Výlet do Itálie
- Cestování
- Bobinka007
- 14.09.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Začalo to tak nevinně v pátek ráno...
Byl prodloužený víkend, ráno jsme vstali a manžel se rozhodl, že pojede nakoupit do Billy. Když přijel z Billy tak mi říká „A nepojedeme třeba na výlet k moři?“ Nejdřív jsem byla trošku pesimistická, jelikož máme dvě malé děti. Synovi jsou dva roky a dceři byli čtyři měsíce a měla jsem strach, aby to vůbec zvládli. Manžel říkal, že by našel někde v Rakousku ubytování na jednu noc a pak pokud by to děcka zvládala, tak budeme pokračovat dál anebo se vrátíme zpátky.
Tak začalo hledání ubytování, dlouho nic nenacházel, až jsme se domluvili, že pokud teď nic nenajde, tak nikam nepojedeme. Nakonec se ale zadařilo a ubytování jsme měli. Mezitím už jsem balila, ať se to zbytečně nezdržuje. Poté jsme se domluvili, že odvezeme našeho psa k babičce a vyrazíme. Cesta se nám tím protáhla, ale byli jsme tak šťastní, že jedeme na výlet, že nám to bylo jedno. Hlavně syn byl spokojený, že se veze.
Po vyložení psa jsme si uvědomili, co všechno, jsme doma zapomněli, takže cestou na dálnici jsme se stavili ještě doma. Z domu jsme vyráželi cca o půl druhé odpoledne. Cesta poměrně ubíhala, syn se díval na pohádky v tabletu a dcera spala. Jenže ve Vídni se probudila a začala plakat, nechtěla tam už sedět a navíc měla hlad. A zrovna v pátek odpoledne byla ve Vídni špička a nebylo kde zastavit. Hned jak jsme projeli městem, tak manžel zastavil, přece jenom jsme to měli ještě dost daleko. Nakrmila jsem malou a sedla jsem si k nim dozadu. Jako napasovat se mezi ty dvě autosedačky, to byl adrenalin. A zbytek cesty jsem tam byla uvězněná, na úplně pidi kousku. Každopádně děti byly rády, že tam mají mámu.
Za pár hodin jsme dojeli do ubytování. Syn z toho měl ohromnou radost, což jsem teda popravdě nečekala. Možná mě teď někdo odsoudí, ale na večeři jsme byli v mekáči. Jednou za čas se snad nic nestane. Jakmile jsme se ubytovali, tak jsme vyrazili na procházku po té vesnici. Viděli jsme i bouračku, teda spíš jen ťukanec. Nikomu se naštěstí nic nestalo. Při cestě z procházky jsme zjistili, že jsou vedle nás ubytovaní Češi, kteří jeli do Chorvatska, takže jsme trošku i poklábosili a manžel šel s pánem na pivo.
Samozřejmě jsme čekali na manžela, až se vrátí a i tak jsme nemohli usnout. Bylo to dobrodružství nejen pro syna, ale i pro nás. Byli jsme na takovém výletě po třech letech.
Ráno byl první vzhůru manžel a nechal nás trošku vyspat, tak šel na snídani. A potom jsme se přidali my s dětmi. Nakonec bylo rozhodnuto, když už jsme jeli takovou dálku, tak dojedeme k moři. Po snídani jsme se sbalili a vyrazili směr Itálie. Cesta byla nekonečná, obzvlášť po mě. Seděla jsem opět na tom nejmenším místě v autě.
Po několika hodinách jsme dojeli k vytouženému moři. Chvíli jsme hledali, kde zaparkovat, a pak hurá na pláž. Syn si zaplaval poprvé v moři, i když se docela bál. A asi za dvě hodiny jsme už frčeli domů.
Cesta domů byla opět nekonečná a domů jsme dojeli v sobotu kolem jedenácté večer. Byl to úžasný výlet, i když trošku dražší. Mně se asi na dva dny vyléčil atopický ekzém a synovi taky zmizel ekzém, co měl na nožce. Příští rok bychom chtěli jet na delší dobu a spíš do Chorvatska.
