„Veselé“ Vánoce
- Prázdná náruč
- Anonym.azereT
- 06.01.20 načítám...
„Žádná noha není tak malá, aby za sebou nezanechala stopu!“
Ahojte, holky, přesně před měsícem mě opustil můj malý andílek, teď jsem ve fázi, kdy mám trošku více síly, a proto se chci z toho vypsat a možná najít i trošku útěchy…
Nebudu začínat úplně od začátku, přesunu se na konec posledního, nejbolestivějšího měsíce. Termín porodu jsem měla 2. 12. 2019, o svého andílka jsem přišla přesně den před termínem, v neděli 1. 12. 2019, v 18:20. Tohle datum a čas už nikdy nedostanu z hlavy.
Když se tolik těšíte, máte doma vše nachystáno a připraveno na příchod vytouženého „vánočního dárečku“, je to nejhorší pocit na světě, nedá se to popsat. Tak tedy nějak začnu…
V sobotu odpoledne ke mně přišla sestra na návštěvu a jak je zvykem, začala mi osahávat břicho a začala na malého mluvit, po chvilce přestala s tím, že malý jí neodpovídá žádným kopnutím, že asi spí, tak ho necháme tak. Nepřišlo mi to nijak zvláštní, protože byl zpravidla akční až v noci. Po odchodu sestry jsem nad tím ale sama začala uvažovat, vzpomínat, kdy jsem ho naposledy cítila a vzpomněla si, že předešlý večer jsem usínala za doprovodu kopanečků. To jsem se trošku uklidnila, ale měla jsem pořád dost tvrdý břicho, večer jsme šli spát a žádné pohyby ani kopanečky, nic.
Přítel usnul a já se snažila prďolu dále nějak probudit, trošku jsem se i natočila více na bok, že by ho to mohlo potlačit a začne kopat, ale nic se nedělo. Někdy ve 3 ráno jsem přítele vzbudila a prosila, ať jedeme do nemocnice, samozřejmě mě hned odvezl a šli jsme hned na řadu. Když mi přejížděla doktorka ultrazvukem po břichu, neviděla jsem tlouct srdíčko, ale sama sebe jsem uklidňovala, že to je hloupost, že to se jen tak nestává.
Pak mě ale znejistil sám doktorčin pohled na ultrazvuk a na mě, nakonec řekla sestřičce, ať zavolá nějakého dalšího doktora. Ten po pár minutách přišel, vyšetřil a sdělil mi to nejhorší: že nevidí žádný pohyb, tlouct srdíčko ani ozvy. Že mi dají prášky na vyvolání a budu rodit mrtvé miminko, že to jinak nejde. V tu chvíli jsem nenáviděla celý svět, samu sebe a všechny, co byli kolem. Měla jsem záchvat breku. Po otázce jestli budu chtít malého položit na sebe a aspoň na chvíli jej pochovat v náručí, jsem hned odvětila „Ne!“ (teď bych si za to nafackovala!). V záchvatu vzteku a strachu jsem odpověděla hned první, co mě napadlo.
Po několika prášcích, kapačkách, neskutečných bolestech a 11 hodinách byl malý na světě… Úplně ticho, žádný dětský pláč, nic. Malého hned zakryli plachtou a po vytlačení placenty ho chtěli odnést pryč, mně to ale nedalo a doktorku jsem s ním v náručí zastavila a prosila, ať mi ho tam chvíli nechají. Byl tak nádherný, nevinný a malinkatý… Nikdy toho nebudu litovat, že jsem se na něj podívala, hladila ho a pusinkovala. Naopak bych si to časem určitě vyčítala, že jsem to neudělala. Brečela jsem já, přítel i doktoři, co byli u porodu. Opravdu nikomu na světě to nepřeju, ať jsou někteří lidé sebevíc zlí.
Po všech krevních a genetických testech mi bylo sděleno, že vše vyšlo jako negativní a neví, co se mohlo stát. Bohužel to prý v 98 % nezjistí nikdo. To mě dostalo ještě víc do kolen, mohla jsem mít úplně zdravé miminko. Občas mám výčitky, jestli jsem nezanedbala něco já nebo doktoři. Doteď mám plno negativních myšlenek, ale snažím se to nějak potlačit a pracovat s tím.
