Válka světů

Tolerancí pro hezčí den :)

Popravdě, když jsem si přečetla námět pro tuhle soutěž, první, co mě napadlo, bylo: A SAKRA, TO ZASE BUDE VÁLKA SVĚTŮ. Rozumějte, občas se totiž podivuji tomu, jak se v diskuzích u některých deníčků dokážou mámy vzájemně napadat, urážet, prskat na sebe zlé sliny a tvrdit, že jen a jen jejich názor je ten správný. Jasně, je to částečně pochopitelné, protože (skoro) každá máma pro svoje dítě dělá to nejlepší, jenže některým z nich podle mě jejich mateřská role trošku přerostla přes hlavu a ony se pasovaly role novodobých inkvizitorek.

Musím říct, že mě naopak mateřství donutilo, abych se nad názory ostatních víc zamýšlela, a i když s nimi někdy nemusím souhlasit, v rámci možností se je snažím akceptovat a nevnucovat jim svou dokonalou ideu. Jo, asi to bude tím, že můj téměř dvouletý syn je totální svéráz, který si nenechá moc pískat, takže naše každodenní spory, kdy se mu já snažím něco zakázat a on při tom hystericky ječí na celej barák, většinou končí vzájemnou remízou, kdy si spolu dáme pusu a křupku, načež toto křehké příměří vydrží v průměru tak dvě až tři hodinky, než začne všecko nanovo.

No a teď tedy ke kojícímu tématu. Osobně patřím do skupiny, které při vyslovení slova kojení trochu zatrne hrůzou. Porod jsem neměla příliš ukázkový, takže syn se mnou nebyl hned po porodu a laktaci jsem startovala až druhý den a byla dost bídná. Syn trpěl na koliky, v šestinedělí přes den prakticky nespal a klidně prořval pět hodin v kuse. Byla jsem z toho všeho psychicky dost na dně, ale kojení jsem nechtěla vzdát. Takže jsem praktikovala asi ten nejvíc „vopruz“ způsob krmení, tj. vážení, kojení, vážení, lahvička s UM. No a samozřejmě mi přispěchaly na pomoc všecky ty super matky a odbornice se svými zaručenými radami. Moje máma, která mě a bráchu odchovala na Sunaru, mi každý den volala a radila, ať se na kojení vykašlu, že kluk brečí stejně z hladu. Jasně a proto měl 75 percentil váha vs. výška. Pediatrička, která svou dceru kojila až do šesti let (ano, v první třídě za ní jezdila do školy, aby ji o přestávce nakojila), na mě koukala jako na krkavčí matku a pokaždé, když jsem vešla do ordinace, nezapomněla se zeptat: „Tak co, kojíte? A kolik?“ Mám dojem, že by se mně zeptala i ve chvíli, kdybych tam přišla s tím, že má syn zlomenou ruku. Laktační poradkyně mi radila, abych syna prakticky neustále kojila, popř. podávala UM pomocí suplementoru. No, když ono se dost těžko nonstop kojí, když musíte s dítětem skákat na balonu, aby alespoň na 20 minut zabralo. A všechny tyhle „rádkyně“ mě vlastně ujišťovaly v tom, že to, co dělám, dělám špatně.

Naštěstí jsem měla velkou podporu v manželovi a mých dvou kamarádkách. Ti všichni mi tvrdili: „Ty seš jeho máma a jen vy dva víte, co je pro vás nejlepší.“ Takže nakonec jsem o tom se svou mámou přestala diskutovat, změnila jsem pediatričku a nad některými „zaručenými“ radami a informacemi z Laktační ligy se přestala rozčilovat. Kojení a dokrmování UM jsme praktikovali do pátého měsíce, pak se syn sám odstavil a upřímně, já si docela oddychla.

