Všechno zlé je k něčemu dobré
- O životě
- krarka
- 02.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tenhle deníček je hlavně poděkováním rodině, o kterou se já i má dcera můžeme vždy opřít, a taky o tom, že i bez chlapa se to dá! Takže takové povzbuzení pro maminky, které zůstanou s mimískem samy.
spolu na věky :-*
- 1
:-*
:-)))Domča je malý smíšek koblížek
Snad nevadí, když se přidám s minideníčkem i já. Co tady čtu, u každého druhého bulím jako želva a jsou i takové, které mi přijdou absolutně o ničem, a vlastně díky nim jsem se odvážila cosi napsat i já 
Ani nevím, kde začít, jelikož už jako puberťák jsem našim dala docela zabrat, ale s tím nebudu zdržovat, tak začnu o tom, jak jsem zjistila, že už nebudu na světě kopat jen sama za sebe
Chodila jsem s o dost starším chlapem už téměř rok, věděla jsem, že u něj na prvním místě byl fotbal, rád si vypil a občas hrál i automaty… bylo mi to celkem fuk, já jsem pracovala, měla svou jistotu, pronájem v bytě atd. I tak mi s ním bylo celkem fajn, měla jsem se s kým smát a žila jsem jak jsem žila. Jenže jednou jsem se ocitla v nemocnici, tři dny ležela na kapákách a ani ve snu mě nenapadlo, že to nějak nabourá antikoncepci, samozřejmě, že ano.
Po prvním měsíci bez menstruace jsem si řekla, že se mi asi zase zvětšila cysta, o které jsem věděla asi rok, a tak jsem tomu nepřikládala žádnou důležitost, ale když se nedostavila další, šla jsem raději na gynekologii… a co se neukázalo, byla jsem v 9. tt Zprvu to byl šok, poté ohromná radost, hned jsem to řekla mamince a volala tátovi, že budou prarodiče Ti radost z nového prcka v rodině sdíleli se mnou. Doma jsem to oznámila, ale bohužel s objetím a radostí jsem se nesetkala, prý „no tak když už jsi v tom, tak co nadělám, že?“, vše jsem jen odkývala a šla řešit, co teď. Nakonec se ukázalo že tatínek je teda taky docela rád, a tak jsem nám plánovala budoucnost ve třech.
Ovšem, co osud nechtěl, ocitla jsem se na neplánované nemocenské a rázem jsem místo z pěkného platu musela vyžít s ubohou nemocenskou dávkou, tak jsem začala řešit naše společné finance. Jenže když mi chlap přišel domů první měsíc, že ho okradli o výplatu, další, že nedostal a u poslední jsem věděla, že vše končí v automatech, rozhodla jsem se, že se s ním na bytě nebudu stresovat (už jsem na něj samozřejmě ani neměla) a přestěhovala jsem se v 6 měsíci zpátky do dětského pokoje k rodičům, s tím, že se on snad polepší a dojde mu, že jsme teď na prvním místě my, před fotbalem a pitím. Opět omyl :-/
Abych to zkrátila, zázrak se nekonal, ještě týden před porodem dcery jsem zjistila, že nemám kreditku a po zjištění, co mi zbylo z peněz pro malou na výbavu a očkování, mi zůstaly jen oči pro pláč… zbylo tam jen 8 korun 
To už byla poslední kapka, kdo myslíte, že dceři montoval postýlku? Lepil hvězdičky na zeď a vše chystal a platil místo něj? Moji rodiče samozřejmě. Když se po prochlastaném víkendu vrátil s omluvami a tím, že všechno vrátí, já hloupá opět uvěřila a přijala ho zpět, protože to byl přece jen dceřin táta a nechtěla jsem, ať je bez něj… stále ve mně ale všechno hlodalo.
Nakonec byl u porodu, vše se narozením dcery dalo jakžtakž do pořádku a já byla zase na chvíli šťastná. Dcera se narodila zdravá, krásná, nejúžasnější na světě, vše bylo jak má. Zase to netrvalo věčně, po dvou měsících jsem málem zkolabovala, starala jsem se totiž o malou, která v prvním měsíci byla i v nemocnici, domácnost a do toho musela chlapovi hlídat výdaje, v podstatě dostával kapesné… tak trapně jsme na tom byli, ale já mu nevěřila. A do toho všeho jediné, co jsem od něj slyšela, bylo: „ale laskavě nezapomeň, že v únoru jdu na Spartu“, nic jiného ho totiž nezajímalo.
Vím, že to není nic extra, každá druhá mamina zvládá mnohem horší věci, jen už to bylo nad mé síly - šestinedělí, miminko, starosti, splátky, do toho byly Vánoce, takže dárky a jiné. Chtěla jsem, ať mi trochu pomůže a dala jsem mu ultimátum. Vím, že se to nemá, ale už jsem opravdu byla v háji. Buď se začne chovat jako táta a dospělý chlap nebo ať jde. Co si asi zvolil, že? Od té doby jsem ho neviděla, neslyšela, nenapsal zprávu ani se nestaral, co malá, ani peníze neposlal, prostě nic. Taktéž se zachovala i jeho rodina, dali od nás ruce pryč.