Matějíčka jsme nechali zpopelnit, rozprášili na krásném místě a urničku uložili ve společném hrobečku. Mám se za ním, kam vracet a vzpomínat na něj, na ten párminutový pohled, na tu krásnou, nevinnou tvářičku…
S přítelem se snažíme o další miminko a strašně si přeju, aby to vyšlo co nejdřív.
Přečtěte si také
„Vždyť to ještě nebylo dítě,“ a další nevyžádané rady od okolí, když potratíte
- Anonymní
- 21.04.26
- 321
Potrat jsem zažila už třikrát. Dvakrát se mi to podařilo utajit, ale potřetí už ne. O miminko jsem přišla ve 14. týdnu a to už se schovat nedá. Ženy, které si tím prošly, asi vědí, jaké to je. Ten...
Dcera (16) si přivedla přítele domů a manžel to nemůže rozdýchat. Moc to hrotí
- Anonymní
- 21.04.26
- 669
Moje šestnáctiletá dcera Kamča si našla kluka. Není to její první zkušenost, ale dalo by se říct, že první vážnější vztah prožívá až teď. Chodí s Denisem skoro půl roku a mně ten kluk připadá...
Nemám ráda děti, ale miluji muže, který má jedno dost náročné. Jak tohle přežít?
- Anonymní
- 21.04.26
- 348
Život je tak trochu paradox. Od malička nemám ráda děti. Nikdy jsem po nich netoužila a čím jsem byla starší, tím víc jsem věděla, že nejsem na mateřství stavěná. Dlouho jsem žila s mužem, který to...
Sestra-dvojče zemřela, ale já jí vídám každý den. Moje okolí mě má za blázna
- Anonymní
- 21.04.26
- 344
„A vy máte sourozence?“ ptají se mě často. A moje odpověď většinou zní: „Ano, mám sestru – dvojče.“ Jenže pravda je taková, že moje sestra Adéla před dvěma lety zemřela při autonehodě. A já ji od...
Léta jsem nebyla na gynekologii, ale teď mám problémy. Bojím se nejhoršího
- Anonymní
- 21.04.26
- 314
Nejsem velká zastánkyně lékařů. Vlastně se jim vyhýbám jako čert kříži. Chodím jen tehdy, když mám nějaký zásadnější problém. Na gynekologii jsem nebyla řadu let. Vlastně ani nevím, jestli moje...
Chtěla bych, aby moje dcera šla do školy dřív. Děsí mě inkluze a zrušené odklady
- Anonymní
- 20.04.26
- 2203
Moje čtyřapůlletá dcera Mia je narozená v polovině září. To znamená, že do školy by měla jít až za dva a půl roku. Přijde mi to ale dost dlouho. Chodí do školky od dvou let, je plně socializovaná,...
Toužím po dítěti, přítel chce ale cestovat a užívat si. Pořád mu jen ustupuji
- Anonymní
- 20.04.26
- 1683
Někdy mám pocit, že je náš vztah úplně zbytečný. Pak ale zase cítím tu lásku a nechci se s ním rozejít. Jenže je mi 35 let, nejsem zrovna nejmladší, přítel je o tři roky mladší. A zatímco já bych...
Zuby i nos čistíme násilím. Podle tchyně jsem zlá matka, která své dítě týrá
- Anonymní
- 20.04.26
- 1133
Davídek je poměrně hodné dítě až do té doby, dokud po něm něco nechci. Ve 2,5 letech si stále nezvykl na to, že zuby se musí čistit a při rýmě je nutná odsávačka, kterou bytostně nesnáší. Už jsem...
Život s uřvaným malým vzteklounem mi vzal iluze o mateřství i o dalším dítěti
- Anonymní
- 20.04.26
- 9366
Plánovala jsem si, jak si budu rodičovskou užívat. Kamarádka má o rok staršího syna a to je takový pohodář. Když jsem ho chovala a u toho si hladila rostoucí bříško, těšila jsem se, až tohle taky...
Myslela jsem si, že mám syna blbce, ale v jeho třídě neumí číst ještě nikdo
- Anonymní
- 20.04.26
- 4526
Už dva dny nespím a pořád dokola si přehrávám to, co jsem se dozvěděla na třídních schůzkách. Máme syna ve druhé třídě a už od jeho útlého dětství jsem tušila, že škola pro něj nebude procházka...
snad moře času pomůže otupit tu ranu 
