Strach z těhotenství

Strach z těhotenství, přemýšlení o potratu a konečné štěstí. Když čtu vaše deníčky, řekla jsem si, že jedním také přispěji. Je mi 22 let a otěhotněla jsem opravdu nechtěně, celý život říkám, že miminko bych chtěla až třeba ve 28 letech a déle.

Jenže stalo se a já bych v žádném případě neměnila :) Vezmu to od začátku. V květnu, kdy jsem si měla brát antikoncepci, jsem zjistila, že v krabičce už žádná není, tak jsem si řekla, no co, mě se to stát nemůže tak si ji koupím až další měsíc. 25 května jsem nedostala menstruaci a věděla jsem, že je zle. Vždy jsem to dostávala přímo na vteřiny a teď nic. Řekla jsem to příteli a jeli jsme pro těhotenský test a samozřejmě že vyšel pozitivní. V tu chvíli jsem si řekla: No to snad ne, to nemůže být pravda, já nemůžu být máma, jsem na to moc mladá, nechci se vzdát práce, a jak se uživíme, když bude dělat jen přítel.

No panika byla hrozná, a já v tu chvíli hloupá, protože první co mě napadlo, že půjdu na potrat. Přítel byl samozřejmě razantně proti, ale já jsem měla svou hlavu a hlavně strach z rodičovství. V pondělí jsem se hned vydala k doktorce s tím, že miminko nechci. Vzala mi krev a řekla mi, ať si odpoledne zavolám, že mi řekne, jestli jsem opravdu těhotná a domluvíme se na dalším postupu. Po cestě domů jsem nad tím vším přemýšlela a říkala si, když to zvládly ostatní maminky, kterým bylo třeba jen 19 let, tak proč bych to nezvládla já, co když po zákroku nebudu moc mít děti a zklamu tím i svého přítele. Takže odpoledne jsem zavolala doktorce, a ta mi sdělila, že jsem opravdu těhotná a já místo toho, abych jí řekla, že ten potrat myslím vážně, jsem řekla, že si miminko nechám. V tu chvíli jsem byla opravdu šťastní, že jsem se takhle rozhodla a přítel doslova skákal radostí.

Vím, že se to nemá říkat takhle brzy, když je žena těhotná ale já to musela hned všem říci. Hodně mi pomohla rodina a kamarádky když jsem viděla jak se na miminko těší a plánují, jak budou vozit. Začátek těhotenství bylo úplně bez problému. Žádné zvracení, ranní nevolnosti nebo jakékoliv nepříjemné příznaky se mi obloukem vyhnuly, až ve 4 měsíci těhotenství jsem začala krvácet a ten strach z toho že se miminku něco stane, byl nepopsatelný. Naštěstí se jednalo jen o prasklý vřídek na čípku a mě po 3 dnech z nemocnice pustili. Teď je tomu skoro 8 měsíců a za tu dobu jsem se stihla vdát za toho nejlepšího muže na světě a společně čekáme na chvíli, kdy tu s námi bude naše milovaná Viktorka nebo Tadeášek, jako naschvál totiž nechce ukázat pohlaví, ale doktorka se přiklání k holčičce tak uvidíme.

Nyní jsem na rizikovém těhotenství, protože servírku v zakouřené místnosti a dlouhými šichtami opravdu dělat nemohu. Občas mě trápí pocit, jak zvládnu malé miminko, vykoupat ho, přebalit nebo co porod, mám totiž opravdu malý práh bolesti, bojím se i braní krve :), ale když se mi v bříšku zavrtí malá/ý tak vím, že zvládnu všechno :) Tímto chci vzkázat ženám, které přemýšlely o potratu ze strachu jako já, že se nemusí ničeho bát. Vždyť těhotenství je to nejkrásnější, co může žena zažít :)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Peetha
30.11.12 10:13

Krasny denicek, je super ze, jsi se nakonec rozhodla si miminko nechat budes urcite skvela mama :palec:

  • Upravit
lilia81
15290
30.11.12 10:19

Držím moc moc palečky, neboj, postarat se zvládneš, ale ty stavy znám, taky je mám ;) a porod přeci jen trvá, když to přeženu 24 hodin a ne 9 měsíců, tak se to ten 1 den bude muset vydržet a třeba budeš mít štěstí a za 2 hoďky bude hotovo!

  • načítám...
  • Zmínit
klara123
1505
30.11.12 10:42

Neboj se, být maminkou určitě zvládneš na 1! Já se taky bála (a stále bojím!) odběrů krve :mrgreen: I při porodu pro mě byla nejhorší kapačka s ATB :lol:
Přeji ti rychlý porod a zdravé mimčo

  • načítám...
  • Zmínit
lenama18
862
30.11.12 10:50

Dekuji vam vsem za podporu, neni nic lepsiho nez hezke slovo od ostatnich lidi :)

  • načítám...
  • Zmínit
CarollinkaElla
199
30.11.12 11:42

Ahoj…děkuji Ti za pěkný deníček…mělo bylo čerstvých 23,když jsem otěhotněla. Jednou ráno se mi udělalo blbě a já už věděla, že jsem těhotná, což mi paní doktorka za tři týdny potvrdila…dokážu pochopit Tvé pocity, i když mě ani nenapadlo si dítě nenechat…bydlení jsme měli, práci taky…já navíc po 4 letech v soukromé firmě i pěkně rozjetou…ale pocity strachu, zoufalství a štěstí byli u mě jak na houpačce…zvládnu být mámou? a co práce? nepřijdu o ní?…no a vidíš…dnes je to už skoro 9 měsíců, co mám dceru…ten první měsíc byl sice hektický, než jsme si našli společný režim, ale být mámou je krásný pocit a mateřství si už jen plně užívám…do práce se jezdím sem tam podívat i s malou a pořád se se mnou počítá…tím jsem jen chtěla říct, že se dá vše zvládnout…jsem ráda, že jsi se rozhodla jít tou těžší, ale zato hezčí cestou…o dítě se určitě dokážeš postarat, může to třeba trvat dýl, ale po porodu Ti ty mateřské instinkty sami naskáčou…ted Ti přeji klidný zbytek těhotenství…hodně se na to mateřství ještě vyspi, dokud můžeš…a pak už jen krásné a zdravé dětátko… :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Pejtsna
833
30.11.12 11:51

