Vy spíte s děckem v posteli? Cožeeee?

Nedávno jsme se se sousedkou dostaly na téma spánek dítěte, protože každý se zajímá, jak to vaše dítko v noci spí. A když zjistila, že máme dítě v posteli, skoro vyjekla: Vy spíte s děckem v posteli Cožéééé? Ale to ho tam budete mít do puberty, víte to?

No jelikož to je starší paní a myslí vše dobře, nezatěžovala jsem ji zbytečnými fakty, kterými později v článku zatížím vás, ale položila jsem jí jednoduchou otázku: „Máte děti? A které okamžiky byste vrátila, kdybyste měla na chvíli možnost je zase prožít?“

Zamyslela se a na chvíli ztichla. Nabídla jsem jí proto odpověď: „Určitě jeden z těchto okamžiků by bylo přitulení se ke spícímu dítěti, k tomu voňavému štěňátku, políbení jeho malého nosíku a pohlazení sametové kůže.“ Už jsem nemusela pokračovat dále.

Kéž bych to své dítě mohla mít v posteli do 15 (berte to s nadsázkou :D)
Když si vzpomenu na své dětství, nezapomenu na noci, kdy jsem měla hlavu přikrytou peřinou, obávala se jakéhokoliv pohybu či zvuku a usínala se strachem. Do dneška je mi nepříjemné usínat sama…

Co by si vaše dítě vybralo, kdyby mělo svobodnou volbu? Kde končí nad ránem vaše děti? Musíte je vyhánět z manželské postele, kde pro vás všechny není dost místa? Nadáváte potom na to, že nejste vyspaní, ale stejně nemáte srdce děti rezolutně poslat zpátky do svých pokojů?

Je přirozenou potřebou člověka ochraňovat své potomky ve dne v noci. Samičky téměř každého živočišného druhu svá mláďátka nepřetržitě opečovávají a rozhodně jim nebudují vlastní nory, brlohy či hnízda, aby samy měly klid a mohly v noci nerušeně spát.

Moje kamarádka mi nedávno doporučila knihu „Každé dítě může dobře spát“ od A. Kast-Zahn a Dr. H. Mongenroth. (Omlouvám se tímto kamarádce, že zde knihu zmiňuji. Jsem moc ráda, že mi ji doporučila, jen mě tato kniha mírně řečeno šokovala.)

Protože zde jsem se dozvěděla, že: „Problémy se spaním jsou u malých dětí velmi rozšířené.“ A doplňují to statistickým údajem: „V kojeneckém věku se nejméně každé třetí dítě během noci vícekrát probudí a pláče. Tento problém se většinou sám od sebe nevyřeší.“

Tohle jsem si přečetla a řekla si: „Wow“! Takže on je to problém, že se dítě budí? To jsem nevěděla! Já myslela, že je to přirozené a on je to podle autorů knihy problém.

Koho?
Nějak podvědomě cítím, že rodičů, kteří chtějí spát celou noc v kuse. Ale co dítě, které je ZATÍM nastavené jinak? A jehož spánkový režim se ustálí až někdy okolo 3. roku věku? Čí potřeba vyhraje?

Jsme ovlivněni společností a kulturou, ale až dnešní moderní doba sebou přinesla trend oddělování dětí od rodičů. Mnoho vědců a psychologů označují společné spaní za prohlubování důvěry v rodinu, okolí, sebe sama, podporuje přirozený rozvoj dítěte. Človíček, který se už od raného dětství naučí spoléhat na své blízké, bude snáze budovat své sebevědomí a důvěru ve své okolí. Již dávno se ví, že společné spaní snižuje počet náhlých úmrtí novorozeňat, takzvaný SIDS.

Tak tenhle názor jsme si vzali k srdci u nás doma!

„A co sex?“
Moje kanadská kamarádka se mě jednoho dne zeptala: „No joooo, to je všechno hezké, ale co sex?“

„Nemáme sex.“

Odpověděla jsem jí krátce a než jsem stačila pouvažovat, co chci říct dále, protože moje angličtina je mizerná (i když ona ze slušnosti tvrdí, že mluvím jako rodilá mluvčí :D), popadly jí tváře na projev hluboké lítosti a zděšení.

„Nemáme sex v posteli, my dear, ale máme dva gauče, kuchyňskou linku a pračku (dobře, tu používám jen na praní).“

A pak jsme se smály a dohadovaly se, kde že je to nejlepší. :) Takže ani náš partnerský vztah společné spaní nějak nenarušuje. Tedy kromě toho, že mi večer VŽDYCKY přítel hlásí, že chce, aby maličká spala vedle něj. Hmmm, to někdy trochu žárlím!

