Vysněný porod
- Porod
- lenama18
- 24.02.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Moc ráda čtu vaše deníčky, a tak jsem se rozhodla, že také jedním přispěji. Jak už jsem psala v prvním deníčku, mé těhotenství rozhodně nebylo plánované.
Do 6 měsíce jsem ani nevěděla, že jsem těhotná, nic mi nebylo, žádné zvracení nebo třeba nevolnosti, ani jsem nevěděla, co to je, všechno se rozjelo právě až v tom 6 měsíci. Přišlo každodenní pálení žáhy, čurání 100× za den a k tomu nespavost, a to jsem si říkala, jak budu v těhotenství pořád spát. P
o probdělých večerech jsem vždy pročítala deníčky na eMiminu a musím říci, že mi pomohly překonat strach, který jsem z porodu měla. Den po prvním TP mi bylo hrozně zle a nemohla jsem se ani postavit na nohy. Celé tělo mě bolelo, tak jsem bloudila po eMiminu a našla pár maminek, kterým takto začínal porod, tak jsem si řekla: Třeba to bude už ono.
Po vystrašení mou doktorkou, že bych ani nemusela dojet do porodnice, jak budu mít rychlý porod, jsem v půl 2. ráno pobláznila manžela a jeli jsme do porodnice. Tam mě přijala ne moc vlídná rozcuchaná sestřička (asi jsme jí zvedli z postele), připojila mě na monitor a uzemnila, že to určitě porod není, že na mě asi něco leze. Dostala jsem šampusku na moč, pak mi vzala krev a ještě mi stihla vynadat, proč u sebe nemám tašku do porodnice, ať mi jí okamžitě manžel přinese, že si mě tam nechají. Rozloučila jsem se s manželem a šla se ubytovat na pokoj. Samozřejmě se to neobešlo bez slziček, protože kdybych věděla, že nerodím, určitě bych se do porodnice nehrnula.
Poležela jsem si tam 3 dny, a to jen proto, že mi v moči údajně našli infekci a nasadili mi antibiotika. Vynutila jsem si vycévkování, protože jsem jim nevěřila, že by to tak mohlo být, a ejhle, moč byla sterilní a po infekci ani památku (mohli se aspoň omluvit). 31. ledna mě propustili, bylo to den po druhém termínu. Hned jsem běžela pro maliníkový čajík do lékárny, protože prý pomáhá rodit, bála jsem se totiž vyvolávaného porodu jak čert kříže 
Čaj jsem pila snad po litrech a nakonec ani nevím, jestli to bylo zrovna to, co mi dopomohlo k porodu.
V neděli 3. 2. jsem v 11 hodin začala cítit slabé pobolívání v podbřišku. Řekla jsem si, že to jsou určitě poslíčci a v klidu si odjela k babičce na nedělní oběd. Tam jsem začala pociťovat, že jsou ty bolesti větší, tak jsem si je začala stopovat a podívejme, byly pravidelné po 10 minutách. Nechtěla jsem ale nic uspěchat, tak jsem si v klidu dala ještě kávičku a po hodině, kdy mě babička vyhazovala, ať už jedu, nebo že jí tam porodím, jsme s manželem odjeli domů. Doma jsem vlezla do vany zkusit, jestli bolesti nepřejdou. Nepřešly, tak jsem si řekla, že už bude nejvyšší čas vyrazit (už byly po 5 minutách).
V porodnici mě přijali v 16.30. Prohlédl mě doktor a říkal, že do 20.30 budu mít malou u sebe, neboť jsem otevřená na 7 prstů. Kolem 18. hodiny mi píchli plodovou vodu a daly nějakou injekci, že prý se porod rozjede. Kontrakce byly pořád snesitelné, ale kolem 19.30 mě smích přešel, protože jsem už nevěděla, jestli mám bolestí drtit manželovi ruku nebo skákat na míči se sprchou v ruce. Ve 20.30 si mě PA odvedla na sál, mrkla do mě a říká: „musíme ještě vydržet, když máte kontrakci, jste otevřená na 10 prstů, ale jakmile přestane, jste zase jen na 7 prstů. Dala mi kapačku, že prý ty kontrakce zesílí a já jsem na ni zírala, jako že to ještě jde, aby to bolelo víc?
