Věnováno Barunce
Ztráta po preeklmapsii. Bylo 16. ledna, když jsem na těhotenském testu, poprvé v životě, ve svých 37 letech uviděla dvě čárky.
Bylo tak těžké uvěřit, že se to děje právě mně, že jako pomatená jsem si je „pro jistotu“ vyfotila a zvětšila přes celou obrazovku monitoru. 
Teprve po dalších ještě asi třech „dvoučárkových“ testech, jsem se smíchem a slzami v očích konečně uvěřila, že budu maminkou!
Myslela jsem, že se do večera pod návalem emocí zblázním, když se pak Michal vrátil z práce, byli jsme tou nejšťastnější nastávající rodinou pod sluncem.
Mé těhotenství probíhalo neuvěřitelně hladce, žádné velké nevolnosti, vždy perfektní tlak i krevní obraz. Naše miminko bylo s každým měsícem více fotogenické a my jsme po každé kontrole v poradně měnili ultrazvukové fotky v rámečku.
Když jsme ve 12. týdnu úspěšně zvládli i prvotrimestriální screening, zmizely veškeré poslední obavy… Rizika vývojových vad byla minimální a miminko krásně prospívalo. Bylo mi 37 a nosila jsem zdravé miminko, jak šťastná a vděčná jsem byla!
Z Cvrčka (jak jsme naše maličké nazývali) se na ultrazvuku vyklubala Cvrčenka a z té o pár dní později Barunka. Následovaly ty nejkrásnější dny, vždyť ve všech těch chytrých časopisech psali, že to nejrizikovější období mělo být za námi!
Já se „krásně“ kulatila, nakupovala od jiných maminek a kolegyň ty nejúžasnější oblečky pro naši panenku a zbožně hltala miminkovské časopisy. Byli jsme šťastní. Tolik, že si vybavuji, jak jednoho dne říkám Michalovi: „Všechno je tak perfektní, že se až bojím, že se něco špatného přihodí, jako klid před bouří víš.“ Netušili jsme, jak moc byly mé pocity pravdivé.
Ve 32. týdnu nás čekal poslední velký ultrazvuk. Stejně jako při všech předchozích mě doprovázel Michal s mojí maminkou a stejně jako doposud bylo vše v pořádku. V moči se sice objevily stopy bílkoviny, ale dle krevních testů nic závažného. Krevní tlak byl v pořádku a to, že jsem byla oteklá, se přisuzovalo k běžným těhotenským obtížím. Malá se předváděla, co všechno dovede, a my jsme s pusou od ucha k uchu odcházeli z poradny.
Konečně jsem se také rozloučila v práci. Byla jsem na sebe pyšná, že jsem zvládla pracovat až do poslední chvíle a jak říkala moje lékařka, byla jsem jediná pracující těhotná v jejím registru. Se spoustou dárků od kolegyň pro mě a Barunku jsem naposledy nasedla na vlak domů a v myšlenkách si plánovala, jak už se budu jen hýčkat, odpočívat a spolu s jejím tatínkem čekat na příchod naší holčičky. Jak už teď vím, byl nám dopřán pouhý poslední týden.
V úterý večer 26. července, ve 33. týdnu jsem si najednou uvědomila, že cítím méně její kopanečky. Snědla jsem tedy něco sladkého, a protože maličká naštěstí zareagovala, šla jsem si lehnout. Následující den ráno jsem ale opět necítila pohyby tak, jak jsem byla zvyklá, a tak jsme se vydali okamžitě do poradny.
Lékařka nás po kontrole ultrazvukem ujistila, že srdíčko tluče, že vše je v pořádku. Dnes si vybavuji, jak mi se slovy, že „maličká je dnes trochu líná“ šťouchala jemně do břicha, aby se začala hýbat. To bylo naposledy, kdy jsem ji viděla na monitoru. Byl mi naměřen vyšší krevní tlak 156/86, ale údajně jsem mohla jít v klidu domů. Bohužel.
Následující den, 28. července slavil Michal 33. narozeniny. Protože jsme nebyli svoji a já si přála, aby Barunka nosila tatínkovo příjmení, naplánovali jsme na ten den návštěvu matriky podepsat protokol o otcovství, měl to být takový symbolický dárek. Celý den jsem stále moc necítila pohyby, ale důvěřovala jsem ultrazvuku z předešlého dne.
V noci se mi pak udělalo zle, neskutečná bolest hlavy a špatně se mi dýchalo. Ale protože se to dalo vydržet a přišlo mi „hloupé“ volat záchranku, seděla jsem na kuchyňské židli a čekala až do rána u otevřeného okna…
Odsud bude můj příběh podobný tísice jiným, rychlá cesta do poradny, měření tlaku, ultrazvuk a po nekonečně dlouhé chvíli věta: „Je mi líto, bohužel žádná srdeční akce.“
Je nemožné slovy vyjádřit, co všechno člověk v takovou chvíli cítí, a nebudu se o to ani pokoušet. Ale náš život se od té chvíle začal dělit na před a po.
Musela jsem najít poslední zbytky sil a s neskutečně lidskou podporou lékařky a sester (z mostecké nemocnice) porodit, přestože jsem věděla, že na konci neuslyším žádný pláč. Později se potvrdilo, že jsem trpěla preeklampsií, o které jsem tehdy měla jen matné tušení. Dnes už bych se nenechala uchlácholit „pouhým“ tepem srdíčka na ultrazvuku. Dnes už bych se nenechala poslat domů s vyšším tlakem a rozhodně bych volala záchranku v tu noc, když mi bylo zle.