Kojíte = vstáváte X krát za noc?
Vyřešte svoji únavu jednou pro vždy! Když se mě kamarádky ptají, kolikrát moje dítko v noci vstává na kojení, mnohdy nejsem ani schopná odpovědět. Prostě nevím. Když se ptají, jestli jsme nevyspaná, řeknu: „Bývávalo!“

Samozřejmě, že nejmenší maminečka se kojí vsedě, aby byla dodržena technika kojení, i když se určitě najdou maminky, které to zvládají v leže (řeknete mi prosím, jak na to?). Ale mít miminko vedle sebe v posteli, nemuset vstávat k postýlce, nebo do jiného pokoje, to je dle mého názoru a zkušenosti cesta k pohodově vyspané mamince (v mém případě přespané), i když se mi dítko odhadem budí 5× za noc).

Kde jsou hranice?

Tam kde si je určíte sami…

Nerada bych dala někomu pocit, že pokud nemá dítě u sebe v posteli, něco dělá špatně. Každý rodič dělá to nejlepší pro své dítko! Popisuju své pocity a momentální postoje a situaci u nás doma - tři postele vedle sebe a spousta místa pro sladký spánek. Třeba to vyzkoušíte taky! :) Sladké sny…

Pro nerozhodné rychlý test
(Převzato z knihy „Každé dítě může dobře spát“ - něco dobrého tam přece je!) :)

Ruší Vás společné spaní s dítětem?
Je společným spaním narušen Váš sexuální život?
Usíná dítě špatně nebo se budí několikrát za noc a vás to ruší?
Máte dítě v posteli z důvodu toho, že se cítíte osamělí?
Má Váš partner na společné spaní jiný názor?
Chcete na této situaci něco změnit?

Odpověděli jste na všechny či většinu otázek NE?
Pak patříte k rodičům, kteří si své dítko v posteli užívají a byla by škoda věc měnit. Pravděpodobně jste všichni spokojení, a tak to má být. :)

Odpověděli jste na všechny či většinu otázek ANO?
Pravděpodobně jste se nedohodli vědomě na tom, že dítě bude spát s vámi v posteli. Možná vám dítko zůstalo v posteli po nemoci a z výjimky se stalo pravidlo. Potom je vhodné si stanovit pravidla, jakými společně dosáhnete dohody! :)

Vše je o kompromisech…

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
376
16.1.17 09:51

Moc hezké, rozhodně neodsuzuji spaní s dítětem v posteli. Kamarádka spala s dcerou od malička a teď jí je rok a půl a sama chce spát ve svojí posteli i když jí má u kamarádky v ložnici a v noci se občas vzbudí a přeleze si k ní. Ale všichni se vyspí a jsou spokojení. Taky bych chtěla mít syna u sebe ale ob nechce. Neusne. V noci se vzbudí a už by nespal. Takže on spí od miminka ve své postýlce a spal u mě v posteli akorát když jsme byli v nemocnici a bylo to krásné ráno, probudit se vedle něj. Takže já ti závidím :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
maminka2017
16.1.17 10:01

Naše děti mají svou postel, takže ne nespí snámi, ale taky nikoho neodsuzuji.Je to každého věc :kytka:

  • Upravit
530
16.1.17 10:02

Ja mam doma 14m holcicku a od porodnice spi se mnou. V postylce spala max. 5× zezacatku :lol: postylka byla prisunuta pouze k nasi posteli a zbytecne zabirala misto. Tak jsme ji schovali a koupili v Ikei detskou postel, ktera je prirazena k nasi :) :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
1120
16.1.17 10:08

Jen bych podotkla, že společné spaní v posteli zvyšuje možnost SIDS.To je omyl matek, že je tomu naopak. Odělené spaní v jiném pokoji Sids zvyšuje také. Ideální prý je vlastní prostor/postýlka/ ale společný pokoj.
http://www.nadacekrizovatka.cz/prevence-sids

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.1.17 10:14

Naše dcera měla také období od cca 2 týdnů do půl roku, kdy chtěla spát u nás - vždy ve 4 ráno se vzbudila a chtěla ke mně. V 6 měsících jsem jí přesunula do postýlky a nijak to nereklamovala.

Příspěvek upraven 16.01.17 v 10:14

  • Nahlásit
  • Zmínit
1635
16.1.17 10:23

Jak bylo receno, spolecne spani naopak SIDS zvysuje a svetova zdravotnicka organizace ho nedoporucuje. Zajimave, ze kdyz SZO doporucuje kojeni do 2 let tak se tim spousta lidi ohani a maji UM za zlo (nemluvim ted o autorce denicku ale vseobecne), ale nad doporucenim o spolecnem spanku mavnou rukou.

Příspěvek upraven 16.01.17 v 10:24

  • Nahlásit
  • Zmínit
188
16.1.17 10:25

Naše 5 měsíční dcerka spí se mnou v posteli a miluju to! Mám třetí dítě, teď navíc v pokročilém věku :lol:,takže si to fakt užívám. Kolikrát na ní v noci koukám když spí, pohladím jí, dám pusu… A taky slyším spoustu narážek. Ale tentokrát dělám všechno tak jak to cítím, všechny „dobře myšlený“ komentáře jdou mimo mě a je to super. Ráda si vyslechnu jak to dělají jinde, člověk ani se 3 dětmi neví všechno a kolikrát to převezmu.

