Verunčin deníček – 4.díl
- O životě
- Miruše
- 10.01.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tentokrát jen tak ve zkratce.
Moje první Vánoce-všichni tři
Tak tenhle zázrak jsem dostala pod stromeček
- 1
Sakra už jsem nějak dlouho nic nezapsala… no oni se žádný velký pokroky odminula ani nekonaly. A tak zpětně ve zkratce.
Vánoce
23. 12
Máma se naštvala, že žádné dělat nebude, že těchhle předvánočních stresů má až po krk, že má malý miminko (mě 
) a že neví, proč by se měla honit jak nadmutá koza (cituji ). Vynadala taťkovi, kterej za to vůbec nemohl, takže tu byla tichá domácnost. Ach jo, vy mi teda dáváte rodičové! No, snad se z toho mamča vyspí.
24. 12
Nevyspala. Oznámila suše tátovi, že mně mu sbalí a že za babičkou Jitkou má na návštěvu jet se mnou sám. No co to je?! Jak jako bez mámy?! Já nechci!
Chudák táta všechno nakoupil, pomohl s přípravama a máma takhle prudí. Během dopoledna přišla za taťkou a v klidu si promluvili. A nakonec jela mamka s náma. No sláva! Prej co by dělala doma sama. To Vánoce způsobujou takhle strašný výkyvy nálad? 
No nic. Během cesty se uklidnila a u babí to bylo strašně fajn. Snědla babičce půl zásob cukroví, nakrmila mě a návštěva probíhala úplně v klidu. Pokrok, lidi, já už u babičky neplakala! Nějak jsem si na ni zvykla. Zpívala mi, nosila mě a já jí skenovala pohledem, abych si ji nakoukala, když už zase za chvilku pojedeme pryč a kdoví kdy ji zase uvidim.
Týýýjo, ty cesty autem jsou boží! Fakt nechápu, proč mi kupovali postýlku. Stačilo zaparkovat mi auto do pokojíčku a bylo by po zdlouhavým uspávání.
26. 12
Tak a jsou mi přesně dva měsíce. Mamka zase vzpomínala na den mého narození a jak vzpomínala, koukala na mě a prohlásila, že jsem už koza velká , že to byly časy, když jsem se jí vešla do náruče. Teď mi už hold čouhaj nohy až za roh
Silvestr
Měli strach, že mě ty petardy vzbudí. Jaké petardy?! Spala jsem celou noc jako hluchá a opravdu nic neslyšela. Strachy měli zbytečné. No, kdybychom bydleli na sídlišti, to by prej byla jiná, ale tady bouchlo, povídali, asi 10 petard a bylo po veselí
4.1.
Očkování. Pomooooc! Máma věděla, co mě čeká a neřekla mi to. V čekárně spolu s taťkou hádali, co bude, máma měla srdce až v krku strachy… ne že budu řvát, ale prej jakoby tam měla jít ona a na popravu.
Svlíkali mě, to jsem zase čekala, že ze mě jako vždy udělaj veřejnýho naháče, ale ne, tentokrát mi jen vyndali nožičku z dupaček. No tak to je dobrýýý! Ááááááá ééééééé efe efe efe… oni mi probodli nohu! 
Kdo to byl? Tys to byla! Podívala jsem se na doktorku jak na vraždícího maniaka, fakt zle… si to zasloužila… takhle do mě bodat!
Koukám, že máma taky plače. Oni jí taky bodli? Ale vždyť je oblečená! Asi ne. Plakala se mnou a vůbec nevnímala, co jim sestřička povídala o dalším očkování. Ještěže tam byl taťka s námi, ten poslouchal. Jen nevím čím, když si pamatoval jen půlku No, aspoň něco. Další očkování za měsíc. Jim tu nohu prostě nedám!
Absolutně bojkotuju ty máminy koníčky. Každej den mě mamka pokládá na postel bříškem a se skrčenýma ručičkama pod tělíčkem. Ale já přesně vím, co po mě chce. Ode mě to neuvidí… ať si dělá cvičenou opičku z někoho jinýho. Já se na záda otáčet nebudu! To, že jsem se to před časem naučila neznamená, že to budu dělat na povel vždy, když si mamča usmyslí. A tak ty ručičky vždy roztáhnu, rozplácnu se jak žába, hlavičku trucovitě zabořím do prostěradla a za trest jí ho pěkně do celého okolí, kam pusinkou došáhnu, poslintám Pasení koníčků prej… to jo, na mě si nepřijdete
Jo, docela jsem se rozkecala. Pořád něco brblám, buďto sama pro sebe, nebo jim oběma, ale oni jakoby mi nerozuměli, nebo co Dostala jsem spešl samohoupátko. Otočej kolečkem a houpá to samo a hraje to asi 6 písniček. To mě docela baví. Jen když písničky dohrajou a máma se mi je pokusí pustit znova, to teda protestuju, si asi myslí, že to nepoznám, že tohle už hrálo
Jinak mě mamka ve dvou měsících měřila a už jsem měla o 10 cm víc, než když jsem se narodila. Jůůů já už jsem fakt obr!
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ (a snad trošku rozsáhleji Pá pá )
Přečtěte si také
Manžel si začal se sousedkou. Teď spolu žijí za plotem a já je mám na očích
- Anonymní
- 12.11.26
- 13
Když mi jedno dopoledne pošťačka podávala doporučený dopis, tvářila se jakoby mi oznamovala úmrtí v rodině. Nakonec z ní vypadlo, že viděla manžela se sousedkou. Nejdřív jsem se zasmála, protože...
Čekám na důkaz, ne na sliby
- Anonymní
- 12.11.26
- 56
Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.
Měsíc co měsíc počítám každou korunu. Manžel mě přesto podezírá, že tajně piju
- Anonymní
- 12.11.26
- 65
„Ty mi chceš opravdu tvrdit, že jsi za poslední týden utratila šest tisíc jen za jídlo a věci pro naši dceru?“ zeptal se mě manžel a ukázal na výpis z účtu. Pak dodal něco, co mě opravdu nadzvedlo....
Advent ještě nezačal a já už mám Vánoc plné zuby. Zase je mám celé zařídit
- Anonymní
- 12.11.26
- 85
Letos jsem se rozhodla, že cukroví koupím a adventní kalendáře vyrábět nebudu. Místo úlevy zatím zažívám hlavně pocit, že musím svoje rozhodnutí každému vysvětlovat. Mám práci, dvě děti a chuť užít...
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 644
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 491
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 891
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 1762
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 312
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 1394
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Moc pěkně a vtipně napsáno, tvůj deníček jsem přečetla na jeden tah 
už teď se těším an pokračování!!! Přeji vám hlavně zdravíčko a aby příští očkování nebylo tsk uplakané.
Je jen tvoje !!! 
.Je to krásné,vtipné,žádný zbytečný omáčky kolem 