Můj názor na kojení? Samozřejmě, pokud to jde, matka i dítě jsou psychicky i fyzicky v pořádku, tak je to ten nejlepší způsob výživy. Na druhou stranu je podle mě nesmysl, aby byl na matky vyvíjen tlak, aby své dítě kojily za každou cenu. Někdy to zkrátka nejde a nemyslím tím jen ze zdravotních důvodů. Pokud matka ukončí laktaci proto, aby mohla co nejdříve nastoupit do práce, popř. jí např. vidina kojení není příjemná, neměla by za to být veřejně pranýřována. Jasně, myslet si o tom můžu cokoli, popř. jí můžu i nějakou slušnou formou naznačit nebo říct, že na to mám jiný názor, ale rozhodně bych ji neměla hned hodit do škatulky krkavčí matka.

Zkrátka, tímhle deníčkem jsem chtěla poukázat na to, že občas není na škodu se předtím, než člověk vyplodí nějaký absolutně nesouhlasný nebo odsuzující názor, zamyslet nad tím, jestli není pravda nebo správně řešení někde uprostřed. Vždyť každá máma a její dítě jsou naprostý originální jednotka a univerzální a zaručený manuál na její správný chod prostě neexistuje.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
PenelopaW
2979
14.5.19 03:43

Stylově přečteno při kojení :).
Hezky napsané a s ohledem na probíhající deníčkové diskuse bohužel chápu i anonym… Díky, mně to před čtvrtou ranní o něco hezčí den udělalo :).
Jinak gratuluji, že Vám doma vydrží klid zbraní tak dlouho, u nás to jsou tak dvě minuty. To je taky taková válka světů : D.

Příspěvek upraven 14.05.19 v 03:45

  • načítám...
  • Zmínit
finduska
14.5.19 08:46
:potlesk: :potlesk:
  • Upravit
VeruMar
1504
14.5.19 09:12

Krasne a pravdive napsane. To si snad vytetuju na celo… :lol: Kdyz mi vsichni volali a gratulovali, snad driv nez na vahu a miru se ptali, „Tak co, kojis?“ a jeste horsi byl dovetek: "Nee?? Jakto?! Neslo to, vid, no jo no, co se da delat, tak holt bude po UM vic nemocna… " 8o :pocitac: :pocitac: :pocitac: jako tolik jsem se nenabrecela za celej zivot, jako po nekolika takovych vetach… :roll: :zed: a to jsem ani nezacala kojit, mam tak citlive bradavky, ze si na ne nemuzu sahnout ani ja, natoz aby mi je cucala Jula. A vysvetlujte jim, proc nekojite… :nevim: Sice jsem to obrecela uz na sale, kdyz mi chtela vzit sestra bradavku k prilozeni, tak jsem tak ucukla, ze jsem se prastila do hlavy o druhou stranu postele, ale dr.me ujistovala, ze teda bude lepsi ani nezacinat, nez po par dnech zastavovat laktaci s brekem a bolesti… Jula je uz 3 mesice na UM, spokojene papka a zatim nemela ani poradnou rymu.

  • načítám...
  • Zmínit
fia80
3265
14.5.19 11:49

@VeruMar obě dvě děti byly kojené a obě byly celkem hodně nemocné než si zvládly vybudovat imunitu. Nejšílenější to bylo po nástupu do školky. Ve 3 měsících se dítě k bacilům moc nedostane, pokud nemá staršího sourozence.

Takže je jedno, zda jsou děti kojené nebo na UM - imunitu si musí vybudovat všechny.

  • načítám...
  • Zmínit
welovefashion
7228
14.5.19 12:23

:hug: hezké a milé.