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.1.17 10:50

Tři děti spávaly krásně ve vlastní postýlce, maximálně při nemoci jsem je nechávala u sebe, a když byly větší, tak přišly, když byl špatný sen, nebo nemohly usnout.. a čtvrtá je u mě nakýblovaná skoro pořád :jazyk: večer spí chvíli v postýlce a jak se jednou v noci probudí, tak už se tma nevrátí ani za nic :nevim: nevyspím se, přes den jsem jak mátoha, všechno mě bolí, jak ležím zkroucená, navíc mi trhá vlasy a škrábe po obličeji… ale je tak děsně roztomilá, že jí to projde :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.1.17 10:57

Spaní v posteli neodsuzuji a ať si to dělá každý jak chce. Náš malý ale v noci cestuje a akorát by mě budil ze strachu, že spadne z postele a měl by tak ráno nevyspalou semetriku a ne milující matku. :mrgreen: Postýlku mám vedle postele a jsme takto spokojeni všichni 3.

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.1.17 11:00

Naše tříletá holčička spí s námi v ložnici, má menší postel přiraženou k naší. Pokojíček nemáme, a popravdě si neumím představit nechat ji samotnou v jiné místnosti. Takhle v noci jen natáhnu ruku a zkontroluji že je vše v pořádku, když je neklidná. Jednou či dvakrát do měsíce má špatnou noc a chce spát mezi námi. Jinak spinká u sebe ale přesto v naší blízkosti :hug:.Miluju to :srdce: a nechci to ještě pár let měnit.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1312
16.1.17 11:25

Já jsem třeba spala s rodiči dlouho, a na mě to teda mělo vliv takový, že dodnes nerada usínám sama, necítím se dobře sama v ložnici. Takže je to o lidech a ne o tom, jestli někdo spí s dětmi a někdo ne. Můj syn spí ve svém pokojíčku, spí se mu tam líp než u nás a rozhodně nemám pocit, že by ho o něco přicházela. Tulime se dost přes den a ráno se syn občas chodí k nám dospat nebo pritulit.
To je můj názor, nikomu jeho názory neberu ;)

Příspěvek upraven 16.01.17 v 11:27

  • Nahlásit
  • Zmínit
661
16.1.17 11:25

Jsem pro společné spaní ať si říká kdo chce co chce. Obě holky s námi spaly od narození. Je to pohodlnější při nočním kojení a taky bych byla nervózní kdyby miminko spalo jinde a já neslyšela jeho dech. Starší do 3,5 let protože jsem čekala druhé a bála jsem se aby mě nekopla. Tak se jí koupila postel, povlečení s oblíbeným Krtečkem a bylo to bez problémů. Ale spala s námi v jedné místnosti. Mladší je rok a půl a spí s námi a někdy (skoro každou noc :-D ) se přifaří i starší a spíme všichni spolu. Plánujeme třetí tak si asi necháme udělat maxipostel na zakázku :-D

  • Nahlásit
  • Zmínit
84
16.1.17 11:41

Taky to tak máme :D Dcera s námi spala do 2,5 let, pak jsem čekala druhé, takže se koupila postel a přešla do pokojíčku, úplně bez problémů. Syn má teď taky 2,5 a pomalu se bude stěhovat za sestrou do pokoje, už se oba těší, koupíme dvoupatrovou postel, dcera si už zamlouvá spaní nahoře :lol:
Od září nastupují do školy a školky, tak budou trénovat spaní spolu v pokojíčku, akorát se obávám toho usínání, když jsou spolu dělají hrozné kraviny a ne a ne usnout, proto mi to spaní odděleně celkem vyhovovalo…tak uvidíme

  • Nahlásit
  • Zmínit
10424
16.1.17 12:04

Obě děti spaly zhruba do 18m věku většinu noci u nás, ovšem usínaly a první část noci vždy strávily ve své postýlce. Jakmile se vzbudily a chtěly k nám, ráda jsem si je tam vzala (a beru dodnes). Večer máme s manželem klid na cokoli v posteli chceme dělat a když některé z dětí (ano, i to 4,5leté) v noci vzbudí špatný sen, nebo cokoli jiného, rádi ho u nás uvítáme ;)
Jinak, moc hezký styl psaní, ráda si od tebe přečtu cokoli dalšího ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
105
16.1.17 12:30

Děti s námi v posteli spaly asi do 5 let a to měly svoji postel.