Jen ještě takové PS: Zadek mě bolel ještě asi týden 
Přečtěte si také
„S tou ženskou si jenom kazí život.“ Tchyně mě pomlouvá, ale neví, že to vím
- Anonymní
- 22.09.26
- 1377
„S tou ženskou si jenom kazí život. Kdyby byl sám, mohl mít dávno děti.“ Ta věta mě zastihla ve chvíli, kdy jsem stála v naší kuchyni a skládala nádobí do myčky. Přes zeď jsem slyšela hlas...
Kolegyně přes léto příšerně přibrala. Mám se jí na to zeptat, nebo to ignorovat?
- Anonymní
- 22.09.26
- 1685
Dnes už je povědomí o důvodech nabytí větší hmotnosti daleko rozšířenější než dřív. Když se kolegyně po dvou měsících vrátila do práce s deseti kily navíc, zbystřila jsem.
Kamarádka mi přivezla dárek, který nepotřebuji. Bylo mi hloupé to odmítnout
- Anonymní
- 22.09.26
- 652
S kamarádkou se známe snad patnáct let, takže už se známe dost dobře. Když mi před časem říkala, že doma vyklízí kuchyň a má nějaké věci navíc, vůbec jsem tomu nevěnovala pozornost. Říkala jsem jí,...
Ve školce je dcera andílek. Doma kvůli maličkostem křičí a kope nohama
- Anonymní
- 22.09.26
- 417
Učitelky popisují naši pětiletou dceru jako klidnou a poslušnou holčičku. Jenže chvíli po návratu domů přichází pláč, křik a někdy i kopání. Dlouho jsem si myslela, že dělám něco špatně. Pak mi...
Dcera babičce schovala drahý šperk. Ta pak obvinila mě, že jsem ho ukradla
- Anonymní
- 22.09.26
- 489
Byly jsme s Aničkou na návštěvě u mé babičky. Je jí 85, nohy jí moc neslouží, ale paměť má jako slon. Aničce je pět let a má období, že miluje šperky a vše, co se třpytí. Když jsem odběhla pro...
Kolegyně přebírá moje nápady a tváří se, že mi pomáhá. Zvažuju výpověď!
- Anonymní
- 21.09.26
- 3784
Když k nám do práce nastoupila nová kolegyně, všichni ji okamžitě přijali. A vlastně se tomu ani nedivím. Je přesně ten typ člověka, který umí během pár dní zapadnout.
Chtěla jsem, aby moje dítě bylo ve škole nejlepší. Dnes už tolik netlačím
- Anonymní
- 21.09.26
- 2586
Ani nevím, kde se to ve mě vzalo, ale od malička jsem chtěla, aby můj syn byl ve třídě mezi jedničkáři a navíc ten nejoblíbenější. Možná je to kvůli tomu, že je jedináček a já jsem matka...
„Ten kluk nemůže být můj,“ oznámil mi manžel a požaduje test otcovství
- Anonymní
- 21.09.26
- 2760
O miminko jsme se s manželem snažili několik let. Když už jsme se chystali na kliniku, otěhotněla jsem. Byli jsme oba moc šťastní. A pak se Vojtíšek narodil, všichni říkali, že je celý já, po...
Syn nejí maso. Učitelka ho nutí ochutnat a říká mu, že nebude dost silný
- Anonymní
- 21.09.26
- 1688
Doma maso nejíme a synovi jsme nikdy neříkali, že je kvůli tomu lepší než ostatní. Ve školce ale začal slýchat, že když nebude jíst maso, nebude silný, neporoste a ostatní kluci ho předběhnou....
„Martin se vrací domů.“ Tchyně nás chtěla i s dětmi do měsíce vystěhovat z bytu
- Anonymní
- 21.09.26
- 7055
Když nám tchyně před lety nabídla podkrovní byt nad svým domem, měli jsme pocit, že jsme vyhráli. Měli jsme dvě malé děti, na vlastní bydlení jsme neměli dost peněz a nájem v okolí byl šíleně...
za mě pěkná blbost 
pro mne, asi jako pro vetsinu, by to bylo spis za trest 
.
.