A v tu chvíli se do všeho vložili moji rodiče, Dominiččina babička s dědou, poskytli nám bydlení za úplně symbolickou cenu, kupují Domče hračky, vidí jí každý den vyrůstat, učí jí, vlastně dělají vše, abychom se měly obě jako v bavlnce, tolerují i mé uplakané nálady, Domčin noční pláč, pomáhají opravdu, kde můžou a za to jim patří ten největší dííík světa. I když nejsem věřící, každý den děkuji bohu za to, že je máme a vím, že tohle jim nikdy nebudu moci splatit. Vím, že má Dominička zázemí, vždy co jíst a za kým přijít. A toho rádoby taťku už opravdu nepotřebujeme. Snad jednou potkám nějakého hodného strejdu, ale to už je na úplně jiný deníček
Moc děkuji těm, kteří to po mě dokázal přelouskat A doufám, že jsem aspoň trošku ukázala maminkám, že pokud mají rodinu, tak toho chlapa, co si jich neváží, nepotřebují. I když to vždy přijde líto, když vidíte proti sobě jít spořádanou rodinku… maminku, tatínka, prcka. Ale vždycky si řeknu, že může být i hůř. Já mám skvělou rodinu, zdravou desetiměsíční holčičku, takže jsem vlastně šťastná ženská, ne?
Přečtěte si také
„Vždyť kojí úplně špatně,“ zaslechla jsem tchyni. Pomohla až laktační poradkyně
- Anonymní
- 23.06.26
- 1005
Největší tlak, který na novopečenou mámu přichází, je ten zvenku, z vašeho okolí. Dobře míněné rady, které ale občas šíleně bolí. A blbý je, že často se jedná o vaše nejbližší lidi. Jako v mém...
Vzala jsem si muže s dítětem. Teď mám doma pocit, že jsem tam navíc
- Anonymní
- 23.06.26
- 1068
Vzala jsem si muže, který má dceru z předchozího vztahu, a od začátku jsem se snažila být trpělivá, laskavá a nebrat jí tátu. Jenže ona mě odmítá, provokuje, shazuje a dává mi najevo, že v jejich...
Devět týdnů bez školy, bez babiček a bez řidičáku. Jak to mám zvládnout?
- Anonymní
- 23.06.26
- 1854
Mám dvě děti na prvním stupni, chodím do práce a letos jsem prázdniny zřejmě úplně podcenila. Bydlíme v malém městě v pohraničí, příměstských táborů je málo, babičky nemáme a já navíc nemám...
Tchyně vtrhla po mém císaři do porodnice. Musela ji vyhodit až sestřička!
- Anonymní
- 23.06.26
- 1136
Porod je pro každou ženu jedním z nejintenzivnějších a nejnáročnějších zážitků v životě. Když navíc neprobíhá podle plánu a skončí akutní operací, žena potřebuje klid, bezpečí a čas na to, aby se...
Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna
- Vilma1897
- 23.06.26
- 294
V čem je její kouzlo? Třikrát vyprodala Eden a spousta lidí se vracela znovu. Včetně mě. Na první koncert jsem měla lístek na sobotu. A hned když skončil, bylo mi jasné, že v úterý chci být v Edenu...
„Je můj syn autista?“ zeptala se kamarádka. Ze strachu jsem jí zalhala do očí
- Anonymní
- 22.06.26
- 2014
Říká se, že upřímnost je základem každého pevného přátelství. Jenže co dělat v situaci, kdy vás nejlepší kamarádka postaví před otázku, jejíž pravdivá odpověď by jí mohla zlomit srdce? Minulý týden...
Dcera s ADHD potřebuje asistenta. Muž zuří: „Nedělej z ní blbečka s nálepkou!“
- Anonymní
- 22.06.26
- 1422
Každý rodič si přeje, aby jeho dítě mělo hladkou a bezstarostnou cestu životem. Když se ale objeví první překážky, ukáže se, jak pevný je nejen vztah rodiče k dítěti, ale i partnerů mezi sebou. My...
Manžel mě nutí jezdit každý víkend k tchyni. Ta mě jen kritizuje, jsem zoufalá
- Anonymní
- 22.06.26
- 2850
Víkend by měl být pro pracující rodiče časem odpočinku, kdy konečně vypnou, užijí si klid s rodinou a naberou síly na další pracovní týden. Pro mě je ale páteční odpoledne začátkem pravidelné noční...
Dřu ve dvou pracích do půlnoci. Podle muže ale jen „courám po kroužcích“
- Anonymní
- 22.06.26
- 1394
Sedím u kuchyňského stolu, na monitoru notebooku svítí čas 0:24 a mně únavou pálí oči. Tohle je moje každodenní realita. Kolotoč, ze kterého nemůžu vystoupit, protože se ode mě očekává, že budu...
Máma mi vyčítá práci a děti ve školce. Sama mě tam jako malou zapomínala!
- Anonymní
- 22.06.26
- 971
Být dnes mámou je nesmírně vyčerpávající. Společnost na nás klade protichůdné nároky – máme budovat kariéru, vypadat skvěle, mít naklizenou domácnost, a přitom se dětem věnovat čtyřiadvacet hodin...
Myslím, že maličké bude líp bez takového otce a doufám, že brzo najdete nového a lepšího 
My taťku máme a určitě si nemůžu stěžovat. Ale jsou období, kdy ho kvůli práci třeba i 14 dní téměř nevidíme a v těchto dnech mi taky pomáhá má rodina - mamča a brácha a jsem jim úplně stejně vděčná 