  • Nahlásit
  • Zmínit
12189
16.1.17 12:44

Mame to ulne stejne. Jen u druheho syna jsem mela pauzu, protoze syn se rozhodl, ze moje prsa jsou nejen zdrojem jidla, ale i dudlikem a v noci je chtel prakticky porad. Takze jsem uz mela docela jety bradavky. Ale po nejake dobe se nastehoval zpatky. Ted jsem si pred dvema tydny prinesla z porodnice ve svych 42 treti dite. Vim, ze je to zrejme uz naposled, o to vic si uzivam prave to usinani spolu. To je podle meho jeden ze zakladnich predpokladu toho se dobre vyspat. Jdeme spolu do postele nekdy po osme (chvili jeste kojime), takze kdyz se poprve probudi uz mam za sebou nekolik hodinek neprerusovaneho spanku…nedostatek spanku jsem nikdy moc neresila. Nejstarsi syn se sam uz odstehoval do sveho pokoje, tak mista mame zase dost. At si to kazdy zaridi po svem. Ja jsem hodne „kontaktni“ a to ze mam svoje milacky v noci u sebe, je pro me proste k nezaplaceni… :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.1.17 13:05

Každému jak mu to vyhovuje známým spí děti u nich v posteli ještě v 16 mluvím o letech nikoli o mesicich…Ale když jim to vyhovuje..Já bych si dítě k sobě do postele nevzala má svou postýlku od toho aby tam spalo..

  • Nahlásit
  • Zmínit
Smazaný anonym
16.1.17 13:05

Malému jsou 4 roky a dosud spí s námi v posteli. Neumí spát sám a já ho ani nenutím. Je velmi kontaktní, potřebuje cítit, že vedle něho někdo je. Hodí přese mě nohu, obejme rukou, bez přímého kontaktu v noci ani půl hodinu. Když má noční můru a začne pofňukávat ze spaní, stačí pohladit po hlavičce, okamžitě se i v tom spánku otočí a přitulí celým tělem a spinká už klidně. Nevadí nám to, nemáme s tím problém. Jak dlouho je dítě dítětem? Jak dlouho bude chtít spát s námi? Bereme to tak, že brzy přijde doba, kdy mu rodiče budou překážet a kdy bude chtít roztahnout svoje křídla a objevovat svět po svém. Do té doby, klidně ať spí s námi, když mu to dělá dobře. Do 15i to určitě nebude :)

Máme manželské postele, málokterý dospělý chce spát v ložnici sám. A přitom nutíme malé děti, aby sami spali, aniž jsme sami toho schopni. Divná doba :nevim:

  • Upravit
69
16.1.17 13:08

První dcera spala s námi asi od 3 měsíce… kvůli kolikám to jinak ani nešlo.. kolem 1,5 roku přešla do své postýlky a je tam spokojená, jen občas nad ránem přijde ještě k nám (3roky) a druhá dcera spí s námi asi od 5 měsíce a jsme všichni spokojení :) sama v postýlce spát nechce už.. ale počítám, že také až přijde čas, tak se přemístí za sestřičkou do pokojíčku :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.1.17 13:13

A mimochodem to vaše palcani o tom že problém rodičů je to, že se dítě v noci budí povídejte mě, které dítě co spalo s námi v pokoji čím bylo starší tím častěji se budilo…Nakonec v 9m spalo přes den i v noci vždy tak 20 minut a pak 2-3hodiny vzhůru a světe div se nebyl problém v nás, ale v tom že Malej prostě nedokázal spát v místnosti s dvěma chrapajicima rodičema..Jednou jsme to už nevydrželi po opětovné neprospane noci sedla jsme k netu a zjistila že některým dětem prostě vadí přítomnost rodičů či jakéhokoliv jiného člověka s vaší teorii, že dítěti se ustálí spánek ve 3 letech bych vás poslala do háje a chtěla vás vidět jak 3 roky v kuse spite 20 minut a pak x hodin vzhůru…A světě div se přestěhovali jsme se vedle do pokoje a dítě nám od té doby klidně spí celou noc…Takže to že vy jste to měla třeba jinak laskavě neskatulkujte všechny stejně a ty vaše povýšenerady si nechte od cesty..

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.1.17 13:18

Já mám doma třítýdenní miminko a spí i v postýlce i se mnou v posteli. Většinou večer usíná v postýlce a až se vzbudí a chce baštit, tak si ho vezmu k sobě do postele a spinká se mnou až do rána. Jsem mnohem víc vyspaná, než když jsem lítala v noci k postýlce, zvládám všechny domácí práce, vařit, chodit s malým ven, nakupovat a mám čas a energii i na sebe..a syn je taky spokojenější a spinká líp :). V noci si ho můžu hladit, mazlit a jsem mnohem víc šťastná, což jsem jako máma prvního miminka v šestinedělí nečekala.. :D :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
396
16.1.17 13:19

Naprosto souhlasím. :) Naše dvě děti s námi spí od narození a nám to vyhovuje. Taky máme 3 postele přiražené k sobě a je to teda komfort. :)
Starší syn má 4,5let, mladší 1,5 roku a zatím to nevypadá na oddělený spánek…necháváme to na nich…až sami budou chtít spát odděleně.

U některých příspěvků jsem si všimla, že se píše, že u společného spaní se zvyšuje možnost SIDS. Tisíc lidí, tisíc názorů, ale zastávám názor, že se riziko snižuje. Dítě občas mívá apnoické pauzy a pokud u něj maminka spí, tak dítě její dech vnímá a naladí se na stejnou dechovou vlnu.