já fakt netuším, kde to žijete, že vás pomalu kamenují za to, že nekojíte, nebo to nejde, tak jak by mělo…
Měla jsem problémy u všech 3 dětí, s UM jsem z nemocnice odcházela u všech, kojila jsem všechny částečně, dokud jsem měla fyzické síly, pak jsem to vzdala…paradoxně 3. na kojení/UM vydržela nejdéle, ale jelikož jsem měla již 2 děti, mléka málo, tak jsem to řešila trošku jinak než že bych kojila od rána do večera (musela jsem tu fungovat i pro ty 2 další děti), takže jsem ráno nakojila, to jí vydrželo asi hodinu, než začala řvát, takže pak dostala UM, to zvládla tak 3-4 hodiny, pak zase kojení, za hodinu opět UM, pak 3-4 hodiny klid znovu kojení atd., dokonce jsem se občas i 5 hodin v kuse vyspala, po 3 měsících už začala řvát hned po kojení, takže jí to už nic nedávalo, tak jsem skončila… opravdu mi to za ty nervy nestojí…

nikdo mi ale nikdy neříkal, že budu mít nemocnější dítě, nebo at se víc snažim, nebo jiné podobné rady, nebo možná to říkali takový způsobem, že to šlo mimo mě :-) ale fakt si to nepamatuju ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Štrample obecná
707
14.5.19 13:34

Moc hezky napsáno, především to, že každá dvojice matka - dítě je naprostý unikát a neexistuje univerzální řešení toho, jak to má mezi nimi fungovat. :potlesk:
Neodsuzuju ani „sunarové“ matky ani kojičky do 6 let. Já s dcerou jsme byly spíše ten druhý případ - kojena do 3,5 let, ze školky jsem ji brala po obědě na druhý oběd - mlíčko :mrgreen: A taky jsme si s tím docela užily. Jeden pan doktor mi dokonce řekl, že tím můžu ovlivnit její sexuální orientaci 8o Jedna část rodiny taky valila oči, když 3-letá dcera řekla, že jí nejvíc chutná mlíčko od mamky.
Dokud jsem řešila, co si myslí ostatní, byly pořád nějaké problémy. Až když jsem pochopila přesně to, co je tady napsáno, najednou se dalo všechno do pohody.
Příští dítě budu kojit přesně tak dlouho a tak často, jak nám to bude vyhovovat zcela drze bez ohledu na názory babiček, tetiček, doktorů, zdravotních sestřiček, laktačních poradkyň, sousedek a jiných rádkyň, které to bezesporu myslí dobře, ale ony to prostě necítí. My mámy to máme dáno intuitivně - víme, co je správně, jen to nesmíme potlačovat.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
14.5.19 14:07

Všem moc děkuju za milé komentáře. Přesně tak to bylo myšleno - ať si to každá máma a její dítě zařídí tak, jak jim to vyhovuje, ale hlavně, ať se z ní pak nestane chodící encyklopedie mateřství, která terorizuje všechny kolem. Není to jen o kojení, ono těch,,ožehavých" témat je daleko víc. Namátkou, papírovky vs. látkovky, příkrmy ve skleničkách vs. domácí, pití sladit vs. nesladit… Pokud můžu mluvit za sebe a syna, tak můj Tomi byl od plenek příšernej žrout, mých 50 ml mlíka si dal vždycky jako aperitivek a pak se docucnul UM. Stačilo, aby si jen malinko učůrnul a už řval jako tur, takže u nás (vzhledem k tomu, že nemáme sušičku) vyhrály papírovky. Příkrmy do něj padaly jako Němci do krytu, takže nebyl důvod, abych nevařila domácí. Ale třeba kamarádce dcerka od začátku jen uďobávala po lžičkách, takže než aby stála půl dne u plotny a pak celou porci vyhodila, prostě ji v DMku první měsíce tu mrkev kupovala ve skle, než se holka rozjedla. Na druhou stranu jí v naprosté pohodě pila vodu a neslazené čaje. To náš mladej pán vyžadoval ovocné džusy, vodu loknul a vyplivnul. Postupem času jsme se dopracovali k tomu, že jsme mu ty džusy řezaly hodně vodou, cca 50 ml na 200 ml vody. A světe div se, v 18. měsících se začal sám dožadovat jen čisté vody. Suma sumárum, zatím se nezdá, že by můj syn, nebo kamarádčina dcera měly nějaké výrazné defekty jak na těle, tak na duši. Takže snad jsem já, ani kamarádka neudělaly nějakou hroznou věc, která by je do konce života poznamenala :mrgreen:

