Potrat: Výčitky svědomí

Nemůžu se zbavit pocitu, že jsem potratila vlastní vinou.

Zdravím všechny, kdo tento deníček budou číst. Píšu ho nejspíš proto, abych se vypovídala a trochu ulevila svému tíživému svědomí. Nemohu se totiž zbavit pocitu, že jsem si potrat zavinila sama.

Když jsme se s přítelem rozhodli, že se začneme snažit o miminko, nemuseli jsme na radostnou chvíli čekat vůbec dlouho. Povedlo se za 3 měsíce. Byli jsme oba nadšení a těšili se, jak nám začne další etapa našeho života. Plánovali jsme si, jak našim rodinám tuto novinku darujeme pod stromeček. Ale jak se říká, člověk míní, život mění…

Pracuju jako zdravotní sestra na JIP a protože jsem kromě únavy nepociťovala žádné příznaky, chtěla jsem do práce chodit co nejdéle to půjde. Moje gynekoložka mi nabízela možnost zůstat doma, ale já nechtěla, protože mi přeci nic není, jsem jen unavená, což je v tomhle stavu naprosto normální, navíc to přeci nemohu kolegyním udělat, abych zůstala doma před Vánoci a ony musely vzít služby během svátků i za mě. Nakonec k tomu stejně došlo.

Moje únava se začala stupňovat. Byla jsem vyčerpaná, ze služeb jsem se sotva plazila domů a moje tělo mi říkalo, abych zvolnila. Já ho ale neposlechla… Bylo 3 dny před Vánoci, já byla v 9. týdnu a měla jsem před další noční, když jsem z ničeho nic začala krvácet. I přesto, že vím, že to ještě nemusí nic znamenat, cítila jsem, že je to špatně. Jela jsem na pohotovost, kde mi bylo potvrzeno, že srdíčko už pár dní nebije. Nesla jsem to hodně špatně. Teď už se moje psychika celkem srovnala, ale stále se nemůžu zbavit myšlenek, že jsem měla svoje tělo poslechnout, když mi říkalo, že potřebuje oddech…

Přečtěte si také

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
  • PenelopaW
  • 16.05.26
  • 529

Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Veveří
5627
13.3.24 21:32

Někdy můžou ženy první tři měsíce ležet a stejně to nedopadne. Podle mě za nic nemůžeš, prostě něco bylo špatně a příroda to vyřešila takto. Mně řekla gynekoložka, že do konce třetího měsíce je to všechno nebo nic. Nic si nevyčítej, asi by to dopadlo stejně, i kdybys byla doma.

  • načítám...
  • Zmínit
Floriska
646
23.3.24 11:56

To je smutné, ale kolegyně a nadřízení s tím asi počítají, že když jsi zadaná, tak asi budeš chtít mimčo( pokud jsi jim neřekla opak) a tedy odejdeš na rizikové těhotenství. Náročné to je i v jiných oborech a a je možné, že by se to stalo i v jiné práci nebo i kdybys celou dobu ležela s nohama nahoře.. :hug: Riziko spontánního potratu v prvním trimestru je cca 20% ( pokud si to dobře pamatuji).. To znamená, že každé páté těhotenství skončí zamlknutím nebo potratem v tomto období, na to se hodně zapomíná.

  • načítám...
  • Zmínit
Lucie411
231
6.11.24 19:12

Mela jsem to stejně

Ahoj taky si to vyčítám stalo se mi to nedávno. Chodila sem do práce celou dobu. I na noční a to sem dělala na pumpě nic hrozného.
Miminko mi zemřelo nedávno ve 25 týdnu :(

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář