Verunčin deníček – 4.díl
- O životě
- Miruše
- 10.01.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tentokrát jen tak ve zkratce.
Moje první Vánoce-všichni tři
Tak tenhle zázrak jsem dostala pod stromeček
- 1
Sakra už jsem nějak dlouho nic nezapsala… no oni se žádný velký pokroky odminula ani nekonaly. A tak zpětně ve zkratce.
Vánoce
23. 12
Máma se naštvala, že žádné dělat nebude, že těchhle předvánočních stresů má až po krk, že má malý miminko (mě 
) a že neví, proč by se měla honit jak nadmutá koza (cituji ). Vynadala taťkovi, kterej za to vůbec nemohl, takže tu byla tichá domácnost. Ach jo, vy mi teda dáváte rodičové! No, snad se z toho mamča vyspí.
24. 12
Nevyspala. Oznámila suše tátovi, že mně mu sbalí a že za babičkou Jitkou má na návštěvu jet se mnou sám. No co to je?! Jak jako bez mámy?! Já nechci!
Chudák táta všechno nakoupil, pomohl s přípravama a máma takhle prudí. Během dopoledna přišla za taťkou a v klidu si promluvili. A nakonec jela mamka s náma. No sláva! Prej co by dělala doma sama. To Vánoce způsobujou takhle strašný výkyvy nálad? 
No nic. Během cesty se uklidnila a u babí to bylo strašně fajn. Snědla babičce půl zásob cukroví, nakrmila mě a návštěva probíhala úplně v klidu. Pokrok, lidi, já už u babičky neplakala! Nějak jsem si na ni zvykla. Zpívala mi, nosila mě a já jí skenovala pohledem, abych si ji nakoukala, když už zase za chvilku pojedeme pryč a kdoví kdy ji zase uvidim.
Týýýjo, ty cesty autem jsou boží! Fakt nechápu, proč mi kupovali postýlku. Stačilo zaparkovat mi auto do pokojíčku a bylo by po zdlouhavým uspávání.
26. 12
Tak a jsou mi přesně dva měsíce. Mamka zase vzpomínala na den mého narození a jak vzpomínala, koukala na mě a prohlásila, že jsem už koza velká , že to byly časy, když jsem se jí vešla do náruče. Teď mi už hold čouhaj nohy až za roh
Silvestr
Měli strach, že mě ty petardy vzbudí. Jaké petardy?! Spala jsem celou noc jako hluchá a opravdu nic neslyšela. Strachy měli zbytečné. No, kdybychom bydleli na sídlišti, to by prej byla jiná, ale tady bouchlo, povídali, asi 10 petard a bylo po veselí
4.1.
Očkování. Pomooooc! Máma věděla, co mě čeká a neřekla mi to. V čekárně spolu s taťkou hádali, co bude, máma měla srdce až v krku strachy… ne že budu řvát, ale prej jakoby tam měla jít ona a na popravu.
Svlíkali mě, to jsem zase čekala, že ze mě jako vždy udělaj veřejnýho naháče, ale ne, tentokrát mi jen vyndali nožičku z dupaček. No tak to je dobrýýý! Ááááááá ééééééé efe efe efe… oni mi probodli nohu! 
Kdo to byl? Tys to byla! Podívala jsem se na doktorku jak na vraždícího maniaka, fakt zle… si to zasloužila… takhle do mě bodat!
Koukám, že máma taky plače. Oni jí taky bodli? Ale vždyť je oblečená! Asi ne. Plakala se mnou a vůbec nevnímala, co jim sestřička povídala o dalším očkování. Ještěže tam byl taťka s námi, ten poslouchal. Jen nevím čím, když si pamatoval jen půlku No, aspoň něco. Další očkování za měsíc. Jim tu nohu prostě nedám!
Absolutně bojkotuju ty máminy koníčky. Každej den mě mamka pokládá na postel bříškem a se skrčenýma ručičkama pod tělíčkem. Ale já přesně vím, co po mě chce. Ode mě to neuvidí… ať si dělá cvičenou opičku z někoho jinýho. Já se na záda otáčet nebudu! To, že jsem se to před časem naučila neznamená, že to budu dělat na povel vždy, když si mamča usmyslí. A tak ty ručičky vždy roztáhnu, rozplácnu se jak žába, hlavičku trucovitě zabořím do prostěradla a za trest jí ho pěkně do celého okolí, kam pusinkou došáhnu, poslintám Pasení koníčků prej… to jo, na mě si nepřijdete
Jo, docela jsem se rozkecala. Pořád něco brblám, buďto sama pro sebe, nebo jim oběma, ale oni jakoby mi nerozuměli, nebo co Dostala jsem spešl samohoupátko. Otočej kolečkem a houpá to samo a hraje to asi 6 písniček. To mě docela baví. Jen když písničky dohrajou a máma se mi je pokusí pustit znova, to teda protestuju, si asi myslí, že to nepoznám, že tohle už hrálo
Jinak mě mamka ve dvou měsících měřila a už jsem měla o 10 cm víc, než když jsem se narodila. Jůůů já už jsem fakt obr!