Příspěvek upraven 14.05.19 v 14:40

  • Upravit
Anonymní
14.5.19 14:21

@VeruMar Chápu, že jste ještě hodně brzo od porodu a zástavy laktace, takže vás to ještě může dost trápit. Nicméně, počkejte za pár měsíců. Příjdou první příkrmy, první krůčky a první pády - to je teprve legrace :lol: Na nějakou zástavu laktace budete jen s úsměvem vzpomínat ;)

  • Upravit
Medičkaa
664
14.5.19 20:58

Hezky napsáno :) já tedy kojím ale i tak jsem si vyslechla od všeznalých známých a kamarádek že to dělám blbě atd… nechápu proč mají lidé potřebu cpát lidem svoje názory na věci do kterých jim nic není :(

  • načítám...
  • Zmínit
petruska113
1426
14.5.19 21:09

Krásné napsané vždy jsem si přála plně kojit ale ani u jednoho ditka se mi nepodařilo. u první dcery jsem měla laktacni psychozu, u druhého jsem se fakt snažila malej se prisal dvakrát potahnul a usnul takže odpojit počkat až se vzbudí za pár minut a začít znovu, prsa se mi nenalejvaly dřív jak za tři hodiny a dokad nebyly plne k prasknutí malý se nenajedl musela jsem dokrmovat kvůli tomu že hubnul. nejvic mě privadely k šílenství věty neexistuje ženská která by nemohla kojit co já jsem se naplakala kvůli téhle větě připadala jsem si si jak neschopná matka, ani laktacni poradkyně nebyla schopna mi pomoct takže jsem 7 měsíců kojila a pak vždy dokrmila. chtela bych zažít ten pocit vytáhnout prso dítě se za 10 min naji a je spokojene a pribejva na váze. Snad se mi to teď na potřetí povede ale už mám v zásobě lahvicky tak nějak počítám že me všechny děti jsou z jednoho těsta :lol: omlouvám se za pravopis ziju v zahraničí a telefon nezná češtinu a furt opravuje

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
14.5.19 22:03

@petruska113 Mě zase dováděla k šílenství věta:,,Málo mléka neexistuje. Mléko buď je, nebo není." Prd, velebnosti :D Já jsem mohla tahat, resp. malej mi tahal mlíko až z paty a nejvíc jsme dali tak půl litru za den. Tohle množství jsme si drželi celkem dlouho, +/- čtyři měsíce. Pak jsme najeli na příkrmy, syn usoudil, že už je asi velkej kluk a postupně se mi nenásilně odstavil. A když tohle téma nenápadně nadhodím na písku, nebo při pokecu s jinejma mámama, tak zjišťuju, že dost z nich praktikovalo nějakej podobnej systém kojení + dokrm :P.

Příspěvek upraven 14.05.19 v 22:22

  • Upravit
petruska113
1426
14.5.19 22:46

Ano taky častá věta anebo není možné že dítě po tvém mléku nepribira to je špatná technika kojení a pak přijde poradkyně z laktacni ligy a říká že technika kojení je ok takže dodnes nevím kde udelali soudruzi s NDR chybu nikdo mi nebyl schopný říct proč se mi prsa nenalejvaly, dřív jak za tři hodiny i když jsem prikladala extrémně často, pak za 40 min vytáhl obě prsa a ještě prikrm takže jsem měla asi mléka málo ale absolute u mě selhala metoda cim víc prikladas tím víc mléka se tvoří moje prsa mají holt svou hlavu a víc mléka tedy nebylo ani kdybych se na hlavu stavěla

  • načítám...
  • Zmínit
warita
21593
15.5.19 10:53

@VeruMar uplne to stejne tady. Vpacene citlive bradavky. Laktacni mi je rvala nasilim ven, ohradila jsem se, ze to boli, dostala jsem sprdaka, ze mam nefunkcni prsa a o tom ji nikdo nic nerekl, popadla miminko a odkracela pryc.

Po 3h prisla jina laktacni, prinesla kloboucky, to moc nefungoalo, mala se odmitala prisat. Laktacni byla hodna, klidna, vyrovnana zenska a na rovinu mi rekla, ze je to samozrejme moje rozhodnuti, ale ze ona by radila ukoncit laktaci. Ze mi dobre radi, protoze ja nejsem ten typ, co by jeste za tyden kojil a ukoncovat rozbehlou laktaci neni zadna sranda.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
15.5.19 20:19

Před sedmi měsíci se mi narodila dcera, kojení celkem šlo, sice jsem odsavala a kojila a odsavala a pořád dokola, ale dcera byla krmena jen mým mlékem. Potom, když bylo dceři 6 týdnu, tak můj nejstarší syn onemocněl cukrovkou a byl měsíc a půl v nemocnici a byl konec s kojením, lítala jsem mezi spitalem, babičkou co hlídala malou, školkou a domovem, stres vykonal své. Teď je malá jen na UM a ačkoliv má dva starší školkou a školou povinné bráchy, moc nemarodi, je šikovná. Co jsem ale chtěla říct je, že jsem si taky vyslechla plno soudu a nevyzadanych rad a dost jsem si pobrecela kvůli nekojeni.

  • Upravit
janickaIII
10651
15.5.19 22:02

Moc hezky napsané. A souhlasím, dnešní velký tlak na matky, aby kojily je šílený a ženy jen ještě víc stresuje. Spousta žen by kojilo naprosto přirozeně, když by kolem toho nebyl takový humbuk. Snad v největším stresu jsem byla, když mi stále nešlo rozjet laktaci a zvažovali jsme UM, a nikde jsem nemohla sehnat odborné informace o kvalitě jednotlivých UM č. 1. Nechápu, kdo vymyslel, že se nesmí inzerovat UM č.1.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
15.5.19 22:39

Přesně, jak tady píšete. Na jednu stranu do žen valí, jak je kojení přirozený, brnkačka, kterou každá zvládne s prstem v nose. Na druhou stranu, pokud vám hned na porodním sále nezačne stříkat mlíko i ušima, tak se okolo vás strhne hotová apokalypsa - kojte pořád, když nekojíte, odsávejte, máte špatnou techniku, zkusíme suplementor a tu hadičku od něj vám nalepíme na prsa 8o Proč prostě někdo normálně neřekne:,,Heleďte, každá to má jinak. Některá kojí bez problémů, některá s tím sakra bojuje. Tak se připravte na to, že můžete patřit do tý druhý skupiny. Snažte se, je fajn, když to nakonec klapne, ale nelámejte to přes koleno." Já jsem něco podobného slyšela jen od svojí gynekoložky před porodem. Předpokládám, že totiž zažila několik případů, kdy k ní na poporodní prohlídku přišly fyzicky a psychicky vyšťavené trosky místo spokojených a usměvavých matek.
Vzkaz pro anonymní slunečnici: Co na to říct? Některý lidi jsou prostě kreténi!!! Kašlete na ně. Držím vám palce, ať se situace se synem co nejdřív ustálí a ať vám všechny děti dělají jen radost :srdce:

  • Upravit
Anonymní
19.5.19 16:05

Ja jsem kojila 3týdny a i tak krátká doba byla pro mě utrpení…Prostě mi kojení vždy prišlo uchylne,…po porodu už ne uchylne ale stejně se to ve mě pralo a nebylo to pro mě psych. příjemné :roll: ale teda nikdo, kromě dvou kamaradek od mé mamky, kdy jedna do mé valila už co sem porodila at hlavně kojim! a druhá že jedno jeji dite bylo nekojene a prošlo si rakovinou…tak mi nikdo za to nenadaval.

  • Upravit
Vložit nový komentář