Nejsou Vánoce, ale štědrovečerní dárek nám dělá samou radost
- Porod
- Beverlyn
- 24.05.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, jak se narodil náš malý zázrak na Štědrý den.
Začalo to k večeru dne 22.12.2014, kdy mi začaly bolesti v podbřišku po 5 minutách. Pro mě, jako prvorodičku, to byly veliké bolesti a myslela jsem si, že už to je ono. Zkoušela jsem sprchu, vanu a bolesti nepřestávaly. Tak jsme jeli do porodnice, aby mě zkontrolovali.
Udělali mi monitor a základní vyšetření, kde mi řekli, že jsem otevřená na prst a na monitoru bylo i vidět, že se „něco“ děje. Tak si mě tam na 24 hodin chtěli nechat. Celou noc jsem nespala a i jsem dostala injekci na bolest, ale paní sestřička mi ji píchla nějak špatně do svalu, že mi tam asi ještě rok po porodu zůstávala boulička. Injekce na bolest samozřejmě nezabrala.
Ráno (23.12.2014) na vizitě jsem byla otevřená stále pouze na prst a bylo mi řečeno, že to jsou nejspíš poslíčci, ale že mě pustí další den (24.12.2014) dopoledne domů.
Tak jsem se začala těšit, že si užiji Štědrý den s rodinou. Přes den (23.12.2014) jsem už bolesti samozřejmě neměla. Okolo půl druhé ráno (24.12.2014) jsem šla na záchod (to zrovna šla spolubydlící rodit na porodní sál a mám takový pocit, že tím dcerku celkem navnadila
) a na záchodě jsem si všimla, že ze mě něco vytéká na vložku (taková zakalená voda), tak jsem si šla za sestřičkou ověřit, jestli to je plodová voda, a doopravdy to byla plodová voda.
Od půl třetí ráno jsem měla bolesti po 5–6 minutách a otevírala jsem se děsně pomalu. Chodila jsem, sprchovala se a když ta bolest nešla vydržet, tak jsem si sedla v chodbě na židličku a prodýchávala kontrakce. Ke konci už jsem ani chodit nemohla a jen jsem seděla. To už byly kontrakce po 4–5 minutách a kolem sedmé ráno už byly po 2–3 minutách.
Manžel přijel v půl deváté do porodnice za mnou (celou noc byl na noční v práci), bolesti pokračovaly (měla jsem je už po 1–2 minutách – mimochodem já měla bolesti tak, že jsem měla jednu třeba delší pauzu mezi kontrakcemi a pak následovaly třeba 3 opravdu silné kontrakce). Sestřička mi udělala vyšetření a zjistila, že už jsem na 4 cm otevřená, pak mi udělala monitor a odvedla nás s manželem na porodní sál.
Na porodním sále mi udělali klystýr a měla jsem hodinu na to se uvolnit – střídala jsem sprchu a wc. Na balon jsem si ani nedokázala sednout, jak velké jsem měla bolesti. Pak jsem šla už rovnou na kozu a tam se opět čekalo, až se dostatečně otevřu, na sále mi píchli zbytek plodové vody a dostala jsem do kanyly oxytocin na urychlení stahů dělohy a něco na zmírnění bolesti (opět injekce).
Když jsem byla otevřená na 8 cm, tak jsem dostala takové kontrakce, které už nepřestávaly, žádná pauza a prostě jen dlouhá kontrakce (to jsem myslela, že už umřu, jak už se mi chtělo tlačit a nemohla jsem!). Potom to došlo už do takového stádia, že jsem to prostě nemohla vydržet, tak jsem poprosila manžela, ať pro někoho dojde, že už to nezvládnu, a šlo se na věc.
Tlačení už šlo jedna báseň. To vám byla taková úleva.
Řekla bych, že tak na 10. zatlačení byla naše dcerka (3 830 g a 49 cm) venku v 11:32.
Roztržená jsem byla jen na 3 stehy (stehy byly spíše kosmetické). Po porodu mi dali Nikolku na bříško. Porod tedy trval celkem 10 hodin (od kapání plodové vody). Manžel stříhal pupeční šňůru a šel se sestřičkou dcerku zvážit a přeměřit. Pak jsme měli 2 hodiny na porodním sále jen pro sebe. Pak si vzali Nikolku na pár hodin na prohřátí a nosili mi ji jen na kojení. A okolo 18. hodiny jsem ji pak měla už pořád u sebe.
Většina prvorodiček nezná bolesti při stahování dělohy, ale já je měla! Takže jsem první 3 dny celkem trpěla.
Přítel mi byl u porodu tou největší oporou a bez něho bych to nedokázala. ![]()
Přečtěte si také
Měli jsme vztah ve třech. Když jsem nakonec otěhotněla, zůstala jsem sama
- Anonymní
- 27.10.26
- 701
Když jsem jim oznámila, že jsem těhotná, partner mě objal, ale Klára se zvedla od stolu a odešla do koupelny. Tehdy jsem ještě netušila, že za pár týdnů budu sedět sama v bytě, dívat se na...
Pomohla jsem kolegyni v nouzi. Ona pak mou práci prezentovala jako vlastní
- Anonymní
- 27.10.26
- 294
Když vás někdy kolega v práci poprosí o laskavost, obvykle v tom nehledáte zradu. Uděláte to s úsměvem a v duchu si říkáte, že v tom přece plaveme všichni společně. Jenže pak narazíte na člověka,...
„To u přijímaček nebude.“ Syn je v devítce a ostatní předměty už neřeší
- Anonymní
- 27.10.26
- 258
Devátá třída sotva začala a můj syn už má jasno v tom, čemu se bude věnovat. Češtině a matematice. Když přinesl špatnou známku z dějepisu, vysvětlil mi, že ten teď není důležitý. Chtěla jsem mu...
Přisedl si ke mně ten nejhezčí kluk z celé konzervatoře. Jediná věta mě zničila
- Anonymní
- 27.10.26
- 1812
Od září jsem hrdou studentkou Pražské konzervatoře, konkrétně oddělení Klasického zpěvu. A řeknu vám, je to celkem prestižní záležitost, co si budeme nalhávat. Člověk má takový ten hřejivý pocit,...
Manželka začala dostávat květiny. Nevěděla od koho
- Lavi.P
- 27.10.26
- 423
První kytice přišla ve středu. Velká, krásná a s malým vzkazem, ve kterém stálo jen pár slov o tom, že některé věci stojí za to chránit. Manželka vypadala překvapeně a tvrdila, že vůbec netuší, kdo...
Upozornila jsem slečnu, ať uklidí po svém psovi. Její reakce mě dorazila
- Anonymní
- 26.10.26
- 4970
Jsem pejskařka a moc dobře vím, že k venčení patří nejen radost, ale také povinnosti. Sáčky na psí exkrementy nosím vždycky s sebou a ani ve snu by mě nenapadlo nechat po svých psech nadílku na...
Exmanžel se mi odmítá vystěhovat z domu. Po pěti letech mi došla trpělivost
- Anonymní
- 26.10.26
- 3703
Myslela jsem si, že rozvodem všechno skončí. Jenže uběhlo pět let a můj „drahý“ ex je pořád nasáčkovaný v mém domě. Nejdřív mi ho bylo líto, pak se občas hodil na nějakou práci kolem domu. Jenže...
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 2045
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 5074
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 1651
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....