Společné spaní doporučuje mnoho odborníků stejně jako zdravotnické organizace jako je Americká akademie pediatrů, Akademie laktační medicíny nebo UNICEF, které zároveň hovoří o tom, že společné spaní je prevencí syndromu náhlého úmrtí kojence (SIDS).Matky instinktivně spí se svými dětmi tak, že jsou k nim obráceny tváří.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2303
16.1.17 13:19

Pěkně napsané, i když moje zkušenosti jsou jiné - první dítko se v jedné místnosti s jinou osobou nebylo schopné vyspat. Druhé je sice tulící, nechávám si ho v posteli po prvním nočním kojení, ale nevyspaná a rozlámaná jsem hrozně a budí se 3× tolik, než když spí v postýlce - já se ale chci tulit no, jak píšeš :lol:
Některé věci fakt člověk už nevrátí…

PS: Jo a tchyně opravdu měla poslední dceru do 12 let v posteli, protože si zvykla a pak odmítala spát sama. Ale švagrová má takovou kontaktní povahu.

Příspěvek upraven 16.01.17 v 13:22

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.1.17 13:23

Hezký deníček :palec: Společné spaní považuju za přirozené, navíc jsem líná matka, takže jsem si neuměla představit v noci vstávat, vyndavat miminko s postýlky, kojit, zase vstát vrátit dítě do postýlky a za dvě hodiny znova :roll: :lol: Žádné chytré návody ani knihy jak naučit dítě spát jsem nikdy nečetla, věřila jsem intuici, že dítě k samostatnému usnutí i spaní dospějeje samo a stalo se :D Jedné dceři už je 18let a opravdu už dááávno spí sama, nebo tedy ne s námi :lol: S dvouletou dcerou si společné spaní maximalně užívám, protože není nic krásnějšiho než přitulit se k tomu malému človíčku a hlavně když vím jak rychle vyroste ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
38
16.1.17 13:30

Neni nic krasnejsiho

Oba mi synove s nami spali v posteli od porodnice do cca 3 a 5 let a dneska se dohaduji, kdo tam muze spat kterou noc zase (uz je jim 10 a 13). Prechod do vlastni postele byl uplne v pohode. Ve svych 39 letech mam ted 5,5 mesicni holcicku a od porodnice spi zase se mnou, neni nic krasnejsiho a velike plus pro kojeni, kdyz jsou zle sny, boleni briska, teplota nebo celonocni kontakt. :srdce: Miminka potrebuji citit maminku!!! :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
38
16.1.17 13:30

Neni nic krasnejsiho

Oba mi synove s nami spali v posteli od porodnice do cca 3 a 5 let a dneska se dohaduji, kdo tam muze spat kterou noc zase (uz je jim 10 a 13). Prechod do vlastni postele byl uplne v pohode. Ve svych 39 letech mam ted 5,5 mesicni holcicku a od porodnice spi zase se mnou, neni nic krasnejsiho a velike plus pro kojeni, kdyz jsou zle sny, boleni briska, teplota nebo celonocni kontakt. :srdce: Miminka potrebuji citit maminku!!! :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
38
16.1.17 13:30

Neni nic krasnejsiho

Oba mi synove s nami spali v posteli od porodnice do cca 3 a 5 let a dneska se dohaduji, kdo tam muze spat kterou noc zase (uz je jim 10 a 13). Prechod do vlastni postele byl uplne v pohode. Ve svych 39 letech mam ted 5,5 mesicni holcicku a od porodnice spi zase se mnou, neni nic krasnejsiho a velike plus pro kojeni, kdyz jsou zle sny, boleni briska, teplota nebo celonocni kontakt. :srdce: Miminka potrebuji citit maminku!!! :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
327
16.1.17 14:09

A samozřejmě jste vzala v potaz, že málokterá země nechá matky 3 roky na rodičáku. Když vezmu v úvahu, že svůj spánkový režim upravím podle např. 9m kojence a denní režim podle zaměstnavatele, tak jsem do 1.narozenin dítěte " na Chocholouška".
Holt asi nepatříte do cílové skupiny, pro kterou autoři knihu zamýšleli, ale to ještě neznamená, že nepomohla spoustě zoufalých rodičů ( já se mezi ně nepočítám, moje děti spali a spí s námi, nicméně knihu jsem četla).

  • Nahlásit
  • Zmínit
2250
16.1.17 14:17

Deníček se mi líbil hlavně kvůli toleranci k ostatním názorům a uspořádáním.
já tu budu asi za matku krkavce, ale obě holky mají svůj pokojíček, ve kterém spí. Samy, celou noc, spokojeně.
Když je nemoc nebo jiná nestandardní situace, nasáčkují se k nám do postele, jinak ovšem spí a usínají ve svých postelích. Mladší má totiž u nás v posteli rodeo, usnout tam neumí, naše přítomnost ji ruší a když už tedy usne, vzbudí ji chrápání tatínka.
Je to o každém, jak mu co vyhovuje