Držim palečky. Jsem na tom skoro stejně. Těhotná ve 23 letech a první co mě napadlo bylo to, že to nejde a že musím na potrat. Teď sem nadšená při každym pohybu v bříšku :srdce: Jinak braní krve se taky bojim jak čert kříže..takže u porodu se drž! :palec: :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Fima
29436
30.11.12 12:12

Pěkný deníček. :kytka: Obavy jsou přirozené a měla jsem je i já, přesto, že náš syn dlouho plánovaný a v podstatě vymodlený. Mít dítě není někdy jednoduché, ale je to nekrásnější věc, která nás může potkat. A s příchodem dítka rozhodně nic nekončí, ba naopak - začíná. Porod určitě zvládneš, není to zase až taková hrůza -kdyby byla - tak jsme dneska všichni jedináčci. :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
labilniveverka
146
30.11.12 13:19

Nádherný deníček, moc držím palce. Já jsem otěhotněla v 19 a dozvěděla jsem se to až v 17tt. :nevim: :zed: :D ale teď jsem nejšťastnější co jsem kdy byla :srdce: držím palec

  • načítám...
  • Zmínit
Miš-El
3069
30.11.12 16:36

Držím palce :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
dasjana
403
30.11.12 17:11

Ahojky, tak já taky ze začátku byla v šoku ;) ale o potratu jsem nepřemýšlela ani na vteřinu, ta se bojím co bude dál(též mi je 22let),ale říkám si, dyž to zmáknou kolikrát mladší než já a jsou v tíživé situaci, tak to dám i já..mám oporu ve svém příteli-mimi se nám má narodit dnes, nebo ještě víkend nato má, ale pa už bude muset ven, toho vyvolávání se bojím stejně tak jako porodu samotného-rozhodně více než co bude po tom..takže hlavu vzhůru..rozhodla jsi se správně :kytka: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
LucinkaPink
41
30.11.12 19:11

S práhem bolesti jsem na tom úplně stejně :-) Nemůžu vidět ani ijnekce a porod jsem zvládla na jedničku za 4hoďky. Tak ať ti vše dobře dopadne :-)

  • načítám...
  • Zmínit
LucinkaPink
41
30.11.12 19:13

Jo jinak. Jsi na mimčo věkově fájn. Já když jsem otěhotněla bylo mi 17let. O potratu jsem též přemýšlela. Ale když jsem asi cca v 8tt začla krvácet úplně jsem všechny zábrany hodila stranou. A bylo to moc dobře. Teď mám doma 9 ti měsíční dceru za kterou jsem moc šťastná :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Minniee
719
1.12.12 09:44

Ahojky, krásný :) a neboj, všechno zvládneš. Když jsem otěhotněla, tak mi bylo 24, sice chtěně, ale bolesti a péče jsem se neskutečně bála. Jsem poměrně nešikovná, všechno mi padá z rukou, ale co se malý narodil, šlo všechno samo :) a porodu jsem se teda bála neskutečně, dělala jsem snad všechno, co by mi mohlo případně zmírnit bolest. Nakonec jsem měla fakt krásný porod a ty bolesti za to stály. Dnes už vím, že se dají zvládnout, držím pěsti a ať se daří :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
lenama18
862
1.12.12 10:49

Holky všem vám moc děkuju za krásné slova :) :) Jste opravdu milé ani nevíte jak vlídné slovo kolikrát neuvěřitelně potěší :)

  • načítám...
  • Zmínit
Andrella
258
1.12.12 17:53

Hodne mi tvuj denicek pripomina me:D s tim rozdilem ze ja otehotnela v 19 letech a zustala s malou sama, ale nad ty prcky neni <3 ted mi bude 24,a cekame druhy miminko, tehotenstvi a materstvi je ta nejkrasnejsi vec na svete, je to presne to co zivotu dava smysl:D a s tim pohlavim nezavidim:D nam rekli pohlavi holcicka, a az v 6 mescici(pred par tydny) ze to bude kluk:D nemam rada neutralni barvicky, takze ruzova sla do pytle, a ted se shaneji modre:DDD, tak drzim palecky at jste oba/e v poradku a at se dari jenom skvele :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
lucik333
39
25.2.13 14:21

Blahopřeju ke správnému rozhodnutí si dítě nechat. O pár let starší holky, co by chtěly mít dítě a z ruzných duvodu stále nemají, si jistě kolikrát v duchu řeknou, co by daly za to, kdyby se jim v minulosti stalo, to co tobě ;)..Stejně jako já :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Viktorka Maxikova
171
25.2.13 21:26

@lucik333 :potlesk: naprostý souhlas :dance:
blahopřeji! a obavy mám i já, každým dnem porodím, čekáme vymodlené mimi (dva měsíce ležím v nemocnici pro hrozící předčasný porod, před tím jsem dvakrát potratila), letos mi bude 28 a stejně si říkám, jestli jsem se neunáhlila :-D myslím, že na tuto roli nidky nebudem předem stopro připravené ;-) a ani na porod :) taky mám strach

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Vysněný porod