Vánoční víkend
Bývá tu mnoho deníčků. Smutných, ale především těch veselých. Tenhle bude svým způsobem trochu jiný, nepíše ho maminka, ale budoucí tatínek. Tatínek, který se už nemůže dočkat. A protože má v posledních letech sklony k psaní na internetu (i když mu to nejde), rozhodl se o něj podělit. Ve verzi pro internet jsou upraveny některé části tak, aby byl dostatečně anonymní, alespoň prozatím.
Sobota, 24. prosince 2011
Vánoce. Slovo, které je téměř synonymem pro klid, rodinnou pohodu a pohádky. Tedy tak je alespoň definuje všeznalý Google. My všichni máme tuhle definici zarytou hluboko v mysli od dob, kdy jsme sami netrpělivě hltali sváteční večeři a toužebně očekávali radostné zacinkání ze zamčeného obýváku. Ano, Vánoce jsou skutečně spojeny s tím vším, ale až na jednu drobnost. V sedmém století, kdy se začaly slavit, lidé neznali hypermarkety ani marketing. Mnohým z nás tak při vyslovení onoho slova už od konce léta začínají pomalu vstávat vlasy na hlavě hrůzou.
Pokud bych měl někam napsat definici Vánoc, pak by to nejspíše byla tato slova: fronty, vydýchaný vzduch a SUPER SLEVY. Přiznám se bez mučení, že dárky jsem vždy začínal řešit až v okamžiku, kdy jsem v kalendáři při pohledu na aktuální datum viděl i onu čtyřiadvacítku. Zlaté časy dětství, kdy stačilo v onen sváteční den ráno vyrazit do nejbližší prodejny „Vše za 39“. Jé, to je ale krásná váza, ta se bude mámě líbit…
Časy se ale mění a tak je letos vše jinak
První Vánoce se stříbrným kroužkem na ruce (no stříbro, jak jedním slovem popsat chirurgickou ocel?), první Vánoce v novém bydlení v jedné větší vesničce a po několika letech také s rodiči. To ale není to hlavní, proč jsou letošní svátky jiné. Jsou totiž první od té doby, co jsme v červenci objevili dvě čárky. Ano, přesně TY čárky! Upřímně tedy dvě zrovna nebyly, bylo jich alespoň dvacet, ale proč ne. Ať z té naší radosti něco má také farmaceutický průmysl.
Všichni tedy jistě pochopí, že letošní výběr dárků pod stromeček byl vcelku jasný. Většina má na sobě visačku s velikostí 56 nebo alespoň hrají ukolébavku či svítí. Stejně je to zvláštní pocit, rozbalovat pod stromečkem dárek a snad poprvé v životě se radovat z toho měkkého. Ano, byly to ponožky, jenže do těchhle bych sotva oblékl jeden prst. To je tak roztomilé…
Ten největší dárek (nejen svými rozměry) stál vedle stromečku – nový X-lander XA v barvě Volcano. Ještě v pátek dopoledne to nevypadalo moc optimisticky, místo vyhrazené pro tuhle vytuněnou káru zelo prázdnotou. A to jsem strávil dlouhou dobu rozvěšováním prskavek tak, aby se nám kočárek nerozzářil dříve než v dubnu. Jen ten telefon stále ne a ne zazvonit. To čekání bylo nekonečné, stejně jako před pětadvaceti lety, kdy jsem raději dobrovolně myl nádobí a uklízel, jen aby to do TOHO večera rychle uteklo.
Kolem desáté jsem to nevydržel a naše budoucí maminka šla telefonovat. Zčásti proto, že v prodejně mají jen do 14 hodin, tak abychom to stíhali a částečně také trošku ze sobeckosti. Od rána se na mě z kuchyňské linky dívala láhev punče a připravené pomeranče, z druhé strany pak klíče od auta. V jedenáct bylo rozhodnuto! Láhev si o pár hodin prodlouží svůj život a jede se do Kolína. Jede se pro vysněný kočárek.
On ten den byl vůbec celý takový zvláštní. Jeli jsem pro vysněný a rozhodně námi oběma nejočekávanější vánoční dárek a přitom se celou cestu z autorádia ozýval přímý přenos z pohřbu prvního českého prezidenta. Toho jsme přesně ve dvanáct hodin uctili minutou ticha někde na polní cestě u Čáslavi a jelo se dál. Následovalo už jen menší divadlo při prvním nakládání kočárku do kufru, ale naštěstí se dílo zdařilo. Díky asistenci mé ženušky a rozhodně také díky vynálezci rychloupínání koleček.
