Vánoční víkend
Bývá tu mnoho deníčků. Smutných, ale především těch veselých. Tenhle bude svým způsobem trochu jiný, nepíše ho maminka, ale budoucí tatínek. Tatínek, který se už nemůže dočkat. A protože má v posledních letech sklony k psaní na internetu (i když mu to nejde), rozhodl se o něj podělit. Ve verzi pro internet jsou upraveny některé části tak, aby byl dostatečně anonymní, alespoň prozatím.
Sobota, 24. prosince 2011
Vánoce. Slovo, které je téměř synonymem pro klid, rodinnou pohodu a pohádky. Tedy tak je alespoň definuje všeznalý Google. My všichni máme tuhle definici zarytou hluboko v mysli od dob, kdy jsme sami netrpělivě hltali sváteční večeři a toužebně očekávali radostné zacinkání ze zamčeného obýváku. Ano, Vánoce jsou skutečně spojeny s tím vším, ale až na jednu drobnost. V sedmém století, kdy se začaly slavit, lidé neznali hypermarkety ani marketing. Mnohým z nás tak při vyslovení onoho slova už od konce léta začínají pomalu vstávat vlasy na hlavě hrůzou.
Pokud bych měl někam napsat definici Vánoc, pak by to nejspíše byla tato slova: fronty, vydýchaný vzduch a SUPER SLEVY. Přiznám se bez mučení, že dárky jsem vždy začínal řešit až v okamžiku, kdy jsem v kalendáři při pohledu na aktuální datum viděl i onu čtyřiadvacítku. Zlaté časy dětství, kdy stačilo v onen sváteční den ráno vyrazit do nejbližší prodejny „Vše za 39“. Jé, to je ale krásná váza, ta se bude mámě líbit…
Časy se ale mění a tak je letos vše jinak
První Vánoce se stříbrným kroužkem na ruce (no stříbro, jak jedním slovem popsat chirurgickou ocel?), první Vánoce v novém bydlení v jedné větší vesničce a po několika letech také s rodiči. To ale není to hlavní, proč jsou letošní svátky jiné. Jsou totiž první od té doby, co jsme v červenci objevili dvě čárky. Ano, přesně TY čárky! Upřímně tedy dvě zrovna nebyly, bylo jich alespoň dvacet, ale proč ne. Ať z té naší radosti něco má také farmaceutický průmysl.
Všichni tedy jistě pochopí, že letošní výběr dárků pod stromeček byl vcelku jasný. Většina má na sobě visačku s velikostí 56 nebo alespoň hrají ukolébavku či svítí. Stejně je to zvláštní pocit, rozbalovat pod stromečkem dárek a snad poprvé v životě se radovat z toho měkkého. Ano, byly to ponožky, jenže do těchhle bych sotva oblékl jeden prst. To je tak roztomilé…
Ten největší dárek (nejen svými rozměry) stál vedle stromečku – nový X-lander XA v barvě Volcano. Ještě v pátek dopoledne to nevypadalo moc optimisticky, místo vyhrazené pro tuhle vytuněnou káru zelo prázdnotou. A to jsem strávil dlouhou dobu rozvěšováním prskavek tak, aby se nám kočárek nerozzářil dříve než v dubnu. Jen ten telefon stále ne a ne zazvonit. To čekání bylo nekonečné, stejně jako před pětadvaceti lety, kdy jsem raději dobrovolně myl nádobí a uklízel, jen aby to do TOHO večera rychle uteklo.
Kolem desáté jsem to nevydržel a naše budoucí maminka šla telefonovat. Zčásti proto, že v prodejně mají jen do 14 hodin, tak abychom to stíhali a částečně také trošku ze sobeckosti. Od rána se na mě z kuchyňské linky dívala láhev punče a připravené pomeranče, z druhé strany pak klíče od auta. V jedenáct bylo rozhodnuto! Láhev si o pár hodin prodlouží svůj život a jede se do Kolína. Jede se pro vysněný kočárek.
On ten den byl vůbec celý takový zvláštní. Jeli jsem pro vysněný a rozhodně námi oběma nejočekávanější vánoční dárek a přitom se celou cestu z autorádia ozýval přímý přenos z pohřbu prvního českého prezidenta. Toho jsme přesně ve dvanáct hodin uctili minutou ticha někde na polní cestě u Čáslavi a jelo se dál. Následovalo už jen menší divadlo při prvním nakládání kočárku do kufru, ale naštěstí se dílo zdařilo. Díky asistenci mé ženušky a rozhodně také díky vynálezci rychloupínání koleček.
