Nejsou Vánoce, ale štědrovečerní dárek nám dělá samou radost
- Porod
- Beverlyn
- 24.05.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, jak se narodil náš malý zázrak na Štědrý den.
Začalo to k večeru dne 22.12.2014, kdy mi začaly bolesti v podbřišku po 5 minutách. Pro mě, jako prvorodičku, to byly veliké bolesti a myslela jsem si, že už to je ono. Zkoušela jsem sprchu, vanu a bolesti nepřestávaly. Tak jsme jeli do porodnice, aby mě zkontrolovali.
Udělali mi monitor a základní vyšetření, kde mi řekli, že jsem otevřená na prst a na monitoru bylo i vidět, že se „něco“ děje. Tak si mě tam na 24 hodin chtěli nechat. Celou noc jsem nespala a i jsem dostala injekci na bolest, ale paní sestřička mi ji píchla nějak špatně do svalu, že mi tam asi ještě rok po porodu zůstávala boulička. Injekce na bolest samozřejmě nezabrala.
Ráno (23.12.2014) na vizitě jsem byla otevřená stále pouze na prst a bylo mi řečeno, že to jsou nejspíš poslíčci, ale že mě pustí další den (24.12.2014) dopoledne domů.
Tak jsem se začala těšit, že si užiji Štědrý den s rodinou. Přes den (23.12.2014) jsem už bolesti samozřejmě neměla. Okolo půl druhé ráno (24.12.2014) jsem šla na záchod (to zrovna šla spolubydlící rodit na porodní sál a mám takový pocit, že tím dcerku celkem navnadila
) a na záchodě jsem si všimla, že ze mě něco vytéká na vložku (taková zakalená voda), tak jsem si šla za sestřičkou ověřit, jestli to je plodová voda, a doopravdy to byla plodová voda.
Od půl třetí ráno jsem měla bolesti po 5–6 minutách a otevírala jsem se děsně pomalu. Chodila jsem, sprchovala se a když ta bolest nešla vydržet, tak jsem si sedla v chodbě na židličku a prodýchávala kontrakce. Ke konci už jsem ani chodit nemohla a jen jsem seděla. To už byly kontrakce po 4–5 minutách a kolem sedmé ráno už byly po 2–3 minutách.
Manžel přijel v půl deváté do porodnice za mnou (celou noc byl na noční v práci), bolesti pokračovaly (měla jsem je už po 1–2 minutách – mimochodem já měla bolesti tak, že jsem měla jednu třeba delší pauzu mezi kontrakcemi a pak následovaly třeba 3 opravdu silné kontrakce). Sestřička mi udělala vyšetření a zjistila, že už jsem na 4 cm otevřená, pak mi udělala monitor a odvedla nás s manželem na porodní sál.
Na porodním sále mi udělali klystýr a měla jsem hodinu na to se uvolnit – střídala jsem sprchu a wc. Na balon jsem si ani nedokázala sednout, jak velké jsem měla bolesti. Pak jsem šla už rovnou na kozu a tam se opět čekalo, až se dostatečně otevřu, na sále mi píchli zbytek plodové vody a dostala jsem do kanyly oxytocin na urychlení stahů dělohy a něco na zmírnění bolesti (opět injekce).
Když jsem byla otevřená na 8 cm, tak jsem dostala takové kontrakce, které už nepřestávaly, žádná pauza a prostě jen dlouhá kontrakce (to jsem myslela, že už umřu, jak už se mi chtělo tlačit a nemohla jsem!). Potom to došlo už do takového stádia, že jsem to prostě nemohla vydržet, tak jsem poprosila manžela, ať pro někoho dojde, že už to nezvládnu, a šlo se na věc.
Tlačení už šlo jedna báseň. To vám byla taková úleva.
Řekla bych, že tak na 10. zatlačení byla naše dcerka (3 830 g a 49 cm) venku v 11:32.
Roztržená jsem byla jen na 3 stehy (stehy byly spíše kosmetické). Po porodu mi dali Nikolku na bříško. Porod tedy trval celkem 10 hodin (od kapání plodové vody). Manžel stříhal pupeční šňůru a šel se sestřičkou dcerku zvážit a přeměřit. Pak jsme měli 2 hodiny na porodním sále jen pro sebe. Pak si vzali Nikolku na pár hodin na prohřátí a nosili mi ji jen na kojení. A okolo 18. hodiny jsem ji pak měla už pořád u sebe.