  • Nahlásit
  • Zmínit
1304
16.1.17 14:23

Nas malej spal od 4ech mesicu durch celou noc sam ve sve postylce a kdyby to tak nebylo, v posteli jsem ho mela…dnes je mu sest a v noci prisel k nam do postele za ta leta asi trikrat…dnes je to tak, ze parkrat do mesice rekne uz vecer rovnou, ze by chtel spat dnes v loznici, a tak to taky je, akorat ze ja si uzivam jen ten pokec pred spanim, pak jsem okopana ze vsech stran a moc toho nenaspim…mame hodne velkou postel a on se tam ve spanku toci jak holub na bani :,(…no, uzivejte si to, jak jinak :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1313
16.1.17 14:24

Moje děti spí od šestinedělí ve svých pokojích. Jako miminka se celou noc kroutily, hekaly a já prostě nemohla spát. Takže jsem asi sobec. 8) Nějak nechápu proč bych se měla nechat budit hekajícím dítětem, které se ale neprobudí, ale já nemůžu vedle něho spát. Samozřejmě nikomu neberu, že to tak má, ale já bych tohle prostě nemohla. Pokud je nějaká nemoc nebo tak, tak si je beru do postele, ale ten starší chce prostě k sobě, je tam zvyklý a spí líp, i když je nemocný, pro mimino máme monitor dechu.

  • Nahlásit
  • Zmínit
823
16.1.17 14:43

S námi dcera nespí. Když byla hodně malá, cca v měsíci věku a trápily jí prdíky, tak jsem si jí k sobě brala, bylo rychlejší jí uklidnit, vrátit vypadlý dudlík apod., než vstávat k postýlce, ale jinak jsme jí naučili na postýlku a jako větší už u nás nikdy neusla. Ve 14m jsme jí pak přesunuli i do vlastního pokojíku, protože jsme jí vždycky budili, když jsme šli spát a ona někdy mě, když v noci cestuje po posteli. Společné spaní nijak neodsuzuji (i když u těch větších dětí to moc nechápu, protože většina se ve spánku fakt hodně hýbe a vyšoupe rodiče ke stranám), ale u nás to prostě nikdy nefungovalo. I teď, když byla dcera nemocná a budila se, jsem ji ochotně přenesla k nám a furt sebou jen házela, frfňala a nechtěla spát, když jsem jí vrátila do její postýlky vedle v pokoji, usnula jak dřevo. A od té doby, co je sama v pokoji spí i déle a řekla bych spokojeněji.

  • Nahlásit
  • Zmínit
5065
16.1.17 14:45

Hezky napsáno, já patřím k těm co mají dítě co spí radši samo (taky jsem jako malá byla taková) a už se těším, až jednou ráno přijde k nám do postele se pomazlit, ale to je zatím daleko.
Jenom pozor na to přirovnávání ke zvířecí říši, většina savců to má tak, že matka mláďata nakrmí olíže a nechá je v bezpečí a jde za potravou. Třeba naše fena se u štěňat nikdy nezdržela déle, než bylo nezbytně nutné a to je podle koordinátorky chovu velmi mateřská (učila je jak si hrát a dokonce jim vyvrhovala potravu). Ale je pravda, že primáti a lidoopi mláďata neopouštějí a všude je mají sebou :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3397
16.1.17 14:46

Ve středověku taky všichni spali na jedné hromadě :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: souložilo se, kde se dalo, před očima dětí, žádná novinka

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.1.17 14:52

Článek jsem nedočetla, protože mi stačilo odpovědět si na otázky v úvodu. Asi bys taky měla sundat klapky z očí, protože každé dítě je jiné. Naše první dcera si doslova „vydupala“ samostatný spánek ve svých cca 7mi měsících. Zkrátka se nám v ložnici začala budit co hodinu (skřípala nám postel, chlap chrápal, pak vstával do práce..zkrátka od tohoto věku jakmile jsme se přesunuli do ložnice, měla malá po spánku. Jednou měl muž noční a já si říkala, jak to dítě krásně spí, bylo deset večer a já jsem si říkala, že se mi tam vůbec nechce…že se mi nechce rušit ten její klidný spánek. Ustlala jsem si na gauči u televize a zapnula chůvu. Spala do čtyř do rána (od šesti večer) v kuse. Takže jsme se museli smířit s tím, že v našem bytě 2+1 si hold jeden pokoj obsadilo mrně. Nedalo se svítit. Teď už jsou tam se ségrou, která se tam nastěhovala taky v půl roce. Takže řekla bych, že vše by mělo být děláno tak, ab to bylo ve prospěch dítěte a pokud vidím, že mu ruším spaní, měly by jít nějaké moje sobecké mateřské city stranou a měl by zvítězit zdravý rozum. :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.1.17 14:55

Jééé přece jen jsem to projela očima. Knihu Každé dítě dítě může dobře spát můžu s klidným srdcem doporučit, aplikováno v určitém období taky u obou dcer, spinkají krásně a usínají pohodově. Teď si tedy někdy před spaním povídají ale to je normálka, jdou to ségry :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
sao
1603
16.1.17 15:18