Štědrý večer jsem popisoval už zezačátku, takže jen ve stručnosti. Amička nebyla jediná, na koho si Ježíšek vzpomněl. Já se radoval z nového příslušenství do auta, zatímco naše kulaťoučká maminka si pod stromečkem rozbalila perličkovou koupel Bublík. Když nad tím tak přemýšlím, ten dárek je vlastně i pro Amičku. Minimálně pro příští čtyři měsíce. Ale tatínek také nepohrdne. Obzvlášť, když ten zázračný strojek umí i vyhřívání a možná tak trochu uleví našemu super malému boileru od nadávek, kterými ho častujeme hned po té, co vlezeme do vany a on se rozhodne, že teplé vody už bylo dost.
Musím se pochlubit. Jaký dárek miminku asi může vybrat tatínek, který má oblibu v moderní technice a ještě ke všemu je původně elektrikář? Ano, máme doma kolotoč nad postýlku, který snad pochází z příštího století. Hraje, svítí, točí se, promítá nebe a má dálkové ovládání. Pokud někdy uvidíte dva dospělé lidi, jak sedí pod vánočním stromečkem a hlasitě brečí a křičí, nemusí to být klienti nějakého ústavu, propuštění na svátky domů. To pouze budoucí rodiče zkoušejí jednu vychytávku kolotoče – funkci reagující na pláč.
A ještě jeden postřeh. Konečně mám jistotu v tom, co mi celý týden vrtalo hlavou. Držák lahvičky na rukojeti kočárku je kompatibilní (fuj, to je slovo) s mým novým termohrnkem od Starbucku.
Neděle, 25. prosince 2011
Probudili jsme se do svátečního dne a já dostal nápad. To není vcelku nic neobvyklého, ty dostávám dost často. Málokdy je ale dostanu dál, než je pouhé stádium myšlenek. Sám jsem zvědavý, jak tohle dopadne. Jeden z dárků, který jsem si rozbalil byla kniha – Deník rodícího se otce. Ačkoliv beletrie není zrovna to, co čtu nějak často, v tomhle případě se naše skvělá maminka trefila do černého (Amičko, už teď ti takovou maminku závidím). U strany 20 jsem pocítil obdiv k někomu, kdo si vede deníček, o deset stran dál jsem začal mít onu myšlenku a po přečtení 40. strany jsem klikl na ikonu W na ploše svého notebooku.
Takže – tenhle deník nebude knihou, na to nemám „buňky“. Jen třeba jednou v budoucnu naší Amičce odpoví na otázku, proč tatínek vysedával po večerech u počítače… Nemůže být vždy jen veselo, ale pokud chcete udělat něco, o čem předem víte, že se to nesetká s pochopením, naplánujte si to na Vánoce – svátky klidu a míru. Pak Vám zcela jistě projde i to, když při montáži své nové hračky do auta uděláte z palubní desky něco, co vzdáleně připomíná Ementál. Ten se ale dá alespoň jíst. Tedy projde Vám to v případě, že máte alespoň zčásti tak hodnou manželku jako já. No jo, stejně si to předešlou větou raději ještě trošku vyžehlím 
Pro dnešek konec, jdeme do vany zkoušet nového Bublíka, je to takový náš vysněný dárek. Chtěli jsme ho už před pár lety, kdy jsme bydleli v pronajatém bytě, ale až u pokladny nás napadlo, že vlastně máme jen sprchový kout. No jo, chybička se občas vloudí…
Po zážitku s Bublíkem ještě konec dnešního deníčku na chvilku odložím. Vážení, ve vlastním zájmu si zapamatujte, že není dobré, kombinovat vířivku s pěnou do koupele, obzvlášť, pokud ji lijete z pětilitrového kanystru. Pak Vám totiž začne manželka pomalu mizet za bílým obzorem, který se stále zvyšuje a zvyšuje. Za krkem Vám roste měkká peřina a snažit se ji rukama odklízet do umyvadla je spíše komické. Jediným efektem jsou utopené zubní kartáčky. Zbývá jediná možnost, po vzoru únikových východů v autobusech – otevřít okno a milou pěnu hnát ven. Alespoň na chvíli chumelí…
Přečtěte si také
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 3443
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 2368
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 1614
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 433
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 6954
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3620
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 11875
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 12797
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 2430
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 7816
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
a už se moc těším na deníček,tatínka co se už konečně dočkal 
Tatínku tenhle deníček je nepřekonatelný! Zvlášť proto, že ho píše KONEČNĚ táta! 
Pozdravuj kulaťoučkou maminku 
Zdravím kulaťoučkou maminku, že se má, že Tě má 
pises moc hezky 
Super deníček