Ve 21.30 jsem už volala doktora, ať mě kouká odrodit, že už to prostě nevydržím nebo ať mi to vezme císařem, hlavně aby byl té bolesti konec. Doktor přišel, podíval se do mě a řekl, ať tedy zkusím tlačit, tak jsem tlačila, ale on že netlačím a já že tlačím a on že ne, což nebyla pravda, asi poznám, kdy tlačím ze všech sil a kdy ne 
Řekl, že to normálně nepůjde, že mi pomohou zvonem. Sestřička mi rajtovala po břiše, ale nejdřív se bála prý, abych ji nekousla (proč bych to asi dělala? ) a pro jistotu poprosila mého manžela, aby mi držel hlavu Pan doktor zavedl zvon a na 3 zatlačení a 3 skočení po břiše byla malá venku. Nikdy bych nevěřila, že je možné bolest přetlačit a ono to opravdu jde
Takže se mi 3. 2. 2013 ve 22.02 narodila moje milovaná Viktorka. Po porodu jsem si říkala, že už nikdy rodit nebudu. Manžel mi byl po celou dobu oporou. Všem maminkám, které váhají, jestli muže u porodu ano, nebo ne, to mohu jen doporučit Po převezení na pokoj, asi kolem 3. Ráno, jsem nemohla ani usnout, byla jsem sice vyčerpaná, ale prostě to nešlo. Navíc mě bolel spodek, protože malá mě docela potrhala a bez zašití se to neobešlo. Ani nevím, jestli mě nastřihli, nebo se to natrhlo samo, vůbec nic jsem necítila.
Sestřičky na novorozeneckém byly až na pár výjimek opravdu děsné. Měla jsem problém s kojením a vůbec mi nepomohly, jen ukázaly jednu polohu a „maminko, poraďte si sama“. Malá ztrácela na váze a já jsem byla opravdu nešťastná. Z 3110 g se dostala na 2960 g. Záchrana v podobě hodné a trpělivé sestřičky, která mi to vše ukázala a moc pomohla, přišla až 5. den. Přes noc malá přibrala na 3010 g a mohly jsme jít konečně domů.
Nyní mi leží v postýlce 17denní princezna a je to to nejkrásnější, co mě v životě potkalo. Nechápu, jak jsem mohla být tak hloupá a přemýšlet na začátku těhotenství o potratu. Tím chci také podpořit maminky, které se bojí, že rodičovství nezvládnou: Nebojte se je to opravdu to nejkrásnější v životě, ať je vám 22 nebo 30 let.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1397
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 812
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1415
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 589
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 358
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19719
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2559
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2806
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2533
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1697
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
ted uz si taky rikam ze jeste jeden porod zvladnu ale na porodnim sale jsem skoro brecela ze uz zadny jiny dite nechci 
, a domnívám se, že tě nastřihli, právě kvůli zvonu, aby se mohl zavést, tak se dělá velký nástřih.
Naštěstí spodek mám zahojený skvěle že už to ani necítím 
V tu chvíli jsem si ani neuvědomila že na mě pospíchají a cpou do mě kapačky a injekce, chtěla jsem to mít fakt co nejrychleji za sebou 
.Rozhodně bych za vysněný porod nepovažovala skákání po břiše,,,vždyť je to hrozně nebezpečné, může se protrhnout děloha. Zrovna nedávno o tom byla reportáž v televizi… 
a ten porod jsem si vubec takhle nepredstavovala, vubec by me nenapadlo ze by mi mohli malou tahat vexem.
.
Hlavně že jste v pořádku. 
