Vše jako zlý sen
- Těhotenství
- Kamila92
- 25.03.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V prvním deníčku jsem psala, jak jsem se dozvěděla o tom, že jsem těhotná, jak to vzalo mé okolí a jak rosteme. Teď to bude trochu tvrdší a smutnější.
Dne 15. 3. v 11 hodin jsem šla na velký ultrazvuk ve 22. tt do novojičínské nemocnice, vše se paní doktorce zdálo naprosto v pořádku, až na srdíčko, raději si k sobě zavolala pana doktora a oba mi potvrdili, že se jim nelíbí srdíčko a raději mě pošlou na vyšetření do Olomouce. Kardiologové z Olomouce se s tím potkávají každý den, tak pro ně bude hračka poznat přesnou vadu srdce. Paní doktorka mě utěšila a řekla, že si myslí, že to bude určitě malá vada a na ukončení těhotenství to nevypadá.
Objednaná jsem byla na ten samý den na 12:45, naštěstí mám skvělého otce, který pro mě udělá vše a do Olomouce mě zavezl. Když jsme tam přijeli, tak byli ke mně všichni moc milí a tolerantní. Okamžitě si mě primář MUDr. Jiří Hyjánek, Ph.D. zavolal do ordinace a vše začalo, položila jsem se na lehátko, a jak primář, tak MUDr. Lubomír Dubrava dlouhou chvíli koukali na obrazovku ultrazvuku, pořád si něco šeptali a já jsem jim moc nerozuměla. Nakonec na mě MUDr. Dubrava vyrukoval s vrozenou vývojovou vadou srdce. Diagnóza: defekt siňokomorového septa. Byla jsem v úplné beznaději a strachu, co teď bude… plakala jsem.
Primář Dr. Hyjánek si mě vzal na jeho ultrazvuk, aby si mohl všechno ještě jednou prohlédnou. Kromě srdíčka na mě vyrukoval ještě s hyperechogenitou střeva. Vše mi krásně vysvětlil a navrhl mi odebrání plodové vody, nebránila jsem se. Sice mě to trochu bolelo, ale zvládla jsem to, primář byl ke mně velmi upřímný a nabídl mi ukončení těhotenství. Tohle mě úplně zničilo. Řekla jsem mu, že nechci dělat nějaké závěry dopředu. Chápal mě a řekl mi, že mě ještě objednají do Brna, aby jeden nezávislý kardiolog diagnózu potvrdil nebo vyvrátil. Asi po dvou hodinách jsem vyšla z ordinace uplakaná a nevěděla jsem, co říct otcovi na otázku: „tak co?“. Řekla jsem mu ve zkratce, co se děje a že musím zítra do Brna na vyšetření do dětské nemocnice.
16. 3. o půl 12. jsme dojeli do Brna do dětské nemocnice. Byla jsem objednaná na 12. hodinu. Na dětské kardiologii bylo skoro prázdno. Zavolal si mě MUDr. Jiří Navrátil a vše začalo nanovo, položila jsem se na lehátko a čekala jsem, co Dr. Řekne, dlouhou chvíli mlčel, na obrazovce jsem sledovala, jak srdíčko bije. Asi nejvíc mě od pana doktora vzala jeho diagnóza: Komplexní srdeční vada typu inverze komor, s defektem komorového septa se stradlingem a-v chlopní s hypoplasií aorty. Řekl mi, že k tomu může najít i jiné názvy, ale vždy to bude vada s nepříznivou prognózou, bez fetální léčby. K tomu mi sdělil, že to budou operace s nejvyšším operačním rizikem. Říkám si, že tohle není možné, proč zrovna mě se tohle muselo stát… Dr. semnou vše probíral a nedával mi naděje, že by miminko přežilo. Nevěřila jsem tomu, nedokázala jsem ho poslouchat, jen jsem pokyvovala a dělala, že poslouchám, nešlo to poslouchat, už jsem si přála být v autě na cestě domů. Když jsem vyšla z ordinace, tak jsem nemohla popadnout dech a zastavit pláč. Říkala jsem si, pořád jen: to je hnusný sen.
Když jsme vyšli z nemocnice, volal mi kardiolog Dr. Dubrava, jak jsem dopadla a jestli bych mu mohla přečíst zprávu, tohle mě moc potěšilo, že ho moje diagnóza zajímala. Zavolal mi a vyslechl si vše, co jsem pobrala od Dr. Navrátila. Po cestě domů mi volal i primář Hyjánek, jak jsem dopadla a chtěl mi hlavně říct, že 3 hlavní chromozomy z plodové vody vyšly negativní. Říkám si, sice malá, ale krásná zpráva po dvoudenním hororu. Domluvili jsme se na genetickou konzultaci na pondělí, a že bych se měla přes víkend rozhodnout, jak budu dále pokračovat. Víkend byl pro mě velmi náročný a přemýšlela jsem, jak jsem jen mohla, co budu dělat. Nešlo to, jak jedna tak druhá možnost byla špatná, takže opět neděle večer a já jsem nebyla rozhodnutá.
