Výlet do Itálie
- Cestování
- Bobinka007
- 14.09.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Začalo to tak nevinně v pátek ráno...
Byl prodloužený víkend, ráno jsme vstali a manžel se rozhodl, že pojede nakoupit do Billy. Když přijel z Billy tak mi říká „A nepojedeme třeba na výlet k moři?“ Nejdřív jsem byla trošku pesimistická, jelikož máme dvě malé děti. Synovi jsou dva roky a dceři byli čtyři měsíce a měla jsem strach, aby to vůbec zvládli. Manžel říkal, že by našel někde v Rakousku ubytování na jednu noc a pak pokud by to děcka zvládala, tak budeme pokračovat dál anebo se vrátíme zpátky.
Tak začalo hledání ubytování, dlouho nic nenacházel, až jsme se domluvili, že pokud teď nic nenajde, tak nikam nepojedeme. Nakonec se ale zadařilo a ubytování jsme měli. Mezitím už jsem balila, ať se to zbytečně nezdržuje. Poté jsme se domluvili, že odvezeme našeho psa k babičce a vyrazíme. Cesta se nám tím protáhla, ale byli jsme tak šťastní, že jedeme na výlet, že nám to bylo jedno. Hlavně syn byl spokojený, že se veze.
Po vyložení psa jsme si uvědomili, co všechno, jsme doma zapomněli, takže cestou na dálnici jsme se stavili ještě doma. Z domu jsme vyráželi cca o půl druhé odpoledne. Cesta poměrně ubíhala, syn se díval na pohádky v tabletu a dcera spala. Jenže ve Vídni se probudila a začala plakat, nechtěla tam už sedět a navíc měla hlad. A zrovna v pátek odpoledne byla ve Vídni špička a nebylo kde zastavit. Hned jak jsme projeli městem, tak manžel zastavil, přece jenom jsme to měli ještě dost daleko. Nakrmila jsem malou a sedla jsem si k nim dozadu. Jako napasovat se mezi ty dvě autosedačky, to byl adrenalin. A zbytek cesty jsem tam byla uvězněná, na úplně pidi kousku. Každopádně děti byly rády, že tam mají mámu.
Za pár hodin jsme dojeli do ubytování. Syn z toho měl ohromnou radost, což jsem teda popravdě nečekala. Možná mě teď někdo odsoudí, ale na večeři jsme byli v mekáči. Jednou za čas se snad nic nestane. Jakmile jsme se ubytovali, tak jsme vyrazili na procházku po té vesnici. Viděli jsme i bouračku, teda spíš jen ťukanec. Nikomu se naštěstí nic nestalo. Při cestě z procházky jsme zjistili, že jsou vedle nás ubytovaní Češi, kteří jeli do Chorvatska, takže jsme trošku i poklábosili a manžel šel s pánem na pivo.
Samozřejmě jsme čekali na manžela, až se vrátí a i tak jsme nemohli usnout. Bylo to dobrodružství nejen pro syna, ale i pro nás. Byli jsme na takovém výletě po třech letech.
Ráno byl první vzhůru manžel a nechal nás trošku vyspat, tak šel na snídani. A potom jsme se přidali my s dětmi. Nakonec bylo rozhodnuto, když už jsme jeli takovou dálku, tak dojedeme k moři. Po snídani jsme se sbalili a vyrazili směr Itálie. Cesta byla nekonečná, obzvlášť po mě. Seděla jsem opět na tom nejmenším místě v autě.
Po několika hodinách jsme dojeli k vytouženému moři. Chvíli jsme hledali, kde zaparkovat, a pak hurá na pláž. Syn si zaplaval poprvé v moři, i když se docela bál. A asi za dvě hodiny jsme už frčeli domů.
Cesta domů byla opět nekonečná a domů jsme dojeli v sobotu kolem jedenácté večer. Byl to úžasný výlet, i když trošku dražší. Mně se asi na dva dny vyléčil atopický ekzém a synovi taky zmizel ekzém, co měl na nožce. Příští rok bychom chtěli jet na delší dobu a spíš do Chorvatska.
Jen ještě takové PS: Zadek mě bolel ještě asi týden 
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 2205
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 1340
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 1119
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 384
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 2252
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 4378
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1568
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1640
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 1009
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3680
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
za mě pěkná blbost 
pro mne, asi jako pro vetsinu, by to bylo spis za trest 
.
.