Spala jsem se všema svýma dětma, tak dlouho jak bylo třeba - řídím se samozřejmě nejen potřebami dítěte, ale i svými. První dítě vyžadovalo svůj vlastní prostor v necelém roce, druhé se začalo v roce a čtvrt při spaní v mé posteli budit snad každých 5 minut a trvalo to neúměrně dlouho, tak jsem to v tomto věku prostě utnula, třetí s námi spalo cca do 2,5 let, pak už nám to začalo trošku vadit a tak jsme ho přestěhovali ke starším sourozencům do pokoje… No a nejmladší 16 měsíců zatím spinká pouze a jedině s námi ;) Déle jak do 3 let s námi ještě žádné dítě nespalo a ani to nemám v plánu, učení se spát ve vlastní posteli v dětském pokoji proběhlo vždy v pohodě, díky společnému spaní odpadává noční vstávání, i novorozence kojím v leže a vyspíme se vždycky všichni krásně :) Každé dítko mělo občas období, kdy mi viselo na prsu třeba celou noc, nejmladší zrovna nedávno :) Kojením se děti uklidňují např. při růstu zoubků, kojit celou noc a hezky se u toho vyspat mi přijde lepší, než x-krát vstávat k plačícímu dítku ;) Takže moje zkušenosti se společným spaním jsou jenom dobré.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1332
16.1.17 16:13

Spime s obema detmi, dceri budou v dubnu 3, brzo bude mit konecne svuj pokoj, ale necham na ni jestli tam bude chtit spat. Vyspime se vsichni dobre, pokud teda nema mala zle sny, to jsem pak rada, ze ji mam po ruce, vetsinou staci, kdyz se přitulime a spi klidne dal.

  • Nahlásit
  • Zmínit
14741
16.1.17 16:14

Mam skoro ctyrlete dite stale v posteli :mrgreen: ja se nevyspim kdyz spim snim a on se nevyspi kdyz spi sam :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
15291
16.1.17 16:29

V šestinedělí spal malý s náma v posteli, pak s náma v pokoji ve své postýlce, až se přestal v noci budit, přesunul se do pokojíčku… zároveň měl a má doteď možnost kdykoliv přijít spátk nám, když to potřebuje nebo chce… podle mě je to zlatá střední cesta…

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.1.17 16:42

Mám 4 dětičky, tedy pokud se to dá říci o třech puboších ve věku 11 - 17 let, chlapečci mi spinkali hezky v postýlkách a užívali si to, ještě dneska mají problém se o postel s někým podělit, chudáci přítelkyně, za to princeznička 3 roky je stále nasáčkovaná v mé posteli. Nespí rozhodně klidně, takže mám občas zadeček u nosu, prstíky nožek v očích či rotuje vůbec. Krásné spaní. Ona dorůžova a já jak zombie :lol:,ale rozhodně bych to nevyměnila ani za milion. Co na tom, že ve finále máme v posteli 3 - 4 peřiny, protože jednou se přikryje na druhé leží třetí mi ukradne pod hlavu a konečně ta poslední je má, tedy občas. :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
11629
16.1.17 18:09

Jsem asi divna, ale me se s detma spi dost spatne, takze jsem fakt vdecna, ze spi kazdy ve sve posteli. Kdyz maji nocni mury, samozrejme muzou prijit k nam do postele, ale oni fakt chodi jednou za uherak.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6235
16.1.17 18:31

Cítím to stejně, není nic hezčího, než společné probouzení se a noční tulení :srdce: :* na tyhle chvíle nikdy nezapomenu a budu z nich čerpat ještě dlouhá léta poté, co si děti řeknou o spaní ve vlastní posteli :) Pro mě je to jeden ze stavebních kamenů raného dětství a sama jsem se jako malá cítila hrozně odstrčená a osamělá (zavřená za mříží dětské postýlky).

  • Nahlásit
  • Zmínit
10206
16.1.17 19:08

Nemam problém s tim, kdyz to ma či onak. Mam děti dve, ani jedno z nich o společne spaní nestalo, rušilo je a budily se častěji (zkoušeli jsme to). Chtěly mit,,svůj vlastni klid " na usinani. Starší syn nam do postele zacal cestovat az kolem 3 let, zřejmě kdyz si zacal uvědomovat možnou existenci bubáku :lol:
Nedávno jsem ovšem na tohle tema četla diskuzi, kde jedna maminka psala, ze ma 7 a 9 lete díte a od narozeni spi všichni v jedne posteli. To uz me přiznám se zarazilo.
Osobně jsem rada, ze za dveřmi ložnice uz nejsme,,pouze" rodiče, ale i manžele :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Poison Eve
16.1.17 19:08

Nesnasim spani vedle kohokoliv, takze mam nocni separe. :pankac:. S ditetem spim maximalne na dovolene.