Štědrý večer jsem popisoval už zezačátku, takže jen ve stručnosti. Amička nebyla jediná, na koho si Ježíšek vzpomněl. Já se radoval z nového příslušenství do auta, zatímco naše kulaťoučká maminka si pod stromečkem rozbalila perličkovou koupel Bublík. Když nad tím tak přemýšlím, ten dárek je vlastně i pro Amičku. Minimálně pro příští čtyři měsíce. Ale tatínek také nepohrdne. Obzvlášť, když ten zázračný strojek umí i vyhřívání a možná tak trochu uleví našemu super malému boileru od nadávek, kterými ho častujeme hned po té, co vlezeme do vany a on se rozhodne, že teplé vody už bylo dost.
Musím se pochlubit. Jaký dárek miminku asi může vybrat tatínek, který má oblibu v moderní technice a ještě ke všemu je původně elektrikář? Ano, máme doma kolotoč nad postýlku, který snad pochází z příštího století. Hraje, svítí, točí se, promítá nebe a má dálkové ovládání. Pokud někdy uvidíte dva dospělé lidi, jak sedí pod vánočním stromečkem a hlasitě brečí a křičí, nemusí to být klienti nějakého ústavu, propuštění na svátky domů. To pouze budoucí rodiče zkoušejí jednu vychytávku kolotoče – funkci reagující na pláč.
A ještě jeden postřeh. Konečně mám jistotu v tom, co mi celý týden vrtalo hlavou. Držák lahvičky na rukojeti kočárku je kompatibilní (fuj, to je slovo) s mým novým termohrnkem od Starbucku.
Neděle, 25. prosince 2011
Probudili jsme se do svátečního dne a já dostal nápad. To není vcelku nic neobvyklého, ty dostávám dost často. Málokdy je ale dostanu dál, než je pouhé stádium myšlenek. Sám jsem zvědavý, jak tohle dopadne. Jeden z dárků, který jsem si rozbalil byla kniha – Deník rodícího se otce. Ačkoliv beletrie není zrovna to, co čtu nějak často, v tomhle případě se naše skvělá maminka trefila do černého (Amičko, už teď ti takovou maminku závidím). U strany 20 jsem pocítil obdiv k někomu, kdo si vede deníček, o deset stran dál jsem začal mít onu myšlenku a po přečtení 40. strany jsem klikl na ikonu W na ploše svého notebooku.
Takže – tenhle deník nebude knihou, na to nemám „buňky“. Jen třeba jednou v budoucnu naší Amičce odpoví na otázku, proč tatínek vysedával po večerech u počítače… Nemůže být vždy jen veselo, ale pokud chcete udělat něco, o čem předem víte, že se to nesetká s pochopením, naplánujte si to na Vánoce – svátky klidu a míru. Pak Vám zcela jistě projde i to, když při montáži své nové hračky do auta uděláte z palubní desky něco, co vzdáleně připomíná Ementál. Ten se ale dá alespoň jíst. Tedy projde Vám to v případě, že máte alespoň zčásti tak hodnou manželku jako já. No jo, stejně si to předešlou větou raději ještě trošku vyžehlím 
Pro dnešek konec, jdeme do vany zkoušet nového Bublíka, je to takový náš vysněný dárek. Chtěli jsme ho už před pár lety, kdy jsme bydleli v pronajatém bytě, ale až u pokladny nás napadlo, že vlastně máme jen sprchový kout. No jo, chybička se občas vloudí…
Po zážitku s Bublíkem ještě konec dnešního deníčku na chvilku odložím. Vážení, ve vlastním zájmu si zapamatujte, že není dobré, kombinovat vířivku s pěnou do koupele, obzvlášť, pokud ji lijete z pětilitrového kanystru. Pak Vám totiž začne manželka pomalu mizet za bílým obzorem, který se stále zvyšuje a zvyšuje. Za krkem Vám roste měkká peřina a snažit se ji rukama odklízet do umyvadla je spíše komické. Jediným efektem jsou utopené zubní kartáčky. Zbývá jediná možnost, po vzoru únikových východů v autobusech – otevřít okno a milou pěnu hnát ven. Alespoň na chvíli chumelí…
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 589
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 407
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 306
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 261
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 325
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 3015
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2110
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 3830
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 13615
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1047
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
a už se moc těším na deníček,tatínka co se už konečně dočkal 
Tatínku tenhle deníček je nepřekonatelný! Zvlášť proto, že ho píše KONEČNĚ táta! 
Pozdravuj kulaťoučkou maminku 
Zdravím kulaťoučkou maminku, že se má, že Tě má 
pises moc hezky 
Super deníček