V pondělí ráno jsme jeli opět do Olomouce, kde jsem měla genetickou poradnu s MUDr. Václavou Curtisovou, ptala se nás na různé rodinné problémy ohledně vývojových vad. Z mojí strany nikde nic, bohužel od biologického otce dítěte toho moc nevím, ale mám potvrzené, že o žádných srdečních vadách v rodině neví. Doktorka mi vše vysvětlila a názorně ukázala srdíčko, dá se říct, že až tehdy jsem to celé pochopila. Pravá a levá komora jsou prohozeny, mezi nimi defekt, aorta (hlavní tepna ze srdce zúžená) a něco s chlopněmi. Poprosila jsem ji o objednání do Motola na dětskou kardiologii, chci prostě vědět jejich názor, když bych si prcka nechala, stejně by ho operovali tam, tak ať mě prosím objedná. Nic nenamítala, souhlasila semnou. Řekla jsem jí, že až po jejich názoru se rozhodnu, jak budu pokračovat.
Do Motola jsem byla objednána na 22. 3. na 11. hodinu na dětskou kardiologii, vyšetření ECHO. Když jsem tam dorazila a viděla tolik dětí, které tam čekaly na vyšetření, jak jsou šťastné, nevypadají nějak nemocně a že je něco trápí, tak jsem si říkala: tolik nemocných dětí se srdcem a jak to rodiče zvládají. Popovídala jsem si tam s maminkou 11leté holčičky, která měla také špatné srdíčko, něco s plícemi a k tomu vadu s růstem, a jak krásně to holčička snesla. Maminka ke mně byla upřímná a řekla mi, co si myslí o mé diagnóze a její názor mi moc pomohl. Když jsem přišla na řadu, MUDr. Viktor Tomek mě vyšetřil, a řekl, že souhlasí s komplexní srdeční vadou. Jeho diagnóza zněla: kompletní atrioventrikulární defekt, funkčně je komora společná. Tepny jsou v transpozičním postavení. Plicnice je užší se zjevnou valvarní stenózou a tč. progradní tokem v tepenné dučeji. Společná AV chlopeň má středně významnou nedomykavost. Ale jeho slovy: dokázali bychom srdíčko dát dohromady 2–3 operacemi, aby mohlo fungovat a dítě by s tím dokázalo žít. Jen z něj bohužel nedokážeme udělat srdce zdravé. Byla jsem docela smutná, čekala jsem trošku pozitivnější zprávy. Ale začala jsem víc přemýšlet nad rozhodnutím, na které všichni čekali.
Když jsme dojeli domů, tak jsem napsala na srdickari.cz a na web, ve kterém jsme holčiny, co máme termín v červenci. Holky mi tam napsaly své názory. Hodně dlouho mi trvalo, než jsem se rozhodla, ale rozhodla jsem se určitě správně.
Rozhodla jsem se prcka si nechat. Kdyby tuhle diagnózu našli až po 24. tt anebo až po porodu, tak bych neměla možnost rozhodnout se, co budu dělat a už vůbec by mi nenabízeli ukončení těhotenství. Musela bych bojovat a já chci bojovat! Říkám si, kolik maminek to zvládlo a věřily i svému dítěti, že to všechno zvládne a bude silné, a teď jsou z nich sice ne zdravé děti, ale šťastné, a není na nich vidět žádná nemoc nebo že by je něco trápilo. No jo, s čím se musím smířit je, že moje dítě nebude sportovec 
Nedokázala bych dát pryč dítě, které mi svým kopáním dává najevo, že tady je. Možná, kdyby se na tuhle diagnózu přišlo dřív, než jsem prcka cítila, tak bych se možná rozhodla pro ukončení, ale takhle pozdě to prostě nejde. Vím, že to bude sice moc těžké a psychický náročné, ale musím to zvládnout, a já to zvládnu, mám super přítele, který byl u všeho se mnou a moc mi pomáhá. Upřímně, nebýt jeho, tak jsem asi někde v rukou psychiatrů 
Drží při mně. Prcek ještě není na světě a on ho bere jako vlastního. Jsem za přítele ráda a už bych ho nevyměnila, i když mě někdy vážně vytáčí a sere 
Deníček je sice dlouhý, ale musela jsem se vypsat, děkuji všem, kteří dočetli až sem, děkuji
Přečtěte si také
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 1764
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 812
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 304
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 697
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 551
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 2867
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 1979
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1334
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 2722
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 1798
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
!!!!
Budeš určitě skvělá máma!!!! 
Moc Vám držím palečky..nebude to lehké a to vůbec ale myslím jsi,že matka ud'elá VŠECHNO pro své dítě a ctím Tvé odhodlání 
,jsi moc statečná 