  • Nahlásit
3098
16.1.17 19:29

Pod tento denicek se podepisi, me deti 7 a 4,5 spi se mnou v posteli od narozeni (obe predcasne, takze od necelych 2,3 kg :-) ), nevim co je proplakana noc, nocni buzeni, presvedcovani deti jit spat (chodi sami a dobrovolne, zadne dvouhodinove uspavani v zivote nevyzadovaly). deti se naucily spat, ze nikde po posteli necestuji, spi krasne klidne celou noc, dokonce spime „pod jednou dekou“. kdybych je rano nebudila, spi denne 13 hodin, takto jenom o vikendu :-) :-) myslim, ze spolecne spani ma velky vliv na psychiku a tim padem i na imunitu… toto je muj nazor, ma zkusenost. :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
35229
16.1.17 20:00

Společné spaní v psteli se naopak udává jako rizikový faktor SIDS a nedoporučuje se. Tím nechci říct, že to je nějak extra nezodpovědné, SIDS je dost vzácný a mě je jedno, co si kdo doma dělá, jen chci opravit nepřesnost.
Další věc, cituji:

*Protože zde jsem se dozvěděla, že: „Problémy se spaním jsou u malých dětí velmi rozšířené.“ A doplňují to statistickým údajem: „V kojeneckém věku se nejméně každé třetí dítě během noci vícekrát probudí a pláče. Tento problém se většinou sám od sebe nevyřeší.“

Tohle jsem si přečetla a řekla si: „Wow“! Takže on je to problém, že se dítě budí? To jsem nevěděla! Já myslela, že je to přirozené a on je to podle autorů knihy problém.

Koho? Nějak podvědomě cítím, že rodičů, kteří chtějí spát celou noc v kuse. Ale co dítě, které je ZATÍM nastavené jinak? A jehož spánkový režim se ustálí až někdy okolo 3. roku věku? Čí potřeba vyhraje?"*

tady vidím docela velké sebevědomí autorky, že když se dočetla něco, co je v rozporu s jejím názorem, ani na okamžik nezapochybuje o tom, že kniha pravdu nemá, ona ano, protože ona to tak cítí. A možná protože to tak říkají ostatní matky.
Je skutečně v pořádku že dítě v noci brečí? Před 30 lety si mysleli, že je dobré dítě posazovat a dávat do pasivního chodítka, taky asi byly nerady, když jim někdo začal říkat opak…
Možná by stálo za tu si tu knihu přečíst, nevynechat pasáže o fyziologickém spánku a pochopit, proč autor píše to, co píše. Ono to totiž dává docela smysl. Mimochodem nepíše totiž, že je problém, že se dítě budí, je problém, když se probudí a brečí.
Jinak je v tom neúcta k autorovi, neúcta k těm, kteří to pochopili jinak a stejně tak by se dalo napsat třeba toto:
Čí potřeba vyhraje? Potřeba matky pomazlit si v noci dítě proti potřebě dítěte spát celou noc nemuset brečet mezi každou spánkovou fází?

  • Nahlásit
  • Zmínit
10206
16.1.17 20:13

@reinkarnace Tak přesně takhle ted fungujeme my :lol: Starší v pokojicku, mladsi nas,,vyšachoval" z ložnice a tak s manželem spíme zlomený na gauci. Aby mladsi nebudil staršího a my zase mladšího.
A ze nas budí kocka, to nikoho nezajímá :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
18
16.1.17 21:06

S prvni dcerou jsem spala v posteli od narozeni, protoze jsem ji kojila. Po „dobrych“ radach a precteni chytrych knih jsem se snazila naucit ji spat v postylce, ale tak zoufale a dlouho plakala, ze jsem to vzdala. Po case spala ve sve postylce, ale vedle nas. Dnes je ji sest a spi jako dudek ve svem pokoji a vlastni posteli. Druhe dceri budou tri roky. Spala s nami od narozeni. Nesnazila jsem se. Nyni usina ve sve postylce v detskem pokoji, ale kdyz si jdeme kolem pulnoci lehnout, bereme si ji do postele. Ona se stejne probudi a place a v noci behat do patra se mi fakt nechce. Rada se k ni tulim, rikam, ze si jdu pro plysaka, neusnu bez ni :),Uvidim, jak dlouho nam to vydrzi, ma jinou povahu, nez starsi segra a asi jsem ji i trochu rozmazlila :jazyk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
18
16.1.17 21:06

S prvni dcerou jsem spala v posteli od narozeni, protoze jsem ji kojila. Po „dobrych“ radach a precteni chytrych knih jsem se snazila naucit ji spat v postylce, ale tak zoufale a dlouho plakala, ze jsem to vzdala. Po case spala ve sve postylce, ale vedle nas. Dnes je ji sest a spi jako dudek ve svem pokoji a vlastni posteli. Druhe dceri budou tri roky. Spala s nami od narozeni. Nesnazila jsem se. Nyni usina ve sve postylce v detskem pokoji, ale kdyz si jdeme kolem pulnoci lehnout, bereme si ji do postele. Ona se stejne probudi a place a v noci behat do patra se mi fakt nechce. Rada se k ni tulim, rikam, ze si jdu pro plysaka, neusnu bez ni :),Uvidim, jak dlouho nam to vydrzi, ma jinou povahu, nez starsi segra a asi jsem ji i trochu rozmazlila :jazyk:

  • Nahlásit
  • Zmínit