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ (a snad trošku rozsáhleji Pá pá )
Přečtěte si také
„S tou ženskou si jenom kazí život.“ Tchyně mě pomlouvá, ale neví, že to vím
- Anonymní
- 22.09.26
- 1923
„S tou ženskou si jenom kazí život. Kdyby byl sám, mohl mít dávno děti.“ Ta věta mě zastihla ve chvíli, kdy jsem stála v naší kuchyni a skládala nádobí do myčky. Přes zeď jsem slyšela hlas...
Kolegyně přes léto příšerně přibrala. Mám se jí na to zeptat, nebo to ignorovat?
- Anonymní
- 22.09.26
- 2816
Dnes už je povědomí o důvodech nabytí větší hmotnosti daleko rozšířenější než dřív. Když se kolegyně po dvou měsících vrátila do práce s deseti kily navíc, zbystřila jsem.
Kamarádka mi přivezla dárek, který nepotřebuji. Bylo mi hloupé to odmítnout
- Anonymní
- 22.09.26
- 872
S kamarádkou se známe snad patnáct let, takže už se známe dost dobře. Když mi před časem říkala, že doma vyklízí kuchyň a má nějaké věci navíc, vůbec jsem tomu nevěnovala pozornost. Říkala jsem jí,...
Ve školce je dcera andílek. Doma kvůli maličkostem křičí a kope nohama
- Anonymní
- 22.09.26
- 620
Učitelky popisují naši pětiletou dceru jako klidnou a poslušnou holčičku. Jenže chvíli po návratu domů přichází pláč, křik a někdy i kopání. Dlouho jsem si myslela, že dělám něco špatně. Pak mi...
Dcera babičce schovala drahý šperk. Ta pak obvinila mě, že jsem ho ukradla
- Anonymní
- 22.09.26
- 630
Byly jsme s Aničkou na návštěvě u mé babičky. Je jí 85, nohy jí moc neslouží, ale paměť má jako slon. Aničce je pět let a má období, že miluje šperky a vše, co se třpytí. Když jsem odběhla pro...
Kolegyně přebírá moje nápady a tváří se, že mi pomáhá. Zvažuju výpověď!
- Anonymní
- 21.09.26
- 3862
Když k nám do práce nastoupila nová kolegyně, všichni ji okamžitě přijali. A vlastně se tomu ani nedivím. Je přesně ten typ člověka, který umí během pár dní zapadnout.
Chtěla jsem, aby moje dítě bylo ve škole nejlepší. Dnes už tolik netlačím
- Anonymní
- 21.09.26
- 2636
Ani nevím, kde se to ve mě vzalo, ale od malička jsem chtěla, aby můj syn byl ve třídě mezi jedničkáři a navíc ten nejoblíbenější. Možná je to kvůli tomu, že je jedináček a já jsem matka...
„Ten kluk nemůže být můj,“ oznámil mi manžel a požaduje test otcovství
- Anonymní
- 21.09.26
- 2888
O miminko jsme se s manželem snažili několik let. Když už jsme se chystali na kliniku, otěhotněla jsem. Byli jsme oba moc šťastní. A pak se Vojtíšek narodil, všichni říkali, že je celý já, po...
Syn nejí maso. Učitelka ho nutí ochutnat a říká mu, že nebude dost silný
- Anonymní
- 21.09.26
- 1745
Doma maso nejíme a synovi jsme nikdy neříkali, že je kvůli tomu lepší než ostatní. Ve školce ale začal slýchat, že když nebude jíst maso, nebude silný, neporoste a ostatní kluci ho předběhnou....
„Martin se vrací domů.“ Tchyně nás chtěla i s dětmi do měsíce vystěhovat z bytu
- Anonymní
- 21.09.26
- 7219
Když nám tchyně před lety nabídla podkrovní byt nad svým domem, měli jsme pocit, že jsme vyhráli. Měli jsme dvě malé děti, na vlastní bydlení jsme neměli dost peněz a nájem v okolí byl šíleně...
Moc pěkně a vtipně napsáno, tvůj deníček jsem přečetla na jeden tah 
už teď se těším an pokračování!!! Přeji vám hlavně zdravíčko a aby příští očkování nebylo tsk uplakané.
Je jen tvoje !!! 
.Je to krásné,vtipné,žádný zbytečný omáčky kolem 
