu územních buněk, jelikož by za tuto dlouhou dobu vyprahly a jevily o osídlení nulový zájem. A tak se čas sice nechá plynout, ale se snahou zmást nepřející osud, aby se stal naším dalším spojencem a konečným soudcem, který rozhodne v náš prospěch.
Pro všechny zúčastněné by se stal nejlepším scénářem zázrak. Jeden svalnatý, zdravý, průbojný, (klidně i pohledný) bojovník, který si prostřílí cestu skrz tvrdou a paličatou skořápku ženy, aby se z ní konečně stala matka, která zahladí stopy po krvavých a plačtivých bitvách. Žena – matka, která přestane krotit duchy a přenese se přes již prohrané bitvy, aby konečně ukončila válku.
Válečná zranění, hlavně ta na duši, jsou mnohdy neviditelná pro generála a jeho vojsko. Fyzická únava se dá oklamat relaxací a schováním do nory, kde člověk vydrží do další bitvy. Může jen přemítat o tom, zda to bude opět bitva prohraná, nebo se bude konečně rýsovat vítězství. Kdy bude ale té bitvy doopravdy konec? Jedna vyhraná bitva neznamená vyhranou válku. S pozitivním testem nic nekončí, ale většinou začíná. V podstatě teď hrajeme o takové malé předvítězství.
Po jedné cílové rovině přijde další cílová rovina. A po ní zase další a další… Počít dítě, odnosit dítě, porodit zdravé dítě, vykrmit dítě, naočkovat dítě, začlenit dítě do společnosti, vychovat dítě, uživit dítě, být dítěti příkladem, pořídit mu sourozence, a tím se znovu vrátit k bitvě o početí. Tyhle všechny milníky má každá žena zakódované uvnitř sebe, a pokud si myslí, že ne, lže sama sobě. Lišíme se pouze ve strategii, v hrdinství, v zajištění, v pomocné síle našeho okolí, v nadhledu na svět a ve víře v sama sebe.
A tímto si přiznávám, že mé strachy ze všech zmíněných milníků jsou nejen oprávněné, ale také naprosto v pořádku. Tuhle válku vyhrajeme.
Přečtěte si také
Chtěla jsem vrátit peníze za nefunkční kroužek. Odpověď vedení mě rozzuřila
- Anonymní
- 25.09.26
- 39
Na letáku to vypadalo jako naprosto dokonalá investice do budoucnosti naší dcery. Slibovali intenzivní rozvoj řeči, stimulaci kognitivních funkcí a dokonce i speciální cvičení na posílení středu...
Nechala jsem děti manželovi a odjela. Reakce mojí mámy mě zarazila
- Anonymní
- 24.09.26
- 1968
Mám dvě skvělé děti a musím říct, že na nedostatek pomoci si stěžovat nemůžu. Moje máma hlídala odjakživa velmi pravidelně a já jí za to byla vděčná. Jenže se postupně stal zvykem vzorec, který mě...
Chtěla jsem si přivydělat pronájmem pokoje. Spolubydlící si spletl byt s hotelem
- Anonymní
- 24.09.26
- 2643
Když mi letos zvedli nájem, začala jsem přemýšlet, jak si trochu ulevit. Bydlím sama ve větším bytě a jeden pokoj jsem stejně používala jen jako skladiště. Řekla jsem si, že ho nabídnu někomu, kdo...
Kroužky nám měly zpříjemnit podzim. Místo toho máme každý den závody s časem
- Anonymní
- 24.09.26
- 2655
Když se mě někdo v létě zeptal, na jaké kroužky budou děti chodit, měla jsem z toho ještě docela radost. Připadalo mi to jako hezká součást podzimu. Děti budou mít nějaké aktivity, najdou si...
Doma se pořád hádáme o peníze. Manžel prý jen vydělává a já na rodičáku utrácím
- Anonymní
- 24.09.26
- 920
Dokud jsme neměli Anežku a já chodila do práce, peníze jsme nikdy moc neřešili. Každý jsme měli svůj účet a bylo to v pohodě. Jenže na rodičovské jsem přišla o svůj příjem a co si budeme povídat,...
Pořád si stěžuju, že mi je zima. Manžel už mě prý nemůže poslouchat
- Anonymní
- 24.09.26
- 979
V poslední době je mi pořád zima. Stačí, aby se venku trochu ochladilo, a já už vytahuju mikinu. Ráno mám studené ruce, večer si beru ponožky a když sedím delší dobu na gauči, nejraději se zabalím...
Jsem organizovaná, ale iritují mě ženy, co přesypávají mouku do krabiček
- Anonymní
- 23.09.26
- 9339
Občas mám pocit, že bych potřebovala mít život víc pod kontrolou. Pak otevřu sociální sítě a vidím kuchyň, kde má někdo přesypanou mouku do nádoby s popiskem FLOUR, a okamžitě chuť organizovat svůj...
Odmítla jsem opilého šéfa. Od té doby mám v práci peklo a přemýšlím o výpovědi
- Anonymní
- 23.09.26
- 2048
Pracuji v jedné marketingové agentuře. Jsem tu už pár let a vždycky to bylo fajn. Můj šéf je sice trochu zvláštní člověk, ale vždycky jsem s ním tak nějak vycházela. A pak jsme jeli na...
Myslela jsem, že manžel chodí jen s kamarády na pivo. Pak jsem zjistila pravdu
- Anonymní
- 23.09.26
- 3060
Manžel mi roky říkal, že když jde večer ven, sedí s kamarády v hospodě. Nikdy jsem to neřešila. Máme děti, práci, hypotéku a každý občas potřebuje vypadnout z domu.
Měli jsme se nastěhovat k sobě. Po jeho návrhu uvažuji spíše o rozchodu
- Anonymní
- 23.09.26
- 12188
S přítelem jsme spolu dva roky a náš vztah fungoval do teď skvěle. Když přišla řeč na společné bydlení, přišlo mi to jako přirozený posun. Dohodli jsme se, že se přítel nastěhuje ke mně i se svým...