Pokud jste dočetli až sem, tak prosím vězte, že tenhle příběh jsem nepsala, abych ve vás vzbudila lítost, ani abyste nám snad vyjadřovali soustrast. Vím, že každý z nás si nese svůj kříž. Napsala jsem ho na památku naší milované Barunce, protože když už jí nemůžu ukázat okolní svět, chci, aby se svět dozvěděl o ní. Chci, aby ostatní věděli, že tu s námi byť jen chvilku byla a že je a bude součástí naší rodiny už navždy.
Děkuji svému milovanému muži a své mamince, že se mnou byli každou možnou chvíli a dávali (a dávají) mi sílu, přestože ji sami potřebovali. A jak se říká „Je jedno, co to bude, hlavně, ať je to zdravé,“ opravdu není fráze.
Přečtěte si také
Nevyžádaný dárek od tchyně mi zkazil narozeniny. Po otevření jsem doslova ztuhla
- Anonymní
- 18.06.26
- 3189
Měla to být pohodová oslava čtyřicetin. S přáteli už jsem slavila a teď byla na řadě rodina. Bohužel jsem v rámci dobrých vztahů pozvala i tchyni s tchánem. Vím, že Alžběta umí být dost protivná,...
Řepa na hlavě, černé hadry a trenky ven. Dnešní puberťáci mají vlastní uniformu
- Anonymní
- 18.06.26
- 1060
Mámy puberťáků mě nejspíš pochopí. Tenhle deníček není stížnost, spíš pobavené pozorování. Každá generace měla své módní úlety a účesy, nad kterými si rodiče zoufali. Jenže jako učitelka na druhém...
Soused mě neustále šmíruje. Už je mi to nepříjemné. Manžel si na něho došlápl
- Anonymní
- 18.06.26
- 1294
Vedle nás bydlí starší manželé, se kterými jsme vždycky vycházeli dobře. Nikdy mezi námi nebyly žádné spory, občas jsme si popovídali přes plot, pomohli si, když bylo potřeba, a celkově panovaly...
Dcery mi chtějí strčit děti na prázdniny, ale nikdy od nich nedostanu ani korunu
- Anonymní
- 18.06.26
- 5597
Za pár týdnů začnou letní prázdniny a obě mé dcery už se mě vyptávají, jestli si vezmeme vnoučata alespoň na část léta k sobě. Já je samozřejmě miluji. S manželem máme chatu, kam je bereme rádi, a...
Měsíce mi vyčítala výběr školy. Teď chce, abych tam jejího syna protlačila
- Anonymní
- 18.06.26
- 1619
Když máte děti ve stejném věku jako vaši sourozenci, často se očekává, že půjdete ve stejných šlépějích. Já se ale u svého předškoláka rozhodla jinak. Už dávno před zápisy mi bylo jasné, že syna...
Tchyně mi neustále tvrdila, že špatně kojím. Přestala jsem věřit sama sobě
- Anonymní
- 17.06.26
- 1432
Začalo to „nevinnými“ radami, ale postupně se z nich stal neustálý tlak a zpochybňování každého mého kroku. U kojení, které mělo být přirozené, jsem se nakonec přistihla, že víc než miminku...
Máma neumí stárnout a snaží se vypadat na 30. Bohužel to působí spíš směšně
- Anonymní
- 17.06.26
- 2147
Moje mamka byla vždycky moc krásná žena. A myslím si, že by byla i dnes. Jenže to by si nesměla do svého obličeje nechat zasahovat. Máma totiž neumí stárnout a dělá vše pro to, aby vypadala mladě....
Přítelkyně sbírá lajky na našem synovi. Prý to k práci influencerky patří
- Anonymní
- 17.06.26
- 1081
S Johanou se o tom dohadujeme už několik měsíců a pořád jsme nenašli společnou řeč. Nelíbí se mi, že zveřejňuje našeho syna na Instagramu. Tvrdí, že je opatrná, snaží se ho ukazovat jen z dálky...
Měsíce předstírám orgasmus, milování je pro mě utrpení. Nechci zklamat přítele
- Anonymní
- 17.06.26
- 1859
Potřebuji se svěřit s něčím, s čím se vlastně nemám komu svěřit. Připadám si strašně a už nevím, co s tím mám dělat. Od porodu nejmladší dcery mám problémy při sexu. Jsem hodně suchá, bolí to,...
„Smrdíš mi a vypadáš hrozně.“ Manžel mě po porodu vyhnal z ložnice
- Anonymní
- 17.06.26
- 2875
Před půl rokem se nám narodilo vymodlené miminko. Čekala jsem, že začátek bude náročný, plný nevyspání a shonu, ale věřila jsem, že jako partneři to zvládneme. Místo toho prožívám nejhorší období...
Jak se může něco takovýho stát, dyť preklapmsie není žádná novinka pro doktory 
ja ke konci take mela vysoky tlak a doma se merila snad kazde dve hodiny, bylo to od 37 tydne, poridila si i lakmusove papirky na bilkovinu. Bala jsem se, hrozne, protoze jsem mela od 28 tt roziko predcasneho porodu. Nakonec vse dobre dopadlo, ale chapu vasi ztratu, je obrovska a vas andilek Barunka vas z nebicka opatruje 
