Obyvatel mého bříška
- Těhotenství
- Kamila92
- 11.02.12 načítám...
Chtěla bych napsat něco o tom, jak to vše začalo, jak sem se dozvěděla, že jsem těhotná, a jak to vzaly kamarádky a otec dítěte. 16. 11. jsem šla s kamarádkou na kávu a trochu si popovídat, vše bylo super, ale do chvíle, kdy jsem začala cítit, že se mnou není něco v pořádku, udělalo se mi nevolno a začalo mi být divně, takhle mi ještě nikdy nebylo, vzala jsem si prášek a pokoušela jsem na to nemyslet. Trošku to přešlo, říkám si, super, asi na mě jen něco leze. S kamarádkou jsme hodily ještě pár slov a rozloučily se.
- 2
Když jsem přijela domů, tak opět přišel takový divný pocit a nevolnost, říkám si, něco není v pořádku. Nevím, ale jen tak mě napadlo podívat se, kdy jsem měla poslední MS a nějak jsem vypočítala, že mám zpoždění, 3 dny, a tak přemýšlím a vzpomněla jsem si, že mám ještě schovaný těhotenský test, tak proč ho nezkusit. Říkala jsem si, že jen zbytečně blbnu a mám zpoždění, ale opak byl pravdou, na testu se objevily //. Byla jsem v šoku. Nevěděla jsem, co mám dělat. Byla jsem zmatená.
Okamžitě jsem vzala telefon a zavolala kamarádce, že jsem si udělala test a jsem těhotná, plakala jsem trochu naštvaností a beznadějí, ale na druhou stranu jsem byla šťastná. Reakce od kamarádky byla hned jasná, půjdeš na potrat, přeci si nezkazíš život. Jsi mladá, máš život ještě před sebou. A navíc mi zopakovala, že otce dítěte tímhle do vztahu nedostanu. V tomhle měla pravdu, věděla jsem od začátku, že vztah, který jsme mezi sebou měli, byl jen o sexu. Hned jsem ji na to odpověděla, že dítě si nechám, že je tolik mamin s dětmi, které jsou sami, a ještě jich bude. Zvládly to ony, zvládnu to i já. Když jsem položila telefon, tak jsem se trochu uklidnila.
Sedla jsem si k počítači a doufala, že bude na Facebooku kamarádka, která má teď 10měsíční holčičku, a že mi poradí lépe. Bingo, byla, hned jsem se jí svěřila, co se děje. Pogratulovala mi a řekla, ať si zajdu co nejdříve k doktorovi nechat si těhotenství potvrdit. Říkám si, je středa, gynekolog je tam odpoledne do 17 hodin. Super, zajedu si tam a dozvím se víc. Tak jsem opět volala kamarádce z rána a řekla jsem jí, že jedu na gynekologii a ona se nabídla, že pojede se mnou, souhlasila jsem.
Odpoledne jsme vyrazily k doktorovi. Jak jsem čekala, čekárna byla plná lidí. Nevadí, počkám si, za tu jistotu mi to stojí. Když na mě konečně přišla řada a položila jsem se na „kozu“, doktor se podíval a řekl, že na pohmat není nic cítit a že zkusíme ultrazvuk, koukala jsem na obrazovku jako vyplašená, jestli tam něco je, nebo ne, a bylo to tam. Gynekolog se mě ptá, vidíte tu malou skvrnu? Říkám ano. Tak to je vaše miminko. Byla jsem šťastná. Podle poslední MS jste ve 4. týdnu a porod vám vychází na 19. 7. 2012. Byla jsem moc spokojená. Doktor mi poblahopřál a ptal se mě, jestli si to nechám, řekla jsem mu, že nejsem rozhodnutá na stopro, ale že asi ano. Poučil mě a popřál mi hodně štěstí k rozhodnutí. Poděkovala jsem mu a vyšla z ordinace.
Připadala jsem si jako úplně jiný člověk, taková šťastná budoucí mamina. Když se mě kamarádka ptala, tak co, tak jsem jí hned řekla, tak jo. Budu mamina. Rozplakala se a zase to začalo, že si zničím život. Vysvětlila jsem jí, že kdybych šla na potrat a něco se stalo a nemohla bych už mít děti, tak tak bych si zničila život. Že si nemyslím, že když si prcka nechám, tak si ho zničím. Kamarádka to pochopila, sice jí to trochu trvalo, ale zvládla to. Řekla mi, že mě chápe a že mě bude v mém rozhodnutí respektovat a bude mě podporovat. Za to si ji moc cením, i když teď je bohužel bývalá kamarádka, stále ji mám ráda a děkuji jí za to, že se mnou přetrpěla období, kdy jsem to sdělovala otci dítěte, a mnoho jiných věcí. DĚKUJI TI, MONI!
Otec dítěte to vzal, jak jsme obě čekaly. Řekl, je ještě čas? Půjdeš na potrat? Zaplatím ti to! Říkám, čas je, ale na potrat nepůjdu, nedostaneš mě tam. Po čase to vzal, když jsme si volali, tak se mě pořád dokola ptal, jestli jsem si to nerozmyslela. Moje odpověď byla víc než jasná, ne, nerozmyslela, a ani nerozmyslím. Když už ho to věčné vyptávaní přešlo, domluvili jsme se na pár věcech. Pořád si voláme, sice teď málo, ale voláme, něco ve mně mi říká, že není hajzl a nevysere se na nás. Ale můžu v to zatím jen doufat.
A teď k něco o podnájemníkovi v bříšku. Už máme za sebou 4 kontroly v poradně a jeden velký ultrazvuk. Maminka netrpěla a ani netrpí žádnými nevolnostmi, maximálně tak trpí chutěmi a z každé kontroly musí mít fotku z ultrazvuku. Zato já si pěkné v bříšku rostu, už jsme v 16. týdnu, sice podle ultrazvuku jsem o týden menší, a taky mám posunutý termín na 25. 7., takže se na svět kouknu o týden později, i na moji maminku. Ale i tak doufám v to, že to rychle uteče. Jsme v naprostém pořádku, vše se vyvíjí tak, jak má. Sice jsem mamince ještě nechtěl(a) prozradit, jestli jsem holčička nebo kluk, ať si počká. Jak se to říká: „kdo si počká, ten se dočká“. Příští týden mamču čekají tripple testy, tak doufá, že ji vše dobře dopadne, a já vím, že určitě ano. Na další kontrolu se mnou jde až na konci února, a to jí možná ukážu, co jsem.
Jsem se nějak rozepsala, doufám, že vás to nenudilo a deníček se dal přečíst až do konce. Děkuji všem, kterří ho dočetli.
Přečtěte si také
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 4135
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 1628
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 872
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 3757
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2596
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1280
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7679
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 4822
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 3312
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1980
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
držím vám oboum palce. Je dobře že si je neposlechla a nešla na potrat 
.
. Je fakt že máme aspoň podnájem(nevím jak si na tom ty)ale žádná velká výhra to není ještě že máme rodiče 
. O dva dni později jsem to řekla příteli, ten se jen zeptal „co s tím chci dělat“ a já mu odpověděla, že nic dělat nechci, že si mrňouska nechám. Asi to tak nějak vzal, neb stejně věděl, že když si něco usmyslím, že musí být po mým 
. Pokud on by dítě nechtěl, vyrazila bych ho s rozhodnutím, že si prnďu taky nechám i bez něho. Teď spolu máme děti 3 a plánujeme ještě jedno 
, není to chlap vhodný pror tebe, seš úžasná holka - za chvíli budeš úžasná mamča, která ví jak se v životě zachovat a jak se k životu a životním situacím postavit 