Většina prvorodiček nezná bolesti při stahování dělohy, ale já je měla! Takže jsem první 3 dny celkem trpěla.
Přítel mi byl u porodu tou největší oporou a bez něho bych to nedokázala. ![]()
Přečtěte si také
„Trestáš vlastní děti!“ Vyčítá mi rodina, že jsem omezila kontakt s babičkou
- Anonymní
- 30.08.26
- 5859
U vlastní mámy člověk tak nějak automaticky čeká, že bude stát na jeho straně. Jenže já jsem zjistila, že někdy může být největší problém právě to, když vlastní rodina odmítne přijmout, že už...
Ženská v metru odmítla pustit mé tří leté dítě. Oba jsme skončili na podlaze
- Anonymní
- 30.08.26
- 8236
Vždycky si říkám, že svého syna naučím slušnému chování. Naštěstí můj muž je hotový gentleman a tak má to nejdůležitější stále před očima. Svůj vzor. Jsem za to neskutečně ráda, protože vidím, že k...
Rodiče Mileny (22) se jí smáli, že chodí na terapii. Teď se diví, jak se změnila
- Anonymní
- 30.08.26
- 3755
„Takže ty vážně chodíš k psychologovi?“ zeptala se Milenina máma a začala se smát. Její táta se přidal. Pro ně byla terapie něco pro lidi, kteří si neumějí poradit sami. Milena tehdy raději mlčela....
Myslela jsem, že až děti vyrostou, budu mít konečně svůj život. Spletla jsem se
- Anonymní
- 30.08.26
- 3907
Rodičovství mě vždycky bavilo a naplňovalo. Přesto jsem se, jak děti rostly, těšila na chvíli, kdy se osamostatní a já budu mít zase víc času na svůj vlastní život. Vždycky jsem měla hodně koníčků,...
Syn si nechal propíchnout ucho. Sousedky se mě začaly ptát, jestli je gay
- Anonymní
- 30.08.26
- 476
Můj syn byl na letní brigádě v Anglii. Odjel tam skoro na dva měsíce a mě to nevadilo. Říkala jsem si, že aspoň se osamostatní a získá zkušenosti. Když se vrátil, překvapil mě novou ozdobou....
„Viď, že máš babičku raději než maminku,“ tchyně si nárokuje mou roli
- Anonymní
- 29.08.26
- 9170
S tchyní Vlastou jsme nikdy neměly ideální vztah, ale co se narodil malý Šimonek, přerostlo to v noční můru. Vždycky jsem si přála, aby měli hezký vztah, jenže z našich návštěv u ní se stala...
Koupila jsem dceři svačinu z mekáče, od té doby to mám na talíři
- Anonymní
- 29.08.26
- 2461
Nejsem žádná bio matka, ale ani nejsem člověk, který by své děti dopoval cukry a nezdravými polotovary. Jsem obyčejná ženská, která jednou ráno zapomněla, že dcera má mít s sebou svačinu na výlet a...
Manžel mi vyčítá rodičák. Prý jsem doma a nic nedělám
- Anonymní
- 29.08.26
- 3279
Jsem na rodičovské s dvouletým synem a čtyřměsíční dcerou. Dny mám plné krmení, uspávání, vaření, prádla a věčného uklízení něčeho, co se za deset minut znovu rozsype. Manžel ale vidí hlavně to, že...
Můj syn není žádné problémové dítě. Pak mi ve školce nabídli asistenta
- Anonymní
- 29.08.26
- 5958
Školka se blíží a s tím i moje přemýšlení nad tím, že mi paní učitelka několikrát řekla, že by můj čtyřletý Davídek potřeboval asistenta. Je jiný než ostatní děti, straní se jim, skoro nemluví, má...
Hraju si s dětmi v písku. Ostatní mámy mají konečně klid
- Anonymní
- 29.08.26
- 4340
My, mámy malých dětí, jsme na hřištích pořád. Který typ jste vy? Máma na lavičce nebo